Racková – 3. března
Když se smůla lepí na paty, je to vždy mrzuté. Tohle platí i pro plochodrážního závodníka, pro něhož je přísun finančních prostředků úspěchem přímo podmíněný. A to tím spíše, otočily-li nové tlumiče výfuku křivku nákladů směrem nahoru. Martin Málek se o tom dopodrobna rozhovořil v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z. Avšak vzhledem k úspěchům typu bronzu z šampionátu dvojic samozřejmě nepůjde jen o pesimistické čtení.

speedwayA-Z: „Tvou loňskou sezónu je možné charakterizovat tak trošku stylem tvého vystoupení v promoklé kvalifikaci SGP v Divišově. Velké nasazení, vidina skvělého výsledku a nakonec pech. Ztotožníš se s takovým závěrem?“
Martin Málek: „Máš pravdu, že tak vypadala celá sezóna. Závod v Divišově byl rozjetý dobře, jenomže ten d隝 udělal svoje. Pršelo celý závod a podmínky na dráze byly čím dál tím horší. Výhoda byla, že jsem začal se starty z vnitřní pozice. Pak jsem šel na dvojku, trojku a k mantinelu. Hlavně jsem spoléhal, že se závody po dvanácté jízdě ukončí. Dráha byla už dost špatná. Nakonec se to dojelo celé a já udělal chybu, že jsem nedojel tu předposlední jízdu. Zkoušel jsem na tom bahně závodit. Ale teď už vím, že se to opravdu nedá. V poslední jízdě stačil jenom bod, ale nevydržel to zadní řetěz. Roztrhl se a bylo po závodě. I po postupu. Je to škoda, těšil jsem se na mistrovství Evropy, měsíc jsem stál a tak to nevyšlo. Hlavně jsem byl z loňské sezóny hodně otrávený a ta nechu trvá ještě doteď. Potom jsem se účastnil kalendářní porady v Praze a zjistil, že lepších zítřků v české ploché dráze se letos určitě nedočkám. Největší loňské zklamání pro mě bylo, že přišly v platnost nové tlumiče, protože jsem proti nim. Sport by se měl zlevňovat a být dostupný pro všechny ostatní, ale místo toho se vymýšlí nová pravidla, která z peněženek závodníků vytahují dost velké částky na techniku. Nové tlumiče hlavně snižují výkon a motorka se potom hůř ovládá, než jak to bývalo dřív. Plochá dráha už není to, co bývala dřív. Já se s tlumičem trápil hodně dlouho, protože jak jsem měl nastavenou motorku, tak to s novým tlumičem absolutně nefungovalo. Musel jsem hledat nové nastavení motoru, převody a hlavně změnit úplně styl jízdy, protože jízda se k tomu musí přizpůsobit, abych nešel na držku. A také posez na motorce. Akorát je smutné, že o zdraví závodníků fakticky rozhodují nějací pánové u stolu a potom je na jezdcích, kteří nasazují své zdraví v rozjížďkách, jak se s tím vypořádají. Motorky také nevydrží tolik, co vydržely. Ceny náhradních dílů šly dost nahoru. Opravy se nezlevnily a musí se dělat třikrát častěji, než to bylo dřív. To jsou pak jednoduché počty. Krát počet motorů, když jeden servis stojí dvacet tisíc a musí se dělat třikrát, čtyřikrát častěji, než by se musel. Tak nevím, kde ti kluci na to chtějí brát.“

