Březolupy – 15. června
Měl dilema. Odpočívat před světovým challenge na dlouhé dráze doma nebo jet do Březolup k třetímu dílu českého přeboru? Nakonec přece jen zvítězila alternativa závodit na slovácké návsi. Hynek Štichauer rozhodně nelitoval. V dusném vedru, které naštěstí pořádnou bouřkou jen vyhrožovalo, vyhrával jednu rozjížďku za druhou. Ve dvanácté jízdě se nenechal zaskočit Janem Mackem. Jeho soupeř pro nedělní Mühldorf totiž využil pekelně rychlou vnější stopu v posledním výjezdu a cílovou metu protnul jen o chviličku později než Pardubičan. Ten se později vrátil ve skvělé náladě z nejvyššího stupínku pódia před cestou do Německa. V dramatickém mítinku plném zvratů skončil druhý Jan Macek, třetí příčku vybojoval Jan Jeníček.
Tři neporažení
Takovou podívanou si nenechal ujít ani čáp hnízdící na restauraci Koliba. Přeletěl ovál i depo, aby zjistil, co se děje. Plochou dráhu ještě ve svém životě neviděl. Po covidu se na slovácké návsi jezdila až v říjnu, kdy už byl kdesi v Africe. A tam se už sport levých zatáček nepěstuje. Nicméně nikdo z dalších přítomných při třetím přeboru zase neměl do Březolup tak pestrou cestu.
I když takový Lukáš Hásek vyprávěl, kterak mu nad ránem zazvonil mobil od Michala Bašteckého. Pražský závodník hodně pobývá u přítelkyně u Žarnovice. Poprosil, zda by mu v Březolupech nezaskočil jako mechanik. Bývalý zaměstnanec strašnické Jawy souhlasil, byť oželel velký raut v technickém muzeu u příležitosti veteránských 1000 mil československých.
O tréninku si zase užil Ladislav Hofman. Požár filtru motocyklu svého syna uhasil pouze za cenu popálených prstů. Díky pražícímu slunci bylo vedro všem. Pořadatelé se báli bouřky, která by mohla jejích závod nemilosrdně spláchnout. Škrtli raději nástup a úderem šestnácté hodiny vyslali na ovál první čtveřici závodníků.
Kraloval jí Jaroslav Vaníček. Vzápětí se prosadil Hynek Štichauer, který rychle ukázal Janu Jeníčkovi místo za svým deflektorem. Jan Macek se ve třetí jízdě na vítězství nadřel o poznání více. Daniel Klíma mu totiž nedopřál vteřinku klidu.
Předjetí vedoucího borce divákům ukázal až Jaroslav Petrák. Vnějškem prvního oblouku se prosadil na úkor Jakuba Valkoviče. Slovák nechtěl kapitulovat, jenže nakonec musel. Ale ani pardubický matador se nehřál na hrotu aktuální klasifikace dlouho.
Jaroslav Vaníček komentuje své druhé vítězství v rozjížďce s číslem pět:
„Zatím dle předpokladů. Stopu znám a dráha je dobrá.“
Přesně tak dlouho, než skončila první přestávka. Jaroslav Vaníček se v páté jízdě na úkor svého jmenovce Petráka prosadil prakticky již s letem pásky. Šest bodů představovalo skvělý počin, leč pražský čahoun nebyl v tomto ohledu mimořádným.
Jan Macek opanoval stylem start – cíl rozjížďku s číslem šest. Jan Jeníček stále laboroval s nastavením a stačil objet jen Bruna Belana, aby se dostal na druhou příčku. Druhý triumf v řadě zaznamenal rovněž Hynek Štichauer. Vpředu sice jel Daniel Klíma, jenže Pardubičan jej podjel ve druhém oblouku.
Ten venek bude sakra rychlej
Na konečné lámání chleba bylo přece jen po sedmi jízdách poněkud brzy. O důkaz se postaral Jakub Valkovič. Své úvodní zaváhání napravil více než dokonale v osmé jízdě. Sotva vystřelila páska, pádil dopředu. Rozjížďka s číslem devět však bourala dosavadní pořádky s razancí zemětřesení šestého stupně Richterovy škály.
Jakuba Valkoviče potáhla spojka. Ačkoliv si svým pohybem nepřivodil žádnou výhodu, vykoledoval si varování. Co horšího, trčel beznadějně za Jaroslavem Vaníčkem, s nímž si v otázce povedeného startu nemohl vyčítat vůbec, ale vůbec nic.
Zato Jan Jeníček se konečně trefil do set upu na start. Daniel Klíma byl rychlejší v úvodním oblouku. Každopádně neporažení byli už pouze dva. Los je shodou okolností svedl na startovní rošt dvanácté jízdy.
Než se Jan Macek a Hynek Štichauer věnovali sami sobě, viděli jsme dvě jízdy bez ambicí modelovat hrot výsledkové listiny. Publikum rozhodně během nich nezívalo nudou. Ale největší drama rozjížďky s číslem deset prožíval Dominik Hrbek.
Pardubický pětistovkový benjamínek měl problémy se svým motocyklem. Z depa k němu přispěchal jeho tatínek David. Závodník nakonec musel svůj ztichlý stroj odtlačit na zelený trávník. Myslel si, že si omylem vytrhl chcípák, jenže vina ležela na vypadlém plynovém lanku. Mezitím si Filip Kasan vysloužil další přeborovou trojku na úkor Radka Bambucha a Luboše Hromádky, jenž se svou dvěstěpadesátkou zaskočil za stejně objemný motocykl nemocného Karla Průši.
Matěj Frýza vypráví o svém triumfu v jedenácté jízdě:
„Pořád jsem to zkoušel. Zleva. Zprava. Čekal jsem, jak to vyjde. A vyšlo. Ale byl jsem podělanej.“
Rozjížďku s číslem jedenáct vedl Bruno Belan. Jenže Matěj Frýza nechtěl prohrát. Nedopřál Slaňákovi ani okamžik oddechu. Klíčový moment nastal v posledním výjezdu. Po jeho venku se plzeňský junior natáhnul po vítězství. Mimoděk odhalil tajemství úspěchu.
Drama až do cíle
Hynek Štichauer si ale návodu Matěje Frýzy dobře všimnul. Ve dvanácté jízdě odstartoval na Jana Macka. Kopřivničan překypoval iniciativou, aby vývoj rozjížďky otočil ve svůj prospěch. Když v závěrečném oblouku nasadil k velkorysému výjezdu vnějškem okolo mantinelu, vedoucí Pardubičan mu navedl motocykl rovnou do cesty.
Jan Macek na téma své první dnešní prohry:
„Zkusil jsem to v posledním vinglu na venek. Hynek je zkušenější, přečůral mě. Chybělo půl metru.“
Hynek Štichauer v ten okamžik osaměl na hrotu aktuální klasifikace. Jeho devět bodů mohl Jan Macek konfrontovat svými osmi. Daniel Klíma a Jaroslav Vaníček měli po sedmi.
Hynek Štichauer míchal kartami i nadále. V rozjížďce s číslem třináct nepustil ke slovu Jaroslava Vaníčka. Poté vstoupil do hry Jaroslav Petrák. Vehementně bránil své vedení před Matějem Frýzou. Ani nepostřehl, že Daniel Klíma jezdí až za nimi.
Panovalo vedro jako v pekelné peci. Dusno slibovalo pořádnou bouřku a Daniel Klíma si v depu čistil kombinézu od nánosu bahna z oválu. Mezitím blikala červená světla na znamení pádu Filipa Kasana.
V repete bez diskvalifikovaného Slováka se prosadil Jakub Valkovič. Jan Macek nemohl jinak, než přijmout úlohu nájezdníka. Ve druhém okruhu se tlačil dopředu po spodní straně druhé zatáčky. Jakub Valkovič uhájil první příčku.
Nezbylo nic jiného, než vsadit na rychlý venek ve výjezdu. Vabank vyšel. Jan Macek se k šachovnicovému praporku v rukou Rostislava Zůfalého přiřítil rychleji a především dříve než Jakub Valkovič.
Velké sólo Jana Jeníčka v šestnácté jízdě mělo v poslední sérii dostat zcela nečekaný rozměr. Jan Macek si v rozjížďce s číslem sedmnáct řekl o druhou příčku. Jaroslava Vaníčka podjel už ve výjezdu z úvodní zatáčky. Hynek Štichauer se díval, kudy si to namíří ven z oblouku u depa. Nakonec takovou vědomost sám nepotřeboval.
Jakuba Valkoviče totiž nechal za sebou již v úvodních metrech osmnácté jízdy. V cíli nemusel ani příliš počítat. Pět krát tři je patnáct, což nemůže poskytnout lepší garanci k triumfu. Pro třetí místo se vzápětí natáhnul Jan Jeníček.
Pardubický junior exceloval na čele před Jaroslavem Petrákem, jenž si nakonec řekl o pomoc samotné Fortuně. Mohl za to Daniel Klíma. Ve výjezdu z úvodního oblouku rozjížďky s číslem dvacet se venkem mihnul okolo Bruna Belana.
Jeho skóre se uzavřelo na jedenácti bodech. Stejně jako v případě Jaroslava Vaníčka a Jaroslava Petráka. Co čert nechtěl, ani v otázce dvou trojek a dvojek a jedné jedničky si neměli, co vyčítat. O čtvrté místo se rozjezd nejezdí, takže poslední drama letošních plochodrážních Březolup měla jury s losováním sama pro sebe.
Hlasy z depa
„Fajn,“ odtušil Hynek Štichauer, než otevřel stavidla své výmluvnosti naplno. „Bylo dilema, jestli sem jet nebo odpočívat před Mühldorfem. Vybudoval jsem si sebejistotu, teď přežít cestu a zejtra do toho jít jako dneska.“
„Rychlý,“ popisoval závod Jan Macek. „Těžká dráha, sedla mi. Škoda Hynka, vyškolil mě, jak to umí. A umí toho hodně.“
„Motorky jely skvěle,“ pochvaloval si Jan Jeníček. „Nespal jsem ale moc dobře, nebyl jsem v závodním flow. Až na čtvrtou jízdu jsme motorku nastavili motorku. Nakonec jsem se klepal na Jardu, cuknul jsem na startu, ale vyšlo to. A jsem spokojenej.“
„Super, ani jsem nepočítal, že bych moh‘ bejt na bedně,“ říkal Jaroslav Petrák. „Ve čtvrtý jízdě jsem se soustředil na Matěje Frýzu za sebou. Vůbec jsem nevěděl, že tam je i Dan.“
„Dráha byla připravená dobře,“ uznával Jaroslav Vaníček. „Nevyšlo to s bednou, ale snad si spravím chuť ve středu na dvojicích ve Slaným s Brunem.“
„Zkoušel jsem novej motor,“ vyprávěl Daniel Klíma. „Zatáhnul se, první dvě jízdy nic moc. Pak se to chytalo, ale na sílu. Trošku se peru s nastavením. Dneska jsem se vytrestal, že jezdím starý gumy. Porazil mě Jarda Petrák. Z toho se budu vzpamatovávat dlouho (smích).“
„Jsem zklamaný,“ neskrýval Jakub Valkovič. „Minulý víkend jsem tu trénoval, jel jsem druhý motor. Škoda první jízdy s Jardou. Ve třetí mě potáhla spojka, neodjel jsem. A pak mě Honza Macek předjel před cílem.“
| 1. Hynek Štichauer, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Jan Macek, Kopřivnice | 3 3 2 3 3 | 14 |
| 3. Jan Jeníček, Pardubice | 2 2 2 3 3 | 12 |
| 4. Jaroslav Petrák, Pardubice | 3 2 1 3 2 | 11 (los) |
| 5. Jaroslav Vaníček, Praha | 3 3 1 2 2 | 11 (los) |
| 6. Daniel Klíma, Praha | 2 2 3 1 3 | 11 (los) |
| 7. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica | 2 3 0 2 2 | 9 |
| 8. Matěj Frýza, Plzeň | 1 2 3 2 1 | 9 |
| 9. Bruno Belan, Slaný | 1 1 2 1 2 | 7 |
| 10. Jan Hlačina, Pardubice | 1 1 0 2 1 | 5 |
| 11. David Hofman, Pardubice | 1 1 1 1 1 | 5 |
| 12. Filip Kasan, SK – Žarnovica | 0 0 3 X 0 | 3 |
| 13. Michal Baštecký, Praha | 0 1 0 1 1 | 3 |
| 14. Radek Bambuch, Kopřivnice | 0 0 2 0 0 | 2 |
| 15. Dominik Hrbek, Pardubice | 2 0 – 0 0 | 2 |
| 16. Luboš Hromádka, Pardubice (250 ccm) | 0 0 1 0 0 | 1 |
Poznámka: kvůli nemoci omluven Karel Průša, zastoupil ho Luboš Hromádka; varování za startovní přestupek Jakub Valkovič v rozjížďce s číslem devět
