AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Liberec – 25. srpna
I když Zdeňku Holubovi stačilo ke korunovaci za českého přeborníka dojet v dnešním čtvrtém podniku jako druhý, pražský junior se rozhodl nevydávat se cestou kompromisů. V rozjížďce s číslem jedna sice podlehl Michalu Škurlovi, avšak pak třemi triumfy pronikl do finále A. Před ním si ve skládacím křesílku s chrániči sluchu na uších srovnal myšlenky, aby se v klíčové jízdě rázně vypořádal se všemi nájezdy Michala Škurly a Ronnyho Weise.
Dvě ztráty ve startovní listině
Tři borci mohli před závodem pomýšlet, že na stupních vítězů budou stříkat šampaňským v roli nového českého přeborníka. Protože startovní čísla korespondovala s pořadím v průběžné klasifikaci, sešli se po delší opravě startovacího zařízení už v rozjížďce s číslem jedna.
Nejlepší start vyprodukoval Ronny Weis, avšak Michal Škurla protáhl nájezd do druhé zatáčky. Spolu s ním před Němce pronikl i Zdeněk Holub. Prvních čtrnáct rozjížděk však nebylo určujících pro pořadí v konečné klasifikaci, o němž se rozhodovalo ve trojici finálových jízd.
Michal Škurla prodloužil sérii své neporazitelnosti v rozjížďce s číslem pět, v níž záhy po vylétnutí pásky zmizel z dohledu Davida Štěrovského a Martina Hracha. Se šesti body se mu po dvou startech mohl rovnat pouze René Vidner.
Pardubický junior už několikrát měl příležitost dokázat, že mu pavlovický ovál náramně chutná. Zatímco Stanislav Pouznar se chytil do pásky, aby nakonec stejně neviděl cíl ani z trestné čáry kvůli trucujícímu karburátoru, René Vidner triumfoval ve stylu start – cíl. A že mu to pod Ještědem jde, se v rozjížďce s číslem šest přesvědčil i Ronny Weis.
Ten přitom nejlépe odstartoval, avšak záhy musel zastavit stejně jako jeho soupeři kvůli pádu Dominika Hinnera v první zatáčce. Opakovačku už ovládl René Vidner, avšak Jaroslav Líbal opět zablikal červenými světly. Ve druhé zatáčce druhého kola upadl Filip Hájek a přerušení přišlo ve chvíli, kdy už byl i se svým motocyklem mimo tra.
Arbitr v tomto případě ctil zásady bezpečnosti, ale že přehlédl muldu materiálu, jež zůstala na rovince po druhé úpravě, a pustil na ní sedmou jízdu, nebo si nevšiml dvou stejných startovních čísel na startu dvou jízd, jeho kreditu rozhodně neprospělo.
Ale zpět k rozjížďce s číslem šest. Dominik Hinner v její první zatáčce opět upadl, avšak hbitě se vrátil do sedla a přivezl ještě poslední bod. Avšak i tentokrát se René Vidner usadil v čele a přivedl Němce k šachovnicové vlajce hned za svým výfukem.
Vzhledem k netradičnímu rozpisu se René Vidner potkal s Ronny Weisem hned v rozjížďce s číslem osm. A znovu mu chystal porážku. Ronny Weis ho sice v půli první zatáčky objel, ovšem pardubický závodník vedl protiútok po levé straně protilehlé rovinky. Do druhé zatáčky se dostal dříve než německý závodník, aby první kolo ukončil v čele.
Ronny Weis zkusil pár útoků po vnitřku, avšak René Vidner vedení nepustil ani na okamžik. Jenže ve třetím kole upadl ve výjezdu ze zatáčky u depa Krzysztof Nowacki. Držel se za pravé rameno a brzy zmizel v sanitce. Její posádka přivolala ambulanci, která ho převezla do liberecké nemocnice. Tam polského závodníka zaskočili požadavkem úhrady v hotovosti, ačkoliv se vykázal platnou pojistkou, takže jim zdvořile poděkoval a vrátil se na pavlovický stadión. Až doma prošel důkladným vyšetřením, které neprokázalo zlomené kosti.
