AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 29. dubna
Když Aleš Dryml zastavil ve druhém kole rozjížďky s číslem tři s prázdnou zadní pneumatikou, zdálo se, že mu jasné vítězství sebral banální defekt. Jenže detailnější kontrola v depu odhalila vytrhané dráty z náboje kola a Pardubičan měl rázem o starost navíc, jelikož netušil, zda se celá situace nebude opakovat. Jenže sluníčko, které během odpoledne rozehnalo na obloze polední šedé beránky, svítilo na jeho vítěznou cestu. V semifinále ho sice porazil Josef Franc, avšak ve finále opakovaném kvůli pásce veterána Klause Petera Gerdemanna už Aleš Dryml nezaváhal. Letěl do čela, kde navzdory útokům Josefa France vydržel až k šachovnicové vlajce. Úspěch českých barev podtrhli třetí Michael Hádek a Richard Wolff, který po urputné snaze v poslední zatáčce před cílem překonal Sjoerda Rozenberga.

Kolo prohloubilo vrásky
Vítr honil po lázeňské obloze nadýchané mraky a osazenstvo boxů s povděkem kvitovalo, že se tropická sobota s překonáním většiny dvousetletých teplotních opakovat nebude. Většina ze závodníků měla za sebou dlouhou noc. Josef Franc finišoval s přípravou svých motocyklů někdy okolo půl třetí nad ránem. „Jsem moc nervózní, než abych se těšil,“ svěřoval se těsně před odchodem na slavnostní nástup.

Únava byla patrná i na Karlu Kadlecovi, jehož patálie začaly problematickým karburátorem při středečním tréninku a kulminovaly technickým martýriem při včerejších veteránech. Přesto se však plzeňský nezmar zapsal do historie letošního šampionátu nejrychlejším startem v rozjížďce s číslem jedna.

Rychle se přesunul na venek a uhlídal za sebou většinu účastníků s výjimkou Richarda Wolffa, který neomylně zamířil do čela. Na konci druhého kola měl už náskok celé dlouhatánské roviny, zatímco Karel Kadlec se pral o druhé místo jako lev. Zuby si na něho brousil především Dave Hammond. A vskutku v úvodní zatáčce třetího kola, které kromě finále bylo poslední, se Angličan posunul dopředu. Karel Kadlec nakonec zabojoval, odvrátil Jamie Isherwooda, avšak za svým přemožitelem Davem Hammondem o kousek zaostal.

Vzhledem k limitovaným prostředkům klubové kasy a skutečnosti, že se u nás nepojede finálový závod světového šampionátu, nehýřila startovní listina světovými hvězdami. Čeští závodníci plnili úlohu favoritů a cizinci dnes vyhráli pouhé dvě rozjížďky.

Josef Franc projel první zatáčkou rozjížďky s číslem dvě stejně jako rozžhavený nůž kostkou studeného másla. Na vítěznou dráhu se hned vzápětí vydal i Aleš Dryml. Výrazné zrychlení z prvního výjezdu ho vzdálilo od všech pronásledovatelů. Jenže už na sklonku úvodního okruhu zůstal pardubický závodník stát s prázdnou pneumatikou.

Kontrola motocyklu v garáži přinesla šok. Duše byla propíchána dráty, které se vytrhaly z náboje kola. Montáž nového kola byla provázena obavami, zda se podobný fatální defekt nebude opakovat. Mezitím převzal vedení v rozjížďce s číslem tři Michael Hádek, jenž do Mariánských Lázní dorazil takřka rovnou z Míšně, aby své účinkování začal tréninkovým pádem.

Plzeňský závodník hned ve druhé sérii osaměl na čele průběžné klasifikace. V páté jízdě vyhrál po skvělém startu před Erikem Eijbergenem, když všichni ostatní úvodní vítězové svou sérii neprodloužili. Osudnou se jim stala rozjížďka s číslem šest, kde Josef Franc a Richard Wolff narazili na Aleše Drymla.

Pardubičan se záhy probil do čela, avšak Josef Franc zůstal viset za Sjoerdem Rozenbergem. Záplava nájezdů přinesla předjetí doslova na poslední chvíli. Pražský závodník se na druhou příčku probil v úvodní zatáčce posledního okruhu.

Neomylně do semifinále
V rozjížďce s číslem devět došlo také na Michaela Hádka. Sjoerd Rozenberg se opět mohl chlubit vynikajícím startovním manévrem. Vedoucí pozici vzápětí uhájil i před dotěrným Joelem Nyströmem, přes něhož se zády přesypali Michael Hádek a Richard Wolff. Posledně jmenovaný zvládl souboj se švédským závodníkem ve svůj prospěch, avšak Michael Hádek vedoucího Holanďana navzdory veškeré snaze dohnat nedokázal.

Nicméně všichni čeští závodníci směřovali vstříc semifinále, které jim ochotně nastavilo svou otevřenou náruč. A to včetně Antonína Klatovského, jehož brzdil handicap, že jeho stroj byl připravený na úplně odlišné podmínky horského Teterowa.

Aleš Dryml s naprostým přehledem opanoval rozjížďku s číslem sedm, v níž rychle minul Klause Petera Gerdemanna. Osmapadesátiletý Němec profitoval zejména ze startů zavánějících letmostí, což se mu mělo později krutě vymstít. Stejným způsobem si pardubický závodník počínal rovněž v desáté jízdě. Když se po skvělém startu ohlédl ve druhém výjezdu, spatřil za sebou Karla Kadlece v uctivé vzdálenosti.

„Tahle rozjížďka mě nakopla,“ svěřoval se Karel Kadlec, přičemž neměl na mysli pouze hodnotu svého bodového konta. „V semifinále jim nedám nic zadarmo!“ Jeho slovům naslouchal i Plzeňanův starý známý John Hartley. I když byl ve startovní listině na postu náhradníka a ostatní rezervisté se střídali, anglický čahoun se převlečený do běžného oblečení těšil kulinářským specialitám stánku s občerstvením.

Stejně jako Aleš Dryml oplýval rychlostí i Josef Franc. Osmou jízdu vyhrál stylem start – cíl, přičemž na jejím konci by se mezi něj a druhého v pořadí Paula Evittse vešel zaoceánský parník. V rozjížďce s číslem jedenáct však narazil na Sjoerda Rozenberga. V jeho závěsu zůstal jen do druhé zatáčky, v níž se venkem dostal do vedení.

„Od toho startu nevím, nevím,“ svěřoval se Josef Franc se svými obavami. Přitom poslední triumf mu dal výhodu, aby si postavení na semifinálovém roštu volil jako první, i když se na stejný počet bodů dostal i Michael Hádek. Ten v rozjížďce s číslem dvanáct v prvním oblouku podjel mistra ulitých startů Klause – Petera Gerdemanna,který vzápětí hlídal Richard Wolffa až do nájezdu do poslední zatáčky. Vzhledem k věku však Josef Franc dostal při výběru strany mince pro losování přednost. Zvolil orla a vyhrál.

Sluníčko září stejně jako lesklé poháry
Losování semifinálových pozic odhalilo díru ve startovní listině. Erik Eijbergen prve musel v jedenácté jízdě přenechat třetí místo Paulu Evittsovi a na sklonku druhého okruhu bezmocně zarolovat na trávník. „Motor kaput,“ svěřil se mezinárodní evropštinou Petru Moravcovi, který plnil úlohu předsedy jury.

První semifinále přineslo dnes doposud nevídanou věc, a sice vzájemný souboj Aleše Drymla s Josefem Francem. Život jim zkomplikoval Klaus – Peter Gerdemann, který se opět dokázal po vylétnutí pásky dostat dopředu. Josef Franc útočil spodní stranou prvního oblouku. Posunul se před německého veterána, který okamžitě schytal takovou spršku materiálu dráhy, která ho nemilosrdně sestřelila na čtvrtou pozici.

Aleš Dryml okamžitě profitoval ze situace a na rovinku vyjel za Pražanovými zády. Jejich pořadí se až k šachovnicové vlajce nezměnilo. „Cejtil jsem, že jsem o maličko rychlejší, ale na předjetí to nebylo,“ vyprávěl později Aleš Dryml.

Druhé semifinále se neslo plně v režii Michaela Hádka. Skvěle odstartoval, aby posléze dokonale projel první zatáčkou. Sjoerd Rozenberg byl druhý, avšak zezadu se dral Richard Wolff. Ve druhém okruhu se v zatáčce u depa posunul na druhé místo. O pár vteřin později skončilo účinkování Karla Kadlece a Antonína Klatovského, jejichž individuální skóre na postup do finále už nestačilo.

Na lázeňský kilometr už dávno svítilo sluníčko a palba jeho paprsků hnala rtu teploměru opět k tropickým hodnotám. Přitom brala síly závodníkům stejně účinně jako náročná dráha. Finálovou šestici čekala na závěr čtyři kola. Vedle české čtveřice na roštu stanuli Sjoerd Rozenberg a Klaus – Peter Gerdemann. Ten svou snahu o rychlý start tentokrát přehnal a skončil lapený v pásce.

Při repete nahnal svým příznivcům strach Josef Franc, který se až příliš dlouho skláněl nad svým motocyklem. „Začalo to zdechat, kontroloval jsem, jestli mám puštěnej‘ metyl,“ vysvětloval pražský borec později. Konečně letěla páska nahoru.

Do čela vystřelil Aleš Dryml. Josef Franc hned za ním, přičemž ještě stačil vystavit stopku útočným záměrům Michaela Hádka. Pardubičan měl situaci pevně pod kontrolou. A by mu Josef Franc po celou dobu seděl doslova nalepený na zadním kole, nepodlehl tlaku. Do třetího kola zvolil Josef Franc velkorysý nájezd venkem, avšak Aleš Dryml si na svůj titul nenechal sáhnout.

Třetí protnul metu Michael Hádek, který se na mikrofon Miloslava Čmejly svěřil stejně jako ostatní se svou únavou. „Jsem sedřenej‘ jako vůl,“ netajil se. Přitom mohl mluvit jedním dechem o štěstí, jelikož se mu v dojezdovém kole zastavil motor. Richard Wolff zase na startu spálil spojku, ale v poslední zatáčce přece jen sebral Sjoerdu Rozenbergovi bramborovou příčku. „Už jsem si říkal, že to nevyjde,“ přiznával.

Hlasy z depa
„Začalo to divoce,“ vrátil se Aleš Dryml k rozjížďce s číslem jedna. „Problém bylo kolo. Nebylo to jen píchnutý, urvaly se dráty z náby, udělaly díry do koše a rozsekaly blatník. Byl jsem z toho vyděšenej‘, že mohly odejít všechny kola. Pak se to ale lepšilo, lepšilo. Finále nebylo špatný, úkol byl splněn. Pepík mě kousal už v semifinále, já se cejtil, že jsem o maličko rychlejší, ale na předjetí to nebylo. Ve finále se chytil ten Němec, co měl letmáky půlku závodu. Na Pepíka jsem si věřil, měli jsme podobně rychlé stroje. Nechtěli jsme dělat změnu a naštěstí ji neudělali, i když po bitvě je každej‘ generál, nerad měním, co funguje. Úkol je splněnej‘, pokračujeme dál, zbejvaj‘ dva tituly.“

„Nemám chu mluvit, nejradši bych ten pohár roztřískal,“ nebylo Josefu Francovi nejprve vůbec do řeči, aby přece jen pro čtenáře magazínu speedwayA-Z pootevřel stavidla své výřečnosti. „Před startem finále mi to začalo zdechat, kontroloval jsem, jestli mám puštěnej‘ metyl. Snažil jsem se, byl rychlej‘, ale ne od začátku závodu. Přijeli jsme bez velkýho tuňování. Technika vydržela, ale nešly mi starty. Kolektivně jsme si zasloužili vyhrát, ale někdo jako já to musí zkazit.“

„Zezačátku paráda, ale bylo to rozbitý a síly docházely,“ svěřoval se Michael Hádek. „Jed‘ jsem málo knedlíky a maso a ve finále mi poslední dvě kola docházely síly. Bylo to ale v pohodě, titul to není, ale hlavně že je v Čechách. Co víc si přát?! Ale abych se toho titulu nedočkal až ve veteránech (smích). Spokojenost, čekal jsem leccos, ale tohleto ne.“

„Jsem utahanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „Ve finále mi shořela spojka a měl jsem s tím problém. Nebylo to úplně ono, dráha byla suchá. Zkoušel jsem spoustu věcí, takže to bylo maximum, co jsem z toho moh‘ dostat. Nestartoval jsem a to mi bralo síly. Jak jsem v posledním vinglu předjížděl Sjoerda, říkal jsem si, že to nevyjde.“

„Nevím, ale vždycky se mi tady něco sere,“ kroutil hlavou Karel Kadlec. „O tréninku ve středu karburátor, potom včera… Říkal jsem si, že nebudu mít klid. Dneska asi klesnul tlak, nešlo mi odstartovat a trápil jsem se. Nakopla mě až jízda s Álou a řek‘ jsem si, že to v semifinále nedám zadarmo. Prášilo se, neviděl jsem do nájezdu, byly kameny, ale jsem spokojenej‘. Od středy jsem nespal, kdybych měl sílu, dal jsem si ještě těžší převod.“

„Dobrý jsem živej‘ a zdravej‘,“ nadřazoval Antonín Klatovský tyto skutečnosti nad výsledek. „Ale ono to přijde. Teď bude Teterow. Řek‘ bych, že to netáhlo. A byly tam i chybičky, ale mám motorku na Teterow a tady to bylo pomalý. Když ti cuknou po rovině, je to špatný, ale cejtím se dobře.“

		SF1	SF2	TOT	FIN
1. Aleš Dryml, Pardubice	E 5 5 5	4		19	1.
2. Josef Franc, Praha	5 4 5 5	5		24	2.
3. Michael Hádek, Plzeň	5 5 4 5		5	24	3.
4. Richard Wolff, Praha	5 2 3 4		4	18	4.
5. Sjoerd Rozenberg, NL	4 3 5 4		3	19	5.
6. Klaus Peter Gerdemann, D	3 5 4 3	2		17	T
7. Joel Nyström, S	3 4 2 2	3		14
8. Paul Evitts, GB	2 3 4 3		1	13
9. Karel Kadlec, CZ	3 1 1 4		2	11
10. Erik Eijbergen, NL	4 4 1 E	–		9
11. Antonín Klatovský, Divišov	1 2 3 3		0	9
12. Ulrich Büschke, D	2 3 2 1	1		9
13. Dave Hammond, GB	4 1 1 1			7
14. Matthias Flick, D	1 0 2 2			5
15. David Speight, GB	0 1 3 E			4
16. Jamie Isherwood, GB	2 2 – –			4
17. Andy ter Schuur, NL (res)	0 0 2			2
18. Bill Haynes, GB (res)	0 0 1			1
19. Francesco Barbetta, I (ACCR)	1 0 – –			1
20. Andreas Büschke, D	0 E – –			0
21. John Hartley, GB (res)				DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)