Praha – 1. září
V sobotu to v dánském Slangerupu nevypadalo nikterak růžově. Pršelo a navíc voda hořela ambicí proměnit plochodrážní ovál ve studené jezero. Trénink byl zrušen, a i samotné finále mistrovství Evropy dvojic viselo dlouho na vážkách také. Nakonec český tým porazil ve vzájemném duelu Dány, aby se domů vracel se stříbrnými medailemi.

 

Skvělý úspěch

„Stříbro je určitě super úspěch,“ bilancuje Zdeněk Schneiderwind. „Navíc když kluci porazili Dány 4:2 ve vzájemné rozjížďce. Vašek s Honzou mají můj velký obdiv, protože celou noc jeli po závodech v Polsku. Ve Slangerupu viděli stav dráhy a aktuální počasí. A tak jsem přesně věděl, jak se těšili na závody.“

Situace vskutku nevypadala ideálně. „Trénink zrušený, na dráze do třetiny voda, celý den na nohou a poslouchat, že závody začnou asi v sedmnáct,“ líčí český kouč. „Anebo pak asi později, navíc jedeme první jízdu, klobouk dolů, jak to oba zvládali.“

A po závodech si český tým šel na stupně vítězů pro stříbrné medaile. „Ke zlatu chyběl kousek,“ uvědomuje si Zdeněk Schneiderwind. „Ale o stejný kousíček jsme mohli být čtvrtí. Spolupráce Vaška a Honzy na dráze je bezvadná a jen kousíček chyběl Honzovi, aby měl trošičku rychlejší stroj. S Filipem zkoušeli do každé jízdy něco vymyslet a stříbrná medaile je pro všechny zasloužená odměna.“

 

Země vicemistrů světa i Evropy

Výsledek ze Slangerupu se pochopitelně bilancuje skvěle. „Že Vašek, Honza a Dan porazili Poláky, Švédy a Lotyše, je obrovský úspěch a měli bychom se z něho radovat,“ připomíná Zdeněk Schneiderwind. „V naší ploché dráze nás trápí spousta problémů, ať už s malým počtem zájemců o tento sport. Pak hodně závodníků, co může závodit, ale nezávodí. Taky spousta lidí, co ví, jak se všechno dělá špatně, ale dobře to neudělají.“

Navzdory problémům ovšem česká plochá dráha letos prožívá vydařenou sezónu. „Jsem velice rád a spokojenej, že máme kluky, co jsou druhý na světě na dlouhý, tak druhý na světě v juniorech, teď druhý v Evropě,“ svěřuje se Zdeněk Schneiderwind. „Za nimi číhají mladíci z dvěstěpadesátek, za nimi kolibříci ze stopětadvacítek. Bude záležet jen na nich, aby ty medaile měli v ruce a ne, aby v hospodě u piva vykládali, jak je mohli mít, ale měli tisíc důvodů, proč je nemají. Sami si musí najít cestu k úspěchu, která ovšem není snadná a jednoduchá, ale naši letošní medailistů ukazují, že ta cesta možná je.“