Jan Macek upevnil postavení na čele přeboru

Chabařovice – 30. června
Po poledni na chabařovické obloze skotačil svěží vítr. Jenže dusné horko se nakonec přece jen vrátilo. Sluníčko vykouzlilo úžasné kulisy pro vzpomínkový akt na Jiřího Hurycha. Na druhou stranu sebralo pátému přeboru jednoho z favoritů. Hynek Štichauer se v páté jízdě dostal do pádu s Janem Jeníčkem. A protože se mítink protahoval, v rozpálených boxech mu nebylo zrovna hej. Když se mu svět začal před očima houpat, rozhodl se raději předčasně odstoupit. Jan Macek jej v rozjížďce s číslem jedenáct porazil a v ten moment neměl sobě rovného soupeře. Spolu s ním na vyhlášení zamířil také Jaroslav Vaníček a Matouš Kameník. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek vyznělo pro Adama Nejezchlebu. Štěpánka Nyklová po srážce s Annou Hajkovou skončila v nemocnici, ale vyšetření mělo zaplaťpánbůh jen dát jistotu, že je bez zlomenin a vážnějších zranění.

Jaroslav Vaníček, Jan Macek a Matouš Kameník na pódiu přeboru | foto Antonín Škach

Kopřivnická raketa

Dopolední žár nakrátko vystřídal svěží větřík. Na nástupu už zase bylo nádherně. Jakoby si sluníčko nechtělo nechat každoroční plochodrážní podívanou v Chabařovicích ujít. A také si připomenout památku Jiřího Hurycha. Podívat se do jeho tváře na velké fotografii, společně s diváky ztichnout při minutě ticha. A podívat se na start, kdy jedno pole zaplní kytice bílých chryzantén.


Jan Jeníček přemítá nad dvěma skvělými starty na úvod:

„Zrovna to byla správná pozice. Ta jednička startuje suprově. Matouš mě ani jednou nedal, ale šlo hlavně o ten druhej start.“


Jaroslav Hajko jako první doprovází ředitele závodu Zbyňka Nejezchlebu na nástup | foto Antonín Škach

Vzpomínkový start byl symbolický. Ovšem Jan Jeníček v něm letěl před Matouše Kameníka a Daniela Halamku jako by se závodilo doopravdy. Startmaršál David Gaksch zastavil borce již po úvodním okruhu. Během chvilky se všechno opakovalo. Tentokrát již naostro. Světe, div se, výsledek byl navlas stejný.

Vzápětí se mezi vítěze postupně zapsali Richard Geyer, Hynek Štichauer a Jan Macek. Všichni triumfovali ve stylu start – cíl. Jan Macek si ale v rozjížďce s číslem čtyři počínal jako nefalšovaná raketa. Meteorologové slibovali přeháňku, pořadatelé proto se závodem spěchali jako hasiči k ohni.

Po trojici jízd doprovodných jízd stopětadvacítek pokračoval hlavní závod rozjížďkou s číslem pět. Na jejím startu se setkali dva z vítězů úvodní série. Co čert nechtěl, oba se sbírali z oválu v první zatáčce. Jan Jeníček se vrátil do depa pěšky, Hynek Štichauer se svezl v sanitce. Při repete o chvilku později ani jeden z nich u pásky nechyběl.

Nástup byl pro Hynka Štichauera další příležitost, jak ověřit aktuální stav startovního roštu | foto Antonín Škach

Jaroslav Vaníček, jenž prve zaostal za Janem Mackem, upaloval dopředu. Za sebou měl Jana Jeníčka. Hynek Štichauer si ve druhém oblouku spodní stranou připravil nástupní prostor, jenž ve výjezdu na cílovou rovinku do druhého kola beze zbytku zužitkoval.

Každopádně po druhé sérii měl závod jediného leadera. Jan Macek v šesté jízdě prodloužil sérii své neporazitelnosti na úkor Matouše Kameníka. Ob pět jízd později odvedl rovněž Hynka Štichauera. V ten moment měl za sebou osmibodového Jaroslava Vaníčka. A početný kontingent sedmibodových – Jana Jeníčka, Matouše Kameníka, Bruna Belana a Hynka Štichauera.

 

Nový vítěz na dlouhém seznamu

Co se nestalo? Díky zdržení ze stopětadvacítek nabral závod zpoždění. Naštěstí bouřky zůstaly jen ve slibech meteorologů. Ale to vedro, vedro. Spalovalo všechny přítomné a kousek stínu byl těžko dostupnou komoditou.  Hynek Štichauer za daných okolností raději hodil ručník do ringu.


Hynek Štichauer vysvětluje své odstoupení ze závodu po třetí sérii:

„Plochá dráha, pád v první zatáčce… Cvaknul jsem se pěkně. Horko, další pády, čekalo se, motá se mi svět, rozhod‘ jsem se to ukončit, ať jsem ready na trávu. Nechci ublížit ani jiným, ani sobě.“


Minuta ticha za Jiřího Hurycha | foto Antonín Škach

V rozjížďce s číslem třináct Jan Macek nakročil na nejvyšší stupínek vítězů. Odstartoval na Bruna Belana, za nímž zůstal trčet Jan Jeníček. Čtrnáctá jízda přiblížila druhé příčce Jaroslava Vaníčka, který odvedl Matouše Kameníka. Vzápětí se svého prvního triumfu za řidítky pětistovky dočkal David Hofman. Nechal za sebou Jaroslava Petráka a Filipa Kasana.

Pozornost poutal také boj o třetí místo. Po velkém sólu v šestnácté jízdě srovnal Richard Geyer devítibodový krok s Matoušem Kameníkem a Brunem Belanem. Jan Jeníček disponoval osmi body. A byť po přestávce kraloval sedmnácté jízdě, tušil, že jej dnes pódium mine. Dost možná těsně, ale fakticky přece.

A vskutku. Mírné wheelie po startu osmnácté jízdy zbrzdilo Bruna Belana natolik, že se vlády ujal Matouš Kameník. Jeho dnešní skóre se uzavřelo na dvanácti bodech. A byť závodník Pardubic netušil, že překonal Jana Jeníčka, bylo tomu tak.

Řešení zlata a stříbra byla vlastně již jen formalita.  Jaroslav Vaníček s přehledem vyhrál devatenáctou jízdu. Pakliže ještě věřil, že Jan Macek na závěr zaváhá, mýlil se. Kopřivnický borec také popáté vyhrál stylem start – cíl. A prvně zapsal své jméno na dlouhý seznam vítězů Memoriálu Jiřího Hurycha.

 

Suverén nevyhrává

Doprovodný mistrovský závod stopětadvacítek na klasické trati začal přece jen netradičně. Štěpánka Nyklová se chystala do akce na motocyklu se spalovacím motorem. Ozvaly se totiž hlasy zpochybňující nominaci liberecké dívky na světový a evropský pohár, protože v českých šampionátech vodí elektrický motocykl.

Šestadvacet účastníků obou závodů pohromadě | foto Antonín Škach

V úvodní jízdě dojela třetí. Kromě vítězného Adama Nejezchleba ji porazil také Jaroslav Hajko, pro něhož o tréninku seznámení s novým oválem skončilo pádem. Rozjížďku s číslem pět již vyhrála. Poté přišla devátá jízda.

O čelo bojovali Jakub Hejkal a Karel Průša. Na protilehlé rovince se srazily Štěpánka Nyklová a Anna Hajková. Blikala červená světla a blondýnka ve slánské vestě skončila v ústecké nemocnici.  Žarnovická dlouhovláska byla diskvalifikovaná.

Štěstí jí nepřálo ani v následující rozjížďce. O vítězství přišla díky další diskvalifikaci za pád ve druhé zatáčce. Ostatně pády sebraly vidinu lepšího umístění také Jakubu Hejkalovi. Slánský borec spadl nejprve ve třetí jízdě, podruhé při repete nešťastné rozjížďky s číslem devět. V obou případech jezdil vždy za Karlem Průšou na třetím, resp. druhém místě.

Suverénem základní části se stal Levi Böhme. Dvakrát porazil Karla Průsu, jednou také Adama Nejezchlebu. Oba jím poražení Češi jinak body neztratili, takže svému německému přemožiteli měli čelit ještě jednou ve finálové jízdě. A spolu s nimi žarnovický Marek Ziman, jehož největším argumentem byla vítězná rozjížďka s číslem osm.

Finále našlo prostor po závěrečné rozjížďce velkých hochů. Nejlepší start vystřihl Levi Böhme. Za sebou měl Karla Průšu. Jenže Adam Nejezchleba nejprve objel slánského borce. Držel vnitřní stopu, která jej posléze vynesla do čela před německého suveréna základní části.

 

Hlasy z depa

„Tož vyšlo to, jak jsem chtěl,“ pochvaloval si Jan Macek. „Starty byly, všechno vyšlo, jak mělo. Na Hynka jsem odlít‘ z té žluté, to byl hlavní úkol.“

„Dneska to bylo dobrý,“ netajil se Jaroslav Vaníček. „Závody se povedly, dráha byla skvělá. Mrzí mě, že jsem ztratil jeden bod, rozhodl start. Ale příště mu to vrátím.“

Symbolický start pro Jiřího Hurycha | foto Antonín Škach

„Je to skvělý,““ radoval se Matouš Kameník. „Ani jsem nevěděl, že jsem třetí. Nečekal jsem to, ale všechno v pohodě. Škoda pádu, Jéňa, Hynek.“

„Je to škoda,“ posteskl si Jan Jeníček, že nešel na vyhlášení trojice nejlepších. „Začalo to docela dobře. Ve druhý jízdě jsem viděl, že Jarda Vaníček stojí vevnitř. Věděl jsem, že startuje a myslel jsem, že mi to vyjde. Bohužel byl daleko a kvůli tomu jsem sestřelil Hynka. Mrzí mě to, nechtěl jsem. Motorky mi jely dobře, dráha byla dobrá.“

„Dneska to bylo dobrý, kromě první a poslední jízdy,“ podmiňoval Bruno Belan svou spokojenost. „V první jsem neodjel od startu. Udělali jsme jiný nastavení. V poslední jsem odjel, ale zvedlo se to z výjezdu. Málem jsem spad‘.“

„Přijel jsem si zatrénovat,“ svěřoval se Jaroslav Petrák. „Mohlo to bejt daleko lepší. Ale musíš dávat přednost mladším (smích).“

„Jelo mi to,“ pochvaloval si David Hofman. „Převod jsme tam nechali, ta vyhraná jízda se mi líbila moc. První výhra s pětistovkou. Start jsem měl dobrej a jen jsem to držel. Jarda na mě měl, ale už mě nepředjel. Držel jsem to až do cíle.“

„Horší než ve Svitavách,“ připomínal Jan Hlačina týden staré přeborové pódium. „Až na tu poslední jízdu jsme to napasovali. Celou dobu to bylo nedomrlý, pak to nebylo špatný.“

1. Jan Macek, Kopřivnice 3 3 3 3 3 15
2. Jaroslav Vaníček, Praha 2 3 3 3 3 14
3. Matouš Kameník, Pardubice 2 2 3 2 3 12
4. Jan Jeníček, Pardubice 3 1 3 1 3 11
5. Richard Geyer, D 3 1 2 3 2 11
6. Bruno Belan, Slaný 2 3 2 2 2 11
7. Jaroslav Petrák, Pardubice 1 3 1 2 1 8
8. Hynek Štichauer, Pardubice 3 2 2 – – 7
9. David Hofman, Pardubice 1 0 2 3 1 7
10. Jan Hlačina, Pardubice 2 2 0 1 2 7
11. Luboš Hromádka, Pardubice (250 ccm) F 1 1 1 2 5
12. Daniel Halamka, Slaný 1 1 0 2 0 4
13. Filip Kasan, SK – Žarnovica 1 0 1 1 1 4
14. Petr Marek, Praha (250 ccm) 0 2 1 E – 3
Mistrovství republiky stopětadvacítek – zleva Levi Böhme, Adam Nejezchleba a Karel Průša | foto Antonín Škach

MR 125 ccm:

TOT FIN
1. Adam Nejezchleba, Liberec (E) 3 3 2 3 11 1.
2. Levi Böhme, D 3 3 3 3 12 2.
3. Karel Průša, Slaný 2 2 3 2 9 3.
4. Marek Ziman, SK – Žarnovica 1 2 3 1 7 4.
5. Jaroslav Hajko, SK – Žarnovica 2 1 1 2 6
6. Jakub Hejkal, Slaný X 2 F 3 5
7. Štěpánka Nyklová, Slaný 1 3 F/R – 4
8. Anna Hajková, SK – Žarnovica 3 1 X X 4
9. Erik Barth, D 0 0 2 2 4
10. Matěj Tůma, Slaný 2 0 1 1 4
11. Anton Keller, D 1 0 0 0 1
12. Jaroslav Bartek, Praha 0 1 F – 1

Poznámka: z původně přihlášených nepřijeli Kaylen Holstein a Jordan Holstein, proto byl použit jiný rozpis proti plánovanému

Chabařovice připomněly památku Jiřího Hurycha | foto Antonín Škach