Zbůch – 22. prosince
Již ve druhé rozjížďce své kariéry se mohl dočkat vítězství. Při svém loňském debutu v závěrečném díle seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup na plzeňských Borech nakonec obsadil devátou příčku. Za necelý půlrok však otevřel letošní pohár stopětadvacítek pódiem na malé Markétě. Kolibříkům bylo jasné, že mají o soupeře navíc. Štěpán Melč však po své úvodní kompletní plochodrážní sezóně přechází do pětistovek.

 

Plochá dráha předčí motokros

Pro západočeský Zbůch je plochá dráha stejně zapomenutou záležitostí jako těžba černého uhlí. Nicméně sport levých zatáček má v tomto ohledu přece jen výjimku, když se mu začal věnovat Matěj Frýza. A právě díky němu získal plzeňský gang dalšího člena.

„Loni před prázdninami jsem se bavil s Matějem,“ popisuje Štěpán Melč, kterak se dostal k závodění na oválech. „Říkal mi, co je plochá dráha. A jestli s ním nechci jet na trénink. Souhlasil jsem, seznámili jsme se kluky, pak mě vzal do Plzně i na Mini Cup. Zalíbilo se mi to. S Matějem jsem jel i do Chabařovic na závody. Vyzkoušel jsem měnit zadní kolo a dolejt metyl.“

Sám Štěpán Melč nebyl bez zkušeností s řízením motocyklů. „V pěti mi táta kupil malou krosku automata,“ vysvětluje. „Jezdili jsme po lesích a na loukách. V sedmi přišla větší stopětadvacítka, ta byla tak do dvanácti, třinácti. Nakonec byla větší kroska manuál. Jednou v zimě jsem byl na motokrosovým tréninku, bylo to zajímavý, ale Matěj mi ukázal plochou dráhu. A to bylo lepší.“

 

Další dravá štika v rybníce plochodrážních osminek

Štěpán Melč se záhy posadil na plochodrážní stopětadvacítku. „S dvouventilem jsem projel velkou dráhu v Plzni ještě loni o prázdninách,“ říká. „Zkusil jsem ti to. Zdeněk Nádraský nám půjčil dvouventila po Terce. Začalo mi to jít, šel jsem do smyku.“

Na konci října 2021 proto mohl přijít onen impozantní debut v závěrečném díle pohárové série. „Nebyl jsem ve stresu,“ zamýšlí se nad svým plochodrážním debutem. „Přišlo mi to v pohodě, ale nevěděl jsem, co dělat. Nikdy jsem nešel na pásku, nevěděl jsem, co čekat. Nikoho jsem neznal, jen Matěje, Pepu a Olivera.“

Na malém plzeňském ovále si počínal jako dravá štika. „Kdybych nespad‘, mohlo to bejt lepší,“ bilancuje Štěpán Melč první závod své kariéry. „Bylo to super. Byl jsem hodně spokojenej, čekal jsem to horší.“

 

Začátek na stupních vítězů

Letos v zimě bylo o dalším směrování sportovního vývoje Štěpána Melče rozhodnuto. „Už jsem byl přesvědčenej, že na plochý dráze budu pokračovat,“ netají se. „Začalo nás to s tátou bavit. S Matějem jsme cvičili. V Dobřanech je motokros, dělají kondiční tréninky v halách. Chodili jsme i běhat a takové podobné věci.“

Vstup do letošní sezóny vzal plzeňský závodník pořádně hopem. Na konci března startoval PRO-TEC Speedway Mini Cup na malé Markétě a on se postavil na třetí stupínek pódia. Ve druhém závodě v životě takový výsledek mohl být překvapením, ale kdo viděl Štěpána Melče o nějakého půl roku dříve v Plzni, zas až v takové šoku být nemusel.

„Nečekal jsem to,“ připouští samotný závodník. „Zima byla dlouhá. Do Prahy jsem jel, že to vyzkouším. Pozdravili jsme se s ostatním a mně se začaly klepat ruce. Bylo to těžší než předtím v Plzni. Ale dráha se mi nakonec zalíbila, ale rád ji nemám. Ne, že bych se bál mantinelů, ale prostě se mi nelíbí. S bednou jsem byl spokojenej.“

 

Přichází vítězství

Progres závodníka PK Plzeň se nezastavil, v květnu slavil první triumf v Chabařovicích, přičemž porazil domácí eso Petra Marka. „Upřímně, ten závod se mi nepoved‘,“ odtuší. „V základní části Karel Průša vyjel z dráhy a nedostal se do áčka. Byl tam Luboš Hromádka a já měl v hlavě, že ho porazím.“

Nakonec se však okolnosti zdramatizovaly, což ostatně v závodech kolibříků není žádná výjimka. „Ve finále jsem odstartoval,“ vzpomíná Štěpán Melč. „Jel jsem první. Petr Marek mě chtěl objet, ale spadnul. V opakovačce už nejel. Byl jsem tam jen s Lubošem. Byla to výhra, ale ne taková, jak bych si představoval.“

Další triumf na sebe nenechal dlouho čekat. „Byl to dobrej pocit, ale v Plzni se mi to potom povedlo víc,“ přemítá. „Byly závody, kde jsem byl čtvrtej, pátej. Ale nikdy jsem nebyl poslední. Na Mini Cupu nás bylo hrozně moc. Petr Marek, Karel Průša, to byli jasní vítězovi. Pak šlo o to, kdo bude třetí. Teď na pětikilech bude zajímavější.“

 

Skvělá sezóna

Plochodrážní pětistovky však přijdou až v následující sezóně. Držme se však zatím u letošní plochodrážní kampaně. Štěpán Melč skončil třetí v obou českých šampionátech republiky, kdežto konec série PRO-TEC Speedway Mini Cup jej zastihl na druhé příčce.

„V Mini Cupu jsem druhej, protože si Karel Průša zlomil prst,“ uvědomuje si okolnosti. „Jinak by mezi námi byl rozdíl deset bodů a já skončil třetí. Jsem šťastnej, že jsem třetí v mistrákách. Ale bylo to o fous se Štěpánkou v Chabařovicích. Bylo to super.“

Za sezónou 2022 se mu ohlíží hezky. „Bylo to super,“ rozjasní se. „Nevím, že by se mi něco nepodvedlo. Všechno bylo dobrý. Žádnej obrovskej pád nebyl, jsem spokojenej. A nejlepší moment bylo mistrovství světa. Vidět to, poznat lidi a zajezdit si s neznámýma závodníkama.“

 

Reprezentační paráda

Vzhledem k válečným okolnostem na Ukrajině se jak světový, tak evropský pohár konal v Pardubicích o prvním víkendu měsíce srpna. V trofeji FIM, jež směle může být považována za světovou soutěž stopětadvacítek, skončil Štěpán Melč devátý. Evropský pohár jej posléze zastihnul v úloze náhradníka.

„Užil jsem si to,“ libuje si. „Je to nezapomenutelnej zážitek. Štve mě, že jsem nejel Evropu a byl jsem jen náhradník. Ve světě jsem jednu jízdu nebo dvě byl druhej. Je rozdíl jezdit s Čechy nebo tady. Kdybychom takhle závodili celej rok, posune nás to všechny vejš.“

Oba svítkovské podniky se staly prozatím mezníky jeho kariéry. „Ta atmosféra!“ vzpomíná. „Jak jsme tam byli tři dny, to bylo super. Hodně nám pomáhal Mário Jirout. Nechávali jsme si u něj motorky, půjčil nám karburátor.“

 

Jasně nalinkovaná budoucnost

Logickým krokem v závodní kariéře každého kolibříka se stává přechod na plnoobjemový motocykl. „Dváca už je pryč, sehnali jsme si půllitr od Radka Podhadského,“ ujímá se slova sám Štěpán Melč. „Ještě na podzim jsem měl tři, čtyři tréninky na Jawě od Vaška Kvěcha. Na pětikilu je to super, dobrej pocit.“

Pro Štěpána Melče jsou kolibříci již minulostí. „Těším se na sezónu, už bych nesed‘ na stopětadvacítku,“ tvrdí přesvědčivě. „Půllitr drží na dráze, cítím se na něm líp, je to něco jiného. Budu jezdit, co půjde. Patnáct mi bylo už letos v květnu, moh‘ jsem na pětistovce už závodit, ale chtěli jsme to ve stěopatadvacítkách dojezdit. Přemýšleli jsme s tátou, že v nich zůstaneme ještě rok, ale to už nemělo cenu. V patnácti je už trapný jezdit na dváce.“

Současné dny se nesou ve znamení přípravy. „Fitko, tréninky v hale v Dobřanech,“ přibližuje Štěpán Melč svůj program. „Uvidíme. Určitá věc je, že když jsem poprvý sed‘ na půllitr, byl to záhul. Co nejdřív chci začít trénovat. Rok, dva nečekám úspěchy. Chci si to zažít, naučit se všechno u plochý dráhy a ne soupeřit o první místa. Utíká to hrozně rychle, jsem už na střední škole, to je něco jiného.“

 

---

Štěpán Melč děkuje:

„Tátovi za pomoc, za jízdy a trpělivost v závodech, není to tak lehký. Matějovi, že mě k tomu přived‘ a pomáhá mi. To samý Pepa Černý. Jardovi Lucákovi, od začátku mě trénoval, teď už ale skončil. Káčovi, hodně nám pomoh‘. Tyčkovi, ten nám poradí vždycky. Prostě všem, celkově celý Plzni.“

---