Praha – 14. září
Zatímco v základní části jedna prohra nemusí tolik mrzet, v dnešním semifinále mezi Prahou a Pardubicemi nejde o nic jiného než o vítězství. I proto by v případě nerozhodného stavu po patnácti rozjížďkách přišel ke slovu rozjezd. Jak Vladimír Vopat, tak Lubomír Vozár věří, že se za čtrnáct dnů utkají ve Mšeně o titul právě oni, by by ruku do ohně za tvrzení, že je favoritem právě jejich tým, rozhodně nedali.

Pokora pomáhá
„Vyhraje asi ten šastnější,“ uvědomuje si Vladimír Vopat. „A šastnější bude, kdo vyhraje. Je to vyrovnané a záleží na moc okolnostech. Podle toho, z které strany se to vezme. Ten šastnější bude spokojenější.“ Štěstí je v extralize potřeba a to především v závodě, který nedává žádnou šanci na reparát. O tom se oba dnešní soupeři přesvědčili přesně před rokem, kdy ve svítkovském semifinále urval Olymp postup až v úplně poslední jízdě.

„Jedeme s Pardubicemi už pošesté,“ připomíná pražský kouč velkou frekvenci utkání mezi jeho Olympem a Zlatou přilbou. „Byl bych rád, kdyby to vyznělo v náš prospěch, ale to se může otočit. U nás není domácí prostředí výhodou, i když je fakt, že jsme doma prohrávali loni a letos vyhráváme. Nebránili bychom se prodloužení série.“

Protože je hodně v sázce, je pražská sestava nabitá. Na prvních třech číslech dominují česká seniorská esa Matěj Kůs, Zdeněk Simota a Josef Franc. „Zkusili jsme to postavit na české euforii,“ komentuje pražský kouč složení svého družstva. „Všichni tři jedou slušně, přesvědčili o tom v Březolupech i při Tomíčkově memoriálu. Z pozice náhradníka by to měla být jen jistota. Češi to rozjedou, a pokud se nic nestane, pojedeme závod v sestavě, jak je to napsané. Náhradník musí být nastartovaný, ale radši bych to odjel v českých sestavách.“

Náhradníkem je přitom Grzegorz Walasek, který by mohl hrát úlohu silné rezervy s jízdou navíc, s čímž poprvé přišlo v létě Mšeno. Na druhou stranu, po pražském výjezdu do Mšena, z něhož polský závodník předčasně odstoupil, má postoj Vladimíra Vopata velký díl logiky. Vedle Renata Gafurova by ovšem nepřekvapil Nicki Pedersen. „Co se týká Renata, je to téměř naše ikona,“ tvrdí. „Grzegorze jsme vsadili na nutnější fázi. S Nicki jsme se ne úplně shodli na finančních podmínkách pro semifinále. O finále jsme se ještě nebavili, nechceme to zakřiknout.“

Jistota je patrná i z obsazení juniorské dvojice, kterou tvoří Ondřej Veverka a Pavol Pučko. „I tady jsme vsadili na ostřílenost,“ netají se Vladimír Vopat. „Michal i Zdenda Holub by si to zasloužili, rostou v solidní závodníky, doufám, že jim to vydrží. A Ondra se mi líbil při poslední extralize i Tomíčkově memoriálu.“ Pražský manažer je tedy evidentně optimistou, „To vždycky,“ odtuší. „Nicméně velká pokora a respekt tady zůstávají. Když jsme do toho šli s pokorou, vyplatilo se to. Musíme být pokorní, ale musíme také věřit ve vlastní síly,“

Touha po odvetě
Zatímco Vladimír Vopat hodně otevřel stavidla své výřečnosti, Lubomír Vozár zůstává tradičně u střídmějšího používání slov. „Uvidíme,“ nechce se pouštět do detailnějších rozborů možných scénářů, které by dnešní semifinále mohlo nabídnout. Své samozřejmě sehrálo, že ho magazín speedwayA-Z zastihl uprostřed příprav na pardubický super víkend zakončený legendární Zlatou přilbou.

„Vidím pražskou sestavu asi pět minut,“ vysvětluje. „Bude to vyrovnané. Záleží, jak zajedou cizinci.“ Tím myslí své skandinávské duo Jesper B. Monberg – Magnus Zetterström, o němž měl Lubomír Vozár jasno už minulý týden. „Nemáme koho,“ vysvětluje motivy své nominace. „Ostatní mají závody, Kenneth Bjerre i Anglán (Ben Barker – pozn. redakce). Jinak bychom měli někoho z nich.“

Uvážíme-li, že Pardubice nastoupí během dvou let systému dvojutkání proti Praze dnes už pošesté, může být pardubický manažer na svého protivníka už velkým specialistou. „Máme jim, co vracet,“ netají se vzpomínkami především na červnovou porážku a především na loňské září, kdy mu Olymp překřížil dráhu do finále ve výsostném pardubickém území ve Svítkově.

Pardubický kouč nasadil svou nejsilnější artilerii do základní části. Vedle zmiňovaných Seveřanů v ní jsou Tomáš Suchánek a Aleš Dryml. Václav Milík má dvanáctku, zatímco po nemoci se vracející Daniel Hádek třináctku. Svůj tradiční post náhradníka zaujme Jaroslav Petrák. „Počítali jsme s Grzegorzem Walaskem na sedmičce,“ říká Lubomír Vozár a připomíná své dvě esa na marodce. „My nemáme cizího jezdce, co by stoprocentně dělal body a mohli bychom ho dát na čtrnáctku. Kdyby byl Lukáš a nebo Štichi, bylo by to jiné. Bojovali by, mají, co odčiňovat.“

S nepřízní osudu se ovšem nedá nic dělat. Lubomír Vozár rozhodně nepatří mezi ty, kteří by předem podléhali defétistickým náladám. Výsledek utkání ovšem předjímat nechce. „Tipovat se nedá,“ tvrdí jednoznačně. „Je to hop anebo trop.“

Historické okénko:
Pardubice, 4. září 1995: play-off nastražilo diváckou past
Když se Radomír Semela vrátil z povinné vojenské služby, kterou jako absolvent vysoké školy strávil v pardubickém Racku, dělil svůj pracovní život do dvou rovin. Kromě práce v České televizi, kde působil jako redaktor na teletextu, působil jako sekretář u plochodrážní komise České motocyklové federace, předchůdce Autoklubu ČR v roli sportovní autority. Ve čtyřiadevadesátém závodil posledním rokem jako aktivní závodník a přitom pomáhal zpracovávat privatizační záměr pro divišovskou Jawu.

Radomír Semela se nikdy netajil svou náklonností k play-off. A pro sezónu 1995 se mu podařilo prosadit svou myšlenku, aby extraliga neproběhla jen jako série utkání zúčastněných doma a venku. Pokračovat se mělo v nadstavbové části, kdy se nejprve střetl první tým se čtvrtým a druhý se třetím v semifinále. Vše mělo vyvrcholit duely o třetí místo a o mistra, přičemž ve všech případech se mělo bojovat na oválech obou rivalů.

Slibná myšlenka se ovšem nemohla narodit do horší doby. Oproti sezóně 1994 se počet extraligových týmů zmenšil z pěti na šest. Chabařovice sestoupily do první ligy a z opačného směru je nikdo nenahradil. Mšenská Oliba, která ve čtyřiadevadesátém nižší soutěž vyhrála za pomoci hostujících pražských juniorů, už jako soutěžící nepokračovala, a o extraligu neprojevily zájem ani další celky v pořadí Racek Pardubice, Markéta Praha a Kopřivnice.

Ke všemu se do svízelné situace dostal Slaný. Kvůli nedostatku finančních prostředků v extralize 1995 nezval žádné cizince a nestavěl ani své hlavní opory Zdeňka Tesaře a Romana Matouška, kteří se živili za kanálem La Manche. Až do června na pozvánky nereflektoval ani Robert Král, zklamaný, že ho Slaný neuvolnil za lukrativnější nabídkou do Březolup. Nebylo divu, že se Slaný stal snadnou kořistí. A protože Praha, Pardubice, Plzeň a Březolupy měly za daných okolností postup do play-off v kapse, příliš se neexponovaly ani ve svých vzájemných duelech. V play-off se totiž mělo začít znovu od nuly.

A pak to přišlo. Pardubická dvojčata Zlatá stuha a Zlatá přilba se konaly už druhý a třetí den měsíce září. Referáty se rozplývaly především nad skvělým soubojem Tomáše Topinky s Tony Rickardssonem a Hansem Nielsenem ve finálové jízdě, z něhož tehdy dvacetiletý český závodník vyšel na druhém místě. Pozornější čtenáři našli i malé zmínky o zasedání plochodrážní komise, jež v Pardubicích proběhlo. S ohledem na prázdné klubové kasy se rozhodla zrušit extraligové play-off bez náhrady.

Past sklapla dokonale. Po fádní základní části se diváci nedočkali toužebně očekávaného vyvrcholení. Navíc časově náročný program play-off obsadil v kalendáři prakticky celý podzim. Od 4. září 1995, kdy se na Markétě konal tradiční Tomíčkův memoriál, diváky do konce čekalo již jen finále jednotlivců, finále dvojic a tréninkový závod ve Slaném.

Sestavy nahlášené dnes k 18:00:

PSK Olymp Praha:

1 Matěj Kůs
	2 Zdeněk Simota
	3 Josef Franc
	4 Renat Gafurov, RUS
	5 Ondřej Veverka
	6 Pavol Pučko
	7 Grzegorz Walasek, PL
ZP Pardubice:	8 Jesper B. Monberg, DK
	9 Tomáš Suchánek
	10 Aleš Dryml
	11 Magnus Zetterström, S
	12 Václav Milík
	13 Daniel Hádek
	14 Jaroslav Petrák

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)