AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 29. září
Václav Milík dnes dokonale opanoval český šampionát do devatenácti let, když ve Svitavách vyhrál všech pět svých rozjížděk stylem start – cíl. Zato o další příčky se rozpoutal tuhý boj. Eduard Krčmář sice želel nepovedeného startu v rozjížďce s číslem jedenáct, kdy ho kromě pozdějšího vítěze odvedl také Zdeněk Holub, avšak jinak vítězil. Roman Čejka, nespokojený se svými starty, vyměnil spojku, aby nakonec v předposlední zatáčce závěrečné jízdy objel vedoucího Zdeňka Holuba. Tím ho připravil o stupně vítězů a sám si vynutil rozjezd o stříbro pro sebe. V dodatkové jízdě však úřadoval Eduard Krčmář, který si vybojoval titul vicemistra, zatímco na jeho kolegu zbyl bronz.

O dva borce méně
Že cesta favorita není vždy vystlána růžemi, se přesvědčil Eduard Krčmář už cestou na start rozjížďky s číslem dvě. Vyjel z vrat depa, na rovince si střihnul zkušební start a hodil si motocykl za ucho, jak se trefně říká v plochodrážní hantýrce.

Avšak špatný začátek mívá dobrý konec, i když se slánský borec tentokrát nedočkal triumfu stylem start – cíl zas až tak snadno. V nájezdu do první zatáčky se smekl David Štěrovský a Michaela Krupičková už osvědčila svou rychlou reakci při skládání svého zeleného motocyklu před soupeřem v tísni už v mnoha jiných případech.

František Kalina na věži rozhodčího samozřejmě rozblikal červená světla a v repete nechal opakovat celou čtveřici. Teprve na podruhé vše klaplo dokonale a Eduard Krčmář mohl definitivně zaknihovat své první tři body. Další várku dodal v osmé jízdě, kdy na něho odstartoval Daniel Hádek, avšak úřadující šampión jednadvacítek byl před svým plzeňským soupeřem ještě před nájezdem do první zatáčky.

Díky dvěma triumfům byl Eduard Krčmář na čele průběžné klasifikace, ale z pozice leadera se rozhodně netěšil sám. Rovnici, že dva starty se rovnají šesti bodům, úspěšně vyřešili také Václav Milík a Zdeněk Holub. Pardubičan při svém prvním triumfu porazil také Romana Čejku v rozjížďce s číslem tři, aby v páté jízdě zahrál neméně svižné sólo Ondřeji Smetanovi.

Zdeněk Holub vstoupil do závodu čtvrtou jízdou. V jejím prvním oblouku se udržel na vnitřní stopě, kudy sebral vedoucí příčku Danielu Hádkovi. V šesté jízdě měl trošičku prsty v pádě Michala Průchy v úvodní zatáčce, ale repete se všemi čtyřmi závodníky znovu dominoval.

Z vítězů první série se tak první bodové ztráty dočkal Michal Škurla, který hned v úvodní rozjížďce vodil Ondřeje Smetanu od startu až do cíle. V rozjížďce s číslem sedm předvedl znovu nejlepší start. Za sebou měl Michala Kleina, zatímco Roman Čejka klesl v prvním oblouku až za třetí Michaelu Krupičkovou.

Jenže slánský borec udeřil hned na protilehlé rovině, kde šmahem odsunul za sví záda nejen mšenského borce, ale i slečnu v zeleném. Michal Škurla byl na řadě ve druhé zatáčce druhého okruhu. „Po venku byl rychlej‘,“ konstatoval pražský závodník uznale na adresu svého přemožitele. „To se já musím ještě naučit.“

Roman Čejka ale neměl moc času, aby přijímal komplimenty. Ve svém boxu se totiž rozhodl vyměnit spojku. Nicméně námaha se zpočátku neprojevila, protože po startu deváté jízdy letěli dopředu Ondřej Smetana a Daniel Hádek. Slánský závodník ovšem tentokrát nemusel předvádět obdobnou stíhačku jako prve. V první zatáčce totiž upadl Stanislav Pouznar.

Odkulhal do sanitky a odjel do místní nemocnice, kde naštěstí přišli pouze na natažené vazy v koleni. Mšenského závodníka vybavili berlemi, s nimiž se objevil v depu ještě před koncem závodu. Restart zvládl nejlépe Roman Čejka. V úvodní zatáčce se ale dostal příliš daleko na venek a Daniel Hádek se tlačil dopředu. Jenže vnější stopa byla ve výjezdu přece jen rychlejší a Slaňák se na čele udržel.

