Balkbrug – 18. dubna
Po dvou kovidových letech se v západní Evropě rozjíždí pouťáky na dlouhých a travnatých oválech. Martin Málek si ve Slaném na Velký pátek pojistil místo ve startovní listině druhého finále českého šampionátu, jež uvidí plzeňské Bory v září. Velikonoční pondělí však strávil v nizozemském Balkbrugu, odkud se vracel s šestým místem.
Nečekané opatření pro ekologii
„Docela dobrý na začátek sezóny,“ odtuší krátké hodnocení, aby se pustil do širšího vyprávění. „Vyrazili jsme zase s taťkou a Jardou po dvou letech na klasickou trávu. Nejpříjemnější z celé výpravy bylo snad počasí, nádherné bezvětří, sluníčko svítilo a krásných sedmnáct stupňů.“
Výprava však nejela do Nizozemí na výlet. „Trénink byl hodně krátký, jen tři kola a start na jedno kolo,“ pokračuje Martin Málek. „Tak jsem si zvykal ještě v prvních jízdách…“
Do tempa se dostával postupně. „Docela nezvyk ze začátku, ta dvouletá přestávka a můj deficit tréninků teď na začátku sezóny bylo trochu znát,“ připouští a dodává, že si musel zvykat i na jinou věc. „Zakázali nám používat strhávačky kvůli životnímu prostředí, ale velké slídy před brýlemi jsme použít mohli. Takže jsme mohli použít jen roll-off. Naštěstí mám jedno s sebou, elektrické na spínací trubičku, do které fouknu. Docela dobrý systém, jen bych si tu trubičku nesměl zapomenout dát do pusy hned první jízdu.“
Rašelina není k jídlu
Martin Málek se naštěstí našel rychle. „No, tak nějaké body jsem ztratil hned první jízdu a dojel aspoň čtvrtý,“ říká. „Na druhou jízdu jsme ještě přizpůsobili motorku a hned to bylo lepší, pak druhé místo, pak vyhraná jízda a poslední jízdu jsem si docela zkomplikoval druhou pozicí.“
Na přímý postup do finále A mu totiž chyběl bod. „Dělil jsem se o poslední postupovou pozici do finále A s Jacobem Bukhavem,“ dodává, že si s Dánem nemohl nic vyčítat ani v otázce pomocných kritérií. „A rozhodl los, že budu muset absolvovat ještě finále B, kde postoupili do áčka ještě první dva. Béčko jsem dojel druhý a do finále A mi zbyla startovní pozice od mantinelu.“
Konečně vylétla páska! „Bohužel jsem nepředvedl nejlepší start,“ povzdechne si. „Dostal jsem po venku nažrat toho černého rašelinového hnusu a nikoho v tom prachu už nepředjel, takže šesté místo celkově.“
Na Prvního máje opět do akce
„Chtěl bych moc poděkovat taťkovi a mému doktoru Jardovi za skvěle odvedenou práci a řízení,“ uzavírá Martin Málek svůj balkbrugský příběh. „Jelikož jsme jeli celou noc, tak doufám, že se co nejdříve dají dohromady a další závody prvního května v Dingolfingu budou trochu lepší.“
