Werlte – 30. července
Werlte leží na hranicích Německa a Holandska. V sobotu se na zdejší písčité dráze, se svou délkou 570 a šířkou 19 metrů používanou hlavně na koňské dostihy, sešla pestrá mezinárodní společnost. Pět tisícovek diváků čekal neuvěřitelný maratón 85 rozjížděk v sólo kubaturách 50, 125, 250 a 500 a sajdkárech 500 a 1000, které mají motory s výkonem dvě stě koní a jezdí doprava. Díky Michaele Krupičkové zavlála nad stožárem také česká vlajka. Liberecká závodnice nakonec dovedla svůj tovární motocykl Shupa těsně pod stupni vítězů.

„Jednoho dlouhána jsme měli od Shupy,“ vypráví Jaroslav Krupička, Michaelin otec. „Plus rám na druhou, kde jsme dali vlastní motor. Ve stopětadvacítkách se sešlo celkem osmnáct jezdců plus jeden náhradník. Každý jen tři rozjížďky, nejlepší se dostali do finále, které bylo také v devíti. Byli tam všichni z mistrovství světa a Evropy, co se jelo ve Francii, Holanďané, Němci, Francouzi, Angličané a Míša za Českou republiku.“

Dívka v sedle zeleného motocyklu se ve startovním poli rozhodně neztratila. „ Trénink jsme dvakrát vyhráli s druhým časem 79,45, ale to byla dráha uválcovaná,“ líčí její otec. „Kvůli hodně rozjížďkám byla dráha postupem času rozbitá, ale stále to válcovali. Míša se dostala do finále jako čtvrtá až pátá v pořadí. Body se opět hloupě načítaly, rozjížďky plus finále, to dalo celkové pořadí.“

Postup do finále neznamenal pro Michaelu Krupičkovou žádný problém. „V první zatáčce byla mela,“ líčí její otec průběh závěrečné jízdy. „Míša odjela jako šestá, ale bojovala a dojela celkově čtvrtá. Rovinky a nájezdy jela pod plným, ale výjezdy byly písčité a rozbité a váha tam hrála velkou roli. Kluci byli o dvacet kilo lehčí, takže tam se ztrácelo. Míšu mrzelo, že se namotala do té mely po startu, ale s devíti lidmi na startu se s tím nedá nic dělat. Ten druhý a třetí s ní přitom prohráli všechny rozjížďky. Chceme poděkovat Shupě za zapůjčení techniky.“

Ilustrační foto: Jiřina Šifaldová