Zato Daniel Hádek se stal druhou obětí dnešního závodu. V předposlední zatáčce ho o druhé místo připravil Ondřej Smetana. „Nejde mi to tady,“ vysvětloval, proč předčasně balí své motocykly a závodnické propriety. „Ale přes zimu na sobě budu makat!“

Drama až do rozjezdu
Jedenáctá jízda měla napovědět mnohé při řešení otázky mistra, jelikož svedla na svůj startovní rošt hned čtyři z okruhu favoritů. Nicméně ani její mladší sestřička s číslem deset si s ní rozhodně nezadala. Zdeněk Růžička v ní potvrdil stoupající tendenci své formy. Do první zatáčky vlétl spodem, nesmlouvavě vyvezl svého staršího klubového kolegu Michala Kleina na venek a až do konce držel v šachu Michala Průchu. Vítězství mu samozřejmě nesmírně pomohlo v konečném součtu, v němž získal osmou příčku a nechal za sebou závodníky, co by před ještě před nástupem nečekal.

Dnešní závod vyprodukoval podobných překvapení celou řadu. Mezi ně patřilo, že i předčasné finále, jak by jedenáctá jízda mohla být směle označena, bylo předčasně rozhodnuto. Do první zatáčky přijel první Václav Milík před Zdeňkem Holubem, Eduardem Krčmářem a Michalem Škurlou. A stejné pořadí vydrželo nezměněno až do cíle.

„Start úplně na hovno a pak špatná jízda,“ vysvětloval Michal Škurla svou nulu. I když ho do konce mítinku čekaly relativně snadnější rozjížďky a on je proměnil ve vítězství, díky tomuto výsledku definitivně přišel o šanci na procházku ke stupňům vítězů.

„Na startu jsem spad‘ do druhý koleje a tím se to všechno posralo, strašně jsem ztratil,“ nechal se slyšet pro změnu Eduard Krčmář. Ten sice v souboji s Václavem Milíkem ztratil dva body, ale v žádném případě naději za zlato. A to tím spíše, když se hned ve čtvrté sérii zdárně vypořádal s Romanem Čejkou.

Ten sice ve čtrnácté jízdě odstartoval nejlépe, jenže Eduard Krčmář se v úvodním nájezdu dostal pod něho a hnal ho svinským krokem ven. V sedmnácté jízdě ho zdrželo jen opakování startu vinou Dominika Hinnera, který skončil předčasně v pásce. Po Pražanově diskvalifikaci nestálo nic v jeho putování za třemi body.

Ještě předtím Václav Milík kraloval šestnácté jízdy, aby o dvě rozjížďky později obhájil titul. Opět perfektně odstartoval a po čtyřech kolech už létal nad hlavami přátel do vzduchu coby staronový šampión. Spokojená přitom mohla být i Michaela Krupičková, když se navzdory natažené noze Michala Průchy prohnala na protilehlé rovince na druhé místo. Celkové sedmé místo při debutu nejen v šampionátu, ale na technické dráze ve Svitavách vůbec naplnilo její nitro oprávněnou spokojeností.

Zato Eduard Krčmář prozatím neměl jasno. Zdeněk Holub, který se stal vedle Václava Milíka jediným borcem, jenž ho dnes dokázal obrat o body, ztratil výhodu v rozjížďce s číslem třináct. Zatímco Ondřej Smetana v ní vypálil dopředu, on se zapletl do šarvátky s Michaelou Krupičkovu. Její odpor konečně ve druhé zatáčce druhého kola, kde jí dokázal podjet. Jeho klubový kolega však před ním své vedení uhájil.

Před dvacátou jízdou měl Zdeněk Holub na svém kontě deset bodů stejně jako Roman Čejka. Bylo jasné, že kdo z nich zvítězí, doprovodí Eduarda Krčmáře do rozjezdu o stříbro. Pražan se jakoby nemohl dočkat rozhodující bitvy a vtrhnul na dráhu, sotva se před ním rozevřela vrata.

První byl také po vylétnutí pásky. A Roman Čejka se rázem opět ocitnul v roli útočníka. „Šel jsem do toho po hlavě a riskoval trošku víc,“ připouštěl. Risk se mu však vyplatil, jelikož se v posledním okruhu přehnal venkem první zatáčky pro potřebné tři body. „Slyšel jsem ho za sebou, ale po venku jsem ho nečekal,“ připouštěl Zdeněk Holub, že ho Slaňák svým útokem zaskočil.

Mohl však už jen láteřit, jak přišel o stupně vítězů, protože do rozjezdu o stříbro nastoupili dva slánští závodníci. Lépe odstartoval Eduard Krčmář, na protilehlé rovince svého protivníka zavřel a tím prakticky rozhodl o své pozici vicemistra. „Odstartoval jsem a pak už to jen držel,“ liboval si, čím mohl jeho sok jedině souhlasit. „Byl úplně všude a nešlo ho předjet,“ konstatoval.

Hlasy z depa
„Paráda, super, bomba,“ hledal Václav Milík jenom samé superlativy. „Motor byl dobře nastavenej‘. Nemůžu si vůbec stěžovat. Hlavně to startovalo, za to musím poděkovat Bohoušovi Brhelovi, že změnil vačku a bylo to lepší. Děkuju taky panu Kessnerovi, kterej‘ mě finančně podpořil, abych měl GM. Tenhle titul byl jednodušší než loni, vypad‘ Holoubek a nebyl tady ten Němec, co mě trápil loni. Příští rok se v devatenáctkách nesvezu, ale chtěl bych udělat patnáct bodů v každejch‘ jednadvacítkách. Jsem starej‘, v květnu mi bude už dvacet, to je v prdeli (smích).“

„Zkurvil jsem jednu jízdu,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Neodstartoval jsem. Kdybych tam Vencu udělal, bylo by to lepší. Nešlo to ale dohnat, strašně jsem ztratil. Dráha byla hluboká, ale vyházelo se to a šlo to. Na startu jsem ale spad‘ do druhý koleje a tím se to posralo. Potom to už bylo dobrý, v rozjezdu jsem odstartoval a jen to držel. Titul mám z jednadvacítek, ty jsou důležitější a navíc Venca jel devatenáctky naposledy. A teď doufám, že vyhraju Zlatou stuhu, uvidíme.“

„Docela těžký, nepoved‘ se mi ani jeden start,“ bilancoval Roman Čejka. „Vylít‘ mi šteft, měnil jsem spojku, ale pak to začalo bejt‘ horší než na začátku. Musel jsem to dohánět a jel jako magor. Do všeho jsem šel po hlavě, riskoval trošku víc, ale vyšlo to. S tím Zdendou jsem měl blbej‘ start, doháněl to, ale povedlo se mi to až v posledním kole. Šup tam, bylo to náročný na sílu, ale zvládnul jsem to. A jsem spokojenej‘, chci poděkovat všem, co mi pomáhaj‘. V rozjezdu šlo o start, ale Eda byl úplně všude. Nešlo ho předjet, zkoušel jsem to zespodu, zezhora a aspoň dělal něco pro lidi.“

„Posral jsem to všechno,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Starty dobrý, ale o to mi neslo. Jsem debil, na to se nic jinýho říct nedá. Slyšel jsem ho (Romana Čejku v rozjížďce s číslem dvacet – pozn. redakce) za sebou, ale nečekal jsem ho zvenku. A posral jsem to i předtím s tím Ondrou.“

„Vůbec to nebylo dobrý,“ mračil se Michal Škurla. „Čejen mi dal přesně jako Zdendovi. Po venku byl rychlej‘, to se já musím naučit. S těma venkama nejsem ještě sehranej‘. Nejdůležitější jízdu závodu jsem posral. Start úplně na hovno a špatná jízda. Asi byly nějaký erupce na slunci.“

„Dnes dobrý,“ byla nálada Ondřeje Smetany v ostrém kontrapunktu s jeho klubovými kolegy. „Šlo to, až na ty starty. Kdybych startoval líp, měl bych víc bodů. Škoda, že Standa spadnul, tam jsem moh‘ mít o bod víc, byl jsem před Čejenem. Dráha se mnou skákala jako na koze, ale doufám, že jsem na cestě nahoru. Musím, chci!“

„První dvě jízdy byly horší, protože jsem dlouho nejezdila,“ komentovala Michaela Krupičková svůj povedený debut v šampionátu. „Byla jsem nerozjetá a já potřebuju čas rozjezdit se. Jsem spokojená, na to, že ta dráha dost houpala.“

„Zezačátku to bylo hrozný,“ připouštěl Zdeněk Růžička, že cesta ke skvělému osmému místu nebyla jednoduchá. „Nemoh‘ jsem se s tím srovnat. Dlouho jsme netrénovali. Pak mi to i na rozbitým jelo dobře. Šel jsem o zub nahoru. Nečekal jsem, že vyhraju, ale dobře jsem odstartoval. Blbě se tady předjíždí, tak jsem to měl snazší.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 1 3 3	13+3
3. Roman Čejka, Slaný	2 3 3 2 3	13+2
4. Zdeněk Holub, Praha	3 3 2 2 2	12
5. Michal Škurla, Praha	3 2 0 3 3	11
6. Ondřej Smetana, Praha	2 2 2 3 2	11
7. Michaela Krupičková, Divišov	2 0 3 1 2	8
8. Zdeněk Růžička, Mšeno	1 1 3 0 2	7
9. David Štěrovský, Pardubice	F 1 2 2 1	6
10. Daniel Hádek, Plzeň	2 2 1 – –	5
11. Michal Průcha, Slaný	1 1 1 1 1	5
NC Michal Klein, Mšeno	E 1 0 2 1	4
12. Dominik Hinner, Praha	0 0 2 1 T	3
13. Stanislav Pouznar, Mšeno	E 2 F/R – –	2
14. Filip Hájek, Praha	0 0 1 1 0	2

Poznámka: Michal Klein není klasifikován v konečném pořadí šampionátu, jelikož překročil věkovou hranici do devatenácti let

Foto: Eva Palánová