Mořina – 17. prosince
Zakončit sezónu frakturou navikulární kosti utrpěné v první zatáčce úvodní rozjížďky posledního závodu, na který jel stovky kilometrů a cestou musel hasit dodávku, je pech jako hrom. Ovšem on se pyšní i jinými primáty, které mají pozitivnější charakter. Jako jeden z mála se představil v sedle motocyklů třech kubatur, přičemž ze Zlatého poháru FIM dvěstěpadesátek má doma bronzovou medaili. Etabloval se skvělým způsobem v české juniorce, o čemž by mohl zasvěceně vyprávět i Václav Milík. V současné době je ovšem jeho prioritou doléčení polámané ruky, o čemž se čtenáři magazínu speedwayA-Z přesvědčí v exkluzivním rozhovoru s Ondřejem Smetanou.

speedwayA-Z: „Letošní sezóna pro tebe skončila dost smolně. Cestou na říjnový MACEC Cup v Rovně vám vzplanulo auto a po mnoha kilometrech pro tebe závod skončil zlomenou rukou hned v první zatáčce. Není třeba dodávat, že tečku za sezónou sis představoval asi úplně jinak.“
Ondřej Smetana: „To jsem si nemyslel. Jelo se tam trochu na výsledek. Chtěl jsem bejt‘ do pátýho místa. Byl jsem ve formě a cejtil se dobře. Chtělo se mi závodit, ale trošku jsem to přehnal. Smůla se nás držela už cestou na Ukrajinu. Spal sem vzadu na posteli, Cejtil jsem smrad. Táta taky říkal, že něco hoří. Vpředu jim z větráků lítal kouř. Zastavili jsme a mechanik Jirka Havlíček se šel podívat dozadu. Tam hořel větrák na spojku, na kterej‘ spadlo kolo Jardy Petráka a zkratovalo ho to. Na tom kole chytla guma a od ní i další věci. Jardovi shořela půlka kola, nám plastová bedna s nářadim. Jarda tam měl ještě u toho celou tašku s výbavou. Když jsme to vyndali, z každýho měl jenom půlku. Auto jsme měli vyházený za půl minuty a stíhali jsme všechno uhasit. Motorky byly celý očouzený. Stalo se nám to někde u Krakova a pak jsme si připadali jako Ukrajinci, jako chudý strejdové. Dráha v Rovně nebyla udělaná od posledních závodů měsíc předtím. byla místama tvrdá a místama hlubina. Měl jsem velkou chut závodit. Konečně jsem odstartoval první ale ve výjezdu z první zatáčky jsem si přised‘. Tam byl ale materiál, tak sem si to hrozně rychle hodil za ucho. Ruka nateklá a už bylo jasný, že pro mě závod skončil. Během závodu to tam ještě dva nebo tři borci zabalili. Každou jízdu až do desátý rozjížďky byl pád. Pak se stalo, že když někdo spadnul, rozhodčí to nechal dojet. Dva tejdny jsem s tím ale chodil normálně. Všechno vypadalo v pohodě, bolel mě jen jeden pohyb. Měli jsme začít cvičení se Zdeňkem Schneiderwindem, mně to pořád bolelo, tak pro mě táta přijel do školy a radši jsme si došli do Motola. Až tam zjistili tu zlomeninu navikulárky . Zajímavý je, že jediný, co mě nebolelo, byla ta zlomenina. Jinak všude okolo, ale ta zlomenina ne. Hlavní problém v Rovně bylo, že jsme netrénovali, jinak bych měl dráhu ošahanou a měli jsme šanci něco udělat, dát tam třeba jinej‘ převod.“

speedwayA-Z: „V trojdílném seriálu MACEC Cup jsi absolvoval ještě jeden mítink v Opole. Tyto závody nejsou příliš vyhledávány s ohledem na nízké prémie, které mnohdy nepokryjí cesty na vzdálenější stadióny. Co motivovalo k účasti tebe?“
Ondřej Smetana: „Je to mezinárodní závod, není to jako závodit tady jen s Čechama pořád dokola. Chci závodit i jinýma. Peníze to stoji, ale zatím si závody nemůžu moc. Spíš vůbec. Je tam sto euro za cestu plus další peníze za výsledek, takže náklady to pokreje. Není to úplně zadarmo. Opole bylo dobrý. Dobře jsem si zazávodil. Jeli tam vyrovnaný soupeři jako třeba Patrik Nagy. Je to dobrej‘ seriál na závodění a sbírání zkušeností. Když dostanu příležitost a bude čas, pojedu i příští rok.“

speedwayA-Z: „Na mezinárodní scéně ses ovšem zviditelnil nejvíce při Zlatém poháru FIM ve třídě 250 ccm ve švédském Norrköpingu. Jak na zisk bronzové medaile vzpomínáš?“
Ondřej Smetana: „Na to nikdy nezapomenu. Bylo to super. Vyšlo nám to, bylo to štěstí. Taky jsem si dobře zazávodil. Jízdy byly vyrovnaný a kolikrát jsem měl, co dělat. I pro diváka to nebylo špatný, rozjezdy byly hodně vyrovnaný. Nakonec to dopadlo na třetí místo. Eda s Victorem Palovaarou byli dva nejlepší, to bylo vidět, ale od toho třetího do osmýho místa jsme byli vyrovnaní. Mohlo to dopadnou hůř. Nejvíc bylo Němců, ty se ale posundávali mezi sebou. Když jsem přišel na trénink, myslel jsem, že ani nezatočím. Bylo to za roh kratoučká jen 280m. Večer to uválcovali. Celou noc jsme přemýšleli nad převodem. Jenže hodinu před závodem to zmoklo. Nakonec se nám podařilo vyladit motorku. Ale poslední dvě jízdy bylo vidět, že motor už ztrácí výkon. Asi byl už přehřátej‘ nebo už byl čas na generálku. Nejelo to už tolik a na rozjezd to byl handicap, udělali jsme něco s převodama a dělali všechno možný, aby se zchladil motor. Vyměnili jsme olej, zvedli předstih na maximum. Musel jsem se hádat s chlapem, aby mi dal motorku z uzavřenýho parkoviště. Dostal jsem ji z něho až dost pozdě a to jsme potřebovali víc času. Asi myslel, že na to jen nasednu a hned pojedu. Byla to klika, kdyby ten druhej‘ za mnou nespadnul, mohlo se mi to třeba v posledním kole zadřít. Třetí flek je super. Měli jsme velkou radost, že se to povedlo. A byl to jedinej‘ závod, kdy se na mě koukala i máma. Jinak se bojí, ale tady se dívala. A z toho jsem měl taky radost.“

speedwayA-Z: „S dvěstěpadesátkou jsi jel jen jediný závod, právě v Nörrkopingu, a hned šla z domu. Stála spousta peněz a hodně práce, nebylo proto lepší si ji nechat ještě jeden rok?“
Ondřej Smetana: „Dvakrát jsem na tom trénoval, jednou na Markétě a pak v Chabařovicích. Ale to ještě nebyl udělanej‘ motor, bylo to jako stopětadváca, jakoby to mělo každou chvíli chcípnout. Dali jsme to Řezňovi do Pardubic a to už bylo o něčem jiným. Už se to podobalo tomu půllitru. Určitě to ale za ten výsledek stálo. Jsem rád, že do toho táta ty peníze dal a že jsme do toho šli. Vyplatilo se to, mám, na co vzpomínat. Hned bych se tam vrátil si to zopakovat. Až na ty nervy, nervy byly velký. Přemýšlel jsem, že bych si ten motor nechal, ale už loni jsme si řekli, že to pojedeme jen jednou. O motor byl veliký zájem a po tom výsledku se ještě zdvojnásobil. Bude mi sedmnáct, musím se to naučit na půllitru. Na ně se potřebuju soustředit. Když jsme dvěstěpadesátku prodali, ten tejden mě to mrzelo, ale hlavní je ten půllitr. Navíc na dvěstěpadesátce musí bejt‘ generálka po každým závodě, takže je dražší než půllitr. Dvěstěpadesátky jsou už jen minulost, do Plzně se pojedu jen dívat a fandit našim klukům. Jestli to Eda pojede, budu mu fandit, a dá hattrick. A on na to má udělat to znova, i když to bude těžší, když jsou dva závody.“

speedwayA-Z: „Kromě čtvrtlitrů jsi debutoval v reprezentaci i v klasické kubatuře pětistovek. Co sis ze semifinále evropského šampionátu do devatenácti let odnesl?“
Ondřej Smetana: „To mi ani nepřipomínej. Odnesl jsem si poznatek, že potřebuju asi tak třikrát větší fyzičku, než jsem měl. Dráha mi neseděla, nešlo mi to. Ale zase jsem měl dobrý starty, ale ta zatáčka potom nebyla ono. Bylo to dost rozbitý a necejtil jsem se na tom. Dlouho předtím jsme se připravovali, ale když mě Martin roztlačoval na první jízdu, rosypala se nám spojka. Musel jsem jet na druhý motorce a na ní jsem se necejtil už vůbec.Prostě v tom Krosně mi to vůbec nešlo. Měl bych se hodně zlepšovat. Říkal jsem si, že potřebuju nabrat fyzičku, ale teď budu s tou rukou rád, když začnu v lednu. Budu na to mít dva měsíce, bude mi chybět podzim. Ale úkolem sezóny bylo uspět ve Švédsku a získat rutinu na půllitru. Švédsko se povedlo, na půllitru jsem měl občas výpadky, že ve třech závodech jsem nemoh‘ ani zatočit. Ale pak jsem zase porazil Haďase a Mildu. Letošní mise byla splněna, příští rok chci chytit dobrej‘ styl, aby se mi jelo hladce. Do půlky sezóny jsme měli starý Jawy. Buď to brnělo, nebo to nejelo. A nebo se to zadřelo. Generálkovaly sme asi osm motorů, pak jsem na devatenáctky v Pardubicích dostal GM. To je o něčem jiným. Jelo se mi na tom líp, přestal jsem střídat motory a začal se zlepšovat. Když jsem měl ty starý jawky, ani jsem pořádně nevěděl, na čem jedu.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů jsi celkově skončil devátý. Jsi s tímto umístěním spokojený?“
Ondřej Smetana: „Největší zádrhel bylo, jak jsem si s Tomášem Jůzou rozbil hubu při tréninku v Pardubicích. To mě na nákej čas zastavilo. Jak se ty ruce spravily, bylo to lepší. Akorát v tom Liberci mi to nešlo. Nemoh‘ jsem tam zatočit. Na příští rok bych se měl ustálit, aby to bylo dobrý. Jsem tak nějak spokojenej‘, moh‘ jsem získat o pár bodů víc nebo třeba i míň, ale celkově jsem spokojenej‘. Nejvíc se mi povedly Pardubky, porazil jsem tam Mildu, to jsem ani nečekal.“

speedwayA-Z: „A co české devatenáctky v Pardubicích? Tady stupně vítězů nebyly zase tak daleko. Přesně řečeno tři místa a stejný počet bodů…“
Ondřej Smetana: „No, tři body. Moh‘ jsem bejt‘ určitě o dvě místa dopředu. Nebylo to v GM, bylo to spíš ve Mně. Nebyl to špatnej‘ závod, ale kluci byli prostě lepší. Jeden závod je pro mě lepší než seriál, dokážu se víc soustředit. Když je víc závodů, mám víc závodů něco zkurvit. Nejlíp se mně jezdí v Pardubicích, kde se to jelo teďka. Ještě ve Mšeně, ale ani ve Svitavách se mi nejezdí špatně, je to technická dráha. A tak se tam na devatenáctky těším. Bude to zajímavý, ve Svitavách to hodně tahá není to dráha o motoru ale o technice jízdy.“

speedwayA-Z: „Vedle juniorských soutěží jsi nakoukl i mezi seniory. Dostal ses do finále mistrovství republiky jednotlivců, startoval čas od času v extralize a častěji v první lize. Jak jsi tyto šampionáty vnímal?“
Ondřej Smetana: „Asi jako každej‘ normální závod. Šlo o to jim stačit. Je to jiná úroveň závodníků. Snažil jsem se, ale bylo to o tom bejt‘ rychlej‘ a získávat zkušenosti. V Divišově jsem jel po zranění a ruce mně nedovolily celej‘ závod. Ale ve Mšeně jsem jim stačil a profíci mně neujížděli. Dokázal jsem si, že to jde. Měl jsem radost, že jsem udělal dva body. V poslední jízdě jsem chtěl taky na Romana Čejku a Veveráka. Ale posralo se GM a musel jsem jet na druhý motorce. Tam byl převod, na kterým se nedalo jet. Jak se to točilo, spíš by motor vyskočil,nebila připravená. V extralize jsem si moc nezajezdil, snad jen dva závody. Je to dobrá zkušenost, škoda že ve Mšeně bylo takový bahno. Nemoh‘ jsem jim stačit a dali mi celou zatáčku. Ale udělal jsem bod na Monbergovi, když se mu to posralo. Ve Mšeně byli na juniory Haďas s Holubínem.,takže jsem nedostal tolik příležitostí.V první lize jsem jel první závod v Praze s Edou. S ním se mi jede nejlíp a byl to jedinej‘ závod, co mi vyšel. Pak mě zastavily ty motory. Taky mi to občas nešlo a na první ligy jsem si asi vybíral špatný dny. Škoda, že Eda nebyl už nasazenej‘ s náma dál. Měli bychom o hodně bodů víc.“

speedwayA-Z: „Svou kariéru jsi začal ve Mšeně. Letos jsi podepsal Praze, ale ve Mšeně jsi hostoval. Jak tomu bude napřesrok?“
Ondřej Smetana: „Příští rok už je to daný, bude to jen Praha. Nevadí, třeba se někdy jako host
Ještě ve Mseně ukážu. V Praze mi hodně pomáhaj‘. Zimní příprava je důležitá. Čtyřikrát tejdně se chodí makat. Posilovna, squash, sám bych to nemoh‘ dělat. Je tam i dobrá parta. Škurlič, Veve, Holubín. Praha mi hodně pomůže i technicky, hodně pomohli už letos. A hlavní jsou tréninky v létě, Když nejsou závody, trénuje se každej tejden. A odsud z Mořiny jedu na Markétu dvacet minut. Už jsem Pražák a víc se s tím už neudělá.“

speedwayA-Z: „Tvá příprava je hodně limitovaná sádrou, kterou právě teď máš na levé ruce. Kdy začneš naostro a jaké si pro rok 2012 stavíš cíle?“
Ondřej Smetana: „Fyzická příprava moc není. Spíš vůbec. Nejde to. Zkoušel jsem běhat venku, ale nešlo to. Hejbal bych si s tou zlomeninou a nesrůstalo by to. Kolem Štědrýho dne mám jít na rentgen a pak se uvidí, jestli můžu cvičit nebo ne. Doufám, že už jo. Na příští rok budeme po technický stránce dobře připravený. Budu mít dva GM z Prahy, jedno svoje, takže postavíme tři kvalitní motorky. Už se nemůžu dočkat. Nenechávám nic náhodě. Chtěl bych skončit v devatenáctkách do čtvrtýho místa, v jednadvacítkách tak do šestýho. Celkově co nejlepší výsledky, hlavně aby se mi dobře jezdilo a dostal jsem jistotu na motorce. A neměl výpadky jako letos, kdy občas byly závody, že jsem nemoh‘ ani zatočit. A další cíl je abych celou sezonu vydržel bez zranění, snad jsem si tu smůlu letos vybral.“

Ondřej Smetana děkuje:
„Celý rodině, Céďovi a taky dědovi.“, trenérovi Zdeňku Schneiderwindovi, který mně hodně pomáhal celou sezónu, sponzorům SMESTAV s.r.o., STA, Bielmacz, panu Svobodovi z firmy Dodávky Ford, Martinu Švestkovi z Boleslavi a mšenským fanouškům Antalfans. Panu Greplovi a vedení pražského klubu. Nejvíc asi tátovi, kterej‘ mi pomáhá nejvíc. Bez něho bych nemoh‘ ani jezdit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Radek Smetana