Staphorst – 19. srpna
Jako rozjetý rychlík řádila česká reprezentační dvojice Franc – Wolff při semifinále mistrovství Evropy na travnaté ploché dráze v nizozemském Staphorstu. Prvně jmenovaný Josef Franc splnil roli favorita, vynikal zejména rychlými starty a s přehledem si zajistil postup mezi první čtyřku a tím i jistý lístek na Evropské finále. Richardu Wolffovi naopak starty vůbec nevycházely, dokázal si však jako jeden z mála poradit s těžkou dráhou a s ohromným nasazením vyhrával jeden souboj za druhým. Prakticky v každé jízdě se musel probíjet z úplného chvostu na přední příčky, což se mu dařilo více než dobře, a po třech odjetých sériích mu s dvanácti body patřila skvělá čtvrtá příčka, pak však zasáhla vyšší moc a defekt v poslední sérii udělal čáru přes rozpočet pražského závodníka.

Již odpolední trénink na 460 metrů dlouhé travnaté dráze ve Staphorstu ukázal, že postupové ambice si mohou oprávněně činit pouze zkušenější závodníci. By se nad pohledným areálem závodiště smálo Slunce a vytvářelo krásnou odpolední pohodu, na dráze se důkladně podepsalo deštivé počasí předchozího dne. Hluboká dráha ztěžklá deštěm úporně odolávala bohatému programu, který v sobě krom závodů ME a vložených jízd plochodrážních stopětadvacítek zahrnoval i v Holandsku tak oblíbené motokrosaře. Organizátoři však neponechali nic náhodě a odvedli výbornou práci. Start o devatenácté hodině, který po nedávném fiasku při závodě Grand Prix v Gronningenu vyvolával chmurné myšlenky, zažehnal pohled na mobilní umělé osvětlení kolem dráhy. Hluboké koleje, které na dráze pravidelně zanechávaly nájezdy motokrosových motocyklů, upravovalo do regulérního stavu po každé sérii až osm strojů.

Josef Franc toho od svého dlouhodrážního comebacku v loňském roce zatím příliš nenajezdil, přesto si díky svým výkonům v Grand Prix a letošní kvalifikaci MS získal u soupeřů již značný respekt. I ve Staphorstu byl spolu s Martinem Smolinskim a domácím Jannickem de Jongem představen jako jeden z hlavních favoritů závodu. Z tréninku si sice odnesl pošramocené rameno po nepříjemně vypadajícím pádu, s vylétnutím startovní pásky své první jízdy však rozptýlil všechny obavy. Po bleskovém startu si bez větších obtíží připsal svůj první triumf před Mitchem Goddenem a René Lehtinenem. To Richard Wolff se na svůj bodový příděl nadřel o poznání více. Start se mu vůbec nepovedl a o každou příčku musel srdnatě bojovat. Ve druhém kole si poradil s Dennisem Noordmanem, aby se vzápětí pustil do Torbena Praestgarda. Výsledkem bylo druhé místo za Jannickem de Jongem a 4 body na kontě.

Asi nejkrásnější jízdu předvedli oba čeští borci ve vzájemném duelu v páté jízdě. Franc šel opět po startu do čela, zatímco Richard Wolff se musel nejprve prokousat na třetí příčku, aby pak po dvě kola sváděl boj s Rene Lehtinenem. Finův skalp mu však nestačil a proto si v posledním kole vyšlápl i na vedoucího France. Po dvou odjetých sériích se čeští reprezentanti dělili o senzační druhé místo za neporaženým de Jongem. Smolinski si značně zkomplikoval situaci ve své druhé jízdě. Po rychlém startu složil v nájezdu do první zatáčky svůj stroj pod neudržitelným úhlem a v okamžiku ležel na dráze. Jeho motocyklu se však již nedokázal vyhnout Mitch Godden, výsledkem čehož byl hrůzostrašný pád, který se naštěstí obešel bez zranění. Smolinski byl z opakované jízdy vyloučen a vidina přímého postupu do finále se mu vzdálila.

Pády na hluboké a těžké dráze pronásledovaly i ostatní jezdce. K nejhorším patřil karambol hned tří závodníků, kteří se nesrovnali do první zatáčky deváté jízdy. Naštěstí ani tentokrát nemusel zasahovat sanitní vůz a trojice Klasson, Nyström a Paul Cooper mohla pokračovat v závodě.

Ve třetí sérii jízd potvrdil Pepe Franc svou formu a dalším triumfem se přiblížil finále. Richard sice ztratil dva body v souboji s Goddenem a stále se lepšícím domácím borcem Jeffrrey Woortmanem, přesto jej dosavadní skóre dvanácti bodů stále řadilo mezi první čtyřku.

Pohroma přišla v poslední sérii. Zatímco Franc třetím místem za Woortmanem a de Jongem jistil postup do finále, od Richarda Wolffa bojujícího se Smolinskim a Eijbergenem se štěstí odvrátilo. V momentě, kdy předjížděl nizozemského jezdce a bodově se už viděl mezi přímo postupovou čtyřkou, mu spadl řetěz a rázem bylo po nadějích.

Poslední šancí pro Richarda bylo umístit se mezi prvními dvěma ve finále B, ti mají podle nestandardního rozpisu evropského šampionátu právo utkat se s nejlepšími čtyřmi jezdci základní části ve finále A. Stejné plány jako český reprezentant však měli i ostatní účastníci B finále v čele se Smolinskim a ostříleným domácím dravcem Erikem Eijbergenem. Právě oni dva opanovali asi nejdůležitější jízdu závodu a uzavřeli tak našemu jezdci cestu do letošního finále evropského šampionátu.

Vyvrcholením závodů natažených vloženými jízdami a častými úpravami dráhy až do pozdních hodin bylo finále A. Josef Franc po celý večer vynikal brilantními starty, v posledních jízdách však jel na jistotu a do zatáček najížděl pomalu a opatrně. To jej stálo vítězství nejen v poslední jízdě základního rozpisu, ale i ve finále A. Tam předvedl opět excelentní start. Od mantinelu vystřelil jako raketa a vnějším obloukem se hnal do čela. V nájezdu do druhé zatáčky však ubral a přes něj se přehnali Smolinski s de Jongem. Náš jezdec se postupně propadal, aby nakonec rezignoval a stáhl se na poslední šestou příčku. Triumf si odnesl Smolinski před Jannickem de Jongem a Mitchem Goddenem.

Spokojenost i zklamání v českém depu byly vystřídány plány nad blížícím se světovým finále družstev. Nabitý závodní program Josefa France však místo přesunu do nepříliš vzdáleného Scheesselu odvál na britské ostrovy, aby tam pomohl svému týmu z Berwicku k vítězství nad hosty z Newcastle. Británie bude na pořadu dne i o nadcházejícím víkendu, respektive v neděli 28. srpna, kdy se na dráze ve Wainfleetu (Skegness) pojede finále mistrovství Evropy na travnaté dráze. Tam se po bok Josefa France postaví reprezentační kolega Aleš Dryml, který postoupil druhým místem z kvalifikace ve Francii.

Hlasy z depa:
Richard Wolff: „Starty mi nešly, něco se stalo se spojkou, nevim co. Bylo mi líto toho jednoho bodu, co jsem ztratil s Goddenem a to jsem ještě netušil, že přijde defekt – řetěz, a to bylo ve chvíli, kdy jsem předjížděl Eijbergena. V béčku to už nešlo, nebylo pořádně vidět na dráhu a Eijbergen jel takovou divnou stopu, pořád se mi tam pletl. Jinak takový dráhy mi vyhovujou, motorka jela super, ale v takovým závodě si nemůžeš dovolit defektovat.“

Josef Franc: „ Já to prostě neumím tyhle dráhy, ale jel jsem si sem pro postup, to finále už byl jen trénink.“

Foto: Jiří Bayer