Když jsem se dozvěděl, že nás opustil Ján Danihel, nechtěl jsem tomu věřit. No a nyní se dozvídám, že zemřel Jan Daniel. Oba dva jsem velice dobře znal. Utkával jsem se s nimi mnohokrát na oválech plochodrážních stadionů. Já za Chabařovice a oni za Žarnovicu. Byly to závody ligové, kvalifikace do finále o mistra republiky, přebory a různé volné závody.

 

Zezačátku jsem si je trochu pletl. Jména Danihel, a Daniel byly přeci jen dost podobní. Jako soupeři byli velmi kvalitní a bylo velmi těžké je porazit. V Žarnovici jsem jezdil velmi rád. Pěkná  kvalitní dráha, super parta, jak pořadatelé tak vedení a bezva jezdci. Brzy jsme se skamarádili.

Po skončení své aktivní činnosti v roce 1983, jsem začal moderovat závody po celé Československé i české republice a komentoval jsem i dva závody Zlaté přilby SNP a dva závody o mistra Slovenska v Žarnovici. Díky tomu jsem měl u mikrofonu a to velmi rád nejen vynikající závodníky, ale i bývalé jezdce.

Právě rozhovory s Jánem Danihelem a Janem Danielem patřily k těm, na které jsem se hodně těšil. Bylo o čem vyprávět. Chtěl bych dodatečně moc poděkovat tehdejšímu vedení za tuto možnost, a také panu Jozefu Treščákovi, že mě bral jako kolegu, a ne jako konkurenta.

Někdy jsme se potkávali na různých závodech, třeba na Zlaté přilbě v Pardubicích. Jána Daniela jsem viděl často, protože dělal manažera a jezdil se závodníky po republice. Vždy jsem ho bral k mikrofonu a ptal se co je nového. Oba dva, Danihela i Daniela jsem měl moc rád, protože to byli bezva kamamarádi. Janové, bylo mi ctí s Vámi soupeřit a mít Vás u mikrofonu.

Nikdy nezapomenu. Chci vyjádřit  upřímnou soustrast . Čest Vaši památce!