Letošní zlatou přilbu zdobí také tefrit z Kunětické hory

Pardubice – 9. října
Přípravy na pardubický plochodrážní víkend jsou v plném proudu. Hlavní trofej je už ovšem připravena a o její kráse se můžou přesvědčit kolemjdoucí okolo Lejhancova klenotnictví na pardubické třídě Míru. V noci putuje do trezoru, avšak jinak zůstane na obdiv až do nedělního dopoledne, kdy bude tradičně slavnostně odvezena do Svítkova. Její tvůrce, renomovaný pardubický klenotník Pavel Lejhanec říká, že také letos jde o originál.

„Je obtížné po dvacáté vymýšlet něco jiného,“ svěřuje se Pavel Lejhanec. „Letos jsem měl představu, aby na ní bylo něco přímo od nás. Byli jsme s manželkou na divadelním představení na Kunětické hoře. Koukal tam ze země kámen, který mě zaujal. Odborníci říkají, že to je nefelinický tefrit. Sebral jsem ho a nechal vybrousit.“

Nerost z Kunětické hoře je použit na šest kamínků umístěných po obvodu nádherné trofeje, které symbolizují šest závodníků, kteří během legendárního závodu se už nikdy nevrátili do svého depa.

Další novinkou je státní znak. „Letos je z přírodního stříbra podle současných trendů a je reliéfní,“ popisuje pardubický klenotník, který se sám podílí na výrobě trofeje spolu s dalšími pěti řemeslníky.

Jako každý rok musí Pavel Lejhanec čelit dotazům, kolik ta blyštivá krása stojí. „Materiál se silně zdražuje, náklady jsou drsnější,“ líčí. „Gram stříbra šel z třech korun na šestnáct. Ale vůči AMK Zlatá přilba nezdražujeme. Řeknu, že faktura z roku 1993 byla 350 tisíc korun, dál jsem to radši nekalkuloval. Dnes se to vylepšilo po technologické stránce, ale cena je značná. Přilba není tržní zboží, na krámě by se těžko prodávala a pro nás je to srdeční záležitost.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)