Divišov – 23. června
Do finále světového dlouhodrážního světa se dostal z challenge na klasickém ovále. Avšak když boj o titul letošního mistra světa v sobotu startoval na podobné trati v polském Rzeszowě, neskrýval rozporuplné pocity. Avšak Martin Málek je nakonec před Herxheimem pátým mužem aktuální klasifikace.

 

Rozpaky jsou vystřídány nadšením

„Trénink tak nějak proběhl,“ hledá Martin Málek správná slova, jak začít svůj rzeszowský příběh. „Dráha taková klouzačka, začaly se dělat díry a já jsem vůbec nevěděl, co s tím. Netušil jsem, co vyzkoušet za nastavení a co udělat s motorkou. Tak jsem to nechal tak. Rozpis jízdy mi vycházel tak blbě, že jsem jezdil buď po úpravě nebo až po poslední rozjížďce, kdy dráha byla zase úplně jiná.“

Nicméně úvodní světové finále odstartovalo tak či onak.  „V první jízdě jsem moc dobře neodjel,“ vybaví si Martin Málek. „Kroužil jsem poslední. Romano Hummel měl problém s motorkou, tak mi vlastně věnoval bod. Druhou jízdu jsem dojel třetí, ale bod mi zase věnoval Tresarrieu. Upadl mu deflektor, asi satisfakce za ten Herxheim (smích). No, a pak už jsme změnili převod a začalo to jít. Při rovnosti bodů se třetím Stanislawem Burzou jsem musel jít do last chance. Tam se mi podařilo vypálit a vyhrát. Takže vůbec první finále v životě, super.“

 

Vabank poslední šance

Postup do finále přinesl nejen vidinu pódia, nýbrž také lepšího přídělu tabulkových bodů. „Věděl jsem, že musím vypálit,“ připouští Martin Málek. „Ale ze čtvrté dráhy jsem si moc nevěřil. Start se musel opakovat, neboť jsem byl trochu nervózní a dostal jsem napomenutí. Neodjel jsem nejlíp, v druhé zatáčce jsem měl trošku loktovačku s Burzou a Harrisem. Už jsem si pomalu hledal cestu, kam poletím. Naštěstí jsem to ustál a vyprdnul se na nějaké další bláznění. Díry stejně nebylo vidět, dráha byla fakt hrozná, tak jsem raději zvolil bezpečnou jízdu domů.“

Martin Málek nakonec skončil pátý. Jeho kolegové z národního týmu, jenž si v Herxheimu plným právem zasloužil titul mistra světa, měli poněkud pech. Hynek Štichauer získal v základní části jen o bod méně než Martin Málek, v poslední šanci byl díky třetí příčce posledním nepostupujícím do áčka. A v béčku skončil čtvrtý.

„Škoda Hynka,“ kvituje březolupský šampión na dlouhé dráze. „Začal suprově a pak se to zas převrátilo. Systém závodu je fakt postavený na hlavu. Může se ti dařit celou dobu, pak pokazíš nadstavbové dvě jízdy. A najednou spadneš ze čtvrtého až na deváté místo. Pepe se, doufám, dá brzo do kupy a stihne aspoň podzimní půlku seriálu. No, a já samozřejmě děkuju taťkovi a Jardovi za super odvedenou práci v tom rychlém, zaprášeném odpoledni.“

 

Bohatý program

Páté místo bylo víc, než Martin Málek před cestou do Polska očekával. „Jsem hrozně šťastný,“ netají se. „Neboť na Rzeszow jsem si vůbec nevěřil. Nebudu měnit názor, že dlouhá dráha nepatří na plochodrážní stadióny. O to víc mě těší, že jsem se dostal až do finále. Tak uvidíme za dva týdny v Mühldorfu. Dnes mě ještě čeká první liga v Praze a semifinále Evropy na trávě v Holstedu. A pak Mühldorf.“