Seč u Brandýsa nad Orlicí – 4. prosince
Josef Čaban se může pochlubit famózní sérií. Roku 1961 zažil jako kluk renesanci Zlaté přilby a od té doby nevynechal jediný ročník legendárního klání. Jeho fandovství zapříčinilo, že si dokonce vyrobil svoji verzi slavné trofeje. Kromě vlastní zlaté přilby má i pověstné české zlaté řemeslné ruce, díky níž před necelými dvaceti lety vznikla dva malé plochodrážní motocykly pro jeho syny.

„Na svou první Zlatou přilbu jsem jel v jednašedesátém,“ vzpomíná Josef Čaban. „Táta byl částečně Pardubák. Dělal tam, ale přiženil se do Kerhartic u Ústí nad Orlicí. Ještě s bratrancem jsme potom chodili na dostihovou dráhu a pak do Svítkova. Už jako kluka mě plochá dráha brala, všechno si pamatuju. Jako Tonda Kasper vyhrál, Martina Tatuma, Josefa Seidla, Jaroslava Machače a další…“

Nicméně fanouškovská role většinou končí u pečlivého uložení vyplněného programu a archivace novinových výstřižků. „Chtěl jsem mít suvenýr,“ vypráví Josef Čaban, jak jeho zlatá přilba vznikla. „Tak jsem se do toho pustil, vyrobil si ji a nechal pozlatit.“

A jak to bylo s vlastními plochodrážními speciály? „Kluci dorůstali,“ odhaluje Josef Čaban pozadí vzniku dvou motocyklů s motory Jawa 90 ccm z cestovních strojů v letech 1988 – 1993.. „Říkal jsem si, že je to potřeba podchytit. Jezdili jsme hlavně do Svitav, tam se vozili po závodech. Přijeli jsme tam i na ledy, že tam uděláme ukázku. Ale pořadatelé měli naspěch, aby stihli všechny jízdy včas. Po závodech mrzlo tolik, že jsme to už naházeli do auta a jeli domů. Kluci byli i v Pardubicích. Měli tam Simsony a trénoval je tam pan Štens.“

Kromě toho se oba mladíci proháněli i na šroubcích na zamrzlém rybníku v Seči poblíž Brandýsa nad Orlicí, což ovšem skončilo průšvihem. „Pochcípaly tam ryby,“ přiznává Josef Čaban. „Neměly kyslík, my s tím neměli nic společného, ale shodili to na nás. Měl jsem zájem zkusit to jinde na rybníku, ale už jsme se k tomu nedostali. Starší kluk šel do učení a ten mladší začal v Brandejse hrát fotbal.“

Celkem vyrobil Josef Čaban dva plochodrážní motocykly, které se do dnešních dnů zachovaly pouze na fotografiích. „Všechno bylo dělaný na koleně, tenkrát nic nebylo,“ líčí. „Motory byly z cestovní devadesátka Jawa. Na jednom se rozbila převodovka, která už nešla opravit. Třetí kus byl ve vývoji, ale kluci s tím už skončili, takže to nedopadlo.“

Kluci Josefa Čabana se k regulérnímu závodění s pětistovkou nedostali. „Po finanční stránce to nešlo,“ uvědomuje si jejich otec. „Po převratě šla motorka z šestnácti tisíc nahoru do závratných výšek a z normálního platu by to nešlo utáhnout.“ Sám se však za řidítky plochodrážního speciálu objevil. Při letošním Becher Cupu mu stroj zapůjčil Václav Milík.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív Josefa Čabana