Pardubice – 16. dubna
Slunce na nebeské báni neomylně mířilo k poledni a Dánové na pardubickém ovále stejně jednoznačně za vítězstvím v semifinále B odloženého šampionátu družstev a potažmo startovní listiny pátečního Grand finále. Zato řešení otázky posledního finalisty se zamotávalo a ubývajícím počtem rozjížděk připomínalo spíše zadání slovní úlohy z matematiky. Když Švédové včera v Gdaňsku skončili druzí s jednatřiceti body, kdo je překoná? Britové či naši kluci? I protože se mezi ně Ukrajinci moc nemíchali, řešení bylo šalamounské. Před rozjížďkou s číslem dvacet měli oba kandidáti postupu po třiceti bodech. Zbytečné by byly lamentace na téma prasklého sekundárního řetězu Petra Chlupáč, pádu Jana Kvěcha či předjetí vedoucího Eduarda Krčmáře na konci devatenácté jízdy. Vždyť z bochníku postupového chleba šlo ještě ulomit větší kus. Hlavní tribuna povzbuzovala, troubila a mávala českými vlajkami. Start Václav Milíka od mantinelu nebyl vůbec k zahození, jenže na čelo se dostal Daniel Bewley. Podruhé se od dotírajícího domácího kapitána porazit nenechal a zabouchl českému týmu postupová vrata rovnou před nosem.

Česká bitva s Brity

Po osmé hodině se už ranní mlha z větší části rozpustila. František Kalina stál na dráze, na níž si tradičně nechal záležet. Včera okolo osmnácté jí opouštěl za stavu, kdy by se na ní dalo závodit, a dnes spolu s odborníky spekuloval, zda její stav umožní překonat pardubický traťový rekord. O půl deváté si ovál prošla kompletní družstva, jež se ucházela o postup do evropského Grand Finále.

O hodinu později závod odstartoval, byť u pokladny stál ještě zástup diváků dychtících po vstupenkách. Jenže pořadatelé k nim byli nemilosrdní stejně jako meteorologická předpověď vůči nim. Slibovala déšť okolo poledního a navíc řada borců včetně našeho Daniela Klímy živila ambice odpoledne posílit své týmy v polských ligách.

Proto naprosto přesně úderem půl desáté bitva o postup do evropského finále družstev odstartovala bez nástupu. Uspět v ní měl hlavně vítěz. A potom také druhý tým v pořadí, pakliže by dal do kupy více než dvaatřicet bodů, jichž dosáhli Švédové včera v Gdaňsku. Rozložení sil bylo záhy nabíledni. Ukrajinci nepřijeli v úloze hráčů hlavních rolí, Dánové excelovali a naši se prali s Brity o druhé místo. A ve své podstatě na dálku a proti toku času také se Švédy.

Union Jack měl zprvu vrch nad českou trikolórou. Václav Milík za sebou hned po půl desáté nechal Richieho Worralla, jenže Petr Chlupáč hned vzápětí přišel o bod vinou spadlého sekundárního řetězu. Adam Ellis vévodil třetí jízdě, v jejíž druhé zatáčce Andreas Lyager podjel Jana Kvěcha. Poté vletěl na ovál Eduard Krčmář.

Frederika Jakobsena nepředjel, ale hvězdného Daniela Bewleyho za sebou vodil jako na provázku. Stálý účastník SPG a poslední vítěz Zlaté přilby byl na slánské eso prostě krátký. Dánové vedli s jedenácti body, Britové měli sedm, Češi pět a Ukrajinci jediný. Po odstoupení Petra Chlupáče jej inkasoval Marko Levišin.

Ani druhá série na průběžném pořadí nic nezměnila. Do páté jízdy nejlépe odstartoval Jan Kvěch. Rasmus Jensen se v úvodní zatáčce ukázal rychlejší, jenže Richie Worrall zůstal vzadu. Tom Brennan se v prvním oblouku následující rozjížďky držel Mikkela Michelsena a nechali za sebou Eduarda Krčmáře, jehož start byl opět excelentní.

Václav Milik opanoval rozjížďku s číslem sedm, kde Adam Bellis zachránil bod pro svůj tým na úkor Marka Levišina. Daniel Klíma zaskakující za Petra Chlupáče v rozjížďce s číslem osm vyšel bodově naprázdno. Dánko dvaadvacet, Velká Británie třináct, Česká republika jedenáct a Ukrajina dva body.

Mítink však pokračoval. Eduard Krčmář vnějškem úvodního oblouku deváté jízdy nepředčil Richie Worralla. Richie Worrall trčel kdesi za Markem Levišinem a naše třináctka si s britským skórem byla naprosto rovná. Jan Kvěch hned nato slibně atakoval Frederika Jakobsena. Ve druhém zatáčce třetího kola se užuž sunul dopředu. Zůstal druhý, ale český nároďák měl na Brity další bodík k dobru.

Petr Chlupáč cestou do depa v rozjížďce s číslem jedenáct:

„Ten mantinel je větší, než jsem myslel.“

V jedenácté jízdě vjel na ovál opět Petr Chlupáč. Od Adama Ellise chytil pořádnou cejchu do hledí přilby, pral se statečně s dravým Nazarem Parnickim. V posledním oblouku upadl a Britové byli zase o bod před námi. Následovala rozjížďka s číslem dvanáct a s ní repete klíčového duelu loňské Zlaté přilby.

Vrch si v něm udržoval Václav Milík po fantastickém startu. Daniel Bewley se s takovým vývojem nehodlal smířit, jenže záhy se stal obětí Rasmuse Jensena. Dána uštval. Na konci třetího kola šel na venek. Do cíle mířil Angličan s lehkým wheelie, protože Dán nehodlal kapitulovat jen tak.

 

Jeden bod od postupu

Po třech sériích si Dánové pod taktovkou Nickiho Pedersena vybudovali čtrnáctibodový náskok na Velkou Británii a Českou republiku, o Ukrajině ani nemluvě. Dráha si řekla o smykování a na obloze se smálo sluníčko. Člověk nemusel být geniální matematik, aby řešil rovnici o postupu.

Britové a Češi rozjížděli závod o čtrnáct bodů, v němž navíc museli překonat jeden druhého. A ve třinácté jízdě nemohli Češi začít lépe. Václav Milík potvrdil vedení již v první zatáčce a Tom Brennan se ukázal krátký na Frederika Jakobsena. Vzápětí Daniel Klíma urval bod, když za sebe poslal Nazara Parnického.

Co čert nechtěl, takticky nasazený Daniel Bewley úřadoval na čela před Frederikem Jakobsenem. V patnácté jízdě se české věci ujal Eduard Krčmář. Skvěle odstartoval a Rasmus Jensen byl za jeho zády bezradný až do nájezdu k třetímu okruhu. V něm se mihnul okolo Slaňáka, který s vědomím Adama Ellise za svými zády závodil i v pátém kole než, aby ztratil dva body.

Umístil český nároďák na druhou příčku o bod za Brity. Na startovním roštu šestnácté jízdy si Jan Kvěch dlouho připravoval správnou kolej. Zatímco Daniel Bewley a Mikkel Michelsen letěli dopředu, on trčel za Markem Levišinem. Nedopřál mu klidu. Ve třetím kole však v první zatáčce upadl.

Bratři Vrtáčkovi se na jeho motocyklu přivezli do depa. Pražský závodník šel se sklopenou hlavou. Verdikt sudího o jeho diskvalifikaci jej rozpálil doběla, protože měl na celý incident pochopitelně jiný názor.

Ale co, Daniel Bewley opanoval opakování a jeho krajané měli před nominační sérií dva body k dobru na české družstvo. Jenže Zdeněk Schneiderwind osnoval závěrečnou ofenzívu. Na rozdíl od české extraligy se do závěrečné pětiny nasazují závodnici dle svých předchozích individuálních bodů. A také lze taktizovat do poslední možné chvíle.

V sedmnácté jízdě proto zůstal Petr Chlupáč ve svém boxu a na ovál zamířil Václav Milík. Z třetí příčky nezadržitelně letěl vnějškem první zatáčky rovnou do čela. České věci prospěl také Emil Breum. Dánský junior při prvním výjezdu na svítkovský ovál pokořil Richie Worrala a Nazara Parnickeho. A s Brity jsme si byli fifty fifty. Nebo vlastně sedmadvacet sedmadvacet. Prozatím.

V osmnácté jízdě úřadoval Frederik Jakobsen. Tom Brennan v úvodní zatáčce podjel Jana Kvěcha, jemuž se nepovedlo vrátit se nazpět. Snažil se, snažil, v poslední zatáčce vedl slibný nájezd spodní stranou, ale u šachovnicové vlajky v rukou Jaroslava Kocka mu pár centimetrů chybělo.

Drama gradovalo. Eduard Krčmář se stal v rozjížďce s číslem devatenáct jeho hlavní protagonistou. Rychle vystřelil dopředu a kroužil jedno bezchybné kolo za druhým. Nicméně Rasmus Jensen se blížil. A v úvodním oblouku závěrečného kola udeřil a českému reprezentantu vedení sebral. A tím pádem bylo řešení zadání závěrečné rozjížďky nesmírně jednoduché.

Václav Milík popisuje rozjížďku s číslem dvacet:

„Čtvrtý pole bylo vyjetý, tvrdý, ale měl jsem super start. Ve druhém kole ve druhém nájezdu jsem to hnal na špičku a přetočil jsem se. Byl jsem rychlejší, ale ti lepší na konci závodu už věděli, kudy jet, aby je nikdo nepředjel. Ale jednou jsem ho porazil a vrátil jsem mu to za loňskou Zlatou přilbu.“

Při třiceti bodech českého i britského týmu bylo jasné, že oba s pravděpodobností hraničící s jistotou překonají Švédy. Do Grand finále mohl jít jen jeden z nich. A sice ten s lepším skóre. Nicki Pedersen vyslal na ovál opět mladého Emila Breuma. Při vší úctě k němu i Marku Levišinovi, rozjížďka s číslem dvacet byla o duelu Václava Milíka a Daniela Bewleyho.

Tribuny povzbuzovaly, troubily a mávaly českými vlajkami. Václav Milík nepředvedl od mantinelu marný start. Jenže Brit se dostal dopředu a Pardubičanově tlaku nepodlehl. A tak nám k postupu chyběl jediný bod. Ale ve své podstatě také pověstná kapička štěstíčka.

 

Hlasy z depa

„Určitě bych chtěl poděkovat počasí, připravilo skvělou dráhu,“ konstatoval Václav Milík. „Byla rovná, stejnoměrná, dalo se na ní něco vymejšlet. Nerozbíjela se. Za svým výsledku jsem spokojenej, pár chybiček, několik změn, dobře to startoval, byl jsem rychlej, díky svýmu týmu, jen tak dál. Škoda zbytečnejch nul, defekt, pád, v takovým závodě se to stávat nesmí. Ale máme potenciál, mladý tým, doufám, že se to ukáže“

„Škoda, že jsem se po lajně nechal předjet,“ litoval Eduard Krčmář závěru rozjížďky s číslem devatenáct. „Chybama se ale člověk učí. Z mý strany to mohlo bejt lepší, ale body jsem udělal. Měli jsme smůlu, pád, defekty, vyloučení.“

„Co mám říkat?“ vraštil čelo Petr Chlupáč. „V první jízdě mi prasknul řetěz, pak jsem si rozbil hubu a už jsem nejel.“

1. Dánsko			49
Mikkel Michelsen	3 3 3 2	–	11
Rasmus Jensen	3 3 1 3	3	13
Frederik Jakobsen	3 2 3 2	3	13
Andres Lyager	2 3 3 2	–	10
Emil Breum		2 0	2
2. Velká Británie			33
Daniel Bewley	1 2 2 3 3	3	14
Adam Ellis	3 1 2 1	1	8
Tom Brennan	2 2 1 1	2	8
Richie Worrall	1 1 0 –	1	3
3. Česká republika			32
Jan Kvěch	1 2 2 X	1	6
Eduard Krčmář	2 1 2 2	2	9
Petr Chlupáč	E – F –	–	0
Václav Milík	2 3 3 3	3 2	16
Daniel Klíma	0 1		1
4. Ukrajina			6
Marko Levišin	1 0 1 1	1	4
Vitalij Lysak	0 – 0 0	0	0
Stanislav Ogorodnik	0 0 0 –	0	0
Nazar Fjodorčuk	– 0 – 0	–	0
Nazar Parnickij	0 1 1 0	0	2