Chotíkov – 29. prosince
Oslavit patnácté narozeniny přesně den po zastávce juniorského šampionátu na domácí dráze, by byla smůla jako hrom. Plzeňský klub proto jednadvacítky prohodil s juniorskými družstvy o tři týdny později, aby debutant měl větší šanci na lepší umístění v závěrečné klasifikaci. Nováček však nebyl plochodrážnímu prostředí zcela neznámý. Daniel Hádek, nemladší člen známého závodnického klanu, na oválech navázal na své působení se stopětadvacítkou.
Pódium v devatenáctkách prozatím jen v roli záskoku za bratra
V sezóně 2009 válčil o titul s Jaroslavem Hladkým a byl jediným, kdo dokázal jeho vítězné tažení zkomplikovat. Předpokládalo se, že loni zaujme pozici štiky stopětadvacítek, ale jeho zelená Shupa skončila prodaná v Chabařovicích. Přišla závodnická pauza a trénink s pětistovkou.
„No, někdy mi to bylo i líto, že jsem ještě rok stopětadvácy nejezdil,“ připouští. „Ale hrozně mě to táhlo k půllitru a stopětadváca byla příliš pomalá. Jakmile jsem měl příležitost začít trénovat na půllitru naplno, tak jsem si už na to nevzpomněl. Půllitr je prostě půllitr.“
Vše směřovalo k jeho zmiňovanému debutu při juniorském šampionátu v Plzni. Jeho bratr Michael a Jan Holub jezdili za Mšeno na všech frontách. Daniel Hádek se stal jediným zástupcem klubu ve startovní listině, což mu umožnilo přeskočit kvalifikaci.
„Na ten den jsem se těšil strašně dlouho, až si zazávodím s rukama,“ poodhaluje své pocity před svým prvním závodem na plnoobjemovém stroji. „Ale když konečně přišel, měl jsem nervy jako svině. Když jsem byl na dráze, bylo to v pohodě a ten závod jsem si skvěle užil. Bylo dobrý ject svůj první závod na domácí dráze.“
V konečném součtu české juniorky nakonec skončil na jedenácté příčce, když závěrečné podniky v Pardubicích a Liberci musel vynechat. „Jedenáctý místo je taky dobrý, i když kvůli zdravotním problémům jsem nedokončil dva závody a přišel devátý místo, ale co se dá dělat?!,“ zůstává Daniel Hádek realistou. „Příští sezonu se budu snažit o co nejlepší výsledek, strašně moc bych chtěl bejt‘ na bedně, ale to chce asi každej‘, třeba si mi to splní.“
Když už hovoříme o stupních vítězů, v Pardubicích mu k věnci z šampionátu devatenáctiletých nechybělo mnoho. Rozjížděl se s Marcem Gaschkou o bronz. Vedl, ale nakonec zůstal čtvrtý.
„Závod sem měl rozjetej‘ suprově,“ vzpomíná. „Všechno šlapalo perfektně, motor udělal Bogas a jel suprově. Brácha s dědou mi dělali mechaniky a radili mi s Martinem Málkem a Máriem Jiroutem. Ale dělal jsem chyby, nebyla síla a neměl jsem starty. Ještě že byl rychlej‘ motor a předjížděl sem. Čtvrtý místo je taky dobrý, už se těším na další devatenáctky ve Svitavách.“
Přitom Daniel Hádek se na pódium v mistrovství republiky do devatenácti let postavil už před třemi lety. Tehdy ovšem na plzeňských Borech zaskakoval za zraněného bratra Michaela, jenž po kolizi s Pavlem Pučkem v rozjezdu o stříbro skončil v nemocnici.
Sbírání zkušeností
Výkony nadějného mladíka na juniorské scéně podnítily Pardubice, aby si jeho služby pojistily i pro extraligu. Za situaci, kdy René Vidner přestal závodit a David Štěrovský si před Hurychovým memoriálem zlomil ruku, šlo o nesmírně prozíravý krok.
„Byla to obrovská zkušenost,“ vzpomíná Daniel Hádek na své první extraligové angažmá. „I když jsem se moc nesvezl, ale to se dalo čekat. I jeden bod je dobrej‘. Pardubice jsou skvělej‘ tým, se kterým je radost spolupracovat. Jezdit s Milíčkem ve dvojici a bejt‘ v týmu s takovými jezdci jako je Ála Dryml, Suchoš, Štichy, Ben Barker nebo Magnus Zetterström, bylo super.“
S Pardubicemi prožíval dobré i horší časy. Během semifinále v Praze byl bezprostředním svědkem, kdy Magnus Zetterström srovnal stav duelu s Olympem, aby nakonec východočeskému týmu otevřel dveře do finále. Daniel Hádek se dostal do situace, kdy nastoupil proti družstvu bratra Michaela. A přitom jeho strýček Jan a další mechanik Petr Vysocký neustále žertovali, že oni dva se za dané situace musí do Chotíkova vrátit s titulem, a už střetnutí dopadne jakkoliv.
„Byla to další obrovská zkušenost, atmosféra byla skvělá, přišlo se podívat plno pardubických fanoušků, prostě skvělý závody,“ komentuje Daniel Hádek, jak na něho jeden z vrcholů české sezóny zapůsobil. „Strejda s Péou mě hecovali už den před závodem, že jestli nebudu tahat, tak titul má brácha. Řekl jsem jim, že ten titul je doma stejně tak jako tak (smích).“
Avšak s Michaelem jezdil v juniorských družstvech. V nich byl titul, dá se říct, povinný. Vítězství je tady tak trošku dědičné. Šňůra se táhne už od dob Filipa Šitery, po jehož boku jezdecky vyzrával jeho starší bratr. Pak společně dávali stejnou šanci Janu Holubovi, který převezl štafetu po Filipu Šiterovi. Nyní je v týmu Daniel Hádek a jeho sourozenec přešel mezi seniory. Prodlouží se vítězná série?
„To doufám,“ reaguje prostě, ale výstižně. „S Jéňou máme šanci ten další titul mít, ale bude to hodně těžký… Slaňáci jsou dobrý a Praha taky. Junioři začínají být čím dál víc vyrovnaný, budeme muset s Jéňou máknout…“
Kromě juniorských šampionátů se Daniel Hádek hodně jezdecky realizoval především v první lize, kde byla šance bojovat i se seniory. „První liga se mi líbila,“ hodnotí ze svého úhlu pohledu. „Jsou to závody, ve kterých si my mladý můžeme změřit síly se seniorama. Já s nima docela držel krok a hlavně se dají vydělat už ňáký ty peníze. Škoda, že Plzeň už ligu nepojede, budu muset čekat a doufat, že se nějaký tým ozve.“
Příští rok se Plzeň do extraligy vrátí v trojkoalici s DaK Moto a AK Divišov. „Neměl jsem se, jak rozmýšlet,“ reaguje Daniel Hádek na otázku, zda plzeňská vesta byla pro něho jednoznačnou volbou. „Příští rok bych za Pardubice asi nejel. Jsem rád, že je Plzeň v extralize zpět. Určitě se víc svezu a podmínky jsou dobrý.“ Přitom se začal chystat na nové boje na oválech. „Zatím dávám motorku do pucu, rozebírám a leštím,“ svěřuje se.“
Daniel Hádek děkuje:
„Chci poděkovat našim, bráchovi, dědovi, mechanikům strejdovi, Péovi Vysockému, Tyčkovi a všem fanouškům.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach
