Mšeno – 2. srpna
Když se počátkem května chystaly Mšeno a DaK Moto Plzeň-Divišov ke svému vzájemnému střetnutí, byly oba týmy dychtivé vstoupit do letošní extraligy co nejlépe. Po čtyřech rozjížďkách ovšem letěl ručník do ringu, takže na jejich měření sil dojde až dnes. Naše nejvyšší soutěž mezitím zestárla. Vládnou jí Praha a Pardubice a dnešní rivalové dokázali inkasovat body pouze na slánský úkor. Teoretická šance na postup do play-off, kde se začíná projevovat neuváženost zrušení semifinále, však stále ještě zůstává oběma týmům.

Naděje může umřít už večer
Mšeno sice letos ukázalo svou sílu, avšak po personálních ranách osudu, má na svém kontě jediný bod za domácí remízu se Slaným. Nicméně do konce mu zbývá odjet čtyři klání, z čehož jsou dvě odvetná, což může tabulkový počin trojnásobných šampiónů zvýšit na jedenáct bodů. Pakliže kupříkladu devítibodové Pardubice ve třech posledních závodech klopýtnou, zůstanou za Mšenem.

„Když vyhrajeme všechno, můžeme ještě ve finále být,“ počítá Petr Vandírek. „Ale musíme vyhrávat všechno.“ Jakoby si ovšem Mšeno nevybralo letos smůly ažaž, vrátil se Filip Šitera z Anglie se zlomeninou klíční kosti na stejném místě jako v loňské sezóně.

„Vrátil se nám Honza Jaroš, ale zase si Filip zlomí kličku,“ kroutí mšenský kouč hlavou. „Má to o čtyři milimetry posunuté. Chce jet, chce závodit, i když má úraz, což oceňuji.“ Filip Šitera má startovní číslo pět, ale než se definitivně rozhodne do závodu nastoupit, otestuje sám sebe v tréninku.

Že Mšeno rozhodně ještě nestáhlo roletu, svědčí i pozvání Grega Hancocka. Druhým cizincem bude Mads Korneliussen. Dán při svém červnovém debutu evidentně zapůsobil, že nebýt jeho závodu v britské lize, oblékl by mšenskou vestu i před čtrnácti dny proti Pardubicím. Zbytek sestavy je standardní. Hodně se očekává od Jana Jaroše a svým způsobem i od Patrika Nagye, zatímco hlavní misí Michala Kleina a Stanislava Pouznara bude především neztrácet body se svými vrstevníky.

Dvojice Patrik Nagy – Greg Hancock je tradičně na náhradnických postech. „Když už Grega platíme, a závodí, nebude sem přece jezdit jenom na výlety,“ přináší Petr Vandírek originální zdůvodnění své strategie, aby ovšem briskně přeladil na serióznější notu. „Když ho tam máš, je kam sáhnout. Uvidíme, jak Mads. Posledně jel dobře, i lidem se to muselo líbit. Připomíná mi Romana Matouška.“

Zatímco otázka po výkonu každého jednoho závodníka je svým způsobem neznámá, dokud nevyjede na ovál, v otázce svých ambicí má Petr Vandírek naprosto jasno. „Chceme vyhrát,“ říká jednoznačně. „To je všechno, co ti k tomu můžu říct. Je pravda, zrušení semifinále je škoda, ale my půjdeme rovnou do finále!“

S mírnou výhodou a osvědčenou strategií
František Liebezeit je se svým trojkoaličním týmem v podobné situace jako jeho dnešní soupeř, jehož shodou okolností vedl dlouhá léta on. S tím rozdílem, že na rozdíl od Mšena má o jeden bod v tabulce a jeden závod v termínovém kalendáři navíc. Otázku po strhujícím trháku s finálovou účastí ve finiši sice definitivně neodmítá, avšak stojí oběma nohama pevně na zemi.

„Dostat se do finále je teorie,“ tvrdí. „Budou rozhodovat bonusy a my jsme s rozhodujícími soupeři prohráli o moc. Vypustit ale nemůžeme nic.“ Proto DaK Moto Plzeň-Divišov zamíří v plné síle i do městečka na půl cesty mezi Mělníkem a Mladou Boleslaví. Už jen proto, že zázraky se nedějí jen tak samy od sebe a je třeba jim vyrazit naproti.

Goričanská jednání Františka Liebezeita s Martinem Vaculíkem se nesla především v duchu účasti slovenského závodníka v šampionátu dvojic a nakonec vyústila v rezignaci týmu DaK Moto. Přestože se v domácím táboře obávali, že se Martin Vaculík dnes odpoledne objeví v mšenských boxech, zahraničními posilami budou Matej Žagar a Kjastas Puodžuks.

„Matejovi bude dráha jedno,“ připomíná František Liebezeit s lehkým úsměvem na rtech příčinu odvolání dnešního střetnutí v jeho původním květnovém termínu. „Kjastasovi věřím. Odvádí vždy to, co od něho čekám. Doufám, že to bude platit i ve Mšeně. S Matejem je to osvědčená dvojice.“

Lotyš figuruje na startovním čísle devět. V základní sestavě najdeme oba české seniory Michaela Hádka a Zdeňka Simotu, stejně jako juniorský tandem Michaela Krupičková – Daniel Hádek. Matej Žagar s Janem Holubem na náhradnických postech budou hlavními aktéry taktizování. „Myslím, že se to vyplatí,“ komentuje trojkoaliční kouč svou strategii.

A jak se dívá na možný vývoj večerního duelu? „Uvidíme,“ zní mnohoznačná odpověď. „Filip je zraněnej‘, uvidíme. Bude to vyrovnaný jako s Pardubicemi. Pokud se nestane to, co s Martinem Vaculíkem, mohli bychom to udržet na přijatelným výsledku.“

Historické okénko:
Kopřivnice, 14. března 1970: Viktoria Žižkov doplatila na nesjízdnou dráhu kontumací
Roku 1967 se Viktoria Žižkov, bezprostřední nástupce KAMK Praha-město z éry krajských reprezentací, navždy zapsala do české ligové historie. Pohár Světa motorů tehdy vrátil na naše stadióny ligová zápolení, by ještě bez mistrovského statusu, a žižkovský tým ve finále porazil RH Praha.

Jenže s povýšením ligy na úroveň mistrovství republiky roku 1968 to šlo s týmem z kopce. Antonín Kasper odešel jako první český závodník do britské ligy. Celek skončil v tabulce jako třetí, jenže v devětašedesátém se přidaly problémy s oválem na spořilovském stadiónu, na němž plochodrážníci byli stále méně trpěni ze strany fotbalistů.

Družstvo za celou ligu odjelo jenom dva závody, oba na drahách svých soupeřů. Prohrála na Markétě a v Pardubicích remízovala. Za celou sezónu to ovšem byl jediný bod do tabulky, nebo ostatní střetnutí byla kontumována v její neprospěch. Jako poslední celek musela do kvalifikace, kde se jejím soupeřem stala Kopřivnice, vítěz druhé ligy.

Kvalifikace probíhala dvoukolově, přičemž se mělo už v půlce března začínat na kopřivnické dráze. Její stav po zimě vzbuzoval obavy, proto žižkovský manažer Jan Neruda chtěl utkání posunout na pozdější termín. Na své straně měl i tehdejší řídící orgán, který ovšem změnil názor, když se na jeho zasedání dva dny před závodem kopřivnický šéf Rudolf Duda zaručil, že tra je v perfektním stavu.

Žižkovský tým se tedy objevil v Kopřivnici v den závodu okolo jedenácté dopoledne. Na dráze však našel spousta bláta a kaluží, přesto vyložili motocykly k tréninku. Po něm kapitán Antonín Kasper přednesl rozhodčímu, že dráha je naprosto nevyhovující, velmi nebezpečná, obzvl᚝ při startu. Připomněl slabinu kopřivnického obra v podobě zužujících se zatáček. Ke všemu pod vrstvou bláta byla zmrzlá klouzavá krusta a orientaci závodníků snižovaly hromady sněhu. Hosté proto odmítli startovat stejně jako přeložení podniku na druhý den, jelikož nebyla šance na pronikavou změnu.

Rozhodčí uznal, že je dráha nevhodná, avšak přitom paradoxně schopnou závodu. Přestože Jan Neruda žádal o kontumaci 30:0 ve svůj prospěch, stal se pravý opak a kontumačně vyhrála Kopřivnice. Ta o dva týdny později ve Slaném vyhrála odvetu a postoupila do vyšší soutěže, jež naposledy nesla název 1. liga. Viktoria Žižkov se z nižší ligy odhlásila. V následující sezóně našla konečně vlastní útočiště v Čakovicích, jejichž název si posléze osvojila, ale mezi absolutní elitu se už nikdy nevrátila.

Oficiálně nahlášené sestavy:

Grepl PDK Mšeno:	1 Michal Klein
	2 Jan Jaroš
	3 Stanislav Pouznar
	4 Mads Korneliussen, DK
	5 Filip Šitera
	6 Patrik Nagy, H (ACCR)
	7 Greg Hancock, USA
DaK Moto Plzeň-Divišov:	8 Michaela Krupičková
	9 Kjastas Puodžuks, LAT
	10 Daniel Hádek
	11 Michael Hádek
	12 Zdeněk Simota
	13 Matej Žagar, SLO
	14 Jan Holub

Foto: Wojta Zavřel