AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mariánské Lázně – 22. září
Aleš Dryml na počátku dnešního challenge o finálovou sérii světového šampionátu na dlouhé dráze právem nebyl spokojený se svými starty. Když přenastavil motocykl, situace se pronikavě zlepšila. Pardubický závodník bez větších problémů pronikl až do finále. V něm podlehl jen Aki-Pekka Mustonenovi, s nímž prohrál rovněž v rozjezdu o vítězství. Druhým postupujícím Čechem se stal Richard Wolff. Také on se lepšil jízdu od jízdy a sedmou příčku si vydřel statečným výkonem v semifinále. Michael Hádek skončil devátý, Karel Kadlec, jenž na poslední chvíli nahradil Cory Gathercola, osmnáctý. Závod provázeli rovněž veteráni v rámci své evropské série, avšak do jejich bojů žádný český závodník nezasáhl.
Stíhací jízda eliminuje horší starty
Kdo se dnes vydal do Mariánských Lázní od východu republiky, musel si připadat jako na festivalu aprílového počasí. Sluníčko, střídaly černé mraky, tu a tam déš, teplo stejně jako chladno. Důležité však bylo, že se meteorologové nemýlili se slibovaným vylepšením ve směru od západu. Obloha nad lázeňským oválem byla totiž naprosto luxusní.
Challenge přilákalo poměrně slušný počet diváků, kteří mohli vidět v akci hned čtveřici našich reprezentantů. Ti se do startovní listiny dostávali vskutku nevyzpytatelnými cestami osudu. Nejpřímější dráhu měl Aleš Dryml, který se kvalifikoval rovnou z francouzského Tayacu. Trio ostatních muselo čekat na smůlu soupeřů.
A na sebe nenechala čekat. Nejprve se omluvil Nor Björn G. Hansen, sotva se jeho jméno objevilo na oficiálně startovní listině vydané FIM. Na řadu přišel Michael Hádek. Richard Wolff tušil, že zastoupí zraněného Andy Appletona, avšak definitivního potvrzení se dočkal až ve středu večer. Nakonec nezůstal pozadu ani Karel Kadlec. Plzeňský nezmar měl plnit úlohu náhradníka, avšak Australan Cory Gathercole na poslední chvíli zjistil, že má propadlý pas.
Jako první se v ostré akci předvedl Karel Kadlec, který skončil s nulou v rozjížďce s číslem dvě. Avšak jeho ambice ležely přece jen mimo pásmo postupu do finálové série světového šampionátu na příští rok. Ostatní naši se potkali na startovním roštu třetí jízdy.
Nejvíce o sobě dal vědět Aleš Dryml. Od startu odjížděl jako pátý, avšak po spodní straně postupoval dopředu. Z úvodní zatáčky vyjel jako čtvrtý, na protilehlé rovince byl třetí. Stále se hrnul dopředu, aby v nájezdu do druhé zatáčky objel Jannicka de Jonga. Před sebou měl už jenom Richarda Halla.
Na Angličana zaútočil zleva na protilehlé rovince druhého kola, avšak bez progresu. Teprve až když se v dalším okruhu Richard Hall dostal v první zatáčce příliš daleko na venek, přišla Pardubičanova chvíle. Vmžiku se spodem natáhl pro pět bodů.
Zato Michael Hádek prošel přesně opačnou genezí. Po vylétnutí pásky se pohyboval hodně vpředu, avšak na konec neudržel ani čtvrté místo. Na protilehlé rovince závěrečného kola mu ho sebral Richard Wolff. Plzeňan se v cílovém finiši pokusil o revanš. Na tabuli výsledků v depu se sice objevil jako čtvrtý, avšak dva body nakonec byly přiznány Richardu Wolffovi.
Start nevyšel Aleši Drymlovi ani v rozjížďce s číslem čtyři. „Nevytočila se dvojka,“ posteskl si. Jenže tentokrát jeho pokus o stíhací jízdu skončil hutnou cejchou od Glena Phillipse, který odstartoval hned za Herbertem Rudolphem. Navíc o třetí místo připravil Aleše Drymla Jeffrey Woortmann, který se okolo něj přehnal v první zatáčce druhého okruhu.
Říká se, že do třetice všeho dobrého i zlého. V případě Aleše Drymla to dnes platilo beze zbytku, jelikož ani osmá jízda neviděla povedený startovní manévr v jeho podání. Pardubičan opouštěl rošt jako čtvrtý. Ale ovšem ve výjezdu z druhé zatáčky podjel Glena Phillipse a vzápětí i Dirka Fabrieka.
Dva pádné důvody k české radosti
S jedenácti body po třech sériích však na tom Aleš Dryml nebyl vůbec špatně. Více měli jenom Jeffrey Woortmann, Richard Hall (oba 13) a Stephan Katt (12). Na jedenácti bodech jako on byli ještě Herbert Rudolph, Glen Phillips a Jannick de Jong. Aki-Pekka Mustonen, suverénní vítěz svých dvou úvodních jízd, musel v sedmé jízdě zůstat stát s poruchou motoru.
