AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 18. února
Jan Klatovský nemohl loni své mistrovské žezlo předat Andreji Divišovi více symbolicky. Zúčastnil se pouze závěrečného podniku v Hamru na Jezeře, který suverénně vyhrál. A dnes pod siluetou zříceniny Děvína začal, jak loni skončil, když na své cestě za patnácti body za sebou nechal i Franze Zorna. Hvězdný Rakušan měl namále i v rozjížďce s číslem dvanáct, kdy narychlo musel přeskakovat na vypůjčený motocykl Ebner Teamu. Dlouho jezdil poslední, ale nakonec i tady vyhrál a na pódiu stanul těsně nad Antonínem Klatovským.

Změněné klimatické podmínky
Zatímco z Mělic si diváci kromě skvělých dojmů mohli domů odnášet i omrzliny, o týden později nabrala zima úplně jiný ráz. Oteplení přineslo sněžení a kalamita ve středu a ve čtvrtek paralyzovala dopravu v celé naší zemi. Sníh rázem přišel o renomé poetického hrdiny dětských zábav a stal se nepřítelem číslo jedna.

Také v Hamru na Jezeře si s ním užili spoustu patálií. Nevyspání bylo znát i na Janu Pecinovi. „Spal jsem snad jen dvě hodiny,“ svěřoval se před nástupem, zatímco si své nervy tišil vychutnanými nikotinovými doušky. „Čekal jsem dlouho na závodníky a Charlyho Ebnera jsem musel tahat, když zapadnul.“

Prudké oteplení však působilo potíže i jinde. „Potřebovali jsme vyzkoušet motor s jinou hlavou,“ popisoval Václav Hutla snahy svého týmu o testování v Mělicích. „Ale nešlo to. Radek se vrátil z dráhy a měl vodu až po kolena!“ Vladimír Višváder si zde na svatého Valentýnka zatrénoval, ale málem na závody nedorazil. Jeho obstarožní Renault stále vařil a vařil a tak si s Pavlem Fuksou a Martinem Kratochvílem mohli dopřát oběd u jedné benzínové pumpy poblíž Hořic ještě v průběhu dopoledne.

Markus Birn na sever Čech nedorazil vůbec, protože se nemohl uvolnit z práce. Čtyřčlenná kvalifikační jízda se tím pádem smrskla o jednoho účastníka. O poslední volné místečko si nejrázněji řekl Robert Růžička, který se do čela propracoval sotva mu startovací gumička zmizela z očí. Josef Diviš na chvilku pronikl na druhou příčku před Martina Knížete, jenže ten si nakonec vydobyl post prvního náhradníka. Škoda absence čtvrtého závodníka, díky níž sešlo z plánovaného doprovodného závodu a dva Češi se tak nakonec už na ovál vůbec nepodívali.

První fáze závodu vyzněly v duchu papírových předpokladů. Franz Zorn se do role hvězdné posily startovní listiny stylizoval hned v rozjížďce s číslem jedna. Záhy za sebou nechal domácí duo Jan Pecina – Lukáš Volejník, kteří nepustili ke slovu Miroslawa Daniszewskeho. „Hlavně jsem se bál, aby mi Franta nedal celý kolo,“ komentoval jízdu Lukáš Volejník.

Antonín Klatovský následoval Rakušanův příklad a napodobil jeho triumf, by Lukáš Hutla se zaskvěl vynikající startovní reakcí. V rozjížďce s číslem osm si náš nejlepší ledař posledních let chtěl vyšlápnout i na Franze Zorna. Ten si ho však dobře hlídal a po rychlém startu se udržel ve vedení i po průjezdu první zatáčkou.

Šesti body na svém kontě se po druhé úpravě dráhy mohl chlubit už jen Jan Klatovský. Před svým prvním vjezdem na ovál byl jedno ucho, jak naslouchal radám staršího bratra, jenž se právě vracel do depa ověnčený vítězstvím. Evidentně se mu to vyplatilo, protože na protilehlou rovinku vjížděl už s desetimetrovým náskokem na Petra Klauze.

Druhý triumf dodal Jan Klatovský v páté jízdě, z jejíhož roštu se nejrychleji odlepil Radek Hutla. Ten prve v rozjížďce s číslem čtyři proháněl mladého Charly Ebnera, aby až v poslední zatáčce doplatil na pomalejší vnější stopu a na metě o pár metrů za vítězem zaostal. Nyní vyšel bodově naprázdno. Záhy se okol něj přehnali Lukáš Volejník a Jan Klatovský a ve třetím kole ho udolal rovněž syn Lukáš. Vedení osečenského borce ale trvalo jen do druhé zatáčky, v níž ho Jan Klatovský předčil spodní stranou.

Zmýlená při závodech platí
Boj o hrot průběžné klasifikace pokračoval s neztenčenou intenzitou i po druhé přestávce. Magnetem třetí série se stalo vzájemné střetnutí obou bratří Klatovských v jedenácté jízdě. Naposledy to před třemi lety v Růžené skončilo oblaky zvířeného sněhu, nicméně hlavní protagonisté tehdejšího pádu nezašli dnes až za hrot nože.

Antonín Klatovský se hřál na vedoucí příčce jediné kolo, avšak jeho mladší bratr ho podjel hned v úvodním nájezdu toho druhého. Jan Klatovský se vrátil do depa se třetí trojkou na svém kontě, ale o pár metrů dále se odehrávalo drama. Franz Zorn si hodně dával na čas. Společně s mechanikem nebyli schopni uvést do chodu motor jejich jediného stroje a Rakušan musel na rošt v sedle červenobílého motocyklu Ebnerovic týmu.

Senzace byla užuž na spadnutí. Zatímco se vedení ujal Vladimír Višváder a Petr Klauz a Radek Hutla se s ním prali o každý centimetr dráhy, Franz Zorn zůstával pasivně vzadu. Přitom se ovšem držel svých soupeřů jako klíště. Z tlačenice nakonec profitoval Radek Hutla, jenž se na sklonku třetího okruhu posunul do vedení. Franze Zorna si ovšem za sebou táhl jako na provázku.

Rakušan se ovšem s úlohou hráče druhých houslí nehodlal jen tam smířit. V první zatáčce posledního kola pronikl do čela. „Myslel jsem si, že je to Ebner,“ vysvětloval přeloučský závodník o chvilku později ve svém depu. „Motorka byla stejná, viděl jsem u ní mladýho Charlyho, myslel jsem, že pomáhá před startem starýmu. Až když mě předjel a já viděl ty zlatý písmena na jeho prdeli, došlo mi, že je to Zorn. Kurňa, to moh‘ bejt skalp!“

Zmýlená bohužel na ploché dráze platí. O tom se mohl ostatně přesvědčit také Lukáš Volejník. V deváté jízdě připravil Josefa Kreuzbergera o vedení již v první zatáčce, avšak Rakušan přesně v její půli upadl. Čtyřkolka ho odvezla do depa nezraněného, avšak z opakování byl vyloučen. Verdikt Lenky Felixové připravil o start Josefa Diviše, který se už v doprovodu staršího bratra Andreje chystal na rošt. Jenže náhradník nemůže na start místo závodníka vyloučeného za pád.

Lukáš Volejník při repete záhy ujel Petru Klauzovi, jenž se dnes netrefil do optimálního nastavení. V rozjížďce s číslem třináct osečenský borec odstartoval na Charly Ebnera a dvě kola odrážel jeho nájezdy. Na počátku třetího okruhu se však Rakušan dostal vnitřkem prvního oblouku přece jen do čela.

Hrob nemalým ambicím Lukáše Volejníka ale vyhrabala až poslední zatáčka, v jejímž výjezdu upadl po kontaktu se sněhovou bariérou. „Jsem nasranej‘,“ dštil oheň a síru, sotva seskočil z tandemu Jana Klauze, jenž ho dovezl do depa. „Spad‘ jsem vlastní blbostí! Nacpal to pode mě. Nechtěl jsem mu to nechat, přidal jsem a vytáhlo mě to do závěje. Chytlo mě to za hák a bylo to.“

Jenže Lukáš Volejník se ještě kalichem hořkosti nepropil až na dno. By v sedmnácté jízdě od začátku vedl, nakonec skončil bez bodů a mohl jen nevěřícně kroutit hlavou a přemýšlet, kde se stala chyby. Zato jeho kolega Martin Běhal patřil do tábora spokojených. Stoupající křivka jeho výkonnosti se opět projevila. Největší dojem zanechal úspěšnou stíhací jízdou v rozjížďce s číslem šest, na jejímž závěru uzmul poslední bod Vladimíru Višváderovi.

Ani ho příliš nemrzelo, když v jedenácté jízdě zůstal stát. „Najednou jedu štorcem, pích‘ jsem kolo,“ hlásil. „Ani mě to nebolelo, tady jsem neměl šanci na body, ale jinde by mě to mrzelo, to víš…“

Trio úřaduje až do konce
Otázka složení stupňů vítězů se začala rozmotávat již v průběhu třetí série. Jan Pecina odrazil počáteční nápor Lukáše Hutly, jehož neodradil neúspěch při podjíždění domácího závodníka v první zatáčce. Krátce po průjezdu do druhého kola se však Přeloučan sám stal obětí mladšího Charly Ebnera. Vedoucí Jan Pecina se pak ve druhé zatáčce otočil a spatřil za sebou červenobílého Rakušana, jak se sune do vedení.

„Škoda bodu,“ litoval později, aniž by ovšem hledal nějaké výmluvy za ztrátu třech bodů. „Byl jsem pomalej‘.“ Rozpis mu pro zbytek závodu přihrál do cesty silnější soupeře, s nimiž se ovšem ledařský nestor vypořádal se ctí. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval za Antonínem Klatovským, aby v první zatáčce zastavil posun Radka Hutly, který právě odsoudil Petra Klauze k bodovému výpadku.

Jan Pecina však neměl ani pomyšlení sledovat dění za svými zády. Před sebou měl Antonína Klatovského,jemuž ve druhém oblouku nesmlouvavě sebral vedení. Antonín Klatovský ovšem reagoval bleskurychle. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a svou vítěznou jízdu si už nenechal přerušit. A to ani v sedmnácté jízdě, kde záhy zpacifikoval Lukáše Volejníka, jak již byla řeč. S třinácti body mohl už jen čekat, jak se situace vyvine. Zato mladý Charly Ebner, který nyní ve druhém kole pronikl na druhé místo po tuhém boji s Lukášem Volejníkem, mohl být sice se svými jedenácti body spokojený, avšak už tušil, že na stupně vítězů to stačit nebude.

Podobnou jistotu hned vzápětí nabyl Jan Pecina, by skvělým způsobem odstartoval na Jana Klatovského. Ovšem i on pokračoval v rodinné tradici a ponechal osečenského matadora na čele jen do druhé zatáčky. V ní se dostal dopředu a zakulatil svou bodovou sumičku na kulaoučkých patnáct bodů.

Teď už se čekalo jen na poslední jízdu, v níž se na hamerský led naposledy chystal Franz Zorn. Rakušan však nevypadl z konceptu dominující trojice. Na pohyb gumičky zareagoval nejrychleji Lukáš Hutla, ale už v prvním výjezdu se díval na Rakušanova záda. Ve druhém oblouku se okolo něj zleva mihnul Petr Klauz, jenž na tuto jízdu přenastavil nastavení svého motocyklu.

Franz Zorn se díky svým čtrnácti bodům dostal přesně mezi oba bratry Klatovské. Scénáře pracující s myšlenkami rozjezdů se mohly rázem roztrhat. Jan Pecina zaujal post české trojky a potvrdil oprávněnost své pozvánky do nároďáku. Při bodové rovnosti s Charly Ebnerem rozhodla jejich vzájemná jízda, která vylepšila Rakušanovo skóre o jednu trojku. Dalším Čechům nevyšel mítink dle představ, ale dopřejme raději slovo jim v našich hlasech z depa.

Hlasy z depa
„Uvidíme,“ reagoval Jan Klatovský na připomínku magazínu speedwayA-Z, že s patnácti body vykročil nejrázněji za obhajobou ztraceného titulu. „Je to určitě srovnání a já se na něj těšil. Jsem doma, ne v Rusku, tam je to strašný. Franky říká ‚motorka, motorka‘, že nejel v druhý Grand Prix, ale v Rusku je psycho, nejde o motorku. Tam nemůžu bejt‘ mistrem světa poprvý. Dneska to byla dobrý, jsem rád, že se bráška vrací a srovnává se. Letos to po jeho zranění musím tahat sám. Teď se řeší týmy, prachy jsou prachy. Mně se má v červenci narodit kluk, tak musím bejt‘ v pohodě. Doma jsou vždy perfektní závody. Rád bych, aby to dopadlo i v Růžený a vyšla mi i Evropa a zbytek Grand Prix.“

„Jsem zpátky, ale vidím to střízlivě,“ komentoval závod Antonín Klatovský. „Sám se na tý dráze hledám, každej‘ pád a úraz ti nafackuje. Ladím a zkouším novým spojku a pérování a dělám si pěšinku na příští rok. Udělal jsem si vnitřní klid a pracuju na cestičce na další sezónu. A se děje, co se děje, zaplapánbůh, že kluci tady udělaj‘ závody. Je ale vidět, že ne každej‘ chce investovat do motorky tak, aby to bylo plnohodnotný., ale zaplapánbůh, že český ledy jsou. Mistrovství světa družstev je v řešení, měl jsem úraz a nemám na to munici. Jde o padesát tisíc, ale loni jsme udělali bronz a nic za to nedostali. Chce to financování nastavit jinak.“

„Dobrý jízdy, závody se vyvedly,“ hodnotil Jan Pecina dnešní závod z pohledu organizátora, aby nabídl i vlastní pohled zevnitř své přilby. „Zkurvil jsem to s mladým Charlym, ale s Zornem a Klaákama jsem závodil. Jsem spokojenej‘ sám se sebou. A teď zejtra do Kopřivnice!“

„Nechal jsem nastavení na tvrdej‘ led,“ svěřoval se Petr Klauz. „Pořád jsem ale hrabal a z výjezdu nestíhal. Až když mě předjel Radek, zkusili jsme s tím hnout. Ale hlavně ty starty!“

„V Mělicích to letělo,“ rozpovídal se Lukáš Hutla. „Teď jsme na začátku dali velkou rozetu a bylo to přetočený brzo a ostatní byli rychlejší. Pak jsme dali menší, ale motor se neroztočil do těch toček. Nevím, jestli to bylo tvrdým ledem. Nechápu to, ale je to i v rukách. Jinak se jede před dvěma tisícema kámošema v Mělicích na písáku.“

„Nevím, sám nevím,“ krčil Lukáš Volejník rameny. „Fakt nevím, co ti mám k dnešku říct. Tyk pěkně rozjetý jsem to měl a pak… Sám jsem z toho přepadlej‘. Zejtra v Kopřivnici to bude o udržení, máme šest bodů náskok, snad se to povede. Ne jako dneska, začátek dobrej‘ a konec potom na prd.“

„Furt mě bolej‘ záda jako v Mělicích,“ posteskl si Vladimír Višváder. „A na rozpravě říkali, že startovací gumička půjde zleva, ale šla zprava. Zezačátku jsem se na ní nechytal. Chtěl jsem ty první dvě jízdy restartovat jako na play stationu, ale to nejde. Potom mě to bavilo, ale musím se do toho víc dostat, abych věděl.“

Kvalifikace:

1. Robert Růžička, 2. Martin Kníže, 3. Josef Diviš

Poznámka: protože Markus Birn nedorazil kvůli pracovní zaneprázdněnosti, zůstali jen dva náhradníci hlavního závodu a jejich zamýšlený závod o Pohár SK Osečná se neuskutečnil.

1. Jan Klatovský, Divišov	3 3 3 3 3	15
2. Franz Zorn, A	3 3 3 2 3	14
3. Antonín Klatovský, Divišov	3 2 2 3 3	13
4. Charly Ebner ml., A	3 2 3 1 2	11
5. Jan Pecina, Osečná	2 3 2 2 2	11
6. Miroslaw Daniszewski, PL	0 3 1 3 3	10
7. Charly Ebner, A	1 1 0 3 2	7
8. Petr Klauz	2 1 2 0 2	7
9. Lukáš Hutla	2 1 1 2 1	7
10. Lukáš Volejník, Osečná	1 2 3 F 0	6
11. Radek Hutla	2 0 2 1 1	6
12. Jan Klauz	0 0 0 2 1	3
13. Josef Kreuzberger, A	1 2 X 0 0	3
14. Vladimír Višváder, Mšeno	0 0 1 1 1	3
15. Martin Běhal, Osečná	1 1 E 1 0	3
16. Robert Růžička	0 0 1 0 0	1
res Martin Kníže		DNR
res Josef Diviš		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)