Článek obsahuje jubilejní 15 000. fotografii publikovanou magazínem speedwayA-Z

Plzeň – 15. srpna
Nikdo si v letošní extralize nepočínal s takovou suverenitou jako pražský Olymp, který všechna svá tři dosavadní utkání proměnil v poměrně jednoznačná vítězství. Pověstí favorita by se rád pyšnil i DaK Moto Plzeň-Divišov, který se sice vypořádal se Slaným i Mšenem, ale prohrál s Prahou i Pardubicemi. I když měl při obou prohrách určitou dávku smůly, je jasné, že chce-li pomýšlet na finálový duel s Pardubicemi, musí dnes na Borech porazit Pražany. A pokud možno také získat bonusový bod, což rozhodně nebude jednoduché.

Sázka na osvědčenost
Postavení svého celku v průběžné tabulce si naprosto jasně uvědomuje i František Liebezeit. „Chceme zabojovat a vyhrát,“ říká naprosto jednoznačně. „Potom budeme vymýšlet co dál. Ale pokud tento závod prohrajeme, je to už pasé.“ Zbývající tři utkání by musela skončit výhrami trojkoalice a inkasem třech bonusových bodů za současné podmínky maximálně dvou výher pražského Olympu.

Dnes odpoledne přivede František Liebezeit na nástup stejnou sestavu jako v předchozích případech. Cizineckou část vytvoří Kjastas Puodžuks a Matej Žagar, tu českou junioři Jan Holub, který má sedmičku, Daniel Hádek a Michaela Krupičkové a senioři Zdeněk Simota a Michael Hádek. Ten však už kvůli finanční situaci nechtěl letos závodit vůbec.

„Nechce nechat kluky v tomhle důležitém závodě ve štychu,“ vysvětluje trojkoaliční manažer, aby vzápětí přesvědčil, že nedostatkem sebevědomí rozhodně netrpí. „Byl bych špatný trenér, kdybych si nevěřil. Mám osvědčenou sestavu.“

Závažnost odpoledního duelu by však možná mohla vést k myšlence povolat cizince hvězdnějšího jména… „Chtěl jsem Martina Vaculíka,“ připouští František Liebezeit. „Ale jak se stal náhradníkem Grand Prix, má toho docela dost. Přislíbil mi jiný termíny, pokud to ještě bude aktuální. Kjastas a Matej nejsou špatná dvojice a nechce se mi jít do experimentů s nevyzkoušenými jezdci. A jsem rád, že mám jezdce, co nejsou vázaní na Polsko nebo Dánsko.“

Domácí kouč je však vzdálen, aby svého protivníka podceňoval. „Velký oslabení jejich sestavy je absence Pepeho,“ uvědomuje si. „Ale mají širokou základnu, aby ho mohli nahradit. A Tomáš Topinka ví, jak se na lopatě sedí a poradí si. Jenže bez Pepeho to bude vyrovnanější.“

Tipovat přesný výsledek se ovšem František Liebezeit neodvažuje. „Nechce se mi tipovat,“ odmítá otázku po přibližném skóre, které mu předem vyšlo. „Ale bude to vyrovnaný. Bylo to tak i v Praze, kdyby nebylo to harakiri s nenahlášeným jezdcem. Ale papírově má Praha silnější mančaft, to se musí nechat.“

Překvapení na překvapení
Uplynulý čtvrtek přinesl přes plány Tomáše Topinky výrazný škrt. Josef Franc si tréninkově vyzkoušel ovál na pražské Markétě. A výsledkem se stala rezignace nejen na sobotní mistrovství republiky dvojic, ale také rozhodnutí prodloužit si závodnickou přestávku minimálně o další dva týdny. A ke všemu je dnes finále polského šampionátu, jemuž předchází druhý závod MACEC Cup, na něhož klub uvolnil Ondřeje Smetanu.

„Překvapení, co?,“ smál se Tomáš Topinka do telefonu, když krátce po skončení včerejšího mistrovského klání stopětadvacítek prozradil magazínu speedwayA-Z sestavy dnešního duelu. Oproti současné extraligové módě v ní není na postu náhradníka junior, ale dvojice cizinců Troy Batchelor a Grzegorz Walasek. Do základní části byli kromě mladíků Zdeňka Holuba a Michala Škurly po delším čase povolání také Martin Gavenda a Luboš Tomíček. „Je polské finále,“ vysvětluje pražský kouč. „A Ondra chtěl jet ten MACEC, nechtěli jsme ho odvolávat, když jsme mu to slíbili.“

A tak dnes dojde k extraligovému debutu Troye Batchelora. „Známe se léta,“ popisuje, jak k jeho nominaci došlo. „Myslím, že by se to Troyovi mohlo líbit, mohla by to bejt‘ dráha pro něho.“ Naproti tomu pozvání Grzegorze Walaska je poněkud překvapivé, když loni v srpnu vyhořel během duelu ve Mšeně, z něhož navíc předčasně odstoupil.

„Grzegorz Walasek je podle mýho dobrej‘ závodník,“ pouští se Tomáš Topinka do jeho obhajoby a připomíná jeho zdejší působení z dřívějška. „V Plzni už byl, zná to tam a ví, do čeho jde. Plzeň je dráha, že ne každýmu bude vyhovovat.“

Přitom právě Pražany obchází pověst, že Bory nejsou příliš podle jeho gusta, což rozhodlo i při rozdělování domácích závodů trojkoalice mezi Divišov a Plzeň. Jenže tato chiméra je už poměrně letitá a už v době jejího zrodu tehdejší pražský kouč Radomír Semela viděl její příčinu v nevýhodném rozlosování drah. „Slyšel jsem o tom,“ netají se Tomáš Topinka. „Ale musí se k tomu přistupovat zčerstva, než že nám to tam nikdy nešlo. Odpoledne je to novej‘ závod.“

A jak dopadne dle názoru kouče, pro něhož vzhledem k počtu zbývajících utkání není dnešní podnik zas až tolik existenční? „Jsou to závody,“ tvrdí. „Kdyby to bylo jednoznačný předem, nebudeme to ani jezdit. Budeme se snažit o co nejlepší výsledek a pochopitelně budeme chtít vyhrát.“

Historické okénko:
Plzeň, 17. července 1960: dnešní soupeři před více než půlstoletím otevírali borské brány
Pravidelná československá liga vznikla roku 1956 jako jednokolová utkání reprezentací jednotlivých krajů federativně uspořádané republiky. Tento styl jí vydržel až do konce sezóny 1962, kdy na základě mnoha problémů s náklady a organizací dočasně zanikla. V roce 1960 její název zněl mistrovství ČSSR družstev a její divize nesly pojmenování první a druhá třída.

Druhé kolo první třídy zavedlo na plzeňské Bory, kde plzeňští plochodrážníci právě otevírali svůj současný stadión, shodou okolností jejich dnešního soupeře, který tehdy samozřejmě neměl v hlavičce jméno Olymp, nýbrž Rudá hvězda. Jak oni, tak KAMK Plzeň své duely v prvním kole proměnili ve vítězství. Pražané v Krnově u Cvilínského nádraží porazili krajský výběr ostravského kraje 58:43, zatímco Plzeň rozdrtila ve Větřní KAMK České Budějovice 70:38.

Při vzájemném utkání na Borech ovšem oba celky nebyly v plné síle, domácí postrádali Františka Richtera, Pražané zase Františka Machače, protože oba závodníci ve stejném termínu startovali v evropském šampionátu na dlouhých drahách. Ovšem až do rozjížďky s číslem sedm bylo utkání vyrovnané a hosté vedli o jediný bod.

Jenže skvělý Bedřich Slaný, jenž dosáhl sedmnácti bodů, v ruku v ruce s šestnáctibodovým Jaroslavem Vidrmou a Lubošem Tomíčkem, který měl na kontě čtrnáct bodů, se postarali o zvrat. Plzni tak mohutně bodoval jen Karel Polák, který dosáhl na šestnáct bodů, zatímco Ladislav Emler měl už jen dvanáct a ostatní ještě méně.

Nakonec Praha triumfovala 59:48 a udržela se na čele tabulky. Na konci sezóny se pyšnila titulem, což v té době nebylo nikterak neobvyklé, jelikož ji z trůnu sestřelila až Viktoria Žižkov při Poháru Světa motorů v roce 1967. Plzeň po druhém kole zůstávala druhá, když ji ve finiši předstihl KAMK Praha – město, ovšem při stejném počtu tabulkových bodů jen díky lepšímu skóre.

Oficiálně nahlášené sestavy:

DaK Moto Plzeň-Divišov:	1 Kjastas Puodžuks, LAT
	2 Michael Hádek
	3 Daniel Hádek
	4 Michaela Krupičková
	5 Zdeněk SImota
	6 Matej Žagar, SLO
	7 Jan Holub
PSK Olymp Praha:	8 Matěj Kůs
	9 Zdeněk Holub
	10 Martin Gavenda
	11 Michal Škurla
	12 Luboš Tomíček
	13 Troy Batchelor, AUS
	14 Grzegorz Walasek, PL

Bonusové východisko:
Na konci května pražský Olymp na své domácí Markétě porazil trojkoalici 53:40. Pražanům tím pádem pro zisk bonusového bodu stačí I dvanáctibodová prohra, zatímco DaK Moto Plzeň-Divišov musí vyhrát o čtrnáct bodů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a archív autora