Česká Třebová – 3. prosince
Nevím, komu jsem to slíbil dříve. Ale okolnosti chtěly, abych se do psaní dvou plochodrážních knížek pustil prakticky naráz. Dvouletá plavba přes moře o sedmi stech stránkách rukopisu byla náročná. Hodiny za klávesnicí, u telefonu, v soukromých archívech, poslouchání pamětníků. Hodně věcí muselo stranou, na kole mám o dvě tisícovky kilometrů méně než jindy, ořezal jsem i svůj běžný žurnalistický program, nebyl na tolika závodech. A nyní se už na obzoru rýsují kontury pobřeží. Úžasného pobřeží.

 

Držet nastolenou úroveň svých knih je samozřejmost. A tak společně s Antonínem Vildem trápíme redakční radu ve složení Jozef Treščák, Václav Vítek a Eva Palánová dalšími a dalším stránkami rukopisu.

A že je to pořádná facha! Slánská sedmdesátka, aneb od padesátého doleva a smykem má ve finální verzi přes čtyři sta stran rukopisu. Každou z nich je potřeba nejen napsat, ale pořádně přečíst. Raději dvakrát, ještě lépe pětkrát a ideálně desetkrát. Podcenit nelze nic a každý každičký detail je třeba pečlivě prověřit z několika zdrojů, pakliže je to ovšem možné.

A právě tato práce se chýlí ke konci, aby se díla mohl ujmout šikovný grafik a všechno připravit do knižní podoby. Jenže v redakci klid nenastane. Březolupská šedesátka, aneb plochá dráha na slovácké návsi se již také blíží třetí stovce rukopisných stránek.