Březolupy – 21. září
Bude to víc než čtvrtstoletí. Někdejší březolupský závodník Pavel Málek přivedl na ovály svého třináctiletého synka Martina. Jablko nepadlo daleko od stromu, ovšem dokutálelo se hodně daleko. K domácím titulům, reprezentaci, světovým medailím. Každý příběh musí dospět ke svému konci. A tak se Martin Málek příští čtvrtek rozloučí s plochodrážním publikem.

 

Srdce by závodilo, ale hlava ví své. Až moc, pětadvacet otřesů mozku z toho dva v během pár loňských dnů, není žádná legrace. Ví to nejen pardubický primář Tomáš Brož, nýbrž také sám Martin Málek. Byť by si nachystal kopec argumentů vyšší než Mount Everest, lékaře by nepřechytračil. Sám sebe ostatně také ne.

„Bylo to těžké rozhodnutí,“ připomíná Martin Málek, že končit na vrcholu kariéry s dalšími ambicemi před sebou, je dost možná moudré, nikoliv snadné. „Tušil jsem, že mi doktor Brož další závodění neschválí. Rozhodl jsem se rozumně.“

Proto se čtvrteční Slovácký ovál v Březolupech do české plochodrážní historie zapíše nejen jako místo, odkud domů pojede nový český šampión. Ale také jako dějiště konce jednoho úžasného představení. Opona ale nepůjde dolů definitivně.

„V Březolupech budu hlavně jako technický komisař,“ zdůrazňuje Martin Málek, že od sportu levých zatáček úplně neodejde. „S koncem závodění jsem se už smířil, nemusel bych se tam rozbrečet. Kolečko na motorce si ale odpustím, nemám, na čem jet.“