Jablonec nad Nisou – 14. prosince
Na návratu pátého celku do české extraligy se pracuje již od léta. DaK Moto Liebezeit Divišov vzniklý na základě spojení třech subjektů je nyní na světě. Magazín speedwayA-Z si o projektu, který nejen po roce vrátí extraligu na plzeňské Bory, ale zavede vyšší soutěž přesně po dvaceti letech i do Divišova, povídal s Františkem Liebezeitem.

Ze Mšena k myšlence vlastního týmu
Ten před rokem vystřídal Petra Vandírka v roli manažera mistrovského Grepl PDK Mšeno. Vítězstvími navázal na svého předchůdce, avšak v srpnu vzájemná spolupráce skončila rozchodem stejně jako na sklonku sezóny 2004.

„Odchod v roce 2004 a letos se nedá srovnávat,“ říká František Liebezeit. „Tenkrát moji manažerskou funkci převzal po sezoně pan Antonín Kasper a mně jiná funkce než trenérská nezajímala. Nepovažuju se za klasickýho bafuňáře. Letos to bylo jiné. Po všech třech vyhraných závodech v prvním kole základní části a počáteční euforii přišlo pro mne zklamání a rozčarování. Zničehonic jsem začal cítit nedůvěru ve svá rozhodnutí a svou práci, což vyvrcholilo emotivním nesouhlasem ze strany šéfa Mšena se sestavou proti Pardubicím.“

Rozhodnutí nepovolat na závod do Svítkova ani jednoho Poláka, ale Martina Vaculíka vzbudila v mšenském táboře určitou nedůvěru a obavu, zda slovenský junior nevyužije možnost testovat své motocykly pro říjnové finále mistrovství světa. Navíc i Greg Hancock s náhradnickým číslem byl nestandardní tah.

„Schytal jsem to za nasazení Martina Vaculíka do sestavy,“ vrací se František Liebezeit do prvních dnů letošního srpna. „No, a jak se pak ukázalo, Martin mé předpoklady nezklamal, protože to je profesionál každým coulem. Naopak celá mnou navržená sestava, kde Martin hrál hlavní roli, vyhrála Mšenu i finále! A teď si moc vážím toho, že šel Martin za mnou a podepsal kontrakt jako první náš jezdec. Za to mu patří náš veliký dík.“

Greg Hancock nakonec při šikovném nasazování mohl jet sedmkrát, takže Mšeno vyhrálo nejen v Pardubicích, ale stejně postavená sestava slavila triumf i v dalších případech. A to nejen v mšenském týmu, protože podobnou filozofii začali uplatňovat i další manažeři. Proč tedy story Františka Liebezeita neskončila happy endem a návratem do křesla kouče mistrovského týmu?

„Prostě jsem nemohl na pozici manažera ve Mšeně dál zůstat,“ odpovídá. „Připadal bych si jak loutka – tady máš tyto jezdce a koučuj a vyhraj! Tak to dělat neumím a ani nechci umět. Taky mě pak mrzelo, že jsem nechal kluky ve štychu v rozjetý sezoně. Ale pak se ukázalo, že zbytečně, protože se do funkce rychle vrátil Petr Vandírek a svůj nášlap na hattrick si dotáhl do konce sám. Asi to tak mělo být…“

Na obzoru se navíc vynořila nová výzva. „A vlastně mě to rozhoupalo k tomu, co je dnes – po řadě nelehkých jednáních s mými partnery a jezdci – další tým v extralize,“ souhlasí. „Návrat do Mšena, myslím, nebyl možný, protože se ihned po mém odchodu objevily fámy a pomluvy, že jsem byl vyhozen, že jsem neschopný zajistit závodníky na závody a podobně. Tak to prostě je, když jdeš s náma a daří se, jsi king a když ne, jsi zatracenec, do kterýho se ještě kopne. Vím, o které lidi jde, co na mně nenechali nit suchou, ale nechal jsem to být. Ale návrat to totálně zazdilo a myslím, že o něm ani nikdo neuvažoval. A to jsem měl se Mšenem velký plány. Včetně finanční podpory klubu, výchovy mladých kluků… No nic, tahle neslavná kapitola je za mnou a teď se musím plně věnovat tomu, co je dnes. Dost lidí se už dalo slyšet, že to je slušně řečeno nestandardní, že je to paskvil, že si nabijeme hubu. Ale já říkám, kdo nic nedělá, nic nezkazí! Rozhodně si nemyslím, že toto spojenectví a tato iniciativa je krokem zpět. A těší mě, že tomu uvěřili jak v Plzni a Divišově, tak ve vedení ploché dráhy a já jim tímto děkuji za podporu. A myslím, že mluvím i za Honzu Trojánka a pana Leopolda Klímu.“

