Žichlice – 17. března
Je to frčák! Ze sedla motocyklu pro foťák. A mezi tím ještě zaskočit do jiného boxu coby mechanik. Takový zápřah přece nemůže nikdo zvládnout. Ano, taková je bohužel pravda. Ačkoliv v tomto případě by si na své přišel minulý čas. Štěpán Ševčík bude zvládat už jen dvě z těchto tří rolí. A česká scéna bude mít o jednoho plochodrážníka méně.
Ze stopětadvacítek nahoru
Čas na plochodrážní scéně upaluje jako dlouhodrážní motocykl po rovince v Mariánských Lázních. Před sezónou 2021 se svěřoval, že chce závodit na dvě stě procent. Minimálně. Tehdy ještě se stopětadvacítou. Přišla pódia, v Divišově, ve Slaném, tam dokonce triumf v náhradním Memoriálu Antonína Vildeho.
„Sezónu 2021 hodnotím, myslím, kladně,“ zamýšlí se Štěpán Ševčík. „V tom roce jsem závodil za chabařovický klub. Je to už celkem dlouho, takže nějaké bilancování není úplně podložené čerstvými vzpomínkami, ale obecně na stopětadvacítky vzpomínám s úsměvem na tváři. Poznal jsem zde spoustu závodníků a dalších lidí, se kterými cesta v mé kariéře pokračovala.“
V říjnu 2021 přišla pochopitelně dvěstěpadesátka. „Když mi ji na přelomu září a října na tréninku v Chabařovicích půjčil Vojta Šachl, už v tu chvíli jsem věděl, že tohle je něco, co mě bude jistě bavit,“ přibližuje své první dojmy. „Vyšší kubatura mě sedla prakticky okamžitě a nic nebránilo odjetí mých prvních závodů na stále zapůjčené dvěstěpadesátce na mistrovství republiky v Pardubicích.“
A kolibříky byl amen. „Ještě na konci roku 2021 jsem odjel poslední dvěstěpadesátkový závod už na své motorce, i když stále se zapůjčenými díly,“ pokračuje Štěpán Ševčík. „A s posledními a závody stopětadvacítek jsem už nižší kubaturu pověsil na hřebík.“
Pětistovka s problémy
A jelo se dál. S dvěstěpadesátkou. Kromě jejich šampionátu čtvrtlitrů, kde mu patřila pátá pozice, také v juniorce a v přeboru, kam motocykly nižšího obsahu dle řádů smějí.
„Na sezónu 2022 jsem přestoupil do Divišova, kde nás Vašek Hromas přivítal,“ kvituje Štěpán Ševčík. „A nebýt jeho pomoci, motorku bych nejspíše dodnes pohromadě neměl. V tomto roce jsem zažíval celkem rušné chvíle, protože prakticky celou sezónu jsem odjezdil bez mechanika, občas mi pomohla rodina, jindy zase ostatní nebo již vysloužilí závodníci, nicméně nastálo jsem nikoho neměl. I když to nebylo jednoduché, svou první sezónu na dvěstěpadesátce jsem odjel a ke konci roku přišly i první zmínky o přechodu na nejvyšší kubaturu.“
Jenže pětistovky přinesly hodně problémů… „Sezóna 2023 pro mě nezačala dvakrát nejlépe,“ připouští Štěpán Ševčík. „Do seriálu závodů jsem nastoupil bez tréninku a můj premiérový závod na pětistovce byl i mou první jízdou s takto silným motorem. Kvůli škole a dalším aspektům, které ovlivnily mé závodění v roce 2023, jsem za celou sezónu odjel asi jen dva tréninky, takže sžívání se s novou motorkou nebylo snadné.“
I přes to se Štěpán Ševčík přenesl. „Když už jsem si tak nějak zvykl na výkon nového stroje, přišly na scénu technické problémy,“ povzdechne si. „Nejprve mě začal trápit motor, další závod spojka a poslední pár závodů jsem se začal potýkat se zapalováním. Původy těchto problémů byly různé, ale asi hlavním důvodem bylo, že jsem přechod na pětistovky začal řešit pozdě a před sezónou nebyl dostatek času na přípravu motorky.“
O jednu roli méně
Za ony zmiňované tři roky se působení Štěpána Ševčíka na českých oválech neomezilo jen na závodění. „Jak jsem se dostal k focení?,“ vytuší směr našeho vyprávění. „Těžká otázka a já vlastně ani nevím. Už jako malý jsem byl spíše technický tip a vždycky mě zajímalo, jak a co funguje a podobně. Při cestách na různé dovolené a výlety s rodinou jsem vše dokumentoval na malý kompakt a v roce 2020 jsem dostal svůj první, pro mě tenkrát obrovský, fotoaparát. Další rok jsem se s focením spíše seznamoval, ale svůj směr jsem si našel poměrně rychle, motosport.“
Zájem o techniku jej nasměroval do cizích boxů coby mechanika. „K tomu mě přivedl Věroslav Kollert, když Adam Nejezchleba potřeboval druhého mechanika,“ dozvídáme se. „V tu dobu mě ještě nenapadlo, že mě mechanikování takto pohltí. Jelikož jsem se jako mechanik osvědčil, Adamovi jsem pomáhal i na dalších závodech a dokonce jsem s ním byl i na světovém poháru v Lotyšské Rize. Skloubit závodění, mechanikování a focení nebylo zrovna jednoduché, proto po minulé sezóně muselo přijít menší urovnání priorit.“
A jak to dopadlo? „I když to říkám velice nerad, po více jak čtyřech letech musím své jezdecké působení na ploché dráze ukončit,“ povzdechne si. „V sezóně nejsem schopen odjet jediný trénink a to jak jsem se už dokázal přesvědčit, nemůže fungovat. Kromě toho si myslím, že nejsem dostatečně talentovaný závodník, abych se tomuto sportu mohl věnovat profesionálně, proto na ploché dráze mě budete nadále vídat jako mechanika a fotografa.“
Zadní vrátka si ale nechává otevřená. „K závodění se možná někdy v budoucnu vrátím, ale aktuálně mám jiné priority,“ líčí. „Kromě focení bych se také rád věnoval správě sociálních sítí, nejen plochodrážních jezdců, čemuž se věnuji už dnes. V září loňského roku jsem nastoupil na střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou a sklářskou v Karlových Varech, kde studuji obor fotografie a multimédia, na které doufám nasbírám potřebné vědomosti, abych, dnes už pro mě práci, mohl vykonávat co nejlépe.“
Štěpán Ševčík děkuje:
„Na ploché jsem poznal spoustu lidí a zažil ještě více krásných i zlých momentů, na které nikdy nezapomenu. Kdybych na podzim roku 2018 na plochou dráhu do Plzně nepřišel, dnes bych určitě nebyl tam, kde jsem teď, proto myslím, že je nutností poděkovat činovníkům nejen plzeňského klubu, ale i klubu Chabařovice. Nesmím zapomenout ani na všechny sponzory, kteří mě v mém putování světem ploché dráhy podporovali. Obrovské díky patří již zmíněnému Václavu Hromasovi, který mi pomohl dát dohromady motorku a bez kterého bych minulou a předminulou sezónu vůbec neodjel. Největší poděkování patří mé úžasné slečně a rodině za podporu a motivaci, kterou jsem od nich dostával a konkrétně musím vyzdvihnout mou maminku a bráchu Honzu, kteří se mnou odjeli skoro všechny závody a nebýt nich, skončil už bych mnohem dříve. Děkuji všem fanouškům a podporovatelům a těším se, až se zase někdy potkáme na oválu nebo mimo něj!“
