Mořina – 4. května
Existuje celá řada axiomů, jejichž platnost není třeba nikterak dokazovat. Každé ráno vyjde slunce, tělesa padají dolů, o Euklidových postulátech ani nemluvě. Nebo že Ondřej Smetana začne již v zimě francouzskou ligou a pak bude putovat po celé Evropě od jedné plochodrážní štace ke druhé. Jenže pozor, tohle již neplatí, plochodrážník pražské Markéty je již bývalý závodník. A to paradoxně po jedné ze svých nejvíce vydařených sezón.

 

Nesplněné britské naděje

Dvě covidové sezóny přinesly nejistotu rovněž do sportu levých zatáček. Aby se výkonnostně posunul výše, poohlédl se ve Velké Británii. A vskutku zkraje července ohlásil, že se dohodl s klubem v Poolu. Jenže nakonec z angažmá nebylo vůbec nic.

„Britská liga nedopadla,“ povzdechne si Ondřej Smetana. „Měl jsem podepsanej kontrakt, těšil jsem do slavnýho klubu do Poole. Už jsem byl připravenej k odjezdu, motorky naložený, loď zaplacená, čekal jsem na víza. Tvrdili mi, že si nemusím platit ubytování a nemusím jít do karantény.“

Realita se ovšem ukázala být pravým opakem. „Žádný víza mi neposlali.“ říká. „Všichni ostatní závodníci tvrdili, že se do karantény v Anglii musí na dva tejdny, výjimky nebyly. Z klubu mi nic neposlali. Nepřišlo nic, tak jsem do Anglie neodjel. Mrzelo mě to, ale dva tejdny v karanténě si tam přece platit nebudu.“

 

Zlato ve dvojicích

A tak Ondřej Smetana zůstal o prázdninách v České republice. Milan Mach si jej vybral, aby po boku Jakuba Jamroga nastoupil za slánskou sestavu do domácího šampionátu dvojic. Vyplatilo se, byl z toho titul. Dokonce první, který středočeský klub vybojoval na svém vlastním oválu.

„Z toho jsem měl moc velkou radost, nikdo jsme vítězství nečekali,“ netají se Ondřej Smetana. „Kuba jel pokaždý vpředu, ve Slaným to má najetý. Já jezdil za ním, ale nuly jsem nedělal, což je ve dvojicích důležitý. A byl to můj první seniorskej titul.“

Kdo by si tedy stěžoval?! „S Kubou to bylo výborný,“ libuje si. „Tím, že byl Eda zraněnej, jel jsem za něj celou sezónu. Jak v extralize, tak ve dvojicích.“

 

Plzeňská bedna

Prázdniny skončily, začal nový školní rok. Mistrovství republiky jednotlivců startovalo o něco později na plzeňských Borech. Ondřej Smetana se hned na úvod vypořádal s Petrem Chlupáčem i Hynkem Štichauerem. Později ztratil body pouze s Josefem Francem a Václavem Milíkem. Než slunce zapadlo, zašimralo jej pod nosem, když stál na třetí příčce pódia.

„Poprvý jsem byl v mistráku na bedně, měl jsem radost,“ zavzpomíná. „Ty závody jsem překvapil. Hlavně Chlupa, jak jsem to složil před něj (smích). Dopadlo to dobře. Ani s Pepou nebylo daleko, abych ho předjel.“

Životní úspěch byl skvělý. „Z bedny jsem měl velkou radost,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Nikdy jsem v mistráku dospělejch na pódiu. Jsem rád, že se mi to povedlo.“

 

Individuální bronz jde těsně kolem

K celkovému bronzu v mistrovství republiky scházela jediná věc.  „Březolupy,“ vytuší Ondřej Smetana, o čem bude řeč. „Nikdy se mi tam závody nepovedly, dráha je specifická. Na to, že je dlouhá, jezděj se vysoký převody. Výjezdy tam jsou za roh, takový zvláštní.“

Ve druhém finále skončil nakonec osmý a celkově se rozjížděl o bronz s Petrem Chlupáčem. „Vymáčk‘ jsem ze sebe co nejvíc to šlo,“ přiznává. „Ale Chlupík byl lepší. Skončil jsem čtvrtej v republice, hodně mě to mrzelo, měl jsem to pěkně rozjetý. Ale ve finále to čtvrtý místo bylo nejlepší, co jsem během celý kariéry měl.“

Ale stačil bod a byl bronz… „Bedna byla hodně blízko,“ uvažuje Ondřej Smetana. „Ale Chlupík měl lepší den. Štve mě, že to nevyšlo, ale lepší vyhrál.“

 

Spokojený host

Ačkoliv zůstával kmenovým závodníkem pražské Markéty, avšak na ligové bázi hostoval v jiných klubech. „Celý rok to bylo super,“ hodnotí své slánské extraligové angažmá. „Ale škoda, že jsme byli poslední, čtvrtý.“

A jak hodnotí atmosféru v týmu Milana Macha? „Ve Slaným se mi líbilo,“ odpovídá bez zaváhání. „Bavilo mě to, nebyl boj o sestavu, takže jsem jel všechny závody. Body nebyly super, pět, šest každý závody, nic extra. Největší škoda bylo, že jsme ve Slaným skončili poslední. Tím jsme ztratili bednu, možná i druhý místo. Ale co se dá dělat, takovej je sport.“

V první lize posílil Žarnovicu. „Tam mě to taky bavilo,“ vyznává se. „Měli to hodně těžký, nemohlo poskládat závodníky, hodně Slováků skončilo. Za Speedway Club jsem vlastně jel nejvíc závodů. Čtyři první ligy, SFC, Zlatou přilbu a mistrák. Takže z počtu závodů spokojenost.“

 

Za Zlatou přilbou s izolačkou

Ondřej Smetana patřil k českým průkopníkům ve francouzské lize. „Dva roky jsme vyhráli,“ komentuje svá léta ve vestě La Reole. „Loni jsme poprvý byli druhý. Tam se mi nedařilo. Bylo to hodně nahoru a dolů. Motorky nefungovaly, nevím, co se stalo. Některý závody se povedly, třeba v Lamothe jsem měl dost bodů. Ale v Marmande se mi zadřely obě motorky. Taky stala se velká změna, byla to mezinárodní liga, Francouzů v ní moc nejezdilo. U nás byli čtyři cizinci a jeden Francouz.“

Na podzim nechyběl ve startovních listinách tradičních velkých závodů. „Na Přilbě v Pardubicích jsme měli hrozný technický problémy,“ zděsí se ještě dnes. „Zalomil se šroub u háku. Běhali jsme kolem toho a nevěděli, co s tím. První jízdu jsem jel s hákem přidělaným izolačkou. Byl jsem druhej, přijel do nájezdu u depa, že to složím. A ono to nesložilo. Nějak jsem zastavil před mantinelama. Izolačka nevydržela…“

Pohoda byla tatam. „Byli jsme rozhozený,“ netají se Ondřej Smetana. „Celej tým. Táta, Honza, Standa. Druhej den byl Tomíčkův memoriál, dával jsem si naděje, abych si vynahradil Přilbu. Stresoval jsem se a o to horší to bylo. Jak jsem říkal, že to bylo nahoru a dolů, tohle bylo jenom dolů.“

 

Rovnice má špatné řešení

 

Navzdory životním výsledkům nekončil Ondřej Smetana sezónu 2021 optimálně. „Loni jsem se pral s motorkama,“ říká. „Stálo to hodně peněz. Jednou to jelo, jednou ne. Nebudu kecat, bylo to i ve mně. Tlačil jsem na sebe, nebylo to bez stresu. Nakonec jsem se stresoval hodně. A ne vždycky to vyšlo.“

Nicméně plochodrážníci překonávají překážky standardně a nemyslí na konec kariéry. „Na podzim jsem počítal, že budu jezdit,“ povzdechne si Ondřej Smetana. „Poslední závod byl v Lamothe. Šlo mi to, vyhráli jsme a poslední jízda byla trojka. Byl jsem natěšenej na další sezónu. Přišla zima a já začal plánovat. Čekal jsem, až zavolaj‘ z Francie. Neozývali se, že nevědí, nevědí, pak podepsali jiné závodníky. Nepochopil jsem to, já jim vždycky přijel na každý závody.“

Řešení rovnice se blížilo špatnému výsledku. „Zbyla mi česká extraliga a první liga,“ přibližuje Ondřej Smetana své řešení. „A mistrovství Evropy. Dal jsem si pro a proti dohromady, závodit nebo nezávodit. Ale na čtyři extraligy a dva mistráky si nemůžu nakoupit motory za sto padesáti tisíc. Vždycky jsem si dělal cíl, třeba francouzskou ligu, britskou ligu, viděl jsem se v Polsku. A najednou ten cíl nebyl.“

 

Život není jen sport levých zatáček

Koncem dubna 2008 se Ondřej Smetana přijel s tatínkem Radkem podívat na Markétu a Zdeněk Schneiderwind ho přemluvil ke startu, což jeho kariéru nastartovalo. „Bylo mi dvanáct,“ vybaví si. „Jezdil jsem stopětadvacítky, pak dvěstěpadesátky, v těch menších kategoriích byla spousta úspěchů. Skončil jsem třetí na mistrovství světa v Hagforsu. Z toho mám radost ještě teď.“

A pak přijde rozhodnutí skončit se závoděním. „Mrzí mě to, hrozně moc mě to mrzí,“ připouští. „Svrběj mě ruce, byl bych schopnej se připravit. Motorky mám, nebudu nic prodávat. Ale nedá se nic dělat, život jde dál. Dvakrát jsem se byl podívat na závodech ve Slaným a na extralize v Praze. Je to pro mě těžký, hodně těžký. Když člověk ví, že extraligu a mistrák jezdil deset let a nikdy nechyběl. Je to těžký pak jen sedět na tribuně.“

A vážně by nešlo pokračovat ve stejné mizérii jako v kovidových letech? „Stojí to spoustu peněz,“ přemítá Ondřej Smetana. „Závodník se musí celou zimu fyzicky připravovat, běhat a cvičit. Kvůli těm pár závodům to nešlo. Kdybych měl před sezónou jasnej cíl. Nějakou tu ligu, abych měl možnost si na motorky vydělávat. Je mi šestadvacet, bude mi dvacet sem. Aby mě pořád dotovali rodiče, to nejde, život není jen plochá dráha. Chci taky něco jinýho.“

 

Pootevřená vrátka

A nemohla by tou jinou alternativou být ledová dráha, navíc, když Ondřej Smetana kamarádí s Jiřím Wildtem, jehož minulý měsíc doprovázel na mistrovství světa v nizozemském Heerenveenu? „Mně se ledy moc líbí,“ připouští. „Mám rád ten sport, rád bych se ho naučil. Ale na závody se necejtím. Musíš trénovat do Švédska, musíš jezdit, musíš se to naučit.“

První kroky za řidítky ohřebovaného speciálu má již za sebou. „Wilďák mi to jednou půjčil o tréninku,“ připouští. „Ale to, že umím jezdit na krátký a sed‘ bych na leďáka, to nejde. Ledy jsou úplně jinej sport.“

Plochodrážní vrátka se ale ještě nezabouchla úplně. „Je možné, že mě diváci ještě uvidí,“ připouští Ondřej Smetana. „Chtěl bych jet Memoriál Antonína Vildeho. Ještě bych si chtěl zajezdit. Ten sport mám rád. Je v něm spousta kamarádů a spousta vzpomínek. Chtěl bych si svézt, ale už to profesionálně nebude, půjde spíš o zábavu. Lepší skončit, když mi to šlo, než jít dolů a plácat se tam.“

 

---

Ondřej Smetana děkuje:

„Děkuju všem, co mě v kariéře podporovali, hlavně rodině a přítelkyni. Všem, co u mě stáli, fanoušků jsem měl soustu. Nejvíc za mnou jezdili Antalovi, to byli největší fanoušci. Mám od nich spoustu triček, teď se uvidíme na tribuně a můžeme pokecat. Fandilo mi dost lidí. Talent jsem nikdy nebyl největší a oni věděli, že to mám vydřený. Plochá dráha mě hrozně bavila, byl to můj život. Moc děkuju také panu Bielmaczovi a mechanikům Honzovi, Standovi, Radkovi a Martinovi.“

---