Praha – 24. dubna
Ještě coby účastník finálové série dlouhodrážního mistrovství světa kombinoval tuto disciplínu s klasickými ovály. Po zranění ze Zlaté přilby SNP před třemi lety se stával větším a větším specialistou na dlouhé a travnaté dráhy. A letos musel jít speedway úplně stranou. Richard Wolff v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z vysvětlil důvody, ale rozhovořil se na celou řadu jiných témat.

speedwayA-Z: „V loňském roce jsi všehovšudy absolvoval čtyři mítinky na krátké dráze. Dvakrát první ligu, český šampionát dvojic a jarní pouák v Německu. Co toho bylo příčinou?“
Richard Wolff: „Šlo o to, že jak jsem byl v Grand Prix, soustředil jsem se na dlouhou dráhu. Nešlo to s krátkou kombinovat a stálo to udržovat park čtyř motorek. Musely se korigovat termíny. Problém začal už v dřívější době, když jsem kombinoval polskou ligu s dlouhou dráhou. Potom v roce 2009 ještě přišlo zranění, to byla ještě plná sezóna, že se skákalo z dlouhý na krátkou. Od toho zranění, za prvý komplikace se zraněním plus za druhý ty termíny. Samozřejmě jsem chtěl závodit, na začátku loňský sezóny jsem podepsal první ligu do Plzně, což bylo super, ale vypukly dohady, tak jsem to odpískal. Německo se nepovedlo, čekal jsem víc. Jel jsem na turné s jednou motorkou, protože tam byla ještě dlouhá. Motor nefungoval, zatahoval se. Připravil jsem se na první ligu v Praze a dělal osm plus jedna. Krátký bylo poskrovnu, na konci sezóny 2010 jsem byl ještě třetí v Rakousku, jel jsem hlavně dlouhou a letošní sezónu jsem krátkou už ani nechtěl. Nešlo to skloubit, ne že bych chtěl skončit, ale korigování termínů a celkové zaneprázdnění způsobily, že jsem se přiklonil k tý dlouhodrážní kariéře. To je priorita. Chtěl jsem k tomu ještě něco vzít, ale Polsko se jezdí o víkendech jako dlouhá a tak je to neslučitelný. Dlouhá to vyhrála, a proto jsem se na ní soustředil.“

speedwayA-Z: „V extralize se pražská filozofie řídila v zásadě dle vzoru Matěj Kůs, Josef Franc, dva cizinci a dva povinní junioři. Na tebe by zbylo místo náhradníka, což by tě zřejmě uspokojit nemohlo, že?“
Richard Wolff: „Určitě mě to neuspokojovalo. I na náhradníka se musíš svědomitě připravit. Strávíš několik hodin mytím motorek a přípravou, pak to odstojíš a jedeš pryč. O tu práci nejde, ale stát jen na kopci tě štve, když máš na extraligu výkonnost. Nemít ji, děla čvančaru, to ne, to tě morálně ubíjí. To není dobrý pro závodníka. Závodník má závodit a stání na kopci tě nenadchne. Jsem klubista, rád hraju hokej, to je týmová hra. Radši přihraju, než abych střílel gól. Mám větší radost, když se povede akce. To je i v plochý dráze. Dělat šaška, to ne. Jsou i další důvody, o kterejch‘ se nechci bavit. Navíc jsem loni na začátku sezóny začal chodit do práce. Jestli někdo vidí, že mám okurku na hlavě, tak nemám.“

speedwayA-Z: „V první lize ses dohodl s Plzní, avšak její vestu jsi oblékl pouze při dvou závodech. Není snad první liga soutěž dle tvého gusta?“
Richard Wolff: „Ale ne, zrovna včera jsem se o tom bavil se Zdendou Schneiderwindem. Dlouhý léta jsem jezdil první ligu ještě za Markétu, snažil se bejt‘ tahoun a radit mladejm‘. Tady se to nesešlo, že by se někdo revanšoval a interní věci nedopadly, jak měly. Co se týká Plzně, měli jsme dobrej‘ tým. S klukama jsme mysleli na vítězství. Na prvním pohovoru jsme si řekli podmínky, za jakejch‘ budu v Plzni jezdit. Že upřednostňuju férovost jednání. Bohužel se to jednou pokazilo a už se to táhlo. Navíc je to problém s termínama, řek‘ jsem, že rád Plzni pomůžu, ale moje priorita je připravovat se na dlouhou. Když někde podepíšeš závody tři neděle dopředu a když si potom někdo vzpomene za pět minut dvanáct, taky to nejde. Je to prostě o komunikaci. V Polsku se točej‘ hodně velký peníze, tam by si to mohli dovolit. Ale řeknou, že máš čekat, že zavolaj‘. A zavolaj‘. Je třeba to vědět už ve středu, protože třeba přehazuješ motor na jinou dráhu. Jako všude, je to o komunikaci. Jako v autě. Když blikáš doleva a jedeš doprava, je to průser.“