Názorově souznící koalice
Letošní sezóna ovšem nachystala Františku Liebezeitovi ještě jedno zklamání. Velké ambice vkládal do svého týmu pro šampionát dvojic, v němž před rokem poprvé skončil na stupních vítězů. Jenže Martin Vaculík musel do Skandinávie. Narychlo za něj po boku Filipa Šitery zaskakoval Richard Wolff. Jenže ani jednomu z nich se závod nepovedl a stavitel týmu chodil depem jako tělo bez duše. Nicméně projekt extraligového týmu dává najevo, že se oklepal velice rychle. A soudě jeho povahy nebude chtít v ligové soutěži hrát druhé housle.

„No, k závodu dvojic v Březolupech se raději už nechci vracet,“ krčí rameny. „Bylo to totální fiasko. Nic klukům nevyčítám, dělali, co mohli. Prostě to nebyl náš den. Máš pravdu, že po závodech mi nejlíp po těle nebylo, ale už je to za mnou a už myslím na příští mistrák dvojic. A je tu taky naše účast v extralize. Ambice prostě musíš mít vysoké. Jinak to nemá cenu dělat. Rozhodně se nepovažujeme za nějakého favorita, ale rádi bychom občas potrápili a pocuchali nervovou soustavu favoritům.“

Vzhledem k obchodnímu působení Františka Liebezeita v okolí stříbřitého Ještědu by se dalo očekávat spojení s GRS Liberec, jehož stadiónu by po dvou letech nějaký velký závod rozhodně slušel. Kuloáry se proslýchalo, že snad i určitá jednání proběhla, avšak ztroskotala před dotažením do zdárného konce.

„To byl můj sen a představa jet alespoň jeden domácí závod v Liberci,“ nezastírá František Liebezeit, aby vzápětí odhalil další podrobnosti. „Jo, jednou jsem jednal s Věroušem Kollertem. Dohoda se zdála být na spadnutí, ale pak se stalo něco, o čem tady nechci mluvit, co mě vrátilo nohama na zem. Snad to někdy v budoucnu vyjde… Ale liberecký stadion mám moc rád a Liberec by si extraligu opravdu zasloužil.“

A tak je nyní na světě trojkoalice DaK Moto – PK Plzeň – AK Divišov. Pomineme-li český ligový pravěk na sklonku padesátých a šedesátých let, kdy závodila družstva na bázi jednotlivých krajů, najdeme jen málo příkladů meziklubové spolupráce. Spojenectví Slaného a Plzně nedopadlo ani předloni, ani v další sezóně. Farmy přelomu tisíciletí se prolínaly oběma ligovými patry a podobné spojení v rámci jediné soutěže se dočkalo realizace jen mezi Kopřivnicí a Žarnovicou v sezóně 1991. Ani to však nefungovalo dle původních plánů.

Jak se současný triumvirát dával dohromady a jaké role v něm hrají jednotlivé subjekty? „No, kupodivu vznik naší, jak ty říkáš, koalice nebyl až tak obtížný,“ odpovídá František Liebezeit. „Hrubá kostra chodu našeho spojenectví zabrala zhruba dvě jednání. Každý si k tomuto projektu řekl svoje a zjistili jsme, že se názorově moc nerozcházíme. Celé to má pevná pravidla, kde má každý z nás třech stejnou váhu slova a nevidím zatím nijaký vyvstávající střet zájmů nebo něco podobného. Pokud vše půjde podle našich dopředu daných pravidel hry, nemělo by se nic závažného přihodit. Samozřejmě, že přijdou problémy, ale jsme na to tři, abychom je vyřešili a neuřízli si ostudu.“

Vír českých jmen na soupisku
Alfou a omegou každého družstva jsou závodníci. Plzeňské jezdecké zázemí je jasné. Jan Holub a Michael Hádek se vrací ze Mšena, Daniel Hádek z Pardubic. Podařilo se zajistit i technické podmínky, aby Zdeněk Simota neželel ztrátu pracovního místa v pražském Olympu.

„Mohu potvrdit, že všichni Plzeňáci včetně Zdeňka Simoty podepsali kontrakt,“ odhaluje František Liebezeit pozadí své sestavy. „Ale nebylo v tom žádné direktivní nařízení. Nechtěl jsem nikoho tahat násilím a nějakým befelem. To by nikam nevedlo a to byl zatím největší oříšek v našich jednáních. Museli jsem se snažit vytvořit našim klukům takové podmínky, aby podepsali o své vlastní vůli. I když jsou v naší extralize týmy s lepšími finančními podmínkami, co se o kluky ucházely, jsem rád, že u nich v jejich rozhodování převládlo i to srdíčko a touha vrátit Plzni extraligu. Díky kluci!“

Ale co další sestava? František Liebezeit má hodně úzké vazby na určité závodníky. Mohli bychom jmenovat především Filipa Šiteru nebo Michaelu Krupičkovou či Václava Milíka. Že bychom se dočkali ještě nějakých dalších překvapení?

„Myslím, že sám tento projekt extraligové koalice je překvapením a jiná překvapení už nebudou tak zásadní,“ odmítá František Liebezeit spekulace podobného rázu. „To, že Míša Krupičková chce spolupracovat v přípravě a v závodění se mnou a s naším týmem, není žádným tajemstvím. Moc rád ji budu mít na soupisce, a pokud to jen bude možné, dáme jí šanci ochutnat extraligový závod. Její prioritou, pokud je mi známo, jsou pro letošní rok dvěstěpadesátky, ve kterých si myslím, že bude hodně dobrá. S Flipem jsem samozřejmě jednal také, ale chápu jeho rozhodnutí zůstat ve Mšeně. Je tam vlastně doma a nechce experimentovat, jak říká. Mrzí mě, že tím vlastně padla naše vzájemná spolupráce, protože má podpora musí z logiky věci směřovat k vlastním jezdcům. Ale Filip je kámoš, tak věřím, že to pochopí…“

Tým však myslí i na svou další budoucnost. „Překvapením by mohlo být zařazení našeho nejmladšího závodníka Dana Šilhána do seriálu závodů Mini Cupu 125 ccm a mistrovství republiky na malé dráze,“ prozrazuje František Liebezeit. „Tady se pro příští rok podařilo vedení ploché dráhy vyjednat snížení věkové hranice pro účast. I když Danovi bude devět let až v průběhu sezony, vyjednal jsem mu u vedení ploché dráhy výjimku a povolení startu v Mini Cupu od začátku sezony. Je to šikovnej‘ a talentovanej‘ kluk s dobrým zázemím nadšenýho taky a strachy se chvějící mamky. Myslím, že tyhle závody zvládne. A nejen to, věřím, že bude štikou v tomto zajímavém seriálu. Držím palce, Dany!“

Avšak zpátky k extralize, kde jsou klíčoví zahraniční závodníci. „Jak jsem se již zmínil, prvním podepsaným kontraktem byl Martin Vaculík,“ říká František Liebezeit. „To je již vyzrálý profík, který nejede na extraligový závody zkoušet motory, ale urvat, co se dá a potrápit nejednu zahraniční hvězdu. Jsem rád, že ho mám v týmu! Další zajímavé kontrakty jsou na spadnutí, ale to zatím nechci zveřejňovat. Jakmile budou kontrakty podepsány, seznámíme vás s našimi dalšími zahraničními posilami.“

František Liebezeit se tedy v nové sezóně rozhodně nudit nebude. „Ano, v tomto novém extraligovém týmu budu manažerem a povedu i tréninky mladých jezdců,“ pánuje. „Je to hodně práce a tak jsem rád přivítal nabídku Radka Fanty s pomocí v mé manažerské funkci, se kterým již nyní probíráme posily a nové kontrakty. Má přehled a řadu zkušeností, které se mohou hodit. Nová úprava jízd, nasazování jezdců na závodní soupisku je, co se juniorů týče, vlastně mojí iniciativou. Reagoval jsem na návrh Pardubic a Prahy, které navrhli anglický systém závodu. Tento je v jeho stávající podobě pro nás neakceptovatelný, ale líbilo se mi dát možnost většího počtu jízd juniorům. A to ne v klasické jízdě juniorů, jak to doposud bylo pro jednoho z dvojice juniorů, ale více jízd se seniory pro oba. Postupně se po řadě návrhů a vysvětlování vykrystalizovala podoba nového systému a já myslím, že to bude zase o něco zajímavější, ale i manažersky náročnější. Zrušení semifinále a finále dvoukolově jsme rovněž přivítali. Myslím, že to bude přínosem a bude to nutit týmy spolu s existencí bonusového bodu závodit naplno až do konce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)