Církvice – 23. května
Ve ztichlých garážích v Mariánských Lázních neměl náladu na dlouhé řeči. Osmý titul českého šampióna, jenž by jej posunul na hrot domácího dlouhodrážního šampionátu nezískal. Co bylo horšího, ošklivé zachrastění ve finálové jízdě bylo slyšet až na ochozech lázeňského kilometru. A začátek finále mistrovství světa v Herxheimu se blížil. Josef Franc do něho nemohl vykročit lépe.

 

„Borec na konec,“ komentuje Josef Franc své herxheimské vítězství vtipnou glosou sobě vlastní. „Na kombinéze mám vzadu nápis horse tamer, krotitel koní. Zkrotili jsme je perfektně do šťastného konce. Musím pochválit svůj tým, Bulhara a Zdeňka. A kamarády z Německa, taková rodinka, dá se říct.“

Do finálové jízdy se stejně jako Zach Wajtknecht a Martin Smolinski dostal rovnou bez nutnosti absolvovat rozjížďku poslední šance. „Vybíral jsem si startovní pozici jako první,“ vypráví český reprezentant. „Vzal jsem si červenou, Martin Smolinski modrou. Odstartoval o něco líp.“

V ten moment bylo o skvělý závěr závodu postaráno více než dokonale. „Jel jsem mu na prdeli tři kola. Když jsme protínali čáru do čtvrtého, předjel jsem ho. Asi už měl potíže s motorem. Pak mu to zdechlo. To ale nevím, slyšel jsem to jen z vyprávění.“

A tak se Josef Franc až do červnového Rzeszowa hřeje na hrotku průběžné klasifikace světového šampionátu na dlouhé dráze. „Nic jsem nezkazil,“ otáčí se za Herxheimem. „Chci poděkovat všem, co mě podporujou. Olympu a všem sponzorům, co mě pomáhají finančně i materiálně. Není jich moc, jen rád, ale jsem jim moc vděčnej.“