Litoměřice – 23. prosince
Po květnové extralize v Plzni roku 2007 ohlásil konec své závodní kariéry. Rozhodnutí mu vydrželo jen měsíc. Finále mistrovství republiky na jeho slánském stadiónu bylo obrovským motivačním faktorem. Ale při Memoriálu Antonína Vildeho v září sedmého roku závodil už dozajista úplně naposledy. Ovšem Milan Mach hned další sezónu potřeboval píchnout v extralize. Ovšem to už závodil úplně naposledy. Pravda, pár let v plochodrážním důchodu vydržel. Ale Anne přece říkal, jak báječné je to v Belgii, Hynek zase básnil o Kostěnicích. Proč si už nevzít licenci, nejezdit přebor? Ronny zase potřeboval závodníka na Stříbrnou botu, krásně vyprávěl o svých šroubcích ve svých halách. Slaný se má vrátit do první ligy a v Mariánkách je tak krásné svezení. Že je těch informací moc? Pro Patrika Linharta rozhodně nikoliv!
Kostěnickým králem
Patrik Linhart si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
V letošní sezóně mohl být klidně nazván kostěnickým králem. Vyhrál zde v dubnu a v říjnu, neporazil ho ani nestárnoucí Vladimír Višváder, Jan Hlačina či Daniel Halamka. Podlehl pouze chladiči své dodávky, která ho nepustila na červencový závod.
„Řek jsem si, že to jen zkusím,“ komentuje Patrik Linhart svůj poslední návrat do sedla plochodrážního motocyklu. „Když jsem jel první závody v Belgii, svez‘ jsem se hezky, ale v Kostěnicích mi to zahřálo. Jeli šikovní kluci a já si říkal, že to nebude marné. Letos poprvý jsem s nadsázkou objel plnohodnotnou sezónu. Nebyly to jen Kostěnice nebo přebor ve Slaném.“
Nicméně přesto největší úspěchy mu přinesl ovál na poli poblíž železniční trati. „Kostěnice mám rád,“ vyznává se. „Lidi tam jsou nadstandardně dobrý, tohle chybělo. Miluju, že si ve středu vezmu volno, vstanu v sedm a můžu jezdit do večera. Nemusíš nikomu volat, nikoho otravovat. U nás v práci jezdí chlapi na ryby, ale já jezdit do Kostěnic.“
Místní oválek jde Patriku Linhartovi vskutku k duhu. „Potěší tě, že jsi nejlepší,“ nezastírá. „Rád bych stál na bedně i na stadiónu. Když jde na start s někým, kdo ovládá motorku, je to pěkný svezení. A pokud si stoupneš vedle Vlada Višvádera, v hlavě ti to šrotuje. Znám jeho, znám sebe. Škoda, že Hláča jel dvěstěpadesátku, jinak by mě potrápil. Na podzim bych to nezpřevodoval nebejt Vrtáka. Ale Kostěnice jsou super, mám je rád, jseš tam hrozně free.“
Hobby ovál, být či nebýt?
Na rozdíl od jiných motoristických disciplín se hobby plochá dráha dá provozovat jen a jen v Kostěnicích. „Má to dvě úskalí,“ přemítá Patrik Linhart. „Je to daleko, musíš tomu věnovat čas. A za druhý trápíš motor, ten tam dostává dost záhul. Měl bych ho dělat po šesti závodech, já s ním ale jel mnohem víc. Ke konci sezóny je to už trápení, nechci Kostěnicím dávat přednost, radši ho zhuntuju jinde.“
Patrik Linhart nepoznal v Kostěnicích hořkost porážky | foto Karel Herman
A co druhý takový ovál poněkud blíže Českému středohoří? „Chtěl jsem udělat něco podobnýho u nás,“ jako byste telepaticky četli myšlenky českého exmistra. „Jsem v kontaktu s Mílou Čmejlou, on je nadšenec. Bavili jsme se, že by nebylo špatný mít něco podobného u nás. Snažíme se najít nejlepší místo, aby nás někdo nevyhodil a nemuseli jsme se stěhovat.“
Další ovál pro hobíky by mohl být stejně přínosný jako mini tratě pro stopětadvacítky. „Tahle plochá dráha u nás chybí,“ přemítá Patrik Linhart. „Aby ses někam s klukem vydal o víkendu na trénink. Ale je fakt, že závodníci tam nechtějí huntovat motorky. Je dost dobrej nápad to udělat, ale není tolik lidí jako dřív.“
Ostatně s odlivem zájmu se potýkají rovněž kostěnické Srandamače. „Jezdil je Martin Málek nebo Hynek Štichauer,“ vypočítává slánský závodník. „Dnes se sejde jen pár jezdců. Ale budoucnost by takový projekt měl. Daly by se pořádat závody. Zapomíná se na Sašu Kopeckého nebo Romana Matouška. Aspoň v Kostěnicích by mohly bejt hezký vzpomínkový akce.“
Druhý motocykl by vytrhnul trn z paty
Kromě hobby mítinků se Patrik Linhart letos o poznání více věnoval závodům oficiálního kalendáře AČR. Po letech se vrátil do Kopřivnice, na níž nemá ve svém plochodrážním curriculum vitae nejlepší vzpomínky po jízdě houkající sanitkou. Ostatně ani na sousední Březolupy…
„Do Březolup musím ještě zavítat, ale když jsem vyjel do Kopřivnice, těšil jsem se,“ ujímá se slova. „Jsou tam nadšený lidi. Přijel jsem na stadión a viděl tvrdou dráhu. Užíval jsem si to od tréninku. Poslech‘ jsem Aďu Rymela s převodama. Absolutně to nešlo a šel jsem na držku.“
Nechybělo mnoho a Patrik Linhart se z kopřivnického přeboru vracel s pohárem | foto Antonín Škach
Jenže nechybělo moc a Patrik Linhart se při květnovém přeboru podíval na stupně vítězů. „Přežil jsem závody a byl překvapenej, že jsem jel rozjezd o třetí místo,“ usmívá se. „Když se na to dívám teď dozadu, po fyzický stránce jsem byl vyhořelej.“
Duel s Jaroslavem Vaníčkem skončil již po startu, který je ostatně alfou a omegou úspěchu na nejdelší české plochodrážní trati. „Bylo dobrý, že mi v prvním nájezdu upad‘ hák,“ komentuje Patrik Linhart. „On už byl lepší, asi bych ho nedal. Závod jsem si užil a odjížděl s úsměvem, že jsem jel o třetí místo. Druhej den mě to mrzelo, přemýšlel jsem o tom, štvalo mě to. Ale Kopřivnice super. Rád bych objel víc stadiónů, uvidíme, co bude.“
V Kopřivnici mohl být také přesně za měsíc, když jej do svého prvoligového týmu pozval pardubický Lubomír Vozár. „Hele, já se taky těšil,“ vysvětluje Patrik Linhart svou absenci. „Ty Pardubice by byly něco novýho. Ale večer manželky mámu odvezli do nemocnice, nemoh‘ jsem odjet. Nic jinýho v tom nebylo než rodinné problémy.“
Napřesrok by se však jeho ligový comeback po patnácti letech přece jen měl uskutečnit. „Pojedu první ligu,“ plánuje. „Slaný se do ní vrací. „Ale mám jen jednu motorku, to je pro mě hodně velký omezení, to je rozhodující. S nabídkou na závody mi teďka volá více lidí než před dvaceti lety. Já je odmítám, protože mám jen jednu motorku. Zabouchá mi v motoru a já se budu vracet dva tisíce kiláků domů.“
Řešení je nasnadě. „Když budu mít druhou motorku, všechno bude stát víc,“ kalkuluje Patrik Linhart. „Chtěl bych zkusit sponzoring, ale neumím si říkat o prachy. Když ale v tomhle dostanu ty správný koule, druhá motorka bude. A když bude druhá motorka, člověk pojede víc závodů a bude i víc platnej v lize.“
Pouťáky, šroubky a dlouhodrážní sny
I s jedním motocyklem se Patrik Linhart vypravil na belgickou Zlatou přilbu. „Kdysi jsem tam makal, jezdil jsem na dlouhý montáže,“ vysvětluje, proč jej Heusden Zoldeer před šesti lety opět nasměroval do plochodrážní sedla. „Plochá dráha je moje srdcovka. Zajel jsem tam a díky Anne Spaanovi jsem si padnul do očí s lidmi okolo. Volali mi, jestli bych nechtěl jet. Nedalo mi to a nakonec jsem řekl, že jo.“
Tehdy do mítinku zasáhl na jednorázovou licenci holandské federace. „Příští rok bych tam chtěl jet všechny tři závody,“ vrací se k současnému letopočtu.“S plochou dráhou jsem začal, abych cestoval a někam se podíval. A užíval si to. Belgie je priorita.“
Patrik Linhart v dubnu 2015 zkouší dlouhodrážní speciál | foto Antonín Škach
A jak to bylo s Míšní? „Ronny mi píše pořád,“ říká Patrik Linhart. „Já ho odmítal kvůli Belgii, nakonec jsem kejvnul. A nakonec dobrý závody. Akorát špatný převody, trefil jsem je až v poslední jízdě, to bylo pozdě. V jedné jízdě jsme šli na držku, ale jsem rád, že si pořád dokážu udělat respekt. Nejsem otloukánek a nikdy nebudu. Moc nechybělo a byl jsem ve finále. Akorát jsem zničil motorku.“
Kontakty s Ronny Weisem jej minulý měsíc zavály také na Drift-On-Ice do Freitalu. „Šroubky mi vůbec neučarovaly,“posteskne si. „Když jsem tam jel, říkal jsem si, že by to nemuselo bejt nejhorší. Jezdil jsem kdysi na rybníku. Jenže vůbec jsem nestartoval, neužíval jsem si to, bylo mi líto motorky, že jsem ji tam v takovým počasí trápil. Už stačilo, další šroubky už nepojedu. Ronny mi psal, ale mám motor v Divišově, chystají ho na další sezónu.“
Na obzoru je také výzva dlouhé dráhy, po níž Patrik Linhart prahnul již někdy před patnácti lety. „Svez‘ jsem se v roce 2015,“ připomíná svou účast na mariánskolázeňském dni otevřených dveří. „Splnil jsem si sen. V tu dobu jsem ještě věřil, že nikdy dlouhý dráze blíž nebudu. A že se aspoň svezu. Jak jsem jezdil jako mechanik s Hynkem, poznal jsem, jaká je to palba. Jeli jsme to Marrmande a bavili jsme se, jaký srdeční tep je na startu. Prej nejvíc sto dvacet. Hynek je trénovat, stál na pásce a měl asi sto sedmdesát. Myslel jsem, že budu mít infarkt.“
Nyní by se on sám mohl ke startovní pásce postavit. „Když jsem byl mladej, slýchával jsem, že to jezdí jen staří blbci,“ směje se. „Teď jsem starej blbec já, proč tedy ne?! Problém je s motorkou. Roman Čejka jí měl kdysi půjčenou, toho se snažím také docílit. Zkoušel jsem to v Jawě u Mariána Jirouta, rád bych, kdyby mi ji někdo půjčil. Jel bych mistrák a nemyslím si, že by to byla ostuda. Nemůžu si ale dovolit koupit novou rámovinu.
Plány na novou sezónu
Všechno řečené přímo krystalizuje do jediné otázky, jaká bude plochodrážní budoucnost Patrika Linharta? „Už nikdy neskončím, nikdy motorku neprodám,“ konstatuje upřímně. „Abych řek‘ pravdu, užívám si plochou dráhu o dvě stě procent víc než před dvaceti lety.“
Patrik Linhart na ledě ve Freitalu | foto Pavel Marek
Jedním dechem přitom dodává podrobnosti. „Prioritou bude Belgie,“ netají se. „Zjišťuju si Francii, jak jezdili kluci. Loni mě tam zvali, nepřijel jsem, ale letos bych chtěl. Kontaktoval jsem Hynka, aby mi pomohl, ale on toho má asi moc…“
Program dozajista nabídnou rovněž české ovály. „Ligu za Slaný, přebor těžko říct,“ krčí rameny. „Spíš si užívám pouťáky. Není tam takovej tlak. Nechci, aby na mě někdo pobejkával, že mi to nejde. Uvidíme, bylo by skvělý sehnat prachy na druhou motorku. Ale já si neumím o prachy říct. Bylo by také hezký odjet republiky na dlouhý. Moh‘ bych si říct, že jsem na dlouhý dráze jel závody.“
Patrik Linhart děkuje:
„Žádný sponzory nemám. Ale děkuju hodně hlavně manželce, že tolik nenadává. Martinu Deverovi a Standovi Čechovi. Všem, co mi fanděj, že si to užívám.“
