Vechta – 9. června
Zlatá trofej FIM ve stopětadvacítkách ve Vechtě přinesla napínavé souboje, překvapivé výsledky a s každým ze Shupa teamu si docela pohoupala. Dráha dlouhá 535 metrů, rovná jako mlat vzbuzovala respekt a vypadalo to na letecký den a větší spotřebu ventilů. Do Vechty jsme připravili celkem pět motocyklů a to pro Patrika Mikela, Michaelu Krupičkovou, Michala Škurlu, Igora Kopiece z Polska a jednu náhradní pro strýčka příhodu. S motorem od nás jel v české ekipě a v Shupa podvozku od SCM také Roman Mády.
Kdo maže, ten jede
Jako první se zhoupli směrem dolů na improvizované lavičce ještě večer před závodem technici Shupa teamu. Další pád dolů si technici Shupy užili hned na začátku tréninku, kdy Patriku Mikelovi zvadly obě motorky. Příčinou bylo nedoplnění oleje před závodem. Otázkou bylo, jak tedy tento v uvozovkách zrychlený záběh poznamenal motory. Další vrásky začalo přidělávat příslušenství motoru Michaely Krupičkové. Karburátor, svíčka. Michal Škurla a Igor Kopiec odtrénovali naštěstí bez problémů.
Problémy u Patrika a Míši se projevily naplno v první jízdě. Nepovedený záběh u Patrikovy motorky mu ukázal stopku hned na startovní čáře a Míša dojela na čtvrtém místě pro jeden bod. Nálada v Shupa teamu klesla na bod mrazu…
Ve třetí jízdě jeli další naši borci a to Michal a Igor. Michal suverénně odstartoval, ale postupně se před něj probojoval Igor Kopiec a těsně i pozdější celkový vítěz Zach Wajknecht z Velké Británie. Roman Mády dojel v této jízdě šestý.
V depu Shupa teamu začali létat jiskry a k dobré náladě nepřispěl ani fatální defekt motoru Romana Mádyho. Najednou jsme byli bez dvou motorek a nad třetí visel otazník, jak je na tom motor. Bylo jasné, že se začne improvizovat s půjčováním motocyklů mezi jezdci. Před pátou jízdou se už asi technický pánbůh nad námi slitoval. Na Míšině motorce se vyměnil karburátor, zkontrolovalo se zapalování a zdálo se, že to je ono.
Do páté jízdy nastoupila znovu Míša s Patrikem a také Igor. Jízdu vyhrál opět suverénně Igor Kopiec před Míšou a Patrikem. Míše to konečně jelo, Patrikovi motorka držela – takže konečně trochu světla na konci tunelu. Na Romana Mádyho v této jízdě motorka nezbyla a tak čekal na další příležitost.
V šesté jízdě urval Michal Škurla opět po výborném startu dva body. Sedmá jízda přinesla souboj Míši z Michalem, který pro sebe rozhodla Míša a připsala si další důležité čtyři body.
Osmá jízda přinesla zadostiučinění i Patriku Mikelovi, kdy si suverénně poradil s loňským vítězem Romanno Hummelem i s Igorem Kopiecem a připsal si pět bodů. Devátá jízda přinesla první bod i Romanu Mádymu, o který se úspěšně přetahoval a bojoval až do cíle této jízdy.
Před posledními třemi jízdami bylo takřka jasné o pěti finalistech, určitou šanci mohli mít i Míša, Michal nebo Patrik při zajetí výborného výsledku. To se nakonec podařilo Míše, která v poslední jízdě urvala čtyři body a byla s Igorem Kopiecem ve finále.
Finálové jízdy
V „C“ finále si dojel Roman Mády pro celkové sedmnáct místo. V „B“ finále s opakovaným startem svedli asi nejhezčí souboj dne Michal Škurla s Patrikem Mikelem. Oba výborně odstartovali. V čele byl Michal a využíval maximálně svých zkušeností a nenechával Patrikovi prostor k předjetí. To se nakonec Patrikovi velmi těsně podařilo až ve výjezdu v poslední zatáčce. Takže pro Patrika sedmé místo, pro Michala osmé.
Na řadě bylo finále A. Třetí finálovou Shupou byl stroj Romano Hummela. Ve finále se zhoupla dolů houpačka s Igorem Kopiecem, který výrazně zaváhal na startu a ztrátu už nedohnal. Míša startovala z vnitřní dráhy a čtvrté místo udržela až do cíle.
Pořadí finále vykrystalizované po prvním kole vydrželo až do cíle. První místo po boji s Romano Hummelem bral Zach Wajknecht, třetí další Holanďan De Vries.
Rozhřešení
Vechtská houpačka si zacloumala s každým účastníkem. Míša po špatném začátku vybojovala čtvrté místo. Bedna to tentokrát nebyla, ale i tak klobouk dolů před jejím nasazením a bojovností.
Igor Kopiec jezdil výborně, čistě a rychle. Ve finále zaplatil nováčkovskou daň, ale i tak patřil k největším překvapením a se Shupou mu to šlo náramně – velká naděje do budoucnosti.
Patrik Mikel si vybral smůlu v první jízdě díky motorce. Chu si určitě spravil vítězstvím v osmé jízdě s nejsilnějším obsazením a zejména vítězstvím ve finále „B“. Kdyby technika lépe držela, mohlo to být na finále.
Michal Škurla zažil houpačku v každé jízdě. Byl absolutním suverénem startů, a kdyby se jelo na dvě kola, byl by určitě nejlepší. Bohužel absolutně dlouhá, rovná a široká dráha dávala vyniknout daleko lehčím soupeřům. Nicméně od Michala nedostávali nic zadarmo.
Roman Mády zažil pestrý den, jako nováček si to určitě užil, svezl se na třech motorkách a bojoval vždy až do konce jízdy – pěkný výkon.
Chvíle zklamání i radosti si ale užívali i soupeři. Suverén rozjížděk Sandro Wassermann, který si chtěl spravit chu po pádu v loňském poháru FIM, nedokončil finále pro technickou závadu. Suverén posledních let Jordan Dubernard se také po loňském neúspěchu moc neradoval a v „B“ finále skončil s velkým odstupem za oběma našimi borci.
Romano Hummel – loňský vítěz – letos opět na Shupě se musel těsně sklonit před vítězem. A i když se na stupních vítězů usmívá, určitě by radši bral tu jedničku.
Pohled Shupy do ostatních týmů ukazuje, že jdeme správným směrem, naší techniku používá stále víc jezdců, což se projevilo příznivě na zájmu o informace a díly na motocykly Shupa.
Každopádně příprava na tyto závody vyžadovala od našeho malého kolektivu velké úsilí a na řadu přijdou asi nějaké duševní lázně.
Foto: Shupa Team