Poslední kousky publikace Česká plochodrážní ročenka 2012 naposledy v přímém prodeji na stadiónu

Pardubice – 9. května
Včerejší úvodní kolo mistrovství republiky jednotlivců AČR rozdalo nejen karty na říjnové mšenské vyvrcholení šampionátu, ale světlo světa spatřily také sestavy na dnešní extraligový výjezd pražského Olympu do pražského Svítkova. Tomáš Topinka napínal pardubické nervy do poslední chvíle. Když konečně vyložil své karty na stůl, Lubomír Vozár musel měnit strategii. Oba manažery vedle víry ve vlastní barvy a přesvědčení o vyrovnaném klání spojuje i neochota předjímat výsledek.

Cizinec nutností
„Trošku mě zaskočil,“ nepopíral Lubomír Vozár, když zběžně přehlédl startovní čísla pražského výběru. Měl na mysli především skutečnost, že Tomáš Topinka výrazně posílil oba své náhradníky. Odvetné opatření se stalo dílem okamžiku a navíc pardubický kouč rozhodně nemůže hrát roli outsidera.

Stejně jako loni má pardubický klub se svými závodníky dohodu, že v základní části extraligy pojede jen s českým kádrem. Jenže Hynek Štichauer už nemohl dále odkládat operaci svého zraněného ramene a je nyní na začátku rekonvalescence. Do sedla se vrátí nejdříve v červenci. Proto byl povolán Angličan Ben Barker.

Aleš Dryml a Václav Milík budou na postech náhradníků, zatímco startovní čísla od jedničky do pětky obléknou René Vidner, Tomáš Suchánek, David Štěrovský, Ben Barker a Lukáš Dryml. A jak pardubický kouč vnímá skutečnost, že si Tomáš Topinka nový rozpis už vyzkoušel před čtrnácti dny v praxi? „Je jasné, že má výhodu, že si to mohl vyzkoušet,“ uznává. „Systém je nový a on vyhrál. Ale každej‘ závod je jinej‘. Bude záležet, jak bude nasazovat náhradníky.“

Tipovat výsledek se však Lubomíru Vozárovi nechce. „To jde těžko,“ tvrdí. „Ale bylo by špatné, kdybych si nevěřil. Tomáš má jezdce, co jezdí Grand Prix, ale v extralize stačí jeden nebo dva výpadky a je to všechno jinak.“

Překvapení na překvapení
Ještě v pátek se v Praze pracovalo s verzí, že do Pardubic přijede tým opět s oběma Pederseny. A dánským jmenovcům se dokonce ve stověžaté matičce zajišoval hotel. Jenže nakonec Tomáš Topinka u startovního čísla devět nahlásil jméno Rafal Okoniewski.

„Vidíš, říkal jsem ti že to bude nečekaný,“ smál se pražský kouč, aby s poukázáním na Nicki Pedersena se startovním číslem čtrnáct dodal s náznakem k Lubomíru Vozárovi stojícímu opodál v divišovském depu. „A myslím, že pro někoho budou nečekaný oba (smích).“ Proč ovšem Rafal Okoniewski dostal přednost před Bjarne Pedersenem? „Je to evropská dráha,“ odpovídá Tomáš Topinka. „Myslím, že pojede dobře a překvapil mě teď v Polsku.“

Na první pohled na dnešní pražské sestavě zaujmou silná třináctka a čtrnáctka s Josefem Francem a Nicki Pedersenem, což dává najevo, že Tomáš Topinka hodlá s rozpisem hodně improvizovat. To samé se dá očekávat i ze strany domácích, takže oba manažeři budou v boxech mnohdy sledovanějšími než jezdci. „Chceme jet a vyhrávat i venku,“ netají se Tomáš Topinka, v jehož týmu oproti pražskému závodu dochází už k jediné další změně, kdy Martin Gavenda nahradí Michala Škurlu. Moravan se včera v Divišově prezentoval skvělými deseti body, avšak po Leifrově memoriálu se starostlivě skláněl ke svému motoru pod dohledem Vladimíra Dvořáka.