Po problematickém začátku závod slibně rozjel také Richard Wolff. V šesté jízdě vystřelil dopředu Stephane Tresarrieu, jenže sotva ho objel Richard Hall, Francouz upadl. I když vyvázl bez 
zranění, zbytek závodu sledoval už převlečený do riflí a mikiny. Richard Wolff se rozjížděl zezadu, aby ve druhém kole obral o druhé místo Nicka Lourense. Jako druhý projížděl Richard Wolff cílem také v rozjížďce s číslem devět.
Tentokrát odstartoval jako z partesu a pestrobarevného hada závodníků vodil celé kole. Jeffrey Woortmann ovšem byl v jeho závěsu, a když za sebou najížděli do první zatáčky podruhé, dostal se spodem do vedení. Pražan zkusil kontrovat hned na rovince, kde byl rychlejší, jenže v zatáčce u depa se mu předjížděcí manévr na Holanďana nepovedlo dotáhnout do konce.
Pražan slynul bojovností také při svém posledním startu v základní části v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní se konečně projevilo úsilí v garáži Aleše Drymla, který konečně odstartoval dle svých představ. „Přenastavili jsme motorku, aby jela od startu,“ vysvětlil později.
Richard Wolff byl prozatím třetí za Dirkem Fabriekem, pod kterým se však na protilehlé rovince prohnal jako tisíciletá voda do pražského metra při povodních před deseti lety. Spanilá jízda dvou českých závodníků na čele měla báječnou dohru v postupu obou do semifinálových jízd. Radost domácích fanoušků byla umocněna, když je do nich doprovodil Michael Hádek.
Plzeňan bohužel ke své smůle ke své úvodní jedničce dodal ještě jednu další sestřičku hned ve čtvrté jízdě. v rozjížďce s číslem sedm však profitoval z technických trablů Aki-Pekky Mustonena a Herberta Rudolpha, pro něhož právě nastaly špatné časy, a skončil třetí. Stejné umístění dovezl i ve dvanácté jízdě, kdy odstartoval za pekelně rychlými Aki-Pekka Mustonenem a Jeffreyem Woortmannem.
Celá česká trojice se ocitla v semifinále dvě. To první se muselo opakovat kvůli pádu Joela Nyströma. Zatímco v prvním případě se Aki-Pekka Mustonen prosadil do čela přes Stephana Katta až ve druhém kole, při repete si s ním poradil už v prvním oblouku. Němce navíc v první zatáčce druhého kola vyhnal Jeffrey Woortmann daleko na prkna.
Start druhého semifinále vyšel nejlépe Aleši Drymlovi a Richardu Wolffovi. V úvodní zatáčce se přes oba dostal Dirk Fabriek, jenže Aleš Dryml se na první místo vrátil hned na protilehlé rovince. Richard Wolff se stal obětí svého jmenovce Halla, ale již ve druhém kole jezdil opět třetí. Motor Dirka Fabrieka totiž vadnul a vadnul, až se ve třetím okruhu odmlčel definitivně.
Richard Wolff se Richardu Hallovi přibližoval snad ještě větší silnou, než je ocelový špendlík 
přitahován k magnetu. V poslední zatáčce se prosmýkl pod Angličanem na druhé místo. Inkasoval bod jistoty, který ho sice nedostal do finálové jízdy, ale do elitní dlouhodrážní společnost pro příští rok ano.
Do ní se samozřejmě kvalifikoval i Aleš Dryml, jehož závodní program se však dnes ještě neuzavřel. Ve finálové jízdě opět perfektně odstartoval, aby za svými zády udržel také Aki-Pekku Mustonena. Finský závodník však ve třech čtvrtinách protilehlé rovinky pronikl do čela. Vynutil si dodatkovou jízdu, v níž Aleše Drymla odvedl už při vylétnutí pásky. Zato Jannick de Jong a Jeffrey Woortmann si v dalším rozjezdu o třetí místo rozdávali jako o mistra světa a několikrát si prohodili pořadí.
Hlasy z depa
„Jsem velmi šastný,“ nezastíral Aki-Pekka Mustonen na tiskové konferenci. „V Morizes jsem měl problémy. Tři týdny jsem na cestách, Morizes, Vechta a pak sem. Doufám, že příští týden už budu doma. Chci relaxovat a trénovat.“
„Byl to těžkej‘ závod,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Hlavně na začátku jsem nebyl spokojenej‘ se starty. Nelíbily se mi v prvních třech rozjížďkách, pak jsme přenastavili motorku, aby jela od startu. Předtím jsem startoval hrozně a musel se probíjet. A tady v Mariánkách není cejcha žádnej‘ požitek. 
Skoro jsem sípěl bolestí, ale pak jsme to změnili. Začal jsem startovat a nakonec byl na bedně. Neočekával jsem, že budu tak vysoko, čekal jsem tak sedmý místo. Bej’t na bedně je super.“
„Trápil jsem se trošku v prvních dvou sériích,“ připouštěl Jannick de Jong. „Motor nebyl dost silný. Po dvou jízdách jsem vyměnil motorku. V semifinále jsem zůstal vzadu, byl jsem trošku z rytmu, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se dostal do finále. Ape se tam ale dostal rychleji. Závody byl těžký, ale férový. Jsem rád, že jsem se kvalifikoval a doufám, že příští rok skončím mezi prvními sedmi a challenge už nepojedu. Musím se na to víc koncentrovat.“
„Vstával jsem v pět ráno,“ vyprávěl Richard Wolff. „Když jsem viděl, že chčije, říkal jsem si a jéje. Pak jsem si ale povídal ‚klid, Mariánky jsou daleko a třeba mi chčije štěstí‘. A taky jo. Jelo se mi super, bojoval jsem. Mrzí mě první jízda. Byl jsem zvenku,nestačil je zavřít. Spad‘ jsem na pátý místo a musel předjíždět Haďase. Mohlo bejt‘ víc bodů, chtěl jsem je finále. Sbírám poháry pro svý synátory a jeden jsem potřeboval. Super celej‘ den, motorka jela perfektně, mechanik makal. Závodník nemá bejt‘ spokojenej‘, tak jsem jen rád, ale chtělo to pódium, když už tady ty lidi dobře fandili.“
„Má cenu si stěžovat?,“ ptal se Michael Hádek sám sebe, aby hned vyrukoval s promptní odpovědí. „Nemá! Nedá se říct, že by to nejelo. Sere mě ta první jízda, kdy jsem spad‘ z druhýho místa na pátý. Laborovali jsme s převodama, dělal jsem chyby. Měl jsem těžký jízdy, ale na to se nedá vymlouvat. Někdo je měl těžký, někdo lehký. Zajezdil jsem si pěkně, nic nekleklo a to je to hlavní.“
| SF1 | SF2 | FIN | TOT | ||
| 1. Aki-Pekka Mustonen, FIN | 5 5 E 5 | 5 | 5 | 25+5 | |
| 2. Aleš Dryml, CZ | 5 2 4 5 | 5 | 4 | 25+4 | |
| 3. Jannick de Jong, NL | 3 3 5 5 | 2 | 3 | 21+5 | |
| 4. Jeffrey Woortmann, NL | 5 3 5 4 | 4 | 0 | 21+4 | |
| 5. Stephan Katt, D | 3 4 5 4 | 3 | 1 | 20 | |
| 6. Richard Hall, GB | 4 5 4 2 | 3 | 2 | 20 | |
| 7. Richard Wolff, CZ | 2 4 4 4 | 4 | 18 | ||
| 8. Glen Phillips, GB | 4 4 3 3 | 2 | 16 | ||
| 9. Herbert Rudolph, D | 4 5 2 1 | 1 | 13 | ||
| 10. Dirk Fabriek, NL | 3 2 2 3 | E | 10 | ||
| 11. Michael Hádek, CZ | 1 1 3 3 | 1 | 9 | ||
| 12. Joel Nyström, S | 2 2 1 2 | X | 7 | ||
| 13. Theo di Palma, F | 0 1 3 2 | 6 | |||
| 14. Nick Lourens, NL | 0 3 1 1 | 5 | |||
| 15. Richard de Biasi, F | 1 0 2 1 | 4 | |||
| 16. Stephane Tresarrieu, F | 2 F – – | 2 | |||
| 17. Gabriel Dubernard, F | 1 0 0 0 | 1 | |||
| 18. Karel Kadlec, CZ | 0 1 R 0 | 1 |
Evropská série veteránů:
| čtyřventily: | TOT | B | A | |
| 1. Bob Dolman, GB | 5 5 5 | 15 | 1. | |
| 2. Henk Snijder, NL | 4 5 5 | 14 | 2. | |
| 3. Paul Evitts, GB | 5 4 4 | 13 | 3. | |
| 4. Ulrich Büschke, D | 3 3 4 | 10 | 4. | |
| 5. John Freeman, GB | 3 2 3 | 8 | 5. | |
| 6. Francesco Barbetta, I | 4 4 3 | 11 | 6. | |
| 7. Gerd Mauer, D | 2 3 1 | 6 | 1. | |
| 8. Ian Leverington, GB | – – 2 | 2 | 2. | |
| 9. Andreas Blache, D | 2 2 2 | 6 | – | |
| 10. Bill Haynes, GB (2vent) | E | |||
| dvouventily: | TOT | A | ||
| 1. Kevin Teager, GB | 3 7 | 10 | 1. | |
| 2. Josef Goldbrunner, D | 7 6 | 13 | 2. | |
| 3. Franz Greisel, D | 6 4 | 10 | 3. | |
| 4. Miklos Nemeth, N | 7 5 | 12 | 4. | |
| 5. Kenny Blair, GB | 6 5 | 11 | 5. | |
| 6. Jan Hamers, NL | 5 2 | 7 | 6. | |
| 7. Sigmund Finnestad, N | 4 2 | 6 | 7. | |
| 8. Geoff Urben, GB | 4 3 | 7 | E | |
| 9. Sven Erik Guitsund, N | 3 1 | 4 | ||
| 10. Tom Blackwood, GB | 2 1 | 3 | ||
| 11. Bill Haynes, GB | E – | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
