Dvůr Králové – 21. dubna
Letos přešel ze stopětadvacítek na čtvrtlitry, avšak jeho kariéry s motorem o obsahu dvě stě padesát kubických centimetrů byla prozatím krátká. Při úvodní Talent Trophy upadl a musel do nemocnice. Naštěstí nemá nic zlomeného, ale vykloubené rameno mu nařídilo přestávku na celý měsíc. Dominik Hrbek sice přišel o úvodní podnik mistrovství republiky, avšak již je plný myšlenek na návrat.
Nešťastný konec března
„V nájezdu do poslední zatáčky jsem si vrknul,“ vysvětluje, cože se to na konci března na pražské Markétě stalo. „Předním kolem jsem asi chytil díru. Rozkmitaly se mi řidítka, snažil jsem se to ukorigovat, ale nešlo to. Pravá, levá, pravá, levá. A šup, řidítka se zavřely a šel jsem.“
Následky pádu zaplaťpánbůh nebyly devastující. „Teď už se tomu tlemím,“ říká Dominik Hrbek s úlevou v hlase. „Ale vykloubený rameno jsem měl poprvé v životě. A když jsem cítil, že mám jednu ruku kratší než druhou, byl jsem z toho docela vystrašenej. A strašně to bolelo.“
Když všechno sedne, jak má
Letošní rok Dominiku Hrbkovi zatím nepřipomíná svého o rok staršího bratříčka. Sezóna s jednadvacítkou na konci letopočtu byla pro závodníka pardubické Zlaté přilby prozatím nejlepší v jeho dosavadní kariéře. Jejím vrcholem se stal bronz ve světovém poháru v Diedenbergenu.
„Tak určitě, loňský rok byl super,“ souhlasí. „O bod mi utekla bedna na klasické dráze v Čechách, skončil jsem čtvrtej za Matějem. A Německo? To bylo super. Sedlo všechno, co sednout mělo, možná až na ty starty. Všechny se mně nepovedly a všechny body jsem fakt vyjel zezadu až na tu vysněnou bednu. Přálo i štěstí, asi to, který mi chybělo v Rovně. Ale přesně jak říká Zdenda, když je dobrý výsledek, tak ti musí sednout úplně všechno v ten danej den. Ale určitě jsem nepatřil mezi favority. O to lepší pocit jsem měl lepší na bedně.“
I Poláci mají stejnou anatomii
Dominik Hrbek však naznačil nemalé ambice již o dva týdny dříve v Rovně. „Tam to bylo super,“ ohlíží se za evropskou soutěží. „Dráha byla taky parádně připravená, ale když jsme tam přijeli a viděli Poláky i ty kluky ukrajinský, říkal jsem, že bude těžký udělat nějaký bod. Den před závodem byly tréninky na páska na jedno kolo. A já obě vyhrál. Tak jsem si řekl, že by to mohlo jít. A že i kluci z Polska maj‘ dvě nohy, dvě ruce a jednu hlavu.“
A vskutku. „Druhý den to šlo,“ kvituje. „Už i to, že jsem porazil v jedné rozjížďce Matěje a tím jsem mu bohužel zavřel dveře do semifinále, bylo znamení, že by to mohlo jít. Porazil jsem i Gredu, který byl ve finále na bedně. Jenže jsem udělal nechtěnou chybu, protože jsme na semifinále a finále dali nové kolo s novou hranou, které jsme předtím nejeli. Najednou to nejelo, kluci mně na rovinkách ujížděli, takže semifinále čtvrtej, malé finále taky čtvrtej a celkově osmej.“
Míjení pódia
Český reprezentant i se svým tatínkem Davidem byli pochopitelně z takového obratu smutní. „V tu chvíli to bylo obrovské zklamání, protože jsem opravdu cítil, že by to mohlo být lepší,“ netají se Dominik Hrbek. „Ale po vychladnutí emocí to byl super výsledek. A to kolo, jak jsem zjistil doma, táta ani neroztočil. Hned bylo jasný, kde byla chyba, proč to nejelo. Ale jinak atmosféra, ubytování i celá parta byla super. Uvidí se, jak to na Ukrajině všechno dopadne, a jestli se tam ještě někdy podívám třeba na dvěstěpadesátce nebo pětistovce.“
Ostatně i v Čechách se mu loni umístění na pódiu vyhýbala jako čert kříži. „Jo, jo, doma to dopadlo, jak to dopadlo a mělo to být lepší,“ bilancuje své čtvrté místo v šampionátu na klasické dráze, šesté na krátké a páté v poháru. „Takže na domácí scéně bylo taky menší zklamání. Chtěl jsem se se stopětadvacítkou rozloučit bednou.“
Dvěstěpadesátky prioritou
Podvečer posledního březnového úterý plány Dominika Hrbka revidoval, ale naštěstí je neroztrhal jako cár papíru. „Doufám, že po čtyřech týdnech budu moct pomalu zatěžovat rameno, začít cvičit a chodit plavat,“ plánuje. „A hlavně si zase sednout na motorku. Myslím, že moje první kroky budou zase směřovat do Kostěnic, kde si v klidu zkusím zátěž. A pak se uvidí, co dál.“
Pokud vše klapne, bude letos závodit ve dvou kubaturách. „Dvěstěpadesátka bude naše priorita,“ objasňuje. „Jezdit a získávat zkušenosti. Dvácy bychom chtěli jezdit hlavně na krátkých drahách, ale zároveň i dlouhé a kvalifikovat se na Evropu a svět, které se letos po přeložení jedou u nás doma v Pardubicích. Ale jam už jsem řekl, priorita bude dvěstěpadesátka.“
Dominik Hrbek děkuje:
„Rád bych poděkoval v první řadě klubu Zlatá přilba za velikánskou podporu, celému týmu SCM Slaný, Zdendoj Schneiderwindoj a partnerům, bez kterých by to nešlo dělat, jak to děláme. Firma Etigraf, Pizza express Trutnov, Díly na kotle, Vale Pizza, Grators, Depoross, pivo Tambor, Speedlo, Enigo, Funnytony, CBS, Car body shop, Enduro Drapáci a Altman moto. Určitě nesmím zapomenout poděkovat Edoj a Edoj ze Slaného za motorku a zasvěcení do světa dvěstěpadesátek a pětistovek a rady k tomu. A samozřejmě mamce, která na tom jaře vždycky podepíše, i když má o mě velkej strach. No a hlavně tátoj, ten do toho vlítnul s neskutečnou energií a podporou. A kromě práce dělá jen motorky a všechno kolem toho. Bez něj by to nešlo vůbec!“
