Praha – 25. září
S koncem základní části se z extraligy stala úplně jiná soutěž. Zatímco DaK Moto Plzeň-Divišov, Slaný a Mšeno mohou bilancovat a přemýšlet o dalším ročníku, pro Prahu a Pardubice startuje všechno nanovo. Předchozí body jsou vymazány a k titulu je zapotřebí uspět ve dvojici finálových klání, z nichž to první startuje dnes o půl sedmé večer na Markétě.

Nejsou více než dvě možnosti
Dnes ještě nebudou bouchat zátky z láhví se šampaňským, protože dnešní vítězství ještě neznamená titul. Jenže výsledek vytváří skvělou nástupní pozici pro odvetu, která se v pardubickém Svítkově pojede hned příští středu.

„Nenechávám nic náhodě,“ je si Tomáš Topinka plně vědomý situace, která by už v konečném důsledku nemusela přinést nápravu. „Jdeme do toho naplno a nic nevypustíme.“ Pražská sestava na večerní klání je odrazem vysokých ambicí. Konec konců není divu, v hlavním městě se z extraligového zlata radovali naposledy roku 2003.

A tak není divu, že pražský kouč dnes rozdá vesty nejsilnější sestavě, kterou může dát dohromady. A to včetně Nickiho Pedersena, který Pražanům počátkem května pomáhal dobýt Svítkov, a Troye Batchelora, jenž pro tým udělal spoustu práce v létě.

„Nicki je pro mě jistota,“ komentuje Tomáš Topinka své motivy při volbě posil. „Troy jel taky pěkně, i když Rafal Okoniewski jel z našich závodníků nejlíp při Tomíčkově memoriálu. Ale už předtím jsem měl v hlavě, že pojedou právě tihle dva, tak jsem to tak nechal.“

Přitom nepřekvapí strategie, že oba cizinci figurují na náhradnických postech. „Je to obvyklé, nic novýho,“ souhlasí Tomáš Topinka. „Děláme to trošku složitější pro sebe, je to náročnější, když musíš něco vymejšlet. Lepší by bylo držet se pevně čísel.“ Pevná čísla v pražském týmu budou mít senioři Matěj Kůs, Luboš Tomíček a Josef Franc a dvojice juniorů Zdeněk Holub a Michal Škurla.

I když má současný rozpis mnoho kritiků, rozhodně se mu nemůže upřít silně vyvinutý smysl pro dramatickou podívanou. Samotní manažeři si vesměs odvykli svěřovat se se svými prognózami a ani Tomáš Topinka není v tomto ohledu výjimkou v případě večerního klání. „Uděláme všechno, co můžeme,“ slibuje. „Jsou dvě možnosti, buď to dopadne dobře anebo to dopadne špatně.“

Jeden cizinec stačí
Pardubice sice základní část nevyhrály, avšak svým způsobem se za vítěze mohou považovat. První celek si totiž mohl vybírat, zda pojede nejprve na své vlastní dráze nebo na stadiónu soupeře. A Východočeši se netajili přáním, končit před domácím publikem, což se jim splnilo.

Avšak aby mohly výhodu domácího prostředí proměnit, musí zabojovat už dnes na Markétě. „Uvidíme,“ reaguje Lubomír Vozár na připomínku své dlouhodobé horší bilance vzájemných duelů s pražským Olympem. „Každý závod je jiný a je to nabité. Teď nezáleží na mně, ale na jezdcích.“

Přitom se sestavou musel improvizovat. V semifinálovém utkání švédské Elit Serien ve Vetlandě upadl Rune Holta v barvách hostující Kumly. Sice se ještě objevil dvakrát na startovním roštu, avšak později lékařská prohlídka později ukázala poraněné zápěstí.

A tak se do pardubické sestavy vrací Magnus Zetterström, který v loňském semifinále dostal v rozjezdu Pardubice až do mšenského finále. V něm se objevil naposledy, aby se další příležitost startovat v české extralize naskytla až prakticky po roce.

Na rozdíl od svého soupeře sází Pardubice na taktiku jednoho cizince. „Proč bychom měli dva, nám stačí jeden,“ odmítá Lubomír Vozár myšlenku, že jde o jisté riziko. A současně připomíná další fakt. „A koho bych měl nechat sedět? Tomáše Suchánka, který nám odjel všechno? Nebo Drymly? To by byla blbost!“

Lubomír Vozár postavil svou strategii tradičně na cizinci a nejlepším juniorovi Václavu Milíkovi na pozicích náhradníků. Neměnná je prakticky i základní sestava s Tomášem Suchánkem, bratry Drymlovými a juniory René Vidnerem a Davidem Štěrovským. Ti jsou znovu směrování do rozjížďky s číslem jedna, kam jim ovšem Tomáš Topinka poslal nejen Zdeňka Holuba, ale i Luboše Tomíčka. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se za těchto okolností Václav Milík objevil na ovále už v rozjížďce s číslem jedna.

Oba soupeři se mají dokonale přečtené a stejně jako jeho pražský protějškem si také Lubomír Vozár uvědomuje, o jaké drama půjde. „Škoda Runeho,“ lituje, ale poraženeckým myšlenkám rozhodně nepodléhá. „Ale co se dá dělat? Zorro v Markétě už jel, a když bude startovat, bude to dobré. Bude to dramatický a tipovat nebudu.“

Historické okénko:
Praha – Spořilov, 2. prosince 1967: vítězství na domácí dráze zajistilo titul
Dvoukolové finále extraligy tady bylo již v letech 1972 – 1974, avšak vůbec poprvé se ve dvojkolovém finále závodilo o ligového mistra roku 1967. I když je nutno dodat o mistra neoficiálního, jelikož se tehdy pravidelné zápolení družstev vrátilo na naše ovály po pětileté pauze jako Pohár Světa motorů.

Na rozdíl od všech dalších finálových vyvrcholení včetně toho letošního se však o titul nestřetnuly nejlepší celky tabulky. Pohár Světa motorů totiž rozdělil jedenáct československých týmů do třech skupin.

V céčku zápolila výkonnostně slabší družstva Březolup, Bratislavy a Žarnovice bez nároku na postup, v čemž by šlo spatřovat jakousi nižší divizi. V áčku se střetly RH Praha, Slaný, Plzeň a České Budějovice, zatímco béčko přineslo boje Viktorie Žižkov, Ústí nad Labem, Kopřivnice a Pardubic.

Na rozdíl od ligy z let 1956 – 1962 šlo výhradně o klubová družstva, nikoliv o reprezentace krajů, a vůbec poprvé se závodilo doma i venku. Nešvary staré soutěže však přetrvávaly. Vedle kontumací šlo především o protahování termínů do dnes nepředstavitelných datumů. Kupříkladu Slaný dorazil na Markétu 11. listopadu. Ve stejný den byla na Spořilově Kopřivnice, přitom šlo teprve o první domácí klání Žižkova. Další následovalo ještě o týden a poslední o další týden později. Bystřejší čtenáři si již vydedukovali, že se skupina uzavřela až 25. listopadu.

A to ještě zbývalo odjet finále! Žižkov jako vítěz skupiny B jel první závod 2. prosince, zatímco odveta na Markétě, domovské dráze vítěze áčka, se uskutečnila o den později. Třetí prosincový den je tak nejvíce pozdním datumem, kdy se u nás jel závod na klasické ploché dráze. Koho by překvapilo, že se okolo drah válely hromady sněhu?

Lepší vstup do soutěže měla Viktoria Žižkov pod kapitanátem Antonína Kaspera, který ztratil jediný bod. Skvěle mu sekundovali devítibodoví Václav Verner a jeho strýc Miloslav. V pražském táboře měl Luboš Tomíček třináct bodů. Zbytek týmu, v němž nechyběl tehdy ještě neznámý mladý začátečník Jiří Štancl, dokázal dát do kupy jen osmnáct bodů.

Triumf 47:31 si už žižkovští závodníci nenechali druhý den devalvovat. RH Praha sice v odvetě vyhrála, ale pouze o pět bodů, takže se do kolonky vítězů zapsala Viktoria Žižkov. Napřesrok se liga jela už jako oficiální šampionát a Pohár Světa motorů se na československé ovály vrátil až v letech 1989 a 1990. Tehdy však šlo o seriál závodů nejlepších jednotlivců ligy.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Luboš Tomíček
	2 Matěj Kůs
	3 Zdeněk Holub
	4 Michal Škurla
	5 Josef Franc
	6 Troy Batchelor, AUS
	7 Nicki Pedersen, DK
ZP Pardubice:	8 René Vidner
	9 Tomáš Suchánek
	10 David Štěrovský
	11 Aleš Dryml
	12 Lukáš Dryml
	13 Magnus Zetterström, S
	14 Václav Milík

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora