AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 15. října
Josef Franc připouštěl, že jeho smolné vyřazení ve včerejší vylučovací skupině pardubické Zlaté přilby bylo tou správnou motivací pro mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Pro triumf byl rozhodnut udělat cokoliv, samozřejmě v duchu fair play. Začal vítězit hned od začátku, přičemž úhelným kamenem se stala rozjížďka s číslem čtrnáct. V její předposlední zatáčce přechytračil Matěje Kůse, do té doby rovněž neporaženého závodníka. Dvacátá jízdě proti juniorům se pak už pro Josefa France stala pouhou formalitou. Matěj Kůs se stal vicemistrem, v rozjezdu o třetí místo odvedl Václav Milík Makse Gregoriče, s nímž prve v rozjížďce s číslem sedmnáct svedl jeden z nejkrásnějších soubojů dnešního večera.

Dva domácí se perou o titul
Báječné počasí pardubického víkendu bylo fuč jakoby mávnutím kouzelného proutku. Teplota šla dolů, oblohu pokryly šedivé mraky, avšak dešové kapky se z nich spouštěly naštěstí jen sporadicky. Boj o individuálního mistra republiky pod jurisdikcí ČSMS však sliboval zahřát prokřehlé publikum.

Hned v rozjížďce s číslem jedna se Václav Milík jal začít dokazovat oprávněnost hlasů, které mu dávali naději usednout na mistrovský trůn i v podniku druhé federace. Zatímco v Pardubicích se mu během třech dnů nevyvedl dle jeho představ snad ani jeden start, nyní udával tempo hned po vylétnutí pásky. Přivedl do cíle Eduarda Krčmáře, Romana Čejku a Michala Škurlu. Ten ovšem projel pod šachovnicovou vlajkou setrvačností. „Prasknul mně úplně novej‘ primár,“ objasnil zdroj svých trablů v cílové rovince.

Jenže na mistrovský post není nikdy jen jeden kandidát. Jan Jaroš, jehož dnes trápila viróza, v rozjížďce s číslem dvě opakované vinou pádu Zdeňka Holuba v první zatáčce, záhy za svá záda odkázal Patrika Nagye. Josef Franc se ve třetí jízdě hladce vypořádal s Martinem Málkem, Janem Holubem a Lubošem Tomíčkem. Vzápětí se do role suveréna stylizoval také Matěj Kůs, o čemž by mohli barvitě vyprávět Maks Gregorič, Michal Dudek a Martin Gavenda.

Matěj Kůs byl první, kdo na své úvodní vítězství dokázal navázat rovněž ve druhé sérii. A přitom svým triumfem přetrhl vítěznou šňůru Václava Milíka ještě dříve, než jí pardubický junior mohl vůbec začít splétat. Zatímco Pražan dlel suverénně na čele, on mohl hovořit o štěstí, když ve druhé zatáčce chytil předním kolem o vnitřní obrubník oválu. Nejenže situaci ustál, ale navíc nepřišel ani o druhé místo.

Zopakovat vítězství z první pětiny se podařilo už jen Josefu Francovi. Po martýriu včerejší Zlaté přilby přímo sršel po výtečném výsledku. A nyní uletěl Maksi Gregoričovi jako raketa. Slovinec v jasně zelených barvách ale dokázal zkomplikovat život Janu Jarošovi, jehož prostě nepustil před sebe.

Druhá série byla konečnou pro Luboše Tomíčka, který zůstal stát rovnou na startovním roštu rozjížďky s číslem osm. „Jel jsem podle řádů AČR,“ bylo jediné, co na téma svého odstoupení pražský závodník uvedl.

Boj o hrot průběžné klasifikace však hořel s neztenčenou intenzitou i nadále a oba leadeři zaznamenali další triumfy. Na Josefa France ovšem v deváté jízdě odstartoval Václav Milík. Pražan však nechtěl uznávat ztráty jakéhokoliv druhu. Z úvodního výjezdu šel vnějškem, po protilehlé rovince se posunul na Pardubičanovu úroveň, aby Pražanův posun před jeho přední kolo ve druhém oblouku klapnul vskutku jen taktak.

Jenže ve druhé zatáčce druhého okruhu se Václav Milík ocitnul na zemi a zavinění bylo přiřčeno Martinu Gavendovi. Při repete už Josef Franc žádné kočkování nestrpěl a přivedl si Václava Milíka do cíle za sebou jako na provázku. Zato Matěj Kůs si postavení zkomplikoval. Při útoku na Jana Jaroše, jenž na něho ve dvanácté jízdě odstartoval, upadl v první zatáčce.

K repete dorazil s bahnem až na zádech. Tentokrát odstartoval lépe on, avšak červená světla blikala kvůli letmému startu. Teprve na potřetí se Matěj Kůs ujal vlády bez problémů. Po Janu Jarošovi se sápal také Martin Málek, jenže toho mšenský borec vyvezl ve druhé zatáčce. Přitom ho předčil i Michal Škurla, který málem předjel i Jana Jaroše.

O bronz je třeba rozjezd
Duel obou Pražanů o titul měl dojít ke svému rozuzlení při jejich vzájemném střetnutí v rozjížďce s číslem čtrnáct. Její start poslal do vedení Matěje Kůse. Ten však neměl ani zdaleka vyhráno. Josef Franc v prvním oblouku objel Eduarda Krčmáře a hned se pustil do svého vedoucího týmového kolegy.

Matěj Kůs však měl oči snad i vzadu, protože se pokaždé objevil ve správný čas na tom pravém místě, aby se útočníkovi postavil do cesty. Přesto však podlehl v úvodní zatáčce závěrečného okruhu. „V nájezdu jsem mu naznačil, že půjdu ven,“ vysvětlil, jak se Josef Franc přes něho dostal dopředu. „Vrátil jsem s k lajně, ale tím jsem zabrzdil motorku a on mě předjel.“

A jak vnímal klíčový okamžik Josef Franc? „Pěkná jízda,“ kvitoval celý průběh rozjížďky s číslem čtrnáct. „Nechtěl jsem Matěje sestřelit a věřil, že to vyjde.“ Po čtvrtém vítězství se ocitl na prahu mistrovského pódia.

Matěj Kůs už nemohl udělat víc, než vyhrát devatenáctou jízdu. Po dokonalém startu se mu to podařilo. Dojel do cíle s pořádným náskokem na Romana Čejku a pak se čel dívat, jak si ve své závěrečné rozjížďce povede Josef Franc. Z bezprostřední blízkosti mohl z tribunky u depa sledovat, jak si jeho starší kolega vítězstvím stylem start – cíl pojistil první individuální titul v domácí seniorské soutěži.

Zatímco Josef Franc a Matěj Kůs mohli přijímat gratulace k titulům mistra, resp. vicemistra, boj o bronz nebyl ani zdaleka vyřešen. Jak už to chodí, okruh kandidátů se začal zužovat ve čtvrté sérii. Jako první vypadl Patrik Nagy. Maďarský závodník s českou licencí dokázal nahromadit sedm bodů. Jedenáctou jízdu vyhrál, když za pomocí úžasné vnější stopy, držel v šachu útočícího Jana Holuba. Jenže do konce mítinku se nemohl chlubit už ničím, protože dvě čisté nuly mu k radosti nedávaly sebemenší důvod.

Martinu Málkovi zase nevyšlo druhé opakování dvanácté jízdy. Přišel o spojkový šteft a s nulou také vyhlídky na pódium a jak sám později přiznával i o chu. O cenné body přišli i Eduard Krčmář, Jan Jaroš a Martin Gavenda.

I když prohrál s Matějem Kůsem a Josefem Francem, byl nejblíže k bronzu Václav Milík. A to tím spíše, když Maks Gregorič, který rovněž podlehl oběma pretendentům mistrovského trůnu, ztratil bod také v rozjížďce s číslem šestnáct. To na něho odstartoval Michal Škurla, na němž si Slovinec vylamoval zuby až k šachovnicové vlajce.

Jenže Maks Gregorič se vrátil do hry na poslední chvíli po skvělém startu do rozjížďky s číslem sedmnáct. Václav Milík se zdržel, když v prvním výjezdu byl nucen vyvážet Martina Málka. Pardubičan se přesto dostal do bitevní vzdálenosti. Ve třetím kole se v zatáčce u depa hrnul dopředu po vnější straně.

Bleskově se ale přesunul na vnitřek, aby do posledního kola vjížděl jako vedoucí závodník. Avšak Maks Gregorič okamžitě kontroval a vynutil si repete jejich souboje v rozjezdu o bronz. V něm byl však Václav Milík suverénem. A po skvělém startu se se slovinským borcem viděl zase až v depu, když se divil jeho nové pneumatice. Nicméně výklad řádů konkurenčního AČR, kdy na rozjezd může závodník použít novou hranu, nikdo jiný nezpochybnil. Mistr republiky AČR tím pádem nesestoupil z pódia ani v soutěži ČSMS.

Hlasy z depa
„Je to blbý, ale abych se snažil vyhrát, musel jsem zkazit Zlatou přilbu, ta mě trošku nabudila,“ svěřoval se Josef Franc. „Myslím, že jo. Byl jsem tak nadrženej‘, že mě v rámci pravidel nemohlo nic zastavit. Kous‘ jsem se a strašně se mi to líbilo.“

„Dneska se titul rozhodnul v mý jízdě s Pepou,“ uvědomoval si Matěj Kůs. „Zabojoval a ukázal, že má srdce bojovníka. Byl rychlejší. Jel jsem bez chyb, držel si tu lajnu. Chtěl jsem držet nervy na uzdě. V nájezdu jsem mu naznačil, že půjdu ven a vrátil se k lajně. Zabrzdil jsem motorku a on mě předjel. Chtěl jsem vyhrát, ale Pepe má vynikající sezónu.“

„Bylo to fajn celý závody,“ říkal Václav Milík. „Ale celej‘ víkend jsem nemoh‘ odstartovat. Tady to šlo, je to kratší dráha. Jsem třetí, ale Matěj má víc zkušeností a Pepe jel pěkně. Jede tady dobře jako na dlouhý, tak jsem nikoho neviděl ještě jet. Jsem spokojenej‘, jeden titul už mám stejně v kapse.“

„Dobrý, ale moh‘ jsem mít dva, tři body víc,“ bilancoval Eduard Krčmář. „Bylo to tady tvrdý, pořád jsme dělali předstih a o zub jsme šli až v poslední jízdě. Pátý místo není špatný, ale moh‘ jsem bejt‘ do tý čtyřky. Měl jsem porazit ještě toho Slovince, ale venek nešel. A s tím Martinem jsem se hrozně otevřel a on mě podjel.“

„Viděl jsem to, jak to bylo,“ nechtělo se Janu Jarošovi příliš do řeči. „Mířil jsem vejš. Nebylo mi úplně nejlíp, zápasím s nějakou virózou.“

„Začátek super,“ vyprávěl Martin Málek. „Ale potom na tři starty jsem nebyl soustředěný a na tom třetím mi ještě ulítl šteft ze spojky. A jednu spojku jsem už měnil po tréninku. Lepší umístění bylo stejně pryč, tak jsem ji tam nechal. Dráha se měnila a rozhodla ta třetí jízda. A nula mě vzala takovou tu chu.“

1. Josef Franc, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 2 3	14
3. Václav Milík, Pardubice	3 2 2 3 2	12+3
4. Maks Gregorič, SLO	2 2 3 2 3	12+2
5. Eduard Krčmář, Slaný	2 2 2 1 3	10
6. Jan Jaroš, Mšeno	3 1 2 2 2	10
7. Martin Málek, Březolupy	2 3 0 2 1	8
8. Martin Gavenda, Praha	0 3 U 3 1	7
9. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	2 2 3 0 0	7
10. Michal Škurla, Praha	0 1 1 3 2	7
11. Roman Čejka, Slaný	1 0 1 1 2	5
12. Jan Holub, Plzeň	1 0 2 1 0	4
13. Ondřej Veverka, Praha	1 1 1 F 1	4
14. Ondřej Smetana, Praha (res)	1 0 1	2
15. Zdeněk Holub, Praha	X 1 1 F –	2
16. Michal Dudek, Slaný	1 0 E – –	1
17. Michal Průcha, Slaný (res)	0 0 0	0
18. Luboš Tomíček, Praha	0 E – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout