Český nároďák se v Scheesselu nadřel bez odměny

Scheessel – 21. srpna
Ještě nikdy v dosavadní pětileté historii světového šampionátu družstev na dlouhé ploché dráze nebyl český reprezentační tým tak blízko medailovému úspěchu jako právě letos. Přítomnost dvou silných jezdců, jakými jsou Josef Franc a Aleš Dryml, v kombinaci s děravými sestavami důležitých soupeřů hrála našim do karet více než výmluvně. Všichni cítili, že medaile je na dosah, ta bronzová v docela reálných obrazech, o stříbru radši nikdo nemluvil nahlas.

Změny, které doslova překopaly startovní listinu světového finále družstev, postihly asi nejvíce finský reprezentační výběr. Zranění Joonase Kylmäkorpiho při Grand Prix Challenge ve švédské Vetlandě znamenalo pořádnou čáru přes rozpočet. Ztráta kapitána a úřadujícího mistra světa v jedné osobě odsoudila tým, který mohl být černým koněm závodu, do role outsidera. Tím spíše, že Finové nedokázali sehnat náhradního jezdce a do závodu vstupovali pouze ve třech. O svého kapitána přišli i Britové v podobě Richarda Halla, citelně chyběl i David Howe. Přesto byla sestava Appleton, Phillips, Cooper, Godden připravena hrát v závodě vysokou hru. Naopak s Holanďany po vypadnutí Dirka Fabrieka počítal v boji o medaile málokdo. Jannick de Jong sice právě jezdí v excelentní formě, ale dvojice Stijkema-Woortman nepatří na kilometrové dráze k nejsilnějším a o Sjoerdu Rozenbergovi se určitě nedá hovořit jako adekvátní náhradě za světového medailistu Fabrieka.

Změn nebyl ušetřen ani náš reprezentační výběr. Za Michaela Hádka musel narychlo nastoupit Pavel Ondrašík, který se přesouval ze závodů v Hertingenu. Josef Franc se ještě před koncem tréninku stihl dopravit z Britských ostrovů, kde plnil ligové povinnosti. Manažer Milan Špinka tak mohl být spokojen, že má všechny silné ovečky pohromadě. V nezměněné podobě se představily pouze celky domácích, kteří ve složení Katt, Speiser, Tebbe a Smolinski nenechávaly nikoho na pochybách o obhajobě titulu, a také stříbrní medailisté z loňského roku Francouzi, jejichž dva pilíře bratry Mathieu a Stéphana Tressarieu doplňovali stále se lepšící Jérome Lespinasse a Theo di Palma.

Naši nevstoupili do závodu nejlépe. Z jízdy, která nám měla relativně hrát do karet, se vyklubala porážka 9:6 od Francouzů. Dvojice bratrů Tressarieu odlétla od startu jako raketa a naše trojice měla co dělat, aby s nimi udržela krok. Zchladit žáhu jsme si mohli hned v další jízdě, v níž proti nám stál papírově nejslabší celek – tým Finska. Všechno ale bylo jinak. Aleš Dryml najel do pásky a byl z jízdy vyloučen. V opakované jízdě sice Josef Franc předvedl jeden ze svých dokonalých startů a ujal se vedení, za ním však dvojblok Lehtinen – Mustonen držel na uzdě Pavla Ondrašíka. Štěstěna se ale rozhodla nastavit svou vlídnou tvář naší straně a Lehtinen se poroučel z druhého místa s defektem. Stalo se tak asi půl kola před cílem. Finský jezdec seskočil z motocyklu a dotlačil jej pro poslední darovaný bod. Hubená výhra našich 8:7 nás po dvou sériích sice řadila na třetí příčku za Němce a Brity, ale důvodů k radosti bylo pramálo, zbytečně ztracené body chyběly a těžší soupeři byli teprve před námi. Poslední byli v tu chvíli Holanďané, kteří se museli sklonit před oběma vedoucími celky. A Angličané už čekali v další jízdě na nás. Po startu šel do čela Andrew Appleton, který se předváděl na Eichenringu ve skvělé formě. Za ním se usadili Franc s Drymlem. Štěstí však bylo i tentokrát na naší straně, když ve třetím kole Britův motor odmítl poslušnost. Přestože Richard Wolff nenašel recept na Paula Coopera s Mitchem Goddenem a dovezl pouze jediný bod, celková výhra 10:5 nás poslala na druhou příčku průběžného pořadí vyrovnaného závodu.

Jak už to ale bývá, štěstěna je povahy vrtkavé a ani našim se problémy nevyhýbaly. O tom by mohl vyprávět Aleš Dryml, který ve dvanácté jízdě místo bleskového startu zůstal stát na roštu. Nakonec motocykl přiměl k poslušnosti, soupeři však byli ti tam. Aleš se pustil do stíhací jízdy, ale marnost jeho snažení byla korunována spadlým řetězem. Na čele se zatím odehrával urputný boj našeho tahouna Josefa France se svým nizozemským protějškem de Jongem, který český závodník dotáhl do vítězného konce. Prohru 9:6 však odvrátit nedokázal. Zásluhu na tom měl zejména Jeffrey Woortman, který svému kapitánovi dokázal dokonale krýt záda a přivážel Holnďanům cenné bodové zisky.

Naši se sice udrželi na stříbrné pozici za Němci, ale Francouzi s Holanďany se dotáhli na dostřel jediného bodu. Pramálo důvodů k radosti, když nás čekala jízda proti výběru Německa. Aby toho nebylo málo, Dryml nedokázal uvést do chodu svůj motocykl, proto jej musel v jízdě zastoupit Pavel Ondrašík. Vypadalo to na pořádný výprask, ale to by nesměl být na startu Pepíček Franc. Jako jediný dokázal svést s Němci vyrovnanou partii, po startu se pověsil za Stephana Katta a Smolinskému s Tebbem nezbylo po celá čtyři kola nic jiného než polykat písek od zadního kola pražského závodníka. Statečná prohra je však i přesto prohra a skóre 10:5 pro Němce nás sesadilo z druhé až na čtvrtou pozici. Holanďané si poradili s Finy a Britové využili defekt Mathieu Tressarieu k výhře nad francouzským výběrem. Pro nás to znamenalo jediné, stříbrný sen se rozplynul, zbývá bojovat o bronz. Do finále A jdou s Němci Holanďané, nás čekají v béčku Britové.

Porazit Angličany znamená porazit Appletona, tuto podmínku však naši splnit nedokázali. Andrew vylétl po startu do čela, za ním Franc a ten se ještě musel bránit útokům Glenna Phillipse. Dryml s Ondrašíkem za sebou drží Coopera. Aleš se marně snaží bojovat, ale spíš se utápí v gejzírech těžkého písku. Nic naplat, medaile je ztracena.

Finále A je jasnou záležitostí, domácí se už jen potřebují ukázat v tom nejlepším světle a Holanďané nejsou letos rovnými soupeři. Němci je drtí v poměru 12:3 a ziskem šestého titulu potvrzují svou hegemonii. Katt je králem, jen v jediné jízdě před sebe pustil Speisera a soupeřům urval 24bodů. Ani Speiser v závodě jedenkráte nezaváhal a týmu přidal 22 bodů. Smolinski plnil domluvenou úlohu a za vedoucí dvojicí dokonale zametal, spolehlivý byl i Tebbe. Jen jeden jezdec má v závodě víc bodů než německá esa, nutno dodat že s jednou jízdou navíc, ale i tak je nejlépe bodujícím mužem závodu – jeho jméno je Josef Franc.

Hlasy z depa:
Milan Špinka: „Jak to shrnout: nepříjemnost ve 2. jízdě – páska u Aleše, klika v jízdě s Angličanama, průšvih ve 12. Jízdě, kdy Alešovi klekla rychlostní skříň. Stejná situace byla v prvním roce šampionátu v Morizes s Francouzi, tehdy nám to uteklo taky o bod. Pozitivum je výkon Pepíčka France, kterej jede druhej rok.“

Josef Franc: „Je to o náhodě, štěstí jsme měli, akorát jsme ho trošku prosrali.“

Aleš Dryml: „Pustím spojku a rozlítla se převodovka, pak jsem tam nějak dostal dvojku, ale když jsem se začal dotahovat, spadnul mi řetěz. Předjíždět se dneska nedalo, cejcha byla hrozná, úplná tma, slídu jsem musel strhnout v zatáčce a v další zatáčce znovu tma. Moc mě to dneska nenadchlo.“

Foto: Jiří Bayer