Landshut – 9. září
O držitelích medailí z mistrovství Evropy juniorských družstev se rozhodovalo druhou zářijovou neděli v bavorském Landshutu. Český tým se do finále neprobojoval, zůstal na semifinálovém štítě v polském Opole, přesto se zajímavé srovnání přímo nabízelo. Přede dvěma léty se stejné finále uskutečnilo v Divišově a naši v roli hostitelů přivítali téměř totožné soupeře jako letos Němci.
Znovu tu byli favorizovaní Poláci, po odřeknutí obhájců titulu Ruska i nevyzpytatelná Ukrajina, jen Švédy, kteří vybojovali v Divišově stříbro, nahradili sousedé z Dánska. Náš tým tehdy získal bronzovou medaili, mimochodem jedinou, kterou z této soutěže máme, a o stejném úspěchu snili v Landshutu i němečtí mladíci. Borci z pořadatelské země věřili, že cesta ke třetí příčce by mohla vést právě přes Ukrajinu. Jejich šance ještě vzrostly, když Ukrajinci dorazili bez manažera Ljatosinského a hlavní opory Loktajeva. Závodník extraligové Zielonej Gory se ale před koncem tréninku dostavil a odkoučování zvládli mladíci z východu s úspěchem sami.
Adepty na zlato byli Dánové a Poláci. Obě družiny hlásily před závodem ztrátu nejtěžšího kalibru. Prvním chyběl zraněný Michael Jepsen Jensen, vedoucí muž juniorského mistrovství světa a člen vítězné reprezentace dospělých v MS družstev, Poláci museli zapomenout na čerstvého mistra Evropy této věkové kategorie Bartosze Zmarzlika, který už stačil okusit i pohled ze stupínků vítězů v elitní Grand Prix. Polský kapitán si bohužel zlomil nohu před týdnem při vítězném světovém finále juniorských družstev v Gniezně. Zatímco Dánové bez velkých řečí nahradili zraněnou oporu Emilem Grøndalem, v Polsku bylo kolem nominace poměrně rušno. Manažer Rafal Dobrucki se nakonec rozhodl pro překvapivé řešení, když povolal Przemyslawa Pawlického. Polský svaz totiž dosud pro mistrovství Evropy respektoval věkovou hranici devatenácti let, která do loňské sezóny odlišovala Evropu od světových juniorských šampionátů jedenadvacetiletých. Starší z bratří Pawlických sice oslavil čtyři dny před finále své první …cáté narozeniny, ale obavy ze silných Dánů, kteří dokázali vyhrát semifinále na polské půdě v Opole, byly v tomto případě určující.
Dánové se také s Poláky začali od prvních jízd tvrdě přetahovat o vedení a po třech odjetých sériích byl mezi oběma celky rozdíl jediného bodíku. Seveřany táhli hlavně dva dlouho bodově stoprocentní Mikkelové, tedy Bech Jensen a Michelsen. Poláci zase jezdili jako tým vyrovnaněji, jen na oba zmiňované borce nasazoval manažer Dobrucki místo méně mezinárodně ostříleného Lukasze Sówky obvykle Przemyslawa Pawlického. Dlouho ovšem marně. Mistrovský chléb se začal lámat ve čtvrté sérii. Nejprve pád Nicklase Porsinga, poté první ztráta Michelsena, jenž se podíval na záda Piotra Pawlického a červenobílí rázem odskočili na rozdíl pěti bodů. Dánové se sice vzápětí stačili přiblížit na dostřel po zpackaném startu Tobiasze Musielaka, který dovezl jedinou Polskou nulu. Jenže v následných důležitých jízdách Poláci své soupeře porazili a po osmnácté rozjížďce bylo o nových mistrech Evropy rozhodnuto. Přesto předvedli Mikkel B. Jensen a Piotr Pawlicki asi nejkrásnější bitvu v úplném závěru, kdy se po Jensenově vedení Polák čtyři kola všemožně snažil o předjetí, aby se ve výjezdu z poslední zatáčky nakonec přece protáhl pod dosud neporaženého soupeře. Jezdec extraligového Mšena byl v takové euforii, že po projetí cílem před vjezdem do depa upadl, ale to už nic nezměnilo na radosti Poláků, kteří se po dvou letech vrátili na evropský juniorský trůn.
Větší boj se určitě očekával o třetí stupínek. Hned v první sérii ale dali Ukrajinci šesti vybojovanými body oproti domácí nule jasně najevo, jak se bude boj o bronz odvíjet. Druhá série byla sice z ukrajinského pohledu zcela katastrofální, když po dvou pádech a dvou defektech neviděl šachovnicový praporek ani jeden z borců se žlutomodrou vestou a navíc po druhém zničeném motoru dojezdil Kirill Cukanov. Jenže pak už se z místa náhradníka na dráze začal objevovat i Loktajev a Ukrajinci znovu odskočili Němcům do vzdálenosti, ze které si bronz v pohodě pohlídali. Pro domácí visela medaile tentokrát hodně vysoko, o čemž svědčí i fakt, že první opravdu vybojovaný německý bod přišel až ve dvanácté jízdě, kdy Kai Huckenbeck porazil Volodimira Tejgela.
Foto: Zdeněk Flajšhanz
