Slaný – 15. dubna 1972
V sedmdesátých letech bylo výrazně obtížnější než dnes dostat se do šampionátu republiky jednotlivců. Uchazeč musel uspět ve vícestupňové kvalifikaci, aby mohl závodit v seriálu mezi absolutní československou špičkou. Stanout na pódiu v této společnosti na stupně vítězů byl ještě tvrdší oříšek k rozlousknutí. Miroslavu Rosůlkovi se podobný husarský kousek podařil před čtyřiceti lety, kdy na své domácí dráze ve Slaném skončil třetí. Šance na další pokračování vavřínové série ovšem vzala za své již druhý den v Chomutově, kde jeho mamince v nemocnici dokonce dali zprávu o jeho smrti.
Po rozjezdu třetí
V mistrovství republiky se Miroslav Rosůlek pohyboval již od devětašedesátého, tedy ve čtvrté kompletní sezóně jeho plochodrážní kariéry. V roce 1971 obsadil v seriálu desáté místo a musel do podzimní kvalifikace. V ní osm mužů spodní poloviny mistrovství republiky jednotlivců narazilo na osm postupujících z předkvalifikace. Do ní se dostalo nejlepších dvanáct z národní kvalifikace, předchůdkyně českého přeboru, a čtyři první z mistrovství Slovenska.
Miroslav Rosůlek v kvalifikaci dokázal uhájit svou příslušnost mezi elitní šestnáctkou tehdejšího Československa. „Přes zimu jsme se s Klokanem připravovali,“ nemůže nevzpomenout na svého velkého kamaráda Jana Klokočku, s nímž se natropili mnoho skopičin nejen v plochodrážních depech. „Tělocvična, Grand hotel a zase tělocvična, takhle střídavě probíhalo stmelení kolektivu. Na jaře bylo soustředění v Břeclavi, vedl ho Tonda Kasper a já postoupil do mistrovství světa.“
Zážitky z premiéry Miroslava Rosůlka ve světovém šampionátu však čtenářům magazínu speedwayA-Z přiblížíme při jiné příležitosti, i když s jeho nejlepším výsledkem v mistrovství republiky úzce souvisí. „Mistrák začal ve Slaným,“ drží se Miroslav Rosůlek tématu. „Všechno bylo špičkový. Byl jsem v psychický pohodě a sedělo mi to.“
Na asfaltové dráze to bylo samozřejmě znát. Po úvodním triumfu ho sice v rozjížďce s číslem šest porazil klubový kolega Zdeněk Majstr, avšak hrdina našeho vyprávění kontroval dalšími dvěma trojkami. V devatenácté jízdě vyhrál Jiří Štancl a Miroslava Rosůlka porazil ještě Jan Klokočka, dohánějící bodové manko po pádu v jedenácté jízdě.
Suma sumárum Jiří Štancl se se čtrnácti body vydal na zpáteční cestu na československý trůn, z něhož ho před rokem sesadil Václav Verner, a na němž měl zůstat sedět nepřetržitě až do roku 1981. Jan Holub, který jako jediný Jiřího Štancla dokázal v rozjížďce s číslem čtyři pokořit, skončil se dvanácti body. A přesně tolik měl na svém kontě i Miroslav Rosůlek.
„Rozjížděli jsme se s Honzou o druhý a třetí místo, on mě porazil a já skončil třetí,“ vybavuje si Miroslav Rosůlek okolnosti svého prvního vavřínového věnce v mistrovství republiky. „Po závodech 
byla bujará oslava. Dojel jsem domů do Knovíze, tam před hospodou stála šňůra lidí s roztaženýma rukama a zanesli mě dovnitř. Poseděl jsem s nima jen krátce, druhej‘ den se jel závod v Chomutově.“
Místo pódia cesta houkající sanitkou
Závody seriálu mistrovství republiky jednotlivců se konaly o víkendu. Po sobotním Slaným zamířil konvoj závodníků rovnou do Chomutova. „Tam byla hrozně rozbitá dráha,“ líčí Miroslav Rosůlek. „Moc se tam nejezdilo, bylo to rozsekaný a děravý. Ale já byl v pohodě a sedělo mi to. A závod jsem začal dobře.“
Rozjížďka s číslem tři uvítala v cíli jako prvního Miroslava Rosůlka, který se v jejím repete bez vyloučeného Václava Beera a zraněného Zbyňka Novotného, pomstil Janu Holubovi za porážku z předchozího dne. Vzápětí hrdinu našeho vyprávění odvedli Jiří Štancl s Václavem Vernerem. Ve dvanácté jízdě Miroslava Rosůlka porazil jen Zdeněk Majstr, s patnácti body suverén dne, v té třinácté byl před ním na metě pouze Milan Špinka.
„Do poslední jízdy jsem šel s osmi body,“ vrací se Miroslav Rosůlek o čtyři desítky let zpátky. V rozjížďce s číslem osmnáct mu dělali společnost Jan Verner, Petr Ondrašík a Stanislav Kubíček. Po vylétnutí pásky se na čele usadil Stanislav Kubíček. Miroslav Rosůlek jezdil druhý před Janem Vernerem, zatímco Petr Ondrašík měl pád.
„V posledním výjezdu v posledním kole jsem chytil díru,“ popisuje Miroslav Rosůlek vyvrcholení dramatu, v němž on sám měl sehrát takovou úlohu, v níž se herci nechávají střídat kaskadéry. „Motorka se zvedla na zadní, já se převrátil a zůstal ležet,“ pokračuje ve svém vyprávění. „Těsně za mnou jel Honza Verner. Už se nestačil vyhnout. Stihnul jen zvednout motorku na zadní, ale drcnul do mě spodkem. Byl z toho nešastnej‘.“
Pro Miroslava Rosůlka musela na ovál přispěchat sanitka. „Nic si z toho nepamatuju,“ říká. „Měl jsem otřes mozku a roztříštěnou lopatku. Odvezli mě to špitálu a do rána mě nechali ležet jen na dřevě. Neměl jsem nic pod sebou a s tou lopatkou jsem musel ležet na zádech. Nemoh‘ jsem mluvit, šeptem jsem si řek‘ chlapovi, co ležel vedle, o bažanta. Když mi ho podal, naplnil jsem ho, že i přetejkal.“
Příliš živý nebožtík touží po reprezentační vestě
Pravé martýrium na Miroslava Rosůlka ještě čekalo. „Pak přišel zřízenec,“ vzpomíná slánský závodník na rub plochodrážního řemesla. „Říkal, a se posadím. Nesral se se mnou a trhal se mnou, že jsem viděl hvězdičky. Pak dorazil primář a byl vykulenej‘, že sedím.“
Zpráva o pádu se dostala do Knovíze. Starostlivá maminka Rosůlková se vydala za svým synem a do Chomutova jí vezl Zdeněk Majstr. „V nemocnici na bráně se ptala, kde leží Rosůlek,“ sděluje Miroslav Rosůlek zážitek, při němž tehdy nikomu rozhodně nemohlo být do smíchu. „Vrátnej‘ koukal do knihy a řek‘ jí, že Rosůlek v noci zemřel.“
Nebohá žena na něho vytřeštila zraky a v pochopitelném šoku se vrátil do vozu. „Čenda Majstrů řek‘ šel sám,“ líčí domnělý nebožtík po čtyřiceti letech. „Řek‘ tomu vrátnýmu, že to není možný, že mě odvezli ze stadiónu jenom se zlomenou lopatkou. Vrátnej‘ se podíval ještě jednou a zjistil, že se předtím splet‘ o řádek.“
Miroslav Rosůlek měl ovšem zcela jiné starosti, než sepisovat poslední vůli. „Za tejden jsem měl jet v Rakousku mezinárodní závod,“ svěřuje se muž, který si v chomutovské nemocnici už dlouho nepobyl. „Ředitel Baterie Slaný pro mě poslal svoji šestsettrojku a převezli mě do Slanýho. Ležel jsem tady asi tejden. Rozcvičovali mně ruku. Ale já ji sám ani nezved‘, ale myslel jsem na závody. Člověk byl blbej‘, říkal si, že to dopadne dobře.“
Mítink v Rakousku byl logicky ztracený, ale Miroslav Rosůlek prahnul po mistrovství světa. Reprezentační vestu si vysloužil poprvé v kariéře při již zmiňovaném soustředění v Břeclavi, které zakončil kontrolní závod. A slánský závodník ho vyhrál před Jiřím Štanclem a Karlem Voborníkem.
Kvalifikační kolo světového šampionátu v Gorzowě bylo na pořadu dne pět týdnů po osudném pádu v Chomutově. A skončilo mnohem hůře. Miroslav Rosůlek se vrátil s frakturou ruky po kolizi s Rakušanem Josefem Scharlem. Sezóna byla ztracená, v mistrovství republiky musel oželet červnové podniky na pražské Markétě a na Dlouhé louce v Českých Budějovicích. Vrátil se až počátkem července u svitavské Tabačky, aby nakonec v závěrečné klasifikaci obsadil desátou příčku.
„Bylo to moc brzy, dnes by člověk uvažoval jinak,“ komentuje svůj rychlý comeback na ovály po chomutovském pádu a zároveň slibuje, že na svou nešastnou premiéru v mistrovství světa pro čtenáře magazínu speedwayA-Z zavzpomíná zase někdy příště.
Mistrovství republiky jednotlivců 1972 – 1. závod Slaný:
1. Jiří Štancl (RH Praha) 14, 2. Jan Holub (České Budějovice ) 12+3, 3. Miroslav Rosůlek (Slaný) 12+2, 4. Zdeněk Majstr (Slaný) 11, 5. Petr Ondrašík (RH Praha) 11, 6. Jan Klokočka (Slaný) 10, 7. Milan Špinka (RH Praha) 9, 8. Miloslav Verner (Pardubice) 9, 9. Jan Verner (RH Praha) 8, 10. Stanislav Kubíček (České Budějovice) 6, 11. Václav Beer (Slaný) 5, 12. Miloš Duda (Kopřivnice) 5, 13. Jaroslav Lucák (Plzeň) 3, 14. Josef Plíšek (Kopřivnice) 2, 15. Václav Verner (RH Paha) 2, 16. Zbyněk Novotný (RH Praha) 1, náhradníci Jindřich Dominik (Kopřivnice) a Karel Voborník (Slaný) oba DNR.
Celkové pořadí mistrovství republiky jednotlivců 1972:
| SLA | CHO | ČeB | PHA | SVI | KOP | BŘE | TOT | ||
| 15.4. | 16.4. | 17.6. | 18.6. | 2.7. | 5.8. | 6.8. | |||
| 1. | Jiří Štancl | 20 | 15 | 17 | 11 | 15 | 11 | 17 | 84 |
| RH Paha | (14) | (11) | (12) | (11) | (12) | (11) | (14) | ||
| 2. | Petr Ondrašík | 11 | 11 | 20 | 17 | 9 | 15 | 20 | 83 |
| RH Praha | (11) | (10) | (14) | (13) | (8) | (12) | (15) | ||
| 3. | Milan Špinka | 9 | 13 | 15 | 20 | 20 | 10 | 15 | 83 |
| RH Praha | (9) | (11) | (12) | (14) | (15) | (10) | (13) | ||
| 4. | Zdeněk Majstr | 13 | 20 | 9 | 13 | 10 | 17 | 8 | 73 |
| Slaný | (11) | (15) | (8) | (12) | (9) | (12) | (8) | ||
| 5. | Václav Verner | 1 | 17 | 10 | 15 | 17 | 13 | 10 | 72 |
| RH Praha | (2) | (14) | (9) | (13) | (13) | (11) | (8) | ||
| 6. | Jan Holub | 17 | 7 | 6 | 9 | 11 | 9 | 13 | 59 |
| Č. Budějovice | (12) | (7) | (6) | (8) | (11) | (10) | (10) | ||
| 7. | Miloslav Verner | 8 | 4 | 8 | 10 | 13 | 20 | 6 | 59 |
| Pardubice | (9) | (4) | (8) | (8) | (12) | (13) | (7) | ||
| 8. | Jan Verner | 7 | 9 | 11 | 8 | 7 | 2 | 4 | 42 |
| RH Praha | (8) | (9) | (10) | (8) | (7) | (3) | (5) | ||
| 9. | Jan Klokočka | 10 | 0 | 7 | 7 | 8 | 6 | 9 | 41 |
| Slaný | (10) | (1) | (7) | (7) | (7) | (6) | (8) | ||
| 10. | Miroslav Rosůlek | 15 | 8 | NS | NS | 1 | 5 | 5 | 34 |
| Slaný | (12) | (8) | – | – | (1) | (4) | (5) | ||
| 11. | Stanislav Kubíček | 6 | 10 | 13 | 0 | 3 | 1 | 0 | 33 |
| Č. Budějovice | (6) | (9) | (12) | (0) | (4) | (2) | (1) | ||
| 12. | Miloš Duda | 4 | 5 | 1 | 4 | 6 | 7 | 3 | 26 |
| Kopřivnice | (5) | (6) | (3) | (4) | (7) | (7) | (4) | ||
| 13. | Josef Plíšek | 2 | 3 | 0 | 3 | NS | 8 | 7 | 23 |
| Kopřivnice | (2) | (3) | (1) | (4) | – | (9) | (7) | ||
| 14. | Jaroslav Volf | NS | NS | 2 | 5 | 0 | 0 | 11 | 18 |
| Ústí nad Labem | – | – | (4) | (6) | (0) | (1) | (8) | ||
| 15. | Václav Beer | 5 | 6 | 5 | 0 | NS | NS | NS | 16 |
| Slaný | (5) | (6) | (6) | (0) | – | – | – | ||
| 16. | Zbyněk Novotný | 0 | 1 | 4 | 2 | 5 | 3 | 2 | 16 |
| RH Praha | (0) | (1) | (4) | (3) | (7) | (4) | (4) | ||
| 17. | Jaroslav Lucák | 3 | 0 | 3 | 6 | 2 | NS | NS | 14 |
| Plzeň | (4) | (0) | (4) | (7) | (3) | – | – | ||
| 18. | Jindřich Dominik | NS | 0 | NS | 1 | 4 | 4 | 1 | 10 |
| Kopřivnice | – | (1) | – | (2) | (4) | (4) | (3) | ||
| 19. | Karel Voborník | NS | 2 | NS | NS | NS | 0 | NS | 2 |
| Slaný | – | (2) | – | – | – | (0) | – |
Poznámka: ze sedmidílného seriálu na oválech ve Slaném, Chomutově, Českých Budějovicích, Praze, Svitavách, Kopřivnici a Březolupech bylo započítáno pět nejlepších výsledků. Za umístění se dávaly mistrovské body dle klíče 20-17-15-13-11-10-9-8-7-6-5-4-3-2-1.
Foto: archív Miroslava Rosůlka
