Žarnovica – 27. května
Přichází do liberecké klubovny s úsměvem na rtech. Bezmála šest set kilometrů namotaných na tachometru klubové dodávky na cestě ze Žarnovice stejně jako odjezd hodinu po půlnoci jsou v jeho očích znát. Zatímco Filip Kasan se v depu chystá svým debutem ve stopětadvacítkách přepisovat slovenské plochodrážní dějiny, Ján Daniel neodmítne silnou kávičku, ani voňavou koblihu. Ale proč první Slovák nezávodil se stopětadvacítkou již v sobotu v Chabařovicích, odkud je to pod Ještěd o poznání kratší cesta než z Tekova? Velká osobnost slovenské ploché dráhy reaguje na otázku neskrývaným údivem. Měli jsme přece závody!
Jediná ztráta slovenského esa
Vlastně preteky, protože plurál českého podstatného jména závod ve slovenštině znamená továrny. Pořadatelský vrchol Speedway Clubu Žarnovica je bezesporu kvalifikační závod o Speedway Grand Prix, jenž je na Městském stadiónu doma se stejnou samozřejmostí jako Zlatá přilba SNP staršího AMK.
Diváky lákala do ochozů nabitá startovní listina. A především Martin Vaculík, co si budeme povídat. Rozhodně je nezklamal. V cíli rozjížďky s číslem tři byl sice před ním Szymon Wozniak, ale slovenské eso vyhrálo čtyři následující jízdy.
Po Memoriálu Ladislava Eliáše a finále o mistra Slovenska se tak Martin Vaculík postavil v Žarnovici na stupně vítězů již potřetí. Szymon Wozniak skončil druhý. Třetí příčku si navzdory zranění nohy vybojoval Američan Luke Becker, který v rozjezdu vyzrál na Dána Frederika Jakobsena a Angličana Roberta Lamberta.
Dva češti lvi
Česká plochá dráha měla v Žarnovici dvojnásobné zastoupení. Václav Milík dorazil s ambicemi pokračovat ve skvěle rozjeté sezóně a dostat se do challenge. A Daniel Klíma. Pražský junior není příliš výřečný, nechává raději za sebe mluvit své výkony na oválech.
Jeho pád o týden dříve při kvalifikaci SGP2 v Pardubicích postavil jeho účast ve slovenském podniku do roviny spekulací. Na pražské tiskové konferenci se objevil s berlemi, které rychle odložil, ale s odhodláním do Žarnovice dorazit. Možná i němou otázkou, proč se na něho zapomnělo se stálou divokou kartou na SGP2, když by si účast ve Svítkově dozajista viděl.
Překvapení, říkáte? Tento mladý muž již před lety zapůsobil na Tomáše Topinku v Daugavpilsu. Po pádu se vracel do depa a zlomenou ruku si držel tou druhou. Ani náznak lítosti, bolesti. Jen zklamání, že z českého juniorského nároďáku takhle rychle vypadl.
Bez postupu do challenge
Na prahu slunečného odpoledne se Daniel Klíma v žarnovickém depu uzavřel do svého vlastního nitra. Pokusit se proniknout dovnitř by bylo stejně marné a pošetilé jako vloupat se do korunní komory v chrámu svatého Víta na pražském hradě.
Nakonec skončil dvanáctý. V sedmé jízdě však za sebou nechal nejen Victora Palovaaru, nýbrž také Václava Milíka. Český šampión neprožil na Slovensku oslnivou neděli. Po čtyřech sériích měl v kolonce svého bodového zisku pouhé dva body.
Až závěrečný triumf v rozjížďce s číslem sedmnáct jej zvedl na konečné desáté místo. Od challenge příliš daleko. Ruka by však neměla ani náhodou pátrat po kameni, jehož mrštěním by vyjádřila své opovržení. Kvalifikace o velké ceny taková prostě je. A kolik jmen se za poslední léta v elitní patnáctce bojující o titul plochodrážního krále modré planety změnilo?
Nelehká role náhradníka
Martin Vaculík bezprostředně po žarnovickém závodě pospíchal do Polska, kde jeho Gorzow čekal duel proti Lesznu. A v sobotu ještě nikdo nemohl tušit, jak výrazným triumfem domácích skončí. Ve startovním poli kvalifikace o challenge SGP 2024 figuroval ještě jeden slovenský závodník.
Jakub Valkovič by si dozajista zasloužil místo v hlavní šestnáctce. Ale co, vyfasoval vestu se sedmnáctkou. Když se Nicolas Vicentin v osmé jízdě zapletl s pákou, spěšně vyrazil na ovál. Proti Frederiku Jakobsenovi, Szymonu Wozniakovi a Bartoszi Smektalovi, kteří se viděli v challenge, dopadl, jak byste čekali.
Nad Tatrou se blýská
Tak to chodí, když má Slovensko dva plochodrážníky a ten druhý bohužel moc nezávodí. Takové stesky by byly na místě jen do nedělního dopoledne. Filip Kasan si vyzkoušel malý liberecký ovál a nakonec se rozhodl nastoupit do českého šampionátu.
Proti otřelým českým vlčákům neměl mnoho šancí. Na miniovále si musel připadat asi jako pilot obřího airbusu, kdyby měl manévrovat nad ranvejí na zahrádce rodinného domku. Velká dráha však byla šálkem jiného čaje. A co na tom, že ta liberecká je stále o poznání menší než ta jeho v Žarnovici.
V rozjížďce s číslem tři za sebou nechal Luboše Hromádku, při dalším startu vyhrál. Právě tato trojka je katapultovala do finále. Maťo nikdy nejezdil, pardon po slovensky nechodil, stopětadvacítky. Jenže ty před čtvrtstoletím nebyly, nyní ano. A jezdil je třeba Jan Kvěch, který v srpnu švédské challenge pojede. Slovenský mládenec plánuje další starty v Čechách. Soupeři se mají na co těšit, co se stane dál, má v rukou tetička se jménem budoucnost. Třeba s prvním malým oválem na Slovensku?