Plochodrážní fandové a nadšenci jsou tak trochu zvláštní komunita. Kdo k ní nepatří, jen stěží pochopí, jak se zvuk plochodrážní motorky a vůně metylu mohou stát drogou, které se někteří z nás nemohou a vlastně ani nechtějí zbavit bez ohledu na to, zda právě svítí na život sluníčko nebo je obloha plná černých mraků.
Závodní kariéra Dana Macla na speedwayA-Z:
Dan Macl se k ploché dráze vracel stejně pravidelně jako kometa ke Slunci
Jedním z největších srdcařů, kterého jsem měl štěstí poznat, je Dan Macl, bez kterého by nikdy nevznikl a neexistoval kostěnický ovál se svými Srandamači a neopakovatelnou atmosférou spojenou s opékáním buřtů za hlasitého zvuku motorů.
Asi nikdo jiný neumí své okolí tak vyhecovat jak on a dokázat, aby se nadšenci z kostěnické party šli poprat s dráhou plnou louží nebo naopak všudypřítomného prachu a to jak při její úpravě, tak při jejím vyzkoušení v plochodrážní kombinéze.
To, že Dan dříve závodil na klasických stadionech, v tom sice hraje podstatnou roli, ale samozřejmost to určitě není. Zvláště, když člověk vidí, kolik bývalých jezdců přestal potkávat v hledištích plochodrážních stadiónů, uvědomí si, že skutečných plochodrážních srdcařů zase tolik není. O to větší díky od nás, pro které je láska k ploché dráze věčná, právě Danovi patří.
A proč o tom vlastně píšu? Protože, ač je to skoro neuvěřitelné, dnes Dan Macl projede cílem svého šedesátého životního okruhu.
Tak do dalších kol hodně zdraví, potřebného štěstí a nezlomného optimismu!
