Blijham – 9. září
K nepřehlédnutelným úspěchům české ploché dráhy v mezinárodním měřítku přispěl také Patrik Mikel, který se ze zlatého poháru UEM stopětadvacítek na travnaté dráze vrátil ověnčený titulem. Reportáž z pera Jaroslava Šůse, konstruktéra vítězného českého motocyklu Shupa, již magazín speedwayA-Z přinesl. Nyní přichází řada také na dojmy Petra Křikavy, který v Nizozemí působil jako vedoucí výpravy, a samozřejmě samotného březolupského závodníka.

Miliónkrát lepší náhrada za zadřený motor
„Dojeli jsme v sobotu,“ bere Patrik Mikel své vyprávění pořádně zeširoka. „Byla pohodička, zabydlili jsme se. Druhý den to začlo. Trénink byl už v 7:30. Když jsme se Škurlíkem vstávali, byla tma, ptal jsem se ho, co se děje. Vstali jsme a byli probudit ty další.“

Trénink však pro české barvy neprobíhal zrovna optimálně. „Dráha byla suprová, ale oči se mi vyvalily, když jsem viděl, že mantinely jsou až o metr vedle,“ vypráví březolupský závodník, který měl záhy se svým otcem Františkem napilno. „Zadřel jsem. Zezačátku to bylo super, myslel jsem, že tenhle motor udělá závod.“

Skříň motoru nevydržela a technici Shupa Teamu měli rázem o zábavu postaráno. Ani Petr Křikava se nenudil, protože Kryštof Rybář si při pádu přivodil těžký otřes mozku a zlomeninu nosu. „Měli jsme problém, aby mu dali dobrou lékařkou péči,“ říká slánský šéf, který si mezitím stačil všímat hlavních soupeřů českých závodníků. „Jevilo se asi deset závodníků, kteří by se mohli poprat o stupně. Dobrý dojem udělali Holanďané, měli to najetý, perfektně to jelo i Wasermannovi.“

Ani naši reprezentanti nebyli rozhodně bez šancí. „Dobře jeli i Michaela Krupičková a Michal Škurla, hlavně od startu,“ vypráví Petr Křikava. „Ostatní platili nováčkovskou daň.“ A jak vnímal trénink Patrik Mikel? „O tréninku jsme měli jednu rozetu,“ říká. „Chtěl jsem dát o zub míň, ale nestíhali jsme, když jsem to zadřel. Shupa zareagovala rychle. Vyměnili jsme motor, mezitím jsem jel na dlouhánovi, ale pak mi Shupa dala motor, za který jim děkuju. Byl suverénní, miliónkrát lepší než ten, co jsem zadřel.“

Do finále A jenom jeden
Jako první se na blijhamské dráze objevila Michaela Krupičková. „Odstartovala dobře za Wasermannem, ale Hummel se tam dostal,“ vzpomíná Petr Křikava. Patrik Mikel šel do akce v rozjížďce s číslem dvě. „Říkal jsem si, že je úzká dráha, je nás tam šest, takže musím odstartovat,“ popisuje. „Dali jsme to o ten zub dolů, potřeboval jsem vyhrát.“

Pět bodů se Patriku Mikelovi skutečně podařilo získat, by to nebylo jednoduché. „Se Škurličem jsme tam šli na lokty,“ vypráví. „Já se do něj opíral v první zatáčce. Kopla ho díra a podjel ho Igor Kopiec. Když jsem se v dalším kole otočil, Igor byl za mnou. Napálil to do mě. Zvednul jsem se, taka se ptal, jestli jsem v pohodě. V opakovačce byla na chlup stejná situace se Škurličem, ale vyhrál jsem.“

Březolupský závodník nepoznal hořkost porážky ani v rozjížďce s číslem pět. „Vyhrál s přehledem,“ hodnotí jeho výkon Petr Křikava. „Michal Škurla měl dobrej‘ start, měl ale problémy a přijel až třetí.“

Po dvou sériích se o průběžné vedení dělili Patrik Mikel a Sandro Wassermann, kteří obě své jízdy proměnili ve vítězství. Michal Škurla měl na svém kontě sedm bodů, Michaela Krupičková šest za dvojici druhých míst. Nováček Roman Mády dojel dvakrát pátý, ale při svém třetím startu neviděl cíl kvůli pádu. „Sestřelila ho Patrizia Grosser, ale odnesl to on,“ upřesňuje Petr Křikava.

Když Michal Škurla dojel třetí také v rozjížďce s číslem jedenáct, bylo jasné, že se s šampionátem tentokrát nerozloučí startem ve finále A. Aby v něm byla Michaela Krupičková, potřebovala by projet vítězně cílem dvanácté jízdy. Jenže Patrik Mikel byl proti.

„Říkal jsem si, je tam Hummel, takže nevím,“ připouští Patrik Mikel pochybnosti, které ho provázely před jeho třetí cestou na startovní rošt. „Ale odstartoval jsem a vyhrál i potřetí.“ Z českého čtyřlístku postoupil do finále A jako jediný, Michaele Krupičkové nakonec druhé místo nestačilo.

Potřetí k titulu
Stejně jako Patrik Mikel dokázal svou vítěznou sérii prodloužit i Sandro Wassermann. „Vybíral si jako první a vzal si žlutou,“ vypráví Patrik Mikel o událostech, které bezprostředně předcházely jeho titulu. „Já si vybral černobílou jako v poslední jízdě, kde se mi startovalo úžasně.“

A pak už konečně páska letěla vzhůru. „Jel jsem první,“ vzpomíná Patrik Mikel. „Ve druhé zatáčce jsem to vzal radši na venek, ale podjel mě Jordan Dubernard. Dostal jsem se zpátky, ale spadli Sandro Wassermann a Darrel de Vries. Odešli po svých.“

Ani repete se neobešlo bez problémů. „Opět jsem byl první a opět se na mě tlačil Jordan,“ říká Patrik Mikel. „A zase červené světlo. Spadl Buddy Prijs a odnesli ho se zlomenou kličkou.“ Ke třetímu startu přijeli už kromě českého závodníka jenom Darrel de Vries a Jordan Dubernard.

„Řvali na mě, a to dám potřetí,“ líčí Patrik Mikel. „Odjel jsem nevšímal si jich. Dojel jsem do cíle a byl šastnej‘. Skákal jsem, nevěděl, co dělat. Taka mi podal vlajku, jel jsem s ní dokola a mával s ní. Byl to nepopsatelný pocit, nechtěl jsem tomu věřit. Pak jsem hodil vlajku panu Křikavovi a dělal hodiny. Jenže jsem to zavřel, přetočil se a spadnul. Udělal jsem na dráze dva kliky, pak doběhli kluci a házeli mě do vzduchu. Ještě jsem zaběhl za Danem Rybářem a pak se rozbrečel, jak jsem byl šastný.“

Radostnému jásaní celé české výpravy učinil přítrž až pokyn pořadatelů, aby Patrik Mikel šel na stupně vítězů. „Ještě předtím i taka dal telefon a mamka se sestrou mi pogratulovali,“ popisuje šastný vítěz závodu, jenž se vesměs označuje za mistrovství Evropy, by neoficiální. „Vylez‘ jsem tam s vlajkou, stáli tam tři poháry a já dostal ten největší. Málem se mi podlomily kolena. Musel jsem si ho dát do levé ruky, co mě bolela, jak jsem třískal do řidítek. Při hymně jsem zahodil kvítko a čepici a vzal do ruky vlajku.“

„Patrik získal titul, to je úspěšný výsledek,“ bilancuje Petr Křikava. „Roman Mády platil nováčkovskou daň, u Michaely Krupičkové a Michala Škurly se projevil handicap vyšší váhy. Tomáš Škurla mi říkal, že kdyby ta dráha neměřila jen 275 metrů, vůbec by sem nejeli. Já bych chtěl obzvl᚝ poděkovat Shupě, jejich motorky jely dobře a servis byl perfektní.“

Slovy díků nešetřil ani šastný vítěz. „Děkoval jsem Shupě za motor už v Blijhamu a děkuju i teď,“ říká. „Nebýt jí, co bych byl? Nic! Lukáš ze Shupy říkal, že šestadvacet let čekal, až někdo udělá někde titul, před tím to byl nějaký endurák.“

Foto: Shupa Team