speedwayA-Z: „Za daného stavu přišla nabídka od Františka Liebezeita zaskočit za Martina Vaculíka při mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Jaké to bylo připravit se na takový prestižní závod ze dne na den?“
Richard Wolff: „Ty dvojice mě mrzej‘. Bylo to náročný. Vrátil jsem se ze Scheesselu a Staphorstu a bylo to relativně na rychlo. Fanda volal ve čtvrtek večer a přípravy začly hned po ránu, takže to bylo omezený. Byl jsem flexibilní, čas na motorky byl, asi do sedmnácti jsem ladil a ještě si psal se Šíou. Dokázal jsem se připravit, ale upozorňoval jsem Fandu, že jsem na tom půlku sezóny neseděl a nevím, co to udělá. Když kombinuješ dlouhou, krátkou, krátkou, dlouhou, dlouhou a zase krátkou, funguje to. Jako to má Pepe, vždycky se aklimatizuješ. Ale jak něco vynecháš, je to problém, i když to nezapomeneš jako jezdit na kole. Líp se dá zvyknout z krátký na dlouhou než obráceně. Krátká je víc technická, a když dva měsíce na tom nesedíš, je to problém. Motorka je jinak dlouhá a není odpružená. Není to výmluva, ale musí se skákat v nějakým sledu. Nebo by sis musel zatrénovat, aby sis na tu kratší motorku zvyknul. Na Březolupy příprava proběhla, i když to bylo náročný. Ale já se ten den cejtil dobře. Trénink dobrej‘. Říkám si ‚jo, to půjde‘, dráha byla super.“

speedwayA-Z: „S Filipem Šiterou jsi mistrovské dvojice již jednou jel. Bylo to shodou okolností také v Březolupech a ani tehdy před čtyřmi lety jste o výsledku nemohli mluvit v superlativech. Z toho by se jeden už stal pověrčivým.“
Richard Wolff: „Asi budu pověrčivej’. Březolupy mám rád. Když se podívám zpátky, vždycky se mi to líbilo a mám na Březolupy dobrý vzpomínky. Není to tvrdý, dráha odsejpá, dá se tam něco vymyslet, je to závodivá dráha. Na dvojice, myslím, že byla ideálně dobrá. Samozřejmě tenkrát před čtyřmi lety mi kleknul motor, když jsme jeli první a druhej‘ a to nás stálo postup. Teď to bylo v opačném gardu. Motor se rozlít‘ na maděru v poslední jízdě. Taky paradox, zrovna v tý nejlehčí jízdě. Teď nemá cenu řešit kdyby, kdyby, je to za náma, ale až mi teď bude Šía volat na dvojice do Březolup, řeknu ne (smích). Samozřejmě v dobrým, nemám problém s ním jet, ale nějak nám to spolu nevyšlo. To asi bude těma gumídkama, že mi nedal. Velká omluva Fandovi, ale to je sport.“

speedwayA-Z: „Sezóna na dlouhých drahách pro tebe loni začala v Artigues du Lussac s postupem do challenge ve St. Colomb du Lauzun. Jak své vystoupení v loňském mistrovství světa hodnotíš?“
Richard Wolff: „Myslím, že se to táhlo od zranění v Žarnovici v roce 2009. Rehabilitace s tím kolenem dopadly dobře, ale bylo to komplikovanější, než jsem čekal. Musím prodělat ještě jednu operaci. Doktor Kutáček mi dovolil operaci odložit s tím, že jsme blázni, a že jsem hodně makal a jezdil na kole. Čekali jsme na poslední chvíli a už to nebylo ono. Ani v tom Grand Prix, a jsem se snažil, výsledky nebyly, aby byl člověk spokojenej‘. Jestli byla malinko spokojenost, bylo to ještě v sezóně 2009. Ale 2010 a 2011 to byla špatenka. Artigues je dráha z těch dlouhejch‘ plochejch‘ ta kratší. Tam mi to sedí, věřím si tam. Je to dlouhá, uváděj‘ to jako trávu, ale je tam hlína a typově to patří mezi krátký dráhy. Je to, že jedeš dlouhou na krátkodrážní motorce. Risknul jsem na finále, chtěl jsem tam do třetice udělat pódium. Ale přepísk‘ jsem to a byl rád, že jsem dojel šestej‘. Na challenge jsem byl připravenej‘ dobře, ale tam bych se vůbec nebavil o technice. Selhal jsem já. Cesta na otočku, blbý počasí, den dopředu nás nepustili do depa a nemohli jsme se připravit. Byla zima, mlha, zataženo. Vůbec nebylo vidět a už měl bejt‘ trénink. Já chytnul nějakej‘ únavovej‘ syndrom. Byl jsem vymačkanej‘ jako citrón, nebyla síla a chvílema jsem si připadal, že na tý motorce sedím obráceně. První jízdu jsme se s Pepou plácali vzadu. Jenže Pepe se z toho oklepal, dal se do kupy a vyzávodil krásný třetí místo, ale já zůstal na ocase. Byl jsem unavenej‘, nebyla síla, dráha těžká, ale pro všechny stejná. Bylo to o fyzický kondici, sezóna byla dlouhá a tam se to nějak nepovedlo. Beru to na sebe, motorku jsem si vybral dobře, chtělo to jen donastavit.“

speedwayA-Z: „Ke svým pětatřicátým narozeninám jsi dostal určitě mnoho dárků. A jeden z nich byl svým způsobem i divoká karta na finálový závod mistrovství světa v Mariánských Lázních. Jak sis to užil?“
Richard Wolff: „Jo, samozřejmě chtělo to lepší výsledek. Byl to dobrej‘ dárek a dost jsem si ho užil. Jednu jízdu jsem se honil s Krögerem. Vyloktovával mě, ale užil jsem si to. S těma grandpristama se potkávám, mám tam spousta kamarádů. Je to příjemný, Mariánky jako takový jsou pěkný svezení, dobrejch‘ tisícovek je málo, tohle je jedna z mála, co jsou v kalendáři. Vrací se sem rádo i spousta grandpristů,mrzí je, že tady už není Grand Prix. Česká republika je střed Evropy a dobře se jim tady závodí. Jestli chce někdo mít požitek z dlouhý, musí v Mariánkách, ale nesmí bejt‘ vzadu. Když to rozbalíš na rovince, je to adrenalin. Ten den jsem si určitě užil, kór v takový společnosti.“

speedwayA-Z: „Bezprostřední kontakt se světovou špičkou musel být určitě hodně podnětný. Nakolik je reálné, že by ses do finálového seriálu znovu vrátil?“
Richard Wolff: „Nejprve je první kolo v Tayacu, teprve pak bude účast o Grand Prix, to už jsme výše malinko nakousli. Ve výkonnostních cílech klubu jsem psal, že bych chtěl udělat evropský finále na trávě a kousnout se do Grand Prix. Tayac je nevyzpytatelnej‘, je to menší dráha. Uvidíme, reálná šance je. Nesmíš podceňovat nikoho, sbírat bod po bodu, protože v každý jízdě je vedle tebe pět vlčáků. Hlavně postoupit a potom v září v Mariánkách překvapit. Mám dobrý vztahy s Mírou Musilem, kterej‘ mi loni lehce finančně pomoh‘ k narozeninový Grand Prix. Věřím tomu, že by nám zařídil soustředění jako předtím. Toho se nebojím, teď se tam dostat. A potom se tam zkusit vmáčknout. Uvidíme, teď s panem Dvořákem ladíme novej‘ motor a uvidíme, jak jsme konkurenceschopný. Speciální motor na dlouhou mám, loni jawy v Mariánkách nestíhaly, musí tam bejt‘ GM. Ale myslím, že bychom se na to dokázali připravit. Motto letošní sezóny mám to evropský finále a kousnout se do Grand Prix. A trošku ti to malinko užít. Vždycky byl stres a nervy, prostě chci, chci, chci, to je důležitý si to říct a udělat výsledek. A nenervovat se a nemít nůž na krku. Když jsem měl divoko kartu, člověka to svazuje, poslední divoká karta se nepovedla, vždycky to chce nějakej‘ plus. Musí to bejt‘ podložený výkonama, než tohleto, to tam jsem jako chudej‘ příbuznej‘ a bejt‘ za okurku, není dobrý. Důležitý je tam bejt‘, ale taky se zviditelnit a mít tam svoje dětičky a rodinu.“

speedwayA-Z: „Loni byl český nároďák na dlouhou dráhu prakticky v nejsilnější možné sestavě. Výkon tomu odpovídal, avšak medaile vám doslova proklouzla mezi prsty…“
Richard Wolff: „Já bych zdůraznil, že každej‘ rok, co jsme tam jeli, vždycky chybělo malinko. Rok předtím jsme měli podobnou šanci a mohli jsme bejt‘ plackoví. Už i předtím jsme mohli chodit s Káčou s medailema po Plzni. To by bylo skvělý! V tý Francii jsem kluky hecoval, že tohle by bylo úsměvný a super. Ty oslavy bych podniknul. Bejt‘ Káča na bedně, věřím, že by to prodal a sehnal víc sponzorů než já, Pavel nebo Zdenda dohromady. My jsme to nedokázali, loni to byli jiný. Byl tam Ála a Pepa. Bohužel měl vždycky někdo výpadek a to nás odsunulo od dobrýho výsledku. A samozřejmě, loni jsem to vzal na sebe já. Snažil jsem se, ale Scheessel mi nesed‘. Tyhle situace mě doopravdy mrzej‘. Vždycky nám za ty roky chyběl nějakej‘ bodík a mohli jsme bejt‘ jinde. Ve Werlte, když jsem byl nejúspěšnější, jsme si dělali srandu, že kdybych udělal o jeden bod víc, bylo by to jiný. Kdyby teď Pepe udělal o bod víc, je to stejně úsměvný. Je to jako v hokeji, někdo gól dá, někdo nedá, ale vybojuje akci. Vždycky nám chybí ten pověstnej‘ malinkej‘ krůček. Když prohraješ o kilometr, není to, jako když prohraješ o koňskou dýlku. Před Scheesselem jsem byl ve Staphorstu, úplně jiná dráha. Jeden defekt, když jsem předjížděl z třetího místa na druhý, a místo Evropy v Anglii jsem měl víkend volno. Tak ten sport je, vyhraje ten nejlepší, ale musí udělat iks kroků, a když ti pět pé neklapnou, nezrodí se výsledek. Pokud zvládneš čtyři body a nezvládneš ještě jeden bod, výsledek nepřijde.“

speedwayA-Z: „Sezóna už odstartovala a z tvého úhlu bude první, jenž se ponese výhradně v duchu účinkování na dlouhých a travnatých oválech. Co od ní očekáváš?“
Richard Wolff: „Bude to ve znamení dlouhý a trávy. Krátká už ne, to bude jen jako tréninková fáze, ale závody ne. Motorky připravený mám, bohužel jsem bez motoru, ty mám už jen na dlouhou. Dá se to překousnout, na krátký jsem dal prostor mládí. Vím, že bych se namotivoval a hecnul se, ale nemá cenu jet čtyři závody za rok. Přišel čas, že jsem se dal dlouhodrážní cestou. Mrzí mě to, ale mládí vpřed, budou tady jiný a já to tak beru. Šel bych do krátký, ale nejde to zvládnout časově a logisticky. Vrátit se z víkendu a mít čtyři motorky špinavý, je problém. A to se ještě nesmí nic stát. To jde na amatérský úrovni, ale když chceš postoupit, nejde to tak dělat. Je to spousta práce, nejde to takhle dokola. Mrzí mě to, stejská se mi hrozně po těch motorkách, ale udržovat si další motory nejde. Než dělat někde tu okurku na ocase, radši si připravím krosku a pojedu se na ní projet. Koukat na závody a bejt‘ oblečenej‘ v kombinéze, nejde. Plochá dráha mi hodně dala, něco vzala, ale jsem rád, že jsem ji jezdil. Nějaký výsledky se zrodily, ale blbě se závodí, když vidíš ty prázdný ochozy. Není to tak dávno, co na extralize bylo tisíc lidí nebo dva a půl tisíce v Kopřivnici. To se závodí potom jinak. Na těch dlouhejch‘ drahách jedu nějakej‘ top závod a tam bejvá patnáct tisíc lidí. A to tě žene dopředu. Je to smutný, když by se diváci pomalu měli chodit ukazovat závodníkům do depa. Mrzí mě, že tam ty lidi nejsou, ale recept sám nevím.“

Richard Wolff děkuje:
„Divákům v první řadě, potom divákům ve třetí řadě a v pátý řadě. Omlouvám se divákům ve druhý řadě. Globálně velký poděkování všem, kdo mi pomohli, oni se tam sami najdou. Bez pomoci to nejde. Kdo to nevyzkouší, neví. Není to jako ve fotbale, skončí závod a už přemejšlíš, co tam dáš za motor, jak pojedeš. Proto dík všem, který mi pomůžou. Díky za Žarnovici, rozhovor jsme spolu dlouho nepsali, oni budou vědět, kdo přidal ruku k dílu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Jiří Bayer