Úvodní výhra dodává Tomáši Topinkovi důvod k mírnému optimismu. „Myslím si, že jsem ve výhodě s jedním závodem navíc,“ souhlasí. „Ten systém není ideální, cizinci berou jízdy našim, kdyby se jel systém jako v Anglii, junioři by se potkávali jen mezi sebou, bylo by to vyváženější a hlavně by se svezli všichni. Dneska si myslím, že to bude hodně těžký. Pardubice jsou doma silný a budou vyrovnaným soupeřem. Uvidíme.“

Historické okénko:
Plzeň, 20. dubna 1994: Simon Wigg byl prvním Angličanem v českých ligách
Angličtí závodníci nejsou v české extralize častými hosty. Primát v kvantitě jejich nasazování drží Pardubice, kde se objevili Mark Loram, Lee Richardson a Ben Barker. S vestou Slaného se jednou objevil Garry Stead, zatímco předloňský pokus Pražanů s Edwardem Kennethem dopadl fiaskem. Nicméně o debut závodníka z druhé strany kanálu La Manche se postarala Plzeň.

Před osmnácti lety měly české týmy dost svých závodníků. Extraliga navíc nebyla tak prestižní soutěží, aby kluboví funkcionáře pouštěli žilou svým pokladnám za cizince. To se ovšem změnilo v dubnu 1994 zásluhou Jiřího Štancla staršího. Ten využil známosti se Simonem Wiggem a pomohl Plzni, jejíž barvy hájil jeho syn, ke kontraktu s legendárním Angličanem. Jeho debutu předcházela obrovská mediální kampaň v západočeských novinách a rádiích. Hodinu před závodem tak před borskými pokladnami stály fronty v mnoha zástupech.

Dorazil dokonce reportér Blesku, který se tehdy v duchu obdobných médii v zahraničí ještě poměrně dost věnoval sportu včetně ploché dráhy. Jenže samotný Simon Wigg nikde. Z výrazů přítomných by slušný malíř dokázal zaplnit průměrně velkou galerii. Od zoufalství domácích gradujících přímou úměrou s tempem hodinové ručičky nezadržitelně směřující k šestnácté hodině, přes vševědoucí pohledy pochybovačů až po škodolibou radost škarohlídů.

Ale pak kde se vzala, tu se vzala – v depu přistála obrovitá dodávka americké provenience a z ní vyskočil sympatický blonďák s orlím nosem. Malý krok pro člověka, ale obrovský pro celou českou ligu, dal by se parafrázovat známý výrok Neila Armstronga, prvního člověka na měsíci. Rázem se totiž začaly přepisovat naše plochodrážní dějiny. Zpoždění se také vysvětlilo. Simon Wigg cestoval z Hannoveru od svého ladiče Hanse Zierka. Své udělalo nečekané zdržení na hranicích, navíc hledání zastrčeného plzeňského oválu dlouho přinášelo jen bloudění odnikud nikam. A o pár dekagramech plastu a kovu v podobě mobilního telefonu spojujícího naši kapsu bezmála s celým světem se ve čtyřiadevadesátém mohlo všem jen zdát. O navigaci využívající družice na zemské orbitě ani nemluvě.

Simon Wigg svým pozdním příjezdem prošvihnul i ten nejzazší možný limit pro vstup do závodu. Stačil by jediný pražský protest a mohl se jen na závody dívat, jako se o necelých čtrnáct dnů stalo Romanu Matouškovi, který pozdě dorazil do Slaného na duel s Pardubicemi. Jenže Milan Špinka se tehdy zachoval velkoryse. Nakonec to asi od nadřízených schytal. Plzeň vyhrála těsně 46:44 a právě její porážka Olympu jí začala dláždit cestu k prvnímu extraligovému titulu.

Extraliga se začal postupně měnit ve prospěch dříve slabších klubů, by jejich nejlepší éra měla teprve přijít. Happy end však kazí skutečnost, že na sympatického Simona Wigga můžeme bohužel už jen vzpomínat.

Oficiálně nahlášené sestavy:

ZP Pardubice:	1 René Vidner
	2 Tomáš Suchánek
	3 David Štěrovský
	4 Ben Barker, GB
	5 Lukáš Dryml
	6 Aleš Dryml
	7 Václav Milík
PSK Olymp Praha:	8 Zdeněk Holub
	9 Rafal Okoniewski, PL
	10 Ondřej Veverka
	11 Matěj Kůs
	12 Martin Gavenda
	13 Josef Franc
	14 Nicki Pedersen, DK

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Jan Janů