speedwayA-Z: „Něco podobného se odehrávalo rovněž při mistrovství republiky jednotlivců. Po skvělém divišovském druhém místě v Praze napadl tvé motocykly nějaký železný bacil. A snad aby dva zadřené motory nebyly málo, zohýbal jsi ještě rám…“
Martin Málek: „To nebyla snad ani smůla. Ale špatný vtip. Ale útěchou bude, že se něco takového nestává závodníkovi dvakrát za kariéru. Co se týká motorů, jelo mi to tam dost dobře, ale objevily se tam dvě dost podobné závady. Nejdřív se uvolnily sedla v hlavě a ustřihlo mi to ventily. Takže z motoru se daly použít jen kartery a víčko od zapalování. No a ve druhém motoru se asi udělala velká vůle na ventilech. Taky to ucvaklo ventily a z motoru mi taky zbyl jenom obal. Příčinou toho prvního bylo, že jsem nechával předělávat sedla v Jawě. No, a prostě se to uvolnilo a vypadlo a následovala pořádná destrukce. A potom ten následný pád se Zdendou, to už byla kulturní vložka pro diváky. Ocitnul jsem se ve špatný moment na špatném místě. Když jsem se na to díval potom na videu, nic jiného by s tím stejně nešlo dělat. Jen jsem měl obrovské štěstí, že jsem si to namířil ještě na poslední metry vzduchových bariér. Je to škoda, bylo to dobře rozjeté. Po startu první rozjížďky to vypadalo dobře, i po startu druhé rozjížďky to vypadalo dobře. No a dopadlo to jinak.“

speedwayA-Z: „Do Mšena jsi původně nechtěl ani jezdit, avšak tvůj záměr udržet se ve finálové osmičce pro letošní rok se nakonec zdařil. S osmým místem asi nejsi spokojený, navíc ti to ubírá možnosti v reprezentaci, hlavně v mistrovství Evropy, na které jsi loni kvůli zranění z polské ligy musel rezignovat.“
Martin Málek: „To mě dost mrzelo, ale hlavně po té Praze mi to vzalo veškerou chu do závodění. V září jsem utratil všechny úspory za dvě nové GMy, které mi měly vydržet až do letošní sezóny. Vydržel jeden, o druhý jsem přišel stejně jako o dvě své Jawy. Jinak k tomu Mšenu, najednou jsem se ocitl bez peněz a bez motoru a ještě k tomu bez chuti do závodění. První jízda mi tam nevyšla, na tvrdé dráze se ze čtvrté pozice dalo těžko odjet. Když jsem tak závody začal, to už mi pak bylo trošku jedno, jak to dopadne. Spíš jsem počítal pořád body, abych zůstal v té osmičce a nemusel příští rok jet kvalifikaci. Jenže jsem počítal málo a nedošlo mi, že jsem takhle přišel o účast v mistrovství Evropy. To mě hodně mrzí. Jsou jenom čtyři volná místa, takže budu muset čekat ještě další rok.“

speedwayA-Z: „Ze slánského působení v extralize se stala jedna procházka dlouhým slzavým údolím. V základní části jste nezískali jeden jediný bod. Čím to? Nálepka outsidera by přitom ve vašem případě rozhodně nebyla na místě.“
Martin Málek: „Nevím, v čem byl problém. Z mých výsledků v extralize jsem byl fakt hodně špatný. Ani jednou jsem se nedostal přes čtyři body. Ze čtyř závodů, které jsem jel, je to dost velká slabot. Na o potom se to všechno sype. Já jsem nebodoval, některým klukům se nevyvedly závody a nikdy se to nesešlo v ten správný čas. Hlavně mi to absolutně nešlo na slánské dráze, trápil jsem se s nastavením motorky a dvakrát nejel kvůli zranění. Nevím, škoda dál mluvit.“

speedwayA-Z: „Nikdy ses netajil svou kritikou vůči současnému extraligovému systému. Je pravda, že Slanému evidentně nechutná, když se už podruhé nepodíval do play-off. Jak se díváš na vývoj soutěže v letošním roce?“
Martin Málek: „Taky se mi to moc nelíbí, ale o tom už snad také nemá cenu ani mluvit. Raději na tím ani nepřemýšlím. Je to prostě klasika. Další rok, další nový systém. Spekulace co by kdyby, stejně se to za rok zase změní.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky dvojic v Březolupech ti ovšem muselo výrazně zlepšit náladu, obzvl᚝ týden po nepříjemném prvoligovém pádu ve Svitavách. A nebo jsi s Robertem Kosciechou po boku mířil výš než na třetí místo?“
Martin Málek: „Na dvojice jsem se těšil. Jel jsem doma,i když za Slaný. Ale ono je to nakonec jedno, co má jezdec na vestě. V Březolupech jsem vyrůstal, tam to znám nejlíp. Měl jsem perfektního paráka. Já si myslím, že mi to nejelo špatně, jen jsem pokazil semifinále. Nepovedl se mi start a nedostal se mezi první tři místa ve výjezdu. A pak už s tím šlo těžko něco dělat. Předjíždět se moc nedalo, snažil jsem se, ale pokazil jsem ten výjezd. Trošku jsem ubral plyn, protože jsem si nebyl jistý, jestli bych se tam vešel. A to byla ta chyba, stačilo jen zavřít oči. Potom ta jízda o třetí místo je už jen taková rozjížďka útěchy. Bedna byla, aspoň něco. Letos je to ještě hodně daleko. Zrovna se to jede ve Mšeně a to nepatří mezi moje oblíbené dráhy, tak uvidíme.“

speedwayA-Z: „A co česká první liga? Zdá se, že zapadala do tvých plánů a zaplnila ti diář dalšími závody. Nicméně z předloňského trůnu Březolupy sesadily Pardubice.“
Martin Málek: „No, abych byl upřímný, z loňské první ligy jsem byl dost otrávený. Vůbec se mi nelíbil systém závodů a rozpis rozjížděk. Už jsem to kritizoval v zimě na kalendářní poradě, nakonec stejně všichni zjistili, že to není to pravé ořechové. Ale byla to zase další příležitost se svézt někde na závodech. S Pardubicemi se dalo závodit, ale my jezdili ve třech a většinou se dvěma dařilo a třetímu to moc nešlo. Letos pojedu, je to moje klubová povinnost, ale taky se na to vůbec netěším. Moc se mi ten systém, co jsme schválili, nepozdává. Proč, to každý pozná sám zase po prvním závodě. Problém je v tom, že každý klub má trošku jiné představy o těchto závodech. Tak uvidím, jak se to letos bude líbit divákům.“

speedwayA-Z: „Tvůj poměrně vřelý vztah k Žarnovici se loni ještě prohloubil tvým pravidelným účinkováním v jadranské lize. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že už pouze licence SMF a vítězství při Zlaté přilbě SNP ti chybí, aby ses stal ozajstným slovenským pretekárom.“
Martin Málek: „Do Žarnovice jezdím rád a moc Martinovi Búrimu a Kubovi Zliechovcovi fandím. Fakt jsou dobří a snaží se plochou dráhu na Slovensko oživit. Dělají spoustu akcí a besed na školách, dají tréninky v sezóně a spoustu reklamy pro plochou dráhu. Snaží se klub prezentovat všelijakým možným způsobem, shání sponzory, hledají nové mladé závodníky. Hodně to v Žarnovici ožilo, navíc ze Žarnovice mám toho nejlepších mechanika, co můžu mít, Rudyho, takže do Žarnovice jezdím docela často. Mrzí mě, že jsem v jejich závodech tak neexceloval. Zvolili mě kapitánem týmu. Mrzí mě, že můj bodový zisk nebýval takový, jako by měl kapitán mít. Snad to letos bude lepší, jestli mě po těch mých horších výsledcích nechají v nějakých závodech svézt, tak se tam už moc těším. Konečně jsem loni prolomil na mistrovství Slovenska smůlu čtvrtých míst a po několika letech dosáhl na první bednu. Přilba byla loni po tom pádu ve Svitavách, ze kterého si uvědomuju až cestu domů, hodně daleko. Ale zkusil jsem to a bylo to těžké. Nad slovenskou licencí jsem uvažoval, ale to bych se asi nesvezl u nás v extralize. To by mě tady musel stačit pas, aby mě brali jako Čecha. Ale to by nás asi potom bylo daleko víc.“

speedwayA-Z: „Krosno je už léta tvou tradiční polskou druholigovou štací. Nakolik je pro tebe důležité mít angažmá v Polsku?“
Martin Málek: „Mít angažmá v Polsku a bodovat tam, je hodně důležité vůbec pro existenci závodníka. Protože v Česku se peníze moc vydělat nedají, co se týká závodění. V polské lize tam závodníkům po závodech aspoň něco zbude. Z toho se pak dá investovat do náhradních dílů, oprav a auta. No, a když se v Polsku závodníkovi daří a dělá body, fanoušci to dokážou skvěle ocenit. Ze svých výkonů jsem byl vysloveně zklamaný. Hlavně na začátku sezóny přišlo zranění. Těšil jsem se na polskou ligu už z důvodu, že měli schválené staré tlumiče. Mohl jsem jezdit tak, jak vím, že mi to jede a to, co tam funguje. Přišlo zranění a pak nařízení používat nové tlumiče. Pak jsem se chvilku trápil a nevím, jestli to bylo rozhodnutí klubu nebo jenom trenéra, ale co se jezdívalo na měkké a hlubší dráze, tak najednou začali připravovat tvrdé dráhy, na kterých mi to zrovna moc nejde. Je škoda, že začátek sezóny se mi docela vydařil, ale ten konec mi vůbec nevyšel. Uvidíme, jak se bude dařit letos. Asi jsem vzhledem ke svým loňským výsledkům ani žádné jiné nabídky neměl a s podpisem smlouvy jsem vůbec neváhal.“

speedwayA-Z: „Dlouho jsi kombinoval školu, nejprve střední a posléze univerzitu, se závoděním. Nyní už máš inženýrský titul v kapse. Změnilo se tedy něco na tvé zimní přípravě a případně i v ambicích na novou sezónu, která začíná příští měsíc?“
Martin Málek:„Školu už mám za sebou, dělám tak všechno možné. Po tom pražském výbuchu motoru a zničeném rámu jsem neměl nic našetřené, tak zimu přežívám dost špatně. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl, že ještě jednu sezónu na ploché dráze vydržím, jsem se nenechal ani nikde zaměstnat, protože by určitě v žádné firmě ježdění netolerovali. To nejde nastoupit do firmy a říct šéfovi, že bys potřeboval mít v sezóně čtyřicet dnů volno. Dělám tak všechno možné, pomalu chystám motorky a přežívám do začátku sezóny. Čekal jsem na nějaké peníze z Polska, dorazily trošku později, tak zima pro mě byla komplikovaná. Zase cvičím, snažím se posilovat. O ambicích se bojím mluvit dopředu. Doufám, že ty výsledky budou daleko lepší než v loňské sezóně. A že dobře rozjeté závody budu dotahovat až do konce s dobrým výsledkem. Jsem rád, že mám hotovou školu, zranění tomu taky asi hodně prospělo. Uvidím, jak dlouho zůstanu v ploché dráze, protože jsem nestudoval proto, abych měl titul, ale abych se věnoval tomu, co jsem studoval, kontruktérské činnosti.“

Martin Málek děkuje:
„Chci poděkovat opět rodičům, že mě ještě nikdy nenechali ve štychu a vždy jsem se na ně mohl spolehnout. Velký dík taky patří panu Němcovi, strejdovi Petrovi, panu Vopatovi a hlavně Sašovi Kopeckému za pomoc a za finanční a technickou podporu! Děkuji za pomoc taky klukům do Slaného Milanovi Machovi, Ládovi Šímovi a Mirkovi Rosůlkovi. Taky moc děkuji panu docentovi Dvořákovi, že měl se mnou ve škole velkou trpělivost při práci na diplomové práci. Hlavní poděkování taky patří mému mechanikovi Rudymu, že si na mě vždycky najde čas a jede se mnou na závody. Ale nejsou to jen tito jmenovaní skvělí človíčci, ale další spousta fanoušků, známých a kamarádů, kteří si to taky budou číst, tak děkuji i vám… Kdyby nebylo vás všech, tak mě na dráze už nikdo nevidí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach