Michal Škurla: „Bejt‘ nejlepší je hodně velká motivace!“

Praha – 26. února
Se stopětadvacítkou se nechtěl rozloučit předčasně a vskutku se mu loni podařilo posunout hranici možného ještě dále. Druhý hattrick na české scéně navíc podtrhl bronzem z poháru mládeže FIM ve francouzském St. Macaire. I když ve druhé polovině sezóny střídal obě kubatury a to dokonce i v rámci jednoho podniku, zaznamenal pozoruhodné výsledky i s pětistovkou. Michal Škurla se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že jediným problémem bylo uvědomit si, na jakém stroji právě sedí.

speedwayA-Z: „Jsou závodníci, kteří v roce patnáctých narozenin odkládají stopětadvacítku a soustředí se plně na půllitry. Ty jsi naopak v sedle kolibříka vytrvat až do konce. Proč ses tak rozhodl a dokázalo tě závodění se stopětadvacítkou naplnit?“
Michal Škurla: „Měl jsem tu sezónu dobře rozjetou a chtěl jsem to dojet. Je to spousta zkušeností a vyjít z kontaktu s těma závodníkama není dobrý. Po závodní stránce mi to pořád něco přinášelo. Některý jízdy byly pěkný, některý i hodně bojovný, že jsem se do toho musel hodně zakousnout. Počítal jsem, že půjdu do půllitrů, ale bylo v plánu, že zůstanu ve stopětadvacítkách, chtěl jsem obhájit všechny ty výsledky, který jsem dosáhnul předminulej‘ rok. Byl to dobrej‘ krok, určitě výsledky za to stoprocentně stály.“

speedwayA-Z: „V klasickém šampionátu stopětadvacítek spousta borců prahlo po tvém skalpu. Dokonce tě tu a tam někdo porazil, ale v konečném součtu jsi mistrovský titul uhájil. Čím si to vysvětluješ?“
Michal Škurla: „Bylo to hodně technikou. Motory byly pořád od pana Šmída z Litomyšle. Ty musím pochválit, byly bezchybný a nikdy mě nezklamaly. Ve stopětadvacítkách jsem taky už pár let jezdil a zkušenosti tam už něco málo byly. A spoustu zkušeností jsem si přinášel z půllitru zpátky na tu stopětadvacítku. Přemožitelé byli, ale to zvyšovalo moji motivaci. Když prohraje, člověk se namotivuje bejt‘ zase z nich nejlepší. To je hodně velká motivace. Jsem rád a titul, obzvl᚝ když je obhájenej‘. To bylo těžší, ostatní soupeři se zlepšovali, jejich technika šla nahoru a hlavně já už byl těžší. Třeba Patrik Mikel jezdí hodně dobře, v Pardubicích vychytali převody a věděl, jak to tam jet. A jsem dělal, co jsem dělal, nemoh‘ jsem ho předjet. Největší radost jsem měl, že jsem stopětadvacítky zakončil nejvyšším místem.“

speedwayA-Z: „Při Speedway Mini Cupu jsi dominoval už jen tím, že jsi jako jediný z okruhu favoritů odjel celý seriál, ale v mistrovství republiky na malé dráze ses už pomalu smiřoval se ztrátou titulu. Nakonec jsi i tady obhájil, ale finále A v posledním závodě v Praze bylo hodně dramatické.“
Michal Škurla: „To bylo. Ale oni se rozčilovali zbytečně, já si stojím za tím, že jsem se jich ani nedotk‘.Byl to blbej‘ závod už od začátku. Měli jsme technický potíže a nějaká jízda se navíc nepovedla. A nakonec to dopadlo hodně dobře na to, jak blbě to začalo. Tenhle titul byl určitě nejtěžší. Neměl jsem takovej‘ náskok a hlavně, kdo by tady vyhrál finále, byl by mistr. A mně nevyšel vůbec start. Pak jsem se tam probojovával. Nejdřív spadnul Holubín, pak jsem jel jen s Míšou. Tý jsem to tam vsadil v poslední zatáčce. Ani nespadla, ale stejně říkali, že jsem ji poškodil. Ale já bych to neřek‘. Jsem hodně spokojenej‘, stopětadvacítky jsem zakončil, jak jsem chtěl. Byla i bedna ve Francii, i když to mohlo dopadnout líp. Tři kola jsem jel první, ale pak mě předjeli oba dva.“

speedwayA-Z: „Od června jsi střídal obě kubatury a to dokonce i v rámci jednotlivých závodů v jednom dni. Co takové rychlé přesednutí na motocykl druhé kubatury obnáší po stránce závodníka a z úhlu pohledu mechanika?“
Michal Škurla: „Mechanik stíhat musí. Když sednu na stopětadvacítku, musí připravovat půllitra a naopak. Stíhal před závodem i o závodech. Nic jinýho mu nezbejvalo. Já si musel uvědomit, na jaký motorce jedu a jak na ní jet. Třeba jsem udělal úplně blbej‘ nájezd, než jsem si uvědomil, že jedu na druhý motorce. Dá se to splýst. Hodně snadno. I na startu jsem si třeba blbě sednul a ten start pak nebyl tak dobrej‘. Vždycky jsem se musel přizpůsobit. Občas to bylo hektický, ale šlo to. Nic jinýho nezbejvalo, muselo to jít.“

speedwayA-Z: „Až do října, kdy tě vyrovnal Ondřej Smetana, jsi byl jediným plochodrážníkem, který závodil ve třech kubaturách. Ale zlatý pohár dvěstěpadesátek v Nörrkopingu byl tak trošku krok vedle nebo ne?“
Michal Škurla: „Tam to bylo hodně špatný. Nebylo to připravený dopředu. Teprve tejden předem jsem dostal motor od Průchy. Byla tam asi nějaká porucha. Někdy se podařilo odstranit, ale vůbec to nejelo. Byla to nepřipravená akce a už bych to vůbec nezopakoval. Chtěl jsem to původně jet, ale chtěl to mít připravený. Neměl jsem ale svůj motor a hlavně nebyl čas to vyřizovat. Až když se Michal zmáknul v Chabařovicích, zavolal mi pan Křikava. Nabídnul mi to a já to vzal. Dojeli jsme pro ten motor a takhle se to vyřešilo. Byl to ale krok vedle. Tohle už nikdy neudělám, vůbec to nevyšlo. Do nepřipravenejch‘ věcí už nepůjdu.“

speedwayA-Z: „Letos je už stopětadvacítka minulostí, ale co dvěstěpadesátka? Anebo budeš závodit už jen v klasické plochodrážní kubatuře?“
Michal Škurla: „Už zůstanu asi jen u půllitrů. Kdybych náhodou jel dvěstěpadesátku, muselo by se to připravit dopředu. A jel bych na ní jen trávu, ne normální plochou. Trávu bych si chtěl zkusit, víc mě to láká. Je tam sice Plzeň, ale já bych radši jel trávu. Nijak to neřeším a hlavně na to teďka vůbec není čas.“

speedwayA-Z: „Ostrý debut s pětistovkou přišel při červnovém Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. Zažíval jsi nějaké zvláštní pocity? Závodní kolotoč pro tebe nebylo ničím novým, nicméně půllitr je půllitr. Pomohly ti předchozí zkušenosti ze stopětadvacítek?“
Michal Škurla: „Byl to první závod a byl jsem z toho nervózní. A dobře dopad‘ na první závod. Pátý místo, ale nějak divně mě vyřadili z finále. Bylo to něco jinýho než stopětadvacítky. Nevěděl jsem, co od toho očekávat. Chtěl jsem taky udělav nějakej‘ výsledek a byl z toho celkově nervózní. Zkušenosti ze stopětadvacítek mi trošku pomohly. Už jsem tam párkrát jel. Pro mě byly stopětadvacítky dobrej‘ výcvik, každopádně mi to neuškodilo a pomohlo. Po závodech jsem byl naštvanej‘, že mě nepustili dál do finále, ale zároveň měl radost. První závody a hned pátý místo!“

speedwayA-Z: „Aklimatizace na pětistovky byla ovšem rychlá. Už v šampionátu republiky do devatenácti let jsi debutoval skvělým pátým místem. A hned další víkend při pátém závodě své kariéry stanul v Liberci poprvé na pódiu. Jak jsi tyto úspěchy prožíval?“
Michal Škurla: „V těhle závodech se povedlo vychytat převody a nastavení motorky. Byly to parádní závody. Z Pardubic mám hodně velkou radost. Vůbec jsem to nepředpokládal. Celou dobu jsem si říkal, že můžu jen překvapit a nemůžu si dávat žádnej‘ cíl. Hlavně jsem nechtěl bejt‘ poslední. A to jsem naštěstí nebyl. Z Liberce jsem měl taky radost, skončil jsem druhej‘. Byl jsem jen naštvanej‘, že jsem neporazil v rozjezdu Vlada. Byl lepší a hlavně zkušenější. Chvílema jsem jezdil před ním, ale v poslední zatáčce mě předjel. Takovýhle výsledky by chtělo ještě zopakovat.“

speedwayA-Z: „Do konce sezóny jsi s půllitrem stihnul první ligu, juniorské šampionáty, debut v extralize i třeba oslavy českého vítězství v jadranské lize. Představil ses i v Polsku a na Slovensku. Jak to všechno hodnotíš?“
Michal Škurla: „Já si myslím, že začátek to byl docela dobrej‘. Poznal jsem hodně drah, naučil se v tom pohybovat, naučil se něco novýho a tenhle rok bych chtěl začít dělat nějaký výsledky. Loni byly nejlepší ty devatenáctky v Pardubicích. To byl můj nejlepší výsledek v celý sezóně. V extralize jsem jel jen jednu jízdu, takže z toho dojmy nejsou žádný. Jadranský liga byla taky dobrá, je to pro mě dobrá soutěž, daj‘ se tam získat nový zkušenosti.“

speedwayA-Z: „Příští měsíc začnou boje na oválech nanovo. Klasická otázka na závěr exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z se týká přípravy na novou sezónu a cílů, které sis na ní stanovil.“
Michal Škurla: „Motorky budou černý, ale jenom rámy. Ale dečky budou určitě žlutý. Teď stavím motorky, pomalu se to začíná rýsovat. Probíhá fyzická příprava, s celým týmem chodíme do posilovny, na spinning a na squash. Cíle jsem si nějaký stanovil. Chtěl bych bejt‘ na bedně v jednadvacítkách a udělat titul v devatenáctkách.“

Michal Škurla děkuje:
„Poděkuju trenérovi panu Schneiderwindovi. Celýmu týmu Shupa za celokariérovou podporu. Pak tátovi, kterej‘ mě nejvíc sponzoruje a drží mě u plochý dráhy. A vůbec rodině, mámě, že mi podepíše licenci. A pak sponzorům Zdeňkovi Nevařilovi a Pepovi Novotnýmu. A však, co mi pomáhají.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Václav Buřič a Jiřina Šifaldová