Za viníka pádu byl označen Zdeněk Růžička, který svou lepšící formu prokázal úspěšným soubojem s Dominikem Hinnerem o vítězství ve třetí jízdě. Incidentu si sám nebyl vědomý. „Vůbec jsem nevěděl, že upad‘,“ krčil rameny. „Až když zvedli praporky, jsem si toho všimnul. Ale vůbec jsem necejitl, že bych do něj vrazil. Jestli si o mě škrtnul, nevím.“
Bez rázovitého Poláka dostala startovní listina další díru, protože už po tréninku odstoupil Jaromír Otruba kvůli fatální poruše motoru. Další pády už naštěstí nebyly tak vážné. Ve druhé zatáčce čtrnácté jízdy upadl Martin Hrách a Filip Hájek raději složil svůj motocykl také. Podobné šlechetné gesto učinila si Michaela Krupičková v rozjížďce s číslem deset.
V ní Michal Klein jezdil jako první až do začátku posledního okruhu, než v jehož úvodním oblouku spadl. „Naprostá blbost,“ kroutil hlavou sám nad sebou. „Klapnul jsem a nedoložil.“ Michaela Krupičková byla těsně za ním. Neměla moc času na přemýšlení, ale reagovala bezchybně. „Položila jsem to taky,“ svěřovala se později v depu.
Přeborníkem bez kompromisu
Pády v deváté a v desáté jízdě neměly naštěstí vliv na podobu startovní listiny. Čtveřice favoritů se obírala o body pouze navzájem a mířila vstříc finále A bez dalších ztráty. I když René Vidner přerušení osmé jízdy v jejím posledním kole litoval. „Ještě jedna zatáčka a byl by konec,“ upozorňoval, jak málo mu scházelo ke druhé porážce Ronnyho Weise. Ten mu totiž při druhém repete zmizel z dohledu až proklatě rychle.
Po své úvodní prohře už Zdeněk Holub bral jedno vítězství za druhým. V rozjížďce s číslem čtyři odvedl Michaelu Krupičkovou, aby se o tři jízdy později pomstil Michalu Škurlovi. Skvěle odstartoval, avšak Michal Škurla přece jen našel cestu dopředu vnějškem první zatáčky. Do té druhé však Zdeněk Holub vedl svůj motocykl vnitřkem a do čela se vrátil.
K překvapení na úkor favoritů nedošlo ani v závěrečné sérii. V rozjížďce s číslem jedenáct triumfoval Michal Škurla ve stylu start – cíl před Michaelou Krupičkovu, která musela na poslední chvíli měnit červený povlak přilba za správný modrý. Podobně si počínal i Zdeněk Holub ve třinácté jízdě, kdy se Michal Klein ve svém útoku zastavil až za jeho zády.
Mezitím v rozjížďce s číslem dvanáct musel Ronny Weis potvrdit vítězstvím svou účast ve finále A. měl namále a to hned dvakrát. Nejprve ho potrápil Stanislav Pouznar, který ho předjel v úvodním zatáčce. Vedení mšenského juniora však bylo ohraničeno ve druhém oblouku. Mnohem větší problém Ronnymu Weisovi připravil defekt zadního kola. Cílem stačil ještě projet, ale do depa už přišel po svých.
S devíti body však Ronny Weis musel ještě čekat na výsledek rozjížďky s číslem čtrnáct, v níž ho mohla ohrozit Michaela Krupičková. Ta se vskutku po vylétnutí pásky dostala do čela, ale v první zatáčce se stala obětí René Vidnera. Se stejným bodovým ziskem rozhodla dvě vítězství v Němcův prospěch, zatímco o postupu Reného Vidnera nemohlo být sebemenších pochyb.
Finálové jízdy charakterizovaly opravy startovacího zařízení, ale také poměrně strhující průběh. V céčku slavil triumf Stanislav Pouznar, jemuž Jan Jaroš pomohl s trucujícím karburátorem. Zdeněk Růžička si zajistil druhé místo, když ve druhé zatáčce podjel Martina Hracha.
Ve finále B nezaváhala Michaela Krupičková. I když nejlepší start vystřihl David Štěrovský, dívka v zeleném se přes něho dokázal přenést už v první zatáčce. „Příště bude bedna,“ říkala při zmínce, že mít jeden bod navíc, jela ve finále A.
Vedle určení pořadí na stupních vítězů byla rozjížďka čtyř nejlepších rozhodující pro závěrečné pořadí celého přeboru. Michal Škurla si volil dráhu jako první a sáhnul po žluté. Zdeněk Holub si vybral červenou a René Vidner modrou.
Zatímco na počátku Zdeněk Holub sledoval závod v křesílku se žlutými chrániči na uších, své účasti v áčku se nemohl dočkat. Na dráhu se otevřenými vraty sápal jako první. Start měl skvělý, ale vzápětí se přes něj dostal Michal Škurla.
Na protilehlé rovince byl však Zdeněk Holub zpátky. Dopředu se tlačil i Ronny Weis, ale ten zůstal vzadu, což byl konec konců úděl i Michala Škurly. Navzdory veškeré snaze, Zdeněk Holub neuhnul ze své dráhy za titulem ani o milimetr. Šachovnicový praporek ho uvítal v cíli jako vítěze jízdy i celého přeboru, k čemuž by mu ovšem stačilo i druhé místo. Radostný jásot z pod přilby byla neklamná známka, že si pražský junior svůj první titul adekvátně považuje.
Hlasy z depa
„Jsem strašně moc šastnej‘,“ zářil Zdeněk Holub. „Šastnej‘ jako prase, hodně moc. V první jízdě mi Škurlík, ujel, ale pak jsem mu to vrátil. A teď ve finále taky. Konečně nějaký první místo. Start a první výjezd byly klíčový.“
„Start dobrej‘,“ líčil Michal Škurla, jak se to ve finále A seběhlo. „Pak jsem dostal pecku od Zdendy. Byl jsem pořád za ním a nemoh‘ ho dojet. Ve výjezdu z první zatáčky byl rychlejší a dostal se tam. Je to škoda, že jsem přišel o titul, ale snad příští rok.“
„Nejsem spokojenej‘,“ neskrýval Ronny Weis. „První dvě jízdy jsem neměl kompletně nastavenou motorku. Pak to šlo dobře. Bohužel ve finále jsem nemohl najít dobré místo na startu, ale přesto je třetí místo OK. Škoda, že nebyly poháry, ale jenom květiny. Ale je vidět, že junioři jsou dobří, že se s nimi v Čechách dobře pracuje.“
„Dobrý, jenom škoda, že jsem ve finále neodstartoval,“ litoval René Vidner. „Chtěl jsem aspoň třetí místo, když jsem Ronnyho dvakrát odved‘. Doufal jsem, že skončím na bedně. Ale ve finále jsem měl na hovno start a už mě bolely ruce. Doufám, že to takhle půjde dál.“
„Nevadí,“ komentovala Michaela Krupičková skutečnost, že jí o pouhý bod unikla šance bojovat o stupně vítězů. „Bedna bude příště. Dobře se jelo, bylo to super. Když Michal spad‘, položila jsem to, bylo to v pohodě.“
„Docela dobrý, škoda toho finále,“ litoval David Štěrovský, že nepronikl mezi nejlepší čtyřku. „V béčku jsem měl dobrej‘ start, ale Míša mě zavřela a už jsem to nestih‘ dohnat. Bylo to moc tvrdý. Chtělo to pár bodů navíc, ale každej‘ den není posvícení.“
„Celkem dobrý,“ pochvaloval si Michal Klein. „Honza Jaroš mi pomáhal jako mecháno. Jak jsem upad‘, klapnul jsem a nedoložil. Naprostá blbost, podjelo to. Bylo hned o tři body míň. Díky Míše, že byla pohotová, já stihnul tak jenom odskočit, jsem na to přetočení zvyklej‘ z dřívějška. Nejsem ale nespokojenej‘, dobrej‘ trénink.“
„Karburátor,“ odhalil Stanislav Pouznar příčinu svých potíží. „Na novej‘ není. V první jízdě začal prskat a jak jsme to tady štelovali, nestih‘ jsem tu druhou. Ve třetí jízdě jsem vyhrál, když mi to pan Jaroš opravil. Na konci to začalo zase prskat. Technický zklamání.“
„Jsem celý dobitý,“ hlásil Krzysztof Nowacki. „Nejvíc utrpěla moje klíční kost, ale naštěstí nemám žádné zlomeniny. Jsem jenom hodně potlučený, ale není to zase až tak zlé, protože kosti jsou celé. A opět jsem byl v celkové klasifikaci na třináctém místě, to už byly čtvrté závody v sezóně, kdy jsem skončil třináctý. Škoda, že k tomu pádu došlo, ale to je plochá dráha, kolega z dráhy to neudělal schválně, to se prostě stává, že v souboji dojede ke kontaktu. Chtěl bych poděkovat záchranářům ze sanitky za rychlou pomoc a také panu Štěrovskému z Pardubic, že nám pomohl balit. Sezóna se pomalu blíží ke konci. Já už myslím na novou, chtěl bych samozřejmě být závodníkem AK Slaný, kde se mi líbí spolupráce s manažerem Milanem Machem. Pozdravuji všechny plochodrážní fanoušky a své syny Martina a Alana a zvu všechny na závody.“
TOT | C | B | A | ||
1. Zdeněk Holub, Praha | 2 3 3 3 | 11 | 1. | ||
2. Michal Škurla, Praha | 3 3 2 3 | 11 | 2. | ||
3. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) | 1 2 3 3 | 9 | 3. | ||
4. René Vidner, Pardubice | 3 3 2 3 | 11 | 4. | ||
5. Michaela Krupičková, Divišov | 2 3 2 2 | 9 | 1. | ||
6. David Štěrovský, Pardubice | 0 2 2 2 | 6 | 2. | ||
7. Michal Klein, Mšeno | 2 1 X 2 | 5 | 3. | ||
8. Dominik Hinner, Praha | 2 1 2 0 | 5 | 4. | ||
9. Stanislav Pouznar, Mšeno | E – 3 E | 3 | 1. | ||
10. Zdeněk Růžička, Mšeno | 3 0 U 1 | 4 | 2. | ||
11. Martin Hrách, Plzeň | 1 0 X 1 | 2 | 3. | ||
12. Filip Hájek, Praha | 1 X 1 1 | 3 | 4. | ||
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACR) | 1 1 F/R – | 2 | |||
14. Jaromír Otruba, Pardubice | – – – – | DNR |
Poznámka: Jaromír Otruba odstoupil po tréninku kvůli poruše motoru.
Konečné pořadí seriálu:
PCE | MŠE | PCE | LIB | TOT | |
10.4. | 1.5. | 11.7. | 25.8. | ||
1. Zdeněk Holub, Praha | (6) | 22 | (5) | 25 | 47 (58) |
2. Ondřej Smetana, Praha | (4) | 16 | 25 | NS | 41 (45) |
3. Michal Škurla, Praha | (12) | 18 | (16) | 22 | 40 (68) |
4. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) | (16) | NS | 18 | 18 | 36 (42) |
5. Filip Šitera, Mšeno | NS | 25 | NS | NS | 25 |
6. Václav Milík, Pardubice | 25 | NS | NS | NS | 25 |
7. Michal Klein, Mšeno | (2) | (1) | 14 | 10 | 24 (27) |
8. Tomáš Jůza, Pardubice | (8) | 12 | 12 | NS | 24 (32) |
9. Vladimír Višváder, Mšeno | 14 | 10 | NS | NS | 24 |
10. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) | 18 | 6 | NS | NS | 24 |
11. René Vidner, Pardubice | (5) | (0) | 6 | 16 | 22 (27) |
12. David Štěrovský, Pardubice | (7) | (5) | 10 | 12 | 22 (34) |
13. Daniel Hádek, Plzeň | NS | NS | 22 | NS | 22 |
14. Ondřej Veverka, Praha | 22 | NS | NS | NS | 22 |
15. Stanislav Pouznar, Mšeno | 10 | NS | (3) | 7 | 17 (20) |
16. Michaela Krupičková, Divišov | NS | NS | 0 | 14 | 14 |
17. Zdeněk Růžička, Mšeno | (0) | (2) | 8 | 6 | 14 (16) |
18. Jan Jaroš, Mšeno | NS | 14 | NS | NS | 14 |
19. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) | 3 | (3) | 7 | (3) | 10 (16) |
20. Dominik Hinner, Praha | NS | (0) | 1 | 8 | 9 |
21. Vít Janoušek, Liberec | 0 | 8 | NS | NS | 8 |
22. Michal Dudek, Slaný | NS | 7 | NS | NS | 7 |
23. Jaromír Otruba, Pardubice | (0) | (0) | 4 | 2 | 6 |
24. Martin Hrach, Plzeň | 0 | NS | NS | 5 | 5 |
25. Michal Průcha, Slaný | 1 | 4 | NS | NS | 5 |
26. Filip Hájek, Praha | NS | NS | 0 | 4 | 4 |
27. Karel Kadlec, Kadlec | NS | NS | 2 | NS | 2 |
NC Antonín Klatovský, Divišov | NS | 0 | NS | NS | 0 |
NC Hynek Štichauer, Pardubice | 0 | NS | NS | NS | 0 |
Poznámka: do klasifikace se počítají dva nejlepší výsledky
Foto: Eva Palánová