AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 8. května
Úvodní finále mistrovství republiky jednotlivců pod gescí AČR se stalo kořistí Matěje Kůse. Pražský závodník, by na úvod porazil Aleše Drymla, neměl ovšem počátek cesty k obhajobě loni ztraceného titulu jednoduchou. V rozjížďce s číslem čtrnáct upadl, avšak rozhodčí Pavel Kubeš přiřknul vinu za incident Lukáši Drymlovi. Pardubičan, který se v poslední zatáčce probil spodem před Matěje Kůse, ovšem zavinění popíral. Další verdikty z věže, které jak už to bývá vesměs vyvolaly podobné reakce jako prohlášení českého premiéra o zvýšení sazby daně z přidané hodnoty, bohužel měly vliv i na další pořadí. Josef Franc byl z repete šestnácté jízdy vyloučen za prošvihnutí dvouminutového limitu a spolu s ním to odskákal i Michael Hádek. Když nakonec Josef Franc prohrál s Alešem Drymlem, obhájce titulu skončil druhý o bod před svým mladším bratrem. Dlouhý závodní den v Divišově vyvrcholil nadstavbovým Memoriálem Josefa Leifra. Martin Málek si na něj vyměnil karburátor jel rázem jako vyměněný a ozdobil se triumfem.

Festival trablů
Loni se Lukáš Dryml nemohl zapojit do boje o obhajobu svého titulu, který mu předloni na podzim sebral Matěj Kůs. Zjara se však po svém zranění vrátil úspěšně do sestavy eastbournských Orlů. Dnešní rozjížďka s číslem jedna jasně prokázala, že je trojnásobný šampión zpátky i na českých oválech.

Na pohyb pásky nejrychleji zareagoval Michael Hádek. Jenže Lukáš Dryml letěl dopředu, jakoby mu z výfuku šlehaly plameny. Šachovnicová vlajka ho přivítala coby neohroženého vítěze. Při dojezdu do cíle stačil ještě vztyčeným palcem popřát zlom vaz svému bratru Alešovi, jenž stál u vrat výjezdu na dráhu připravený k rozjížďce s číslem dvě.

Jenže sotva se obvyklý koloběh jízd stačil rozběhnout jako dobře namazané soukolí, zlomyslný osud do něho nasypal zrnka písku. Páska se otevřela jen na pravé straně a na dráhu zamířila kropička. Sotva Vladimír Šíma spatřil bývalou červenou hasičskou casku v akci, jako blesk pádil do depa Martina Málka. Avšak březolupský závodník nechtěl narychlo měnit nastavení motocyklu.

Symbolický duel úřadujícího mistra se svým předchůdcem na českém plochodrážním trůně zahájil lépe Aleš Dryml. Jenže Matěj Kůs vedl útok vnějškem první zatáčky, který ho dostal do čela. „Ještě jsem se necejtil ve svý kůži,“ svěřoval se Aleš Dryml po závodech.

Ani třetí jízda nebyla z těch klidných. Nejlépe odstartoval Zdeněk Simota, avšak když ho Václav Milík objížděl zvnějšku první zatáčky, oba se srazili a spadli. Plzeňský závodník dojel do depa silou motoru, Pardubičan dorazil pěšky. „Zvedlo se mu to a vzal mě přední kolo,“ popisoval, zatímco pohled na pokroucené přední vidlice mu dával najevo, že do repete musí přesednout do sedla druhého motocyklu.

Když se páska rozjížďky s číslem tři zvedla podruhé, nejdelší konec provazu uchopil Josef Franc. Václav Milík sice útočil vnější stranou, avšak Pražan nesnížil své odhodlání zůstat v čele. Čtvrtá jízda naneštěstí s sebou přinesla další problém. Nesvítící zelené světlo bylo promptně opraveno, ale v první zatáčce se přetočil Ronny Weis. „Warum, warum?,“ divil se, sotva se dozvěděl o svém vyloučení. Poukazoval na úzus první zatáčky, ale první série skončila krátce před šestnáctou hodinou bez něho triumfem Filipa Šitery, který ve druhé zatáčce sebral vedení Zdeňku Holubovi.

