Praha – 27. září
Josef Franc řídil skoro noc z nizozemského Rodenu. Na oběd se dostal až někdy po patnácté hodině. Vzal s sebou manželku a malou dcerku. A také fousáče, jemuž malá Gituška Francová říkala strejdo. Jan Kvěch neměl po pardubickém víkendu moc důvodů k úsměvu, avšak své bílé zuby přece jen ukázal. Pražský večer jej však zastihl v mnohem lepší náladě. Seskakoval z druhého stupínku pódia. V nejbližších dnech jej očekává maratón klíčových závodů. Mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech, finále první polské ligy v Rybniku a konečně velká cena v Toruni.

 

Jak si zlepšit zasmušilou náladu

„Víkend v Pardubicích se mi nepovedl, tam jsem byl zklamanej,“ nezastírá a dodává svou motivaci pro . „Chtěl jsem si spravit chuť a bejt lepší než loni, což se povedlo.“

Do finálové jízdy postupoval s odřenýma ušima. Zbyla na něho zelená dráha až úplně napravo. Během základní části patřil k závodníkům, kteří kroužili okázalé vnější stopy těsně okolo mantinelu. Po vylétnutí pásky rozehrál úchvatnou podívanou. Zahřála by publikum, byť by nakrásně panovalo pro Tomíčka tolik charakteristické podzimní počasí se studeným deštěm.

„Na tom venku jsem se spíš zahráb‘,“ vrací se na finálový startovní rošt Tomíčkova memoriálu. „Po úpravě to bylo mokrý a nestrčilo mě to dopředu. V první zatáčce nás bylo najednou pět, pak se objevila, skulinka. Rozhodla, vyšlo to, snažil jsem se dojet Szymona Wozniaka, ale neudělal chybu.“

 

Dědova výzva

Loni byl na Tomíčkově memoriálu třetí, letos druhý a napřesrok? „Je tam rezerva,“ usměje se. „Jednou bych ten závod chtěl vyhrát…“

Jenže od pětapadesátého ročníku slavného pražského závodu nás dělí ještě rok. Zítra se ale na slovácké návsi v Březolupech rozhodne o mistru republiky jednotlivců. Když Jan Kvěch coby junior debutoval ve Zlaté přilbě města Pardubice, byl v žertu konfrontován s umístěním svěho dědečka Václava.

Ten se coby motokrosař v dobách dostihového závodiště dostal do malého finále, což Jan Kvěch již překonal. Jenže Václav Kvěch nejstarší vyhrál stopětasedmdesátky v prvním ročníku motokrosové Slovácké rokle, ale jeho vnuk se na nejvyšší stupínek slováckého plochodrážního oválu doposud nepostavil.

„Děda vyhrál Slováckou rokli?“ reaguje Jan Kvěch protiotázkou. „Tak to je výzva! Do Březolup se těším jako na každej závod. Po Plzni jsem na tom nejlíp. Je to ale novej závod, bylo by pěkné tam vyhrát, to se mi ještě nepovedlo.“

 

Směr Polsko

V aktuální klasifikaci českého šampionátu vede Jan Kvěch o jediný bod před Václavem Milík, o čtyři í před Danielem Klímou a o pět před kvartetem Jaroslav Vaníček, Petr Chlupáč, Eduard Krčmář a Jan Macek. Pakliže však pražský junior rozehraje slovácké drama ve své režii, na oslavy premiérového titulu českého šampióna nebude mít čas.

„V pátek je finále polský ligy,“ svěřuje se. „Zielona Gora mě půjčila do Rybniku a tak pojedu za svůj klub proti svému klubu. A v sobotu je Toruň.“

Polská velká cena rozhodne nejen o medailistech, ale také o postupujících do příštího ročníku, mezi nimiž může být také on sám. „Není to v mých rukou,“ připomíná, že podstatnou část kvalifikační práce již odvedl v challenge. „Ale budu se snažit. Hlavně potřebuju, aby v první šestce zůstali Martin Vaculík a Robert Lambert.“