Praha – 17. října
V neděli projel Lukáš Dryml cílem malého finále pardubické Zlaté přilby hned za vítězným Nicki Pedersenem, aby vzápětí přelezl plot z depa. Na tribuně spolu se svou přítelkyní a kamarády fandil bratrovi Alešovi, jehož celé publikum vyhecované moderátory hnalo dopředu. Hned v pondělí však mladšího z pardubické bratrské dvojice čekala operace v pražském Motole a včera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se už záhy bude připravovat na následující sezónu.
„Jsem po operaci a dávám se do kupy,“ říkal Lukáš Dryml včera pozdě odpoledne. „Loni jsem si v Birminghamu zlomil stehno, měl jsem tam hřebík a šrouby. A teď to vyndali. Jsem rád, že tuhle sezónu jsem přežil bez zranění. Jsem fit, ale člověk po tom roce to železo cejtí. A při tom ochlazení jako bylo o Zlaté přilbě je to hodně znát. Jsem rád, že je to už venku. Musím se dát do kupy a pak začnu makat na fyzičce na příští rok.“
Lukáš Dryml tedy rozhodně zahálet nebude. „Samozřejmě pojedu s přítelkyní na dovolenou,“ plánuje. „Dám se do pohody a ty různý podvrknutí kloubů z týhle sezóny se spraví. A potom přijdou Vánoce a začne příprava na sezónu. Nejsem lenivej‘ typ, takže se začnu připravovat brzy.“
I na nemocničním lůžku po operaci se Lukáš Dryml neubrání vzpomínkám na nedělní závod. „Začal jsem skvěle,“ komentuje své vítězství ve čtvrtfinálové skupině, v níž by nemusel potřetí ani startovat. „Tu třetí jízdu jsem něco zkoušel. Byl jsem rychlej‘ a začal se na Roryho dotahovat.“
Jenže semifinále pro něho začalo pádem na sklonku třetího okruhu. „Přepísknul jsem to,“ nehledá žádné výmluvy. „Dráha byla jednokolejka. Snažil jsem se nadjíždět a tát to pod něj, ale ustřelilo mně to. Jak jsem spadnul, shodilo mě to z pohody. Byl jsem rozhozenej‘, ztratil koncentraci a musel víc laborovat.“
Za těchto okolností Lukáš Dryml projel ve zbývajících dvou semifinálových rozjížďkách pokaždé jako čtvrtý. „Motorka byla perfektní, ale já dělal chyby,“ konstatuje. „Chtěl jsem předjíždět, ale vždycky mě to hodilo.“
Lukáš Dryml postoupil do malého finále, kde z první zatáčky vyjel druhý, aby posléze stahoval náskok Nicki Pedersena. „Byl jsem rychlejší, ale šlo jen o malý finále,“ líčí. „Tak jsem si říkal, že druhý místo je lepší, než se rozvěsit.“
Boj svého bratra Aleše ve velkém finále si už užil na hlavní tribuně. „Úprava dráhy tomu neprospěla,“ dívá se na skutečnost, že zatímco po malém finále přelézal přes plot mezi diváky, vjely na ovál traktory. „Hrášek, ten prach tam zůstal. Jak se odstartovalo, tak se jelo. Dvojka na startu nebyla ideální. Já z ní blbě odstartoval v malým finále, Aleš ve velkým. Ale vzchopil se, dokázal vybojovat čtvrtý místo.“
A jak si Lukáš Dryml užil pohled na závody z hlavní tribuny? „Skvělá atmosféra,“ pochvaluje si. „Lidí jako hrom, skandovali, fandili, nádhera.“ Hned na druhý den ovšem zamířil do motolské nemocnice. „Už jsem tady po ikstý,“ říká. „Co se týče personálu, je to tady bomba.“
Foto: Michal Kohout