Druhá pětina vyprofilovala nejžhavější favority. Aleš Dryml v rozjížďce s číslem pět předčil Filipa Šiteru. Jeho mladší bratr Lukáš ještě v úvodním nájezdu minul Zdeňka Simotu, jenž se mohl chlubit nejlepším startem. V sedmé jízdě prodloužil svou neporazitelnost po raketovém startu i Josef Franc. Rovněž Matěj Kůs dospěl k řešení rovnice stylem, že dvě jízdy se rovnají šest bodů.

V rozjížďce s číslem osm na ně musel startovat dvakrát. Při prvním pokusu totiž v první zatáčce upadl Zdeněk Holub. Repete ve čtyřech však nepřineslo změnu v osobě pražského suveréna a profitoval z něj jen Václav Milík. V sedle náhradního motocyklu nyní vyzrál na Tomáše Suchánka už s letem pásky.

Nečekaná rozuzlení
Když Josef Franc v rozjížďce s číslem devět v prvním oblouku objel Zdeňka Holuba a vydal se za další trojkou, na pronikavou změnu na čele průběžné klasifikace to rozhodně nevypadalo. Na pražského juniora urputně útočil i Martin Málek, jenž se dočkal úspěchu ve druhém okruhu. Ve druhé zatáčce Zdeňka Holuba podjel.

O kolo později však na tom byl Zdeněk Holub ještě hůř. Po pádu zůstal ležet pod nafukovacími vaky a otřesený skončil v sanitce. „Lek‘ jsem se, že mě podjede,“ vysvětloval později v depu argumentací na téma přibližujícího se Michaela Hádka. Nakonec však vyvázl z incidentu nezraněn, avšak s motocyklem to bylo mnohem horší. „Je to velbloud jako prase,“ použil pražský závodník netradiční, leč dokonale výstižné přirovnání.

Při repete se čekalo dlouho na Josefa France. „Signalizace dvou minut je tady v depu hodně bídná,“ říkal Pražan později. Sotva se objevil na dráze, startmaršál se chopil černého praporu a terče svou žlutou barvou odpovídající povlaku na jeho přilbě. Jenže zároveň s ním se za stejný prohřešek musel do depa vrátit i Michael Hádek, shodou okolností trpělivě čekající u pásky na příjezd Josefa France. Nyní však na plochodrážní obdobu trestu smrti stačilo, že se po Pražanově diskvalifikaci otočil.

Zatímco pískot publika dal jasně najevo, co si o současné podobě výkladu dvouminutového pravidla myslí diváci, časomíra se rozběhla podruhé. Náhradník Michal Škurla posléze celé kolo přidělával Martinu Málkovi další starosti, kterých měl březolupský závodník s nastavením stroje už tak nad hlavu.

Josef Franc právě přišel o vidinu pódia, zatímco jak Lukáš Dryml, tak Matěj Kůs pokračovali ve vítězné sérii. Pardubičan se na počátku rozjížďky s číslem deset přetahoval se svým starším bratrem Alešem, jemuž lépe vyšel start. Jenže od první zatáčky už tahal za pilku sám. Matěj Kůs hned v jedenácté jízdě triumfoval stylem start – cíl.

Po čtrnácté jízdě však měl zůstat pouze jeden leader, jelikož rozpis svedl na startovní rošt čtrnácté jízdy Matěje Kůse a Lukáše Drymla. Aby toho nebylo málo, společníky jim nedělalo žádné křoví svolné hrát v dramatu dnešního tropického odpoledne pouze podřadnou roli. Josef Franc stále mohl zamotat vývojem závodu a stejnými ambicemi přetékal i Filip Šitera. Mšenského závodníka od maxima dělily jen prohry s Alešem Drymlem, o níž už byla řeč, a Tomášem Suchánkem. Pardubičan mu sebral v rozjížďce s číslem dvanáct vedení už z prvního výjezdu.

Čtrnáctá jízda však nebyla prosta problémů už od svého počátku. Lukáš Dryml s Matějem Kůsem letěli dopředu, avšak za jejich zády upadl v první zatáčce Josef Franc. Vynutil si opakování, k němuž byl přizván také on. Po vylétnutí pásky se historie s Matějem Kůsem a Lukášem Drymlem na čele opakovala. Ovšem s tím rozdílem, že Pražan byl vpředu. Jenže o pár metrů později bylo všechno jinak, protože se z výjezdu ze druhé zatáčky ujal vedení Josef Franc.

