Pardubice – 7. září
Když se na dipleji mobilního telefonu zobrazila esemeska s pořadím posledního závodu světového šampionátu na dlouhé dráze ve francouzském Morizes, ani se tomu nechtělo věřit. Zatímco v předchozích kolech bylo nutno pro zjištění umístění Antonína Švába rolovat, nyní jeho jméno svítilo na prvním místě. Byl to šok. Ale pak propukla radost a radostná novinka o mimořádném úspěchu letěla nedělními Březolupy z úst do úst. Včera byl závodník pražského Olympu při pardubické extralize a to přineslo pro magazín speedwayA-Z vítanou příležitost prohodit s ním pár slov.
Loni byla dráha v Morizes, kterou pořadatelé přeměnili z travnatého oválu na dlouhou několika fůrami písku, terčem kritiky ze strany závodníků. Ti dokonce hrozili bojkotem celého klání. Podnik pak provázela celá řada pádů a na jeden z nich doplatil i Zdeněk Schneiderwind. „Loni jsem tam nebyl,“ komentuje situaci Antonín Šváb. „Jel jsem tam ale předloni. Dráha je stejná, už tehdy tam byl písek. Je kratší a úzká, letos něco odebrali a už to bylo lepší. Koleje se však stejně dělaly.“
A jak Antonín Šváb celý závod prožíval? „Před závodem jsem si říkal, že finále B je povinnost a áčko by bylo dobrý,“ vzpomíná. „Cílem bylo prokousat se na osmou příčku průběžné klasifikace. První jízdu jsem vyhrál, druhou znovu. Když jsem pak byl první i ve třetí rozjížďce pasovali mě na vítěze. V poslední jízdě jsem pak dojel druhý, ale byl jsem v áčku.“
Dlouhá dráha je specifická také tím, že o umístění v závodě rozhoduje pořadí v závěrečných finálových jízdách. Antonín Šváb však říká, že k této hře vabank nepřistupoval v Morizes se žádnou speciální taktikou. „Maximální soustředění musí být v každý jízdě,“ vysvětluje. „Záleží totiž na každým bodu. Je to tedy stejný jako jinde. Tady jsem měl svůj plán a ten vyšel perfektně.“ A tak tedy mohl vystoupit na nejvyšší stupeň vítězů, i když mu tentokrát nehrála hymna. Francouzští pořadatelé ji neměli k dispozici.
Ve chvíli svého triumfu však Antonín Šváb nezapomíná ani na ty, kteří mu k němu pomohli. „Díky všem lidem,“ vzkazuje prostřednictvím magazínu speedwayA-Z. „Je jich hodně. Hlavně těm, co mě podporovali ještě než jsem vyhrál Morizes. Pochválím mechaniky Baziho (Petra Baziku, který loni také zkoušel závodit – pozn. redakce) a Dušana Kšíra. Ten mě po vítězství líbal ještě na dráze a prožíval to víc než já. A také Tondu Kaspera, protože spolupráce s ním je dobrá. Chtěl bych ještě poděkovat oběma Uhrům a Karlu Stejskalovi z firmy Stuha. I ve špatnejch dnech mě drží nad vodou. Jirsovým z LNK, firmám ND Moto Pecerady a SýS a také panu Stárkovi.“
S dlouhými a travnatými drahami spojuje Antonín Šváb svou kariéru také v budoucnu. „Budu se tomu věnovat také v příštím roce,“ slibuje. „Když mi bylo loni od doktorů řečeno, a zapomenu na ježdění, chtěl jsem závodit už jen na dlouhý. Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že vezmu i Anglii na rozjetí. Teď je však pro mě dlouhá prvořadá. Letos mi chybělo silnější slovo od federace a navíc jsem na Anglii finančně závislej. Příští rok bych chtěl zůstat v Evropě a věnovat se dlouhý. Krátkou však zatím nezavrhuju.“
Antonín Šváb bude mít napilno i po skončení sezóny. „Třetího nebo čtvrtýho listopadu mě čeká operace,“ říká. „Vyndáme ven to železo. Třeba mě to koleno teď bolí kvůli němu. A potom odjíždím do Argentiny k rodině své manželky.“
Foto: Pavel Fišer
