Slaný – 24. dubna
Pražskou extraligou dubnový pořad na českých oválech de facto skončil. To je pravda, pokud se však budeme bavit o plochodrážních pětistovkách a oficiálním kalendáři AČR. Ve Slaném totiž dvakrát hostili speciálku jedenáctého ročníku Rallye Praha Revival konané na počest slavného motoristického žurnalisty Dalibora Janka.
První návštěva
Nedělní dopoledne k návštěvě slánského plochodrážního areálu přímo vybízí, ačkoliv meteorologové slibují po celém území všechny možné druhy vody padající z nebe. Samozřejmě v kapalném skupenství, jelikož letošní duben se již se sněhem nablbnul ažaž.
V pátek odpoledne z pražského Ovocného trhu odstartovalo půldruhé stovky posádek v kabinách automobilů, jejichž jména zvýší tep každého motoristického příznivce, ačkoliv se po erzetách velkých rallye naplno proháněly před čtyřiceti, šedesáti lety.
Na zhruba šesti set kilometrů dlouhé trase sportovně společenské soutěže je čekalo pár Show Section, během nichž se mohli divákům představit v plném tempu.
První byla ve Velké Chuchli, druhá v podvečer právě ve Slaném. Bdělý občan zalarmoval městkou policii, která nezjistila žádné pochybení. Ostatně jak by také mohla, pořadatelský tým okolo závodníka Eduarda Patery je dokonale ostřílený z vrchařských závodů Edda Cup. Ze sto čtyřiceti šesti vozů se ukáže jako nejrychlejší Fiat 125 Polski.
Jeho řidič Rafal Winiarski zvládne tři okruhy za 70,8 sekund, když další tři vozy za ním zaostávají o necelé tři vteřiny. Pro zajímavost, plochodrážní speciály za podobnou dobu dají čtyři kola, což je pochopitelně dané odlišnostmi obou disciplín.
Ze Slaného soutěžící zamířili na sever. Teplický hotel Panorama předznamenal jejich sobotní program. Speciálky viděl polygon mosteckého autodromu nebo chabařovický rallyecrosový areál hned vedle plochodrážního oválu. Pak společenský večer, zábava dlouho do noci a ráno start do poslední etapy.
Legendy se vrací
Kolem jedenácté se na stoupání od železničního přejezdu na slánské Netovické ulici ozývá klakson liazky, kterou Petr Pour restauroval do úžasné podoby z éry, kdy Rallye Dakar ještě vedla z Paříže do senegalské metropole. V Rallye Prague Revival pokračuje již jen sto dvacet posádek.
Legendární John Haugland dorazí v Citroenu AX. Škoda 130 LR s jeho jménem v továrních boleslavských barvách připomíná slavnou i tragickou éru soutěžní skupiny B jen na podvalníku za dodávkou Edda Teamu na parkovišti za hlavní tribunou. Je skoro pusté, protože v Meileru se v neděli nemaká. Chybí kupříkladu i Josef Studenič, jenž se vrací na Slovensko.
Nicméně podívaná začíná. Datsun 240Z norské posádky se chystá na slánský ovál jako první. A brzy v plochodrážním depu stojí další automobily, o nichž se vám zdá v nejkrásnějších snech. Audi Quattro, Mercedes Benz 280, Peugeot 205, Toyota Celica…
Mezi nimi kanárkově žluté BMW 318 is, od jehož volantu nevystupuje nikdo menší než Jiří Moskal. Své jméno si vydobyl nejen s formulí Easter, ale i za volantem kamiónů Liaz v dálkových maratónech či okruzích. Na dakarské rallye mu patřily i vavříny a jeho někdejší navigátor Pavel Záleský sedí v bavoráku po jeho pravé ruce. Bohužel meteorologové nelhali. Prší, čím dál tím víc. A zdá se, že svatý Petr je placený podle počtu kapek, takže dře jak úderník zkraje padesátých let.
Déšť zatne tipec
Bavorák posádky Jiří Moskal – Pavel Záleský disponuje po úpravě výkonem v rozmezí sto šedesáti až sto osmdesáti koňských sil. Čas 89,7 sekund jej v poslední special stage pošle na třináctou příčku. Nejrychlejší je Litevec Adomas Petrovas se svým krajanem Audriusem Šošasem. Svou šestnáctistovku Ladu proženou třemi slánskými kolečky za 79,6 sekundy.
Němec Andreas Bauer postaví svou červenou Mazdu 323 přímo na odiv čočce vašeho fotoaparátu. Za ním se na start speciálky chystají jeho krajané s polským automobilem Polonez 1600. Sedmnáctým vozem však bohužel podívaná končí.
Nepřející farmář úžasnou kolonu soutěžáckých legend na přejezdu z chabařovického areálu zablokuje. Než organizátoři sjednají pořádek, mohli byste intenzitu deště hodnotit citátem Josefa Kemra ze slavného filmu Na samotě u lesa.
Šéf slánského klubu Antonín Vilde se vyměňují významné pohledy se správcem areálu Eduardem Krčmářem. Prší už sakra moc, což by se mohlo negativně odrazit na stavu dráhy. Když se opět vzhůru Netovickou nesou zvuky závodních motorů, je jasné, že tato show je bohužel over.
Všechny úchvatné automobily zatáčejí k bráně jen proto, aby se znovu otočily a vyrazily vstříc pražskému cíli celé akce. Některé ke svému obratu sjíždí plochodrážním depem až k metylárně. Ve vratech se náhle zjeví modrý Renault Alpine A110. Na mysl vám vytane novela o modré legendě, kterou Dalibor Janek prvně publikoval na pokračování na stránkách Světa motorů v třiaosmdesátém.
Za jejím volantem však už nemůže být Vladimír Hubáček, o němž zmiňované vyprávění bylo. Zato se z ní zubí polská posádka. Zvednutý palec na odpověď nepatří jen jim, ale všem, co přiložili ruku k dílu celé akce. A tak snad zase někdy…