Lukáš Dryml stupňoval svůj tlak na Matěje Kůse. Ve druhé zatáčce se na něho tlačil spodní stranou v zatáčce u depa. Matěj Kůs své postavení uhájil, což ovšem útočné ambice pardubického závodníka nezchladilo. V závěrečném oblouku se znovu sunul pod Matěje Kůse. Dostal se dopředu, však takřka vzápětí pražský závodník upadl.

„Musím říct, že to tam dal chytře a překvapil mě,“ uznával Matěj Kůs, ovšem svou vinu za svůj pád odmítal. „Bylo to loket na loket a on mi vzal přední kolo.“ K této verzi se přiklonil i Pavel Kubeš, který Matěji Kůsovi přidělil dva technické body a vyloučil Lukáše Drymla.

„Nedotk‘ jsem se ho, byl jsem o půl motorky před ním,“ hájil se Lukáš Dryml a ve svém spravedlivém rozhořčení připomínal rozčileného lva v kleci. „Věřil jsem si na něj, počkal jsem si do posledního kola. Složil jsem to dřív a on to nějakým záhadným způsobem na mě položil.“

Dramatický tropický závěr
Dva verdikty od rozhodcovského pultu věže v neprospěch neporažených závodníků ruku v ruce s vítězstvím Josefa France v nešastné čtrnácté jízdy dokonale zamotaly pořadím na čele průběžné klasifikace. Na jejím absolutním hrotu se hřál Matěj Kůs s jedenácti body. Na záda mu začal dýchat desetibodový Aleš Dryml, když v rozjížďce s číslem patnáct v první zatáčce minul Zdeňka Holuba udivujícího svými excelentními starty. Na základě výsledků rozjížďky s číslem čtrnáct měli Josef Franc a Lukáš Dryml o další bod méně. A pak následovala plejáda borců s osmi body na kontě.

Nejsmutnější z nich byl Filip Šitera, který ve čtrnácté jízdě bodoval až po diskvalifikaci Lukáše Drymla. „Je zelený světlo a startmaršál stojí ještě před páskou, že na ní nevidím,“ láteřil. Ztotožnil se s ním rovněž Aleš Dryml. „Startmaršál nás ještě rovná a už svítí zelený světlo,“ dával svému mšenskému rivalovi za pravdu.

V ostatních případech ovšem bylo osm bodů na kontě odrazem zlepšující se tendence. Ve skvělém rozpoložení zastihl dnešní mítink Martina Gavendu. Prohrával s favority, avšak s dokonalou pravidelností bral samá druhá místa, o něž neváhal srdnatě bojovat. Hned v první jízdě o tom přesvědčil Tomáše Suchánka. V rozjížďce s číslem patnáct zase svedl urputnou bitku se Zdeňkem Simotou a Zdeňkem Holubem.

Václav Milík nebyl spokojený s motorem náhradního motocyklu, proto do něj společně se svými mechaniky zamontoval pohonný agregát ze stroje pokrouceného během úvodního pádu. Správnost jejich postupu ukázala třináctá jízda, které pardubický junior vládnul od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce, by zlí jazyková zdůrazňovali trošičku ulitý start. Od třetí série se lepšil i Tomáš Suchánek. Dvanáctá jízda viděla, kterak v úvodním výjezdu minul Filipa Šiteru. O čtyři jízdy později to samé provedl Ondřeji Veverkovi, jenž nakonec posloužil jako chutné sousto rovněž bodově vyhladovělému Martinu Málkovi.

Každopádně na poslední sérii byly karty namíchány zajímavě. Matěj Kůs vyrazil po startu sedmnácté jízdy vstříc celkovému vítězství, avšak situaci mu nechtěně zkomplikoval Michael Hádek. Po nedělní kvalifikaci světového šampionátu na dlouhé dráze v Mühldorfu se do kratičké divišovské dráhy nemohl ani vejít. Po dvou nulách a tvrdé diskvalifikaci se rozhodl ze závodu odstoupit. Nakonec ovšem změnil své rozhodnutí a nastoupil do sedmnácté jízdy. Efektní pirueta však ukončila jeho dnešní účinkování s konečnou platností.

Matěj Kůs tím pádem musel ke svému vítězství odstartovat ještě jednou. Znovu se ujal vedení, avšak Zdeněk Simota se evidentně rozhodl zgustnout si na potenciálním vítězi. Stupňoval svůj tlak, jež dosáhl svého maxima v poslední zatáčce. Její vnitřní stranou se snažil urvat vítězství, které by dnes bylo jeho jediné. Matěj Kůs ovšem věděl, která bije, a protnul metu o polovinu předního kola dříve.

Hned vzápětí stále lepšící se Ondřej Veverka odstartoval na Lukáše Drymla, avšak Pardubičan sjednal nápravu ještě v první zatáčce. Ondřej Veverka klesl i za Zdeňka Holuba. Na sklonku třetího okruhu se však dokázal vrátit zpět, navíc Zdeněk Holub v poslední zatáčce upadl.

Václav Milík nemohl udělat pro stupně vítězů více, než vyhrát předposlední rozjížďku ve stylu start – cíl. Martin Gavenda v ní dovezl páté druhé místo v řadě, přičemž držel v šachu Filipa Šiteru. Ten už několikrát byl takřka vpředu, avšak Martin Gavenda ho pokaždé odrazil.

Václav Milík napjatě očekával výsledek rozjížďky s číslem dvacet. Jenže Aleš Dryml zhatil všechny konspirační naděje na rozjezd. A to nejen jemu, ale i Josefu Francovi, kterému ukázal výfuk už při startu. Pardubičan sám sobě pojistil druhé místo a svému bratrovi třetí.

Dlouhý závodní den v Divišově ovšem nekončil. Na programu byl devátý ročník Memoriálu Josefa Leifra. Jeho první semifinále se opakovalo kvůli letmému startu Václava Milíka. Při repete už úřadovali Josef Franc s Tomášem Suchánkem. Ve druhém semifinále se Zdeňkovi Simotovi nechtělo měnit žlutý povlak, s nímž vyjel na ovál, za modrý, který mu byl určen. O barvu samozřejmě nešlo tolik jako o místo na startovním roštu.

Radek Fanta s Petrem Leifrem ho přímo u vrat do depa přesvědčili, aby místo návratu do boxů směřoval k pásce. Plzeňan nelitoval, protože v nájezdu do posledního kola sebral vedení Martinu Málkovi. Ve finále mu to ovšem Březolupák triumfem ve stylu start – cíl vrátil i s úroky. Sám si ale nasadil brouka do hlavy, jak by prve dopadl, kdyby si karburátor vyměnil už během hlavního závodu.

Hlasy z depa
„Doufám, že jsem zpátky na cestě za titulem,“ svěřoval se Matěj Kůs bezprostředně po svém vítězství. „Dneska byly těžký závody a těžkej‘ den. Vítězství je zasloužený. Ta jízda s Lukášem nebylo nic spornýho. Já ho respektuju jako závodníka a říkám, že je u nás nejlepší. Bylo to loket na loket a on mi vzal přední kolo. Musím říct, že to tam dal chytře a překvapil mě. Držel jsem si lajnu, ohlídnul jsem se přes rameno, on byl kolem na trávě. Ale ještě jeden závod je před námi a každej z náš může bejt‘ mistr.“

„No comment,“ nebylo Aleši Drymlovi do řeči. „Udělej si objektivní názor sám. Druhý místo je dobrý, ne, napiš chvalitebný výkon. První tři rozjížďky jsem nebyl spokojenej‘ sám se sebou a s technikou. Necejtil jsem se a kazil starty. Až pak jsem se vrátil a cejtil se zase ostrej‘.“

„Užíval jsem si to,“ rozpovídal se Lukáš Dryml. „Líbí se mi tady. Přijedeš sem, jsou tu perfektní lidi. Ty dělaj‘ závody. Bar jak někde ve Švédsku, spousta diváků, nádhera! Je to moje oblíbený místo. No, co se dá dělat, když narazíš na člověka, co zkurví závody. Ne mně, ale lidem. Dáváme do toho prachy. Nikoho jsem neposlal, věřil jsem si na něj, počkal jsem si. Byl jsem půl motorky před ním, skládám dřív a on to na mě nějakým záhadným způsobem položil. A vyloučili mě. Je to od mezinárodního rozhodčího Pavla Kubeše podraz. Měl by bejt‘ fér. Na co bylo zelený světlo, když ještě startmaršál nedal ruce dolů?! Věřím si, jdu do druhýho finále se ztrátou, ale proč se nervovat?! Nevylejvám si emoce, to ne, ale zamrzí to. Fandíme tomu tady, proto nejezdím jen v Anglii, kde maj‘ rozhodčí cit. Proto je Aleš ve vedení Pardubic, aby svou snahou, chytrostí a uměním jednat v obchodě to šlo dopředu.“

„Myslím si, že by to byly pěkný závody, kdyby se to nejelo v Divišově,“ odtušil Josef Franc. „Je to tady všechno přirezlý, zarezlý. Potom to divný rozhodnutí. Signalizace dvou minut je tady hodně bídná. Té diskvalifikace je samozřejmě škoda.“

„Na hovno,“ odpověděl Václav Milík na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Hned v první jízdě mě sundal Simoák. Zvedlo se mu to, vzal mě přední kolo. Já šel přes hák a palice mě bolí ještě teď. Byly ohnutý vidlice a druhej‘ motor nejel. Nakonec jsme ho přendali z rámu do rámu. Kdybych jel celej‘ závod na něm, výsledek by byl lepší.“

„Na hovno, co ti mám říct?,“ kontroval Filip Šitera protiotázkou. „Buď se něco sere nebo to kurvím já. Víš, jak to je. Zrovna v nejdůležitější jízdě ti tam stojí startmaršál. Když to řekneš rozhodčímu, odpoví ti, že mu to řekne. Ale ta jízda je už pryč. Ale je to jedno, teď se chci soustředit na extraligu.“

„O mistráku je škoda mluvit,“ mávnul Martin Málek rukou. „Jsem ve stresu,unavený a pak přišlo takové rozhození po první jízdě, co to nakropili. Nechtěl jsem hned po první jízdě něco měnit. Nešly mi starty, nemoh‘ jsem se soustředit, potom se zdálo, že blbne karburátor. Přehodili jsme ho na Memoriál a pak to bylo dobré. Dráha se dost měnila, špatně to kropili. Jednou to klouzalo, pak to bylo suché, těžko se do toho strefit. Ale s Memoriálem jsem spokojený, takže dobré.“

1. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 2 3	14
2. Aleš Dryml, Pardubice	2 3 2 3 3	13
3. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 U 3	12
4. Josef Franc, Praha	3 3 M 3 2	11
5. Václav Milík, Pardubice	2 2 1 3 3	11
6. Martin Gavenda, Praha	2 2 2 2 2	10
7. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 1 3 3 1	9
8. Filip Šitera, Mšeno	3 2 2 1 1	9
9. Martin Málek, Březolupy	1 1 3 2 0	7
10. Zdeněk Simota, Plzeň	1 2 1 1 2	7
11. Ondřej Veverka, Praha	0 1 1 1 2	5
12. Roman Čejka, Slaný	0 0 0 2 1	3
13. Michal Škurla, Praha (res)	2 1	3
14. Zdeněk Holub, Praha	2 0 X 0 F	2
15. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	X 1 0 0 1	2
16. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	1 0 0 0 0	1
17. Michael Hádek, Plzeň	0 0 M – X	0

Poznámka: Jan Jaroš se omluvil kvůli nemoci.

9. Memoriál Josefa Leifra:

		SF1	SF2	FIN
1.	Martin Málek, Březolupy		2.	1.
2.	Tomáš Suchánek, Pardubice	2.		2.
3.	Josef Franc, Praha	1.		3.
4.	Zdeněk Simota, Plzeň		1.	4.
5.	Václav Milík, Pardubice	3.
	Martin Gavenda, Praha		3.
7.	Roman Čejka, Slaný	4.
	Michal Škurla, Praha		4.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel