Důkazem, jak čas hrozně letí, je další osm desátník na ploché dráze. Jméno Pavel Mareš není třeba představovat. Já se s ním znám od svých pěti let z Polep, kam jezdil jako jezdec ústeckého celku. a jako stabilní účastník mistrovství republiky, kde patřil k našim nejlepším.

 

Má kupříkladu stříbrnou medaili z 1965.Jeho souboje třeba s Jardou Volfem, Tondou Kasperem, Lubošem Tomíčkem, Toníkem Švábem, Karlem Průšou a dalším patřily vždy k tomu nejlepšímu. Pamatuji si, kolik krásných chvil jsme v Polepech i jinde společně zažili.

Jeho závod o postup do evropského finále ve Slaném, kde jel se zlomenou nohou, je v paměti zapsán zlatým písmem. Pavle, včera jsi oslavil osmdesátku.

Chci Ti k narozkám popřát hodně klidu, věřím, že se s přáním připojí i další. Jsi bezva člověk a kamarád. Jsme s Tebou, a myslíme na Tebe.