Úhřetice – 21. ledna
Odříkaného chleba největší krajíc. Vyjet s plochodrážním motocyklem na led se nepoštěstí hned tak. Ale když už, tak už. Přitom se ale tříští síly. Jedna parta vyrazila na Hrádek, Jan Hlačina zase na Rákosák u Postupic. Roman Andrusiv si zase po včerejším Jonsdorfu dopřál nedělní klid. A tak se na poli se zamrzlou vodou z říčky Novohradky za Úhřeticemi objevili jen tři borci. Vlastně čtyři, jenže zhruba dvousetmetrový ovál nebyl pro ledařský speciál Lukáše Hutly zrovna ideální. Přesto se konal hobby závod na šroubkách, v jehož epicky zamotané finálové rozjížďce se prosadil Vladimír Višváder.
Na klasické ledy to není
Než se říčka Novohradka vlije do své větší a známější sestřičky Chrudimky, umí napáchat lecjakou blbovinku. Párkrát do roka je jí koryto příliš malé a pak se za Uhřeticemi nerozpakuje zaplavit silnici k Úhřetické Lhotě. A pak se musí jezdit objížďkou.
Jenže když se něco takového povede díky oblevě před silnými mrazy, z plochodrážního hlediska nemusí jít o katastrofu. Obzvlášť steče-li voda dolů na sousední pole, které se pokryje vrstvou ledu o síle něco mezi třemi a pěti centimetry.
Pro kostěnické hobíky pravé požehnání v jejich snech o šroubkařském Srandamači bez obav z reakce ze strany ortodoxních rybářů. Na zamrzlé louce vznikl plochodrážní ovál o délce asi dvě stě metrů, který si minulou neděli otestovala celá řada zájemců o šroubky.
Dnes se však závodníci do Úhřetic trousili jako švábi na pivo. Nakonec se sešli tři se dvěma motocykly. Plus Lukáš Hutla se svým ledařským speciálem. Plocha pole měla daleko k rovnému stolu a připomínala spíše hodně hrubou rašpli. Proto na řadě míst pod ledem vznikly vzduchové kapsy.
Přeloučský ledař se během tréninku párkrát propadl. Z bezpečnostních důvodů raději sbalil krám. A vyrazil hledat větší štěstí na nedaleký Hrádek u Pardubic, kde se v akci objevili také další borci se šroubky v kolech.
Na skvělou zábavu ano
Otázka, co s načatým odpolednem, měla vcelku pragmatické řešení. Když jsou na scéně ochotní herci, proč nesehrát plochodrážní kus a nenapsat na historickou mapu českých lokalit další? A co na tom, že v podobě Srandamače nezapsaném v oficiálním kalendáři? Důležité je nadšení, a jak se říká, první motocyklový závod byl vypsán současně s druhým vyrobeným strojem.
Rozpis vznikl operativně dle aktuálního stavu. Protože se tři závodníci museli střídat na dvou motocyklech, jízdy na dvě kola měly po dvou účastnících. A protože na ovále byli zrovna David Hofman a Radek Chmelík, kteří se měli utkat až v rozjížďce s číslem tři, začalo se zprostředka. A pak se v rychlém tempu pokračovalo na začátek a nakonec od půlky nakonec.
Mítink neměl příliš zamotanou zápletku, to je pravda. Vladimír Višváder těžil ze svých bohatých zkušeností a k dokonalosti dovedeným propracovaným startovním manévrům. David Hofman se rychle učil a svůj nižší věk oproti plochodrážnímu dědovi doháněl bojovností.
Radek Chmelík se dostal k závodění vlastně poprvé. Loni si vyzkoušel kostěnický oválek, jenže z první účasti při letním Srandamači sešlo kvůli jeho předchozímu pádu. A ten podzimní i na druhý pokus uplaval. Ale i on si šroubky užíval a získával na rutině.
Vyhlášení vítězů znamená pouze přestávku
Vezmeme-li průběh šroubkařského Srandamače zkrátka, Vladimír Višváder pokaždé porazil oba své soupeře a David Hofman zase Radka Chmelíka. Bylo to krátké, ale krásné. Od posledního závodu u nás uběhly celé čtyři měsíce a uhřetické šroubky připomněly, že za další dva už startuje nová sezóna. Enthusiasmus byl vtíravější než mráz.
Celý podnik vyvrcholil finálovou jízdou dvou nejlepších. Samozřejmě, na start ve třech jeden motocykl chyběl. Vypsala se na tři okruhy. David Hofman, aby se setřela nevýhoda bohatších zkušeností, dostal výhodu. Vladimír Višváder se nepostavil na startovním roštu po jeho boku, ale měl handicap v délce poloviny kola.
Takový odstup nešlo překonat. David Hofman se prohnal cílem jako první. Jenže ani nápad zaklapnout plyn. Oba se honili po zamrzlém poli dál. Až když se hnali okolo startmaršála Jana Poříze snad podesáté, starší závodník se dostal před pardubického juniora.
Přestávka netrvala dlouho. Oba se opět postavili k roštu tentokrát pěkně vedle sebe. A Vladimír Višváder David Hofmana odvedl. A do třetice znovu. Tentokrát starší z obou soků stál až ve výjezdu z druhé zatáčky.
David Hofman, který včera v hokejovém dresu Litomyšle pomáhal doma porazit Chotěboř 5:2, vypálil dopředu. Ale ani tentokrát mu nebylo souzeno dojet do cíle jako první. Vyhlášení vítězů na pódiu bylo pro přítomné ledaře vlastně vyrušením. Sotva z něj sestoupili, už se na kraji Úhřetic opět ozval zvuk plochodrážních motocyklů.
Hlasy z depa
„Šroubky jsou pohodička,“ usmíval se Vladimír Višváder. „Vůně ricinu, smrděj ti rukávy. Užil jsem si to. I včera, když jsem byl u Milana Moravce a připravovali jsme motorky.“
„Vlado byl rychlejší,“ komentoval David Hofman svou prodlužovanou finálovou honičku s Vladimírem Višváderem. „Chtěl jsem, abych byl první, nakonec mě asi v desátým kole předjel. Dobrej trénink, od října sedím poprvý na motorce.“
„Skvělý to je,“ vysvětloval Radek Chmelík, proč se pustil do dobrodružství v sedle plochodrážního motocyklu. „Plochá dráha mě baví celej život. Hezky jsem si dneska zajezdil, užil jsem si to. Kdyby tady bylo víc závodníků, ten krásnej pohár by na mě nezbyl.“
FOT | FIN | ||
1. Vladimír Višváder | 2 2 2 2 | 8 | 1. 1. 1. |
2. David Hofman, Pardubice | 1 2 1 2 | 6 | 2. 2. 2. |
3. Radek Chmelík | 1 1 1 1 